Moderní (nejen) gnostická náboženství

GNOSTICKÁ NÁBOŽENSTVÍ

∎

SONG OF GOD

∎

UNITARIAN EBIONITE FELLOWSHIP OF THE WAY OF YESHUA

∎

APOSTOLIC JOHANNITE CHURCH

∎

YOHANNITE GNOSTICISM

∎

DEMIURGICKÝ GNOSTICISMUS DLE PANA SAMAELA AUN WEORA

∎

DEMIURGICKÝ SOPHIANSKÝ GNOSTICISMUS

∎

NEDEMIURGICKÝ PHILDICKIAN GNOSTICISM – THE GNOSIS OF ∎ PHILIP K. DICK IN THE EXEGESIS OF 2-3-74 A JEHO DESET TEZÍ

∎

MARKIONITÉ 21. STOLETÍ

∎

KOLBRIN BIBLE TEACHINGS

∎

WHITE EAGLE TEACHINGS

∎

MÁŘÍ MAGDALÉNA

∎

TALMIDAISM (TALMIDISMUS)

∎

YESHUINISTS & YESHUINISM

∎

THE MASSORITE SECT OF TALMIDAISM (MASSORITSKÁ SEKTA

TALMIDAISMU)

∎

WOVOKOVA SPIRITUALITA ANEB NATIVE AMERICAN PEOPLE

∎

OREGON GNOSIS

∎

THE KAMAKURA GNOSIS CENTRE

∎

MANICHEISMUS A JEHO OŽIVENÍ 523 William Tyndale (narozen asi 1490-94, poblíž Gloucestershire, Anglie – zemřel 6. října 1536, Vilvoorde, poblíž Bruselu, Brabantsko) Anglický biblický překladatel, humanista a protestantský mučedník. Tyndale získal vzdělání na univerzitě v Oxfordu a stal se učitelem na univerzitě v Cambridgi, kde se v roce 1521 dostal do skupiny humanistických učenců, kteří se scházeli v hostinci White Horse Inn. Tyndale nabyl přesvědčení, že pouze Bible by měla určovat praxi a učení církve a že všichni věřící by měli mít možnost číst Bibli ve svém vlastním jazyce. Úvodní strana 1. kapitoly evangelia podle Jana z překladu Bible Williama Tyndalea, 1525-26; v Britské knihovně. Kvůli vlivu knihtisku a poptávce po Písmu v lidovém jazyce začal William Tyndale v roce 1523 pracovat na překladu Nového zákona přímo z řečtiny. Poté, co mu církevní úřady v Anglii znemožnily překládat Bibli tam, odjel v roce 1524 do Německa, kde získal finanční podporu od bohatých londýnských obchodníků. Překlad Nového zákona dokončil v červenci 1525 a vytiskl jej v Kolíně nad Rýnem. Opět pod tlakem, tentokrát městských úřadů, Tyndale uprchl do Wormsu, kde v roce 1525 vyšla další dvě vydání. První výtisky byly v roce 1526 propašovány do Anglie, kde byly okamžitě zakázány. Když byl Nový zákon dokončen, začal Tyndale pracovat na Starém zákoně. Pentateuch byl vydán v Marburku v roce 1530, přičemž každá z pěti knih byla vydána a rozšířena zvlášť. Tyndale pokračoval v práci na překladu Starého zákona, ale než byl dokončen, byl zajat v Antverpách. Byl odsouzen za kacířství, popraven uškrcením a poté upálen na hranici ve Vilvoorde v roce 1536. V době jeho smrti bylo vytištěno 18 000 výtisků jeho Nového zákona; dnes se však zachovaly pouze dva kompletní svazky a jeden fragment v londýnské Britské knihovně. Tyndaleovým největším úspěchem byla schopnost nalézt v jednotném dialektu dokonalou rovnováhu mezi potřebami vzdělanosti, jednoduchostí vyjadřování a literární ladností. Výsledkem bylo vytvoření anglického stylu překladu Bible s příchutí hebraismů, který měl sloužit jako vzor pro budoucí anglické verze po téměř 400 let, počínaje verzí krále Jakuba z roku 1611; Zdroj – Britannica, The Editors of Encyclopaedia. "William Tyndale" . Encyclopedia Britannica, 15 Mar. 2024, https://www.britannica.com/biography/William-Tyndale. Accessed 10 April 2024.

{1} SONG OF GOD

ZDROJ TEXTŮ A OBRAZOVÝCH ZÁZNAMŮ524

ŽIVOTOPIS AUTORA; ARCHIE D. WOOD, SR.

(TAKÉ ZNÁMÝ JAKO "AZRAEL ONDI-AHMAN")

Archie Dean Wood, Sr. se narodil 14. listopadu 1947 do věřící jižanské baptistické rodiny. Ve svých jednatřiceti letech, po celoživotní snaze poznat pravou povahu a dispozici Boha, Wood zažil první z mnoha teofanií, během nichž, jak tvrdí, komunikoval s vysoce vyvinutými, oslavenými lidskými bytostmi, které se identifikovaly jako Nebeská matka a Otec lidstva. V roce 1986, po sedmi letech výuky, byl Wood pověřen, aby začal psát novou knihu Písma, která by přesně odrážela srdce a mysl Boha a sloužila k obnove ní gnóze. Píseň o Bohu byla poprvé vydána v roce 2008.

ZÁKLADNÍ PŘESVĚDČENÍ PRAVÉHO

GNOSTIKA525

CITACE:

1. Jediným správným náboženstvím pro lidstvo je lidstvo samo, neboť právě z něj se nejprve vyvinul Bůh. Bůh, který je naší budoucností, vzešel z lidí, kteří jsou jeho minulostí. 2. Bůh je oslavený a vyvýšený člověk. 524 http://www.thesongofgod.com/ 525 http://www.thesongofgod.com/tgc/basic_beliefs.html

3. Je morálně špatné zabít člověka ve jménu náboženství, nacionalismu nebo spravedlnosti, neboť kdykoli zabijeme svého bližního, zasáhneme samotný zárodek Boha. 4. Evoluce a přirozený výběr jsou správné principy stvoření, a právě tímto stvořitelským procesem vznikl Bůh a nebe, které se dále vyvíjí. Všechny věci, které jsou skutečné, musí mít nutně počátek. Tvrdit, že Bůh nemá počátek, znamená tvrdit, že Bůh není skutečný. Jako praví gnostici věříme, že Bůh je velmi skutečný. 5. Tato země, na které žijeme, je úplně první, z níž se Bůh vyvinul. V důsledku toho je tento svět věřícími nazýván světem První Síly. 6. Hmotný svět obsahuje ve své smrtelné, fyzické podstatě samotnou podstatu a podobnost všech věcí podivuhodných a věčných. Na rozdíl od falešných gnostiků minulých věků nevěříme, že hmotný svět je zlý. 7. Pojem Boha představují dvě odlišné a samostatné osoby, náš nebeský Otec a naše nebeská Matka. 8. Jsme doslova duchovními potomky Boha a máme schopnost stát se stejnými jako náš Nebeský Otec a Nebeská Matka, pokud se tak rozhodneme. 9. Duch svatý není nic menšího než úřad Nebeské Matky a je to právě ona, kdo nás inspiruje a vede naší smrtelnou životní zkušeností. 10. Je to svatost, laskavost a moudrost, které určují Boží povahu, nikoliv moc, hněv nebo nenávist. 11. Pravé uctívání je napodobováním Boží dobroty; znamená napodobovat povahu, rozpoložení a postoj našeho Nebeského Otce a Nebeské Matky. 12. Píseň o Bohu, jak ji napsal Azrael Ondi -Ahman, obsahuje skutečné myšlenky a pocity našich Nebeských rodičů a tyto spisy jsou základním kamenem naší víry. Jako pravým gnostikům nám Bůh poskytl naši vlastní originální knihu písem, jejíž písma obsahují pravou a živou gnózi našeho Nebeského Otce a Nebeské Matky. 13. Aby byla víra skutečná a Bohu přijatelná, pak taková víra musí vždy uznávat právo věřícího od této víry odejít, aniž by ho Bůh nebo Bohem ustanovená církev odsoudili nebo zavrhli. Pravá víra, ospravedlněná víra, je vždy o volbě, neboť právě svoboda volby činí víru mocnou. Není to správné učení, které věřícího uschopňuje, ale spíše svoboda volby, a při této volbě se víra stává darem, který si dáváme. (*záznam přidán na žádost Azraela: 12. května 2009) 14. Cílem naší víry je povznesení; abychom se životem podle posvátných zásad obsažených v Písni Boží stali jako "znovuzrození" našeho Nebeského Otce a Nebeské Matky. Dále věříme, že povznesení začíná proměnou jednotlivce a že usilovnou vytrvalostí můžeme dosáhnout transcendentního stavu a stát se v každodenním životě odrazem Boží dobroty ve světě smrtelných mužů a žen. Pro pravého gnostika je Ješua nejlepším příkladem transcendentního stavu.

15. Historický Ješua z Nazareta byl archetypem toho, co znamená stát se "znovuzrozeným" a zároveň žít smrtelným životem. Právě ze života této historické osoby vytvořili raně křesťanští učenci teologický konstrukt zvaný Ježíš Kristus. Jako praví gnostici te dy věříme v Galilejce a vidíme v něm příklad hodný následování a oddanosti, ale nevěříme v Ježíše Krista, kterého nacházíme v křesťanské víře. 16. Žijeme více než jeden smrtelný život. Věříme ve více životů. V důsledku toho nevěříme ve vzkříšení smrtelného těla, které právě obýváme. 17. Smrtelný život je škola, která nám poskytuje příležitost:

V JAKÉ NAUKY NEVĚŘÍ PRAVÍ GNOSTICI:

Praví gnostici by neměli být zaměňováni s falešnými gnostiky minulých věků, jak je představují kodexy a traktáty objevené v roce 1945 v egyptském Nag Hammádí. Nejsme ani představiteli těch gnostiků, proti nimž brojili raní církevní otcové ve svém úsilí o zavedení jednotné církevní ortodoxie s její doprovodnou církevní autoritou.

V JAKÉ NAUKY VĚŘÍ PRAVÍ GNOSTICI:

1. Nevěří v základní křesťanské učení. 2. Praví gnostici nejsou křesťané. 3. Nepřijímají Bibli ani v ni nevěří. 4. Nevěří v prvotní hřích. 5. Nevěří, že lidstvo je ze své podstaty zlé. 6. Nevěří v krevní vykoupení Ježíše Krista, protože učení o krevním vykoupení představuje Boha, který požaduje lidskou oběť nevinného člověka, a každý Bůh, který požaduje vraždu, aby ukojil spravedlnost, není hoden uctívání a zbožňování. 7. Nevěří v peklo ani v poslední soud, protože učení o pekle a věčných mukách jsou nemorální víry a učení o posledním soudu překrucuje a deformuje milosrdenství, soucit a odpuštění. 8. Nevěří v Jehovu. Praví gnostici však uznávají, že biblický Jehova je demiurg, zlá příšera, která se vydává za Boha, aby zmátla lidstvo v otázce, co je skutečně správné a co ne. 9. Nevěří v ďábla, který svádí lidi ke hříchu. Lidstvo si vytvořilo dost vlastních ďáblů, aniž by muselo vytvářet jejich fiktivní odrůdu, aby vysvětlilo zlo, které lidé páchají jeden na druhém. Za své nelidské činy vůči sobě navzájem se zodpovídáme Bohu. Neex istuje žádný ďábel, kterého bychom měli volat k zodpovědnosti.

SKUTEČNÍ GNOSTICI VS GNOSTIČTÍ KŘESŤANÉ:

Pro pravého gnostika začalo zjevení gnóze otcem Adamem a matkou Evou během první dispensace Boha (asi 12 775 př. nl). S každou následující dispenzací byla původní gnóze přidávána stále větším množstvím, šířena učiteli světla po celém světě. Zatímco gnóze Boha byla často narušena, unesena, zatemněna nebo dogmatizována způsoby pyšných lidí a temnými tradicemi, osobní zkušenost božství se tiše pohybovala za největšími světovými mystiky, umělci, učiteli, spisovateli, hudebníky a revolucionáři a inspirovala způsoby lidského pokroku. Gnóze Boha splynula se vzestupem Jana Křtitele. Po smrti Jana se gnóze zosobnila a zvětšila díky mimořádnému životu Janova studenta, Ješuy Ben Josepha (Moudrost 29:8-14). Po svém vzkříšení vytvořil Ješua v roce 37 Církev Nazorejců. Tato první skutečná gnostická církev však zemřela s pádem Jeruzaléma v roce 69 n. l. Abychom lépe pochopili, kdo je skutečný gnostik, musíme se nejprve vyrovnat s pravým gnostickým postojem ke Kristu a křesťanskému náboženství. Yeshua Ben Joseph je původní aramejské vlastní jméno muže běžně označovaného jako Ježíš Kristus. Zatímco praví gnostici věří v Ješuu a v gnózi, kterou představuje, my důrazně odmítáme Krista i křesťanství.

Kristova doktrína nebyla založena na životě a učení Ješuy, ale byla spíše vynálezem Pavla. V Pavlově ortodoxii se radikální učení Ješuy ztratilo. Neboť to byl Pavel, kdo překryl falešný obraz Krista nad obrazem historického Ješuy – pravého Galilejce. Opravdoví gnostici nepovažují Pavla za nic menšího než za Velkého uchvatitele, který unesl jednoduché poselství Ješuy a vytvořil něco úplně jiného: teologický konstrukt známý jako Ježíš Kristus. Zatímco poznání Boha zjevené prostřednictvím Jana a Ješuy bylo určitým způsobem zachováno prostřednictvím spisů a učení Ješuových učedníků (jmenovitě jeho bratrů Jakuba a Tomáše ), gnóze byla během staletí, která následovala, rozptýlena nebo jednoduše ztracena. Z pozůstatků vlivu Jana a Ješuy vznikly různé náboženské skupiny, přesto byly tyto skupiny raně křesťanskou církví většinou odsouzeny a pronásledovány až k zániku. Zatímco mezi přívržence těchto „gnostických“ skupin patřili Židé a pohané, v moderním diskurzu jsou často kategorizováni jako „gnostičtí křesťané,“ jak je zastupuje řada různých sekt, včetně Markionitů, Valentiniánů, Manichejců, Mandejců, Sethiánů a Karpokratovců. Na rozdíl od falešných „gnostiků“ z dávných věků, kteří se považovali za „gnostické křesťany“ nebo „gnostické Židy“, je pravý gnostik jednoduše skutečným gnostikem. V červnu 1979 Bůh zahájil proces obnovy Pravé Gnostické Církve prostřednictvím spisů a učení Archieho D. Wooda staršího (aka „Azraela). V důsledku toho mají praví gnostici svou vlastní jedinečnou knihu písem zvanou Píseň Boží, která stojí zřetelně stranou od Bible a je základem, na kterém jsou všichni praví gnostikové uchváceni světlem a gnózí, která proudí ze srdce Božího. S touto obnovo u, která je nyní na místě, je Pravý gnostik osobou, která plně přijímá doktríny a tajemství Ahgendai, jak je zjeveno v Písni Boží.

SKUTEČNÍ GNOSTICI X GNOSTIČTÍ KŘESŤANÉ DOPODROBNA?!

Následující text se zabývá některými rozdíly při srovnávání víry raných „gnostických křesťanů“ s vírou pravých gnostiků. MATERIÁLNÍ SVĚT: Mnoho „gnostických křesťanů“ věřilo, že hmotný, fyzický, smrtelný svět polapí ducha a drží lidi jako vězně. Proto je svět hmoty považován za zlý. Praví gnostici věří, že hmotný, fyzický, smrtelný svět je školou, kde se duch učí, dospívá a vyvíjí. Praví gno stici nevěří, že materiální svět je zlý, ale že je méně „skutečný“ než věčné říše Boha. DEMIURG: Mnozí věřili, že Demiurg je tvůrcem nebo architektem chybného fyzického světa nebo vesmíru. Praví gnostici chápou, že Demiurg je přesně reprezentován především Yaldaboathem, temnou Nemesis Boha a nebes, a jeho první

emanací: Jehova-Jahve. Zatímco by se Demiurge směle prohlašoval za tvůrce, není schopen tvořit a může pouze ničit, deformovat a manipulovat to, co je stvořeno. ARCHONT: Mnoho falešných „gnostických“ tradic věřilo, že Archonti jsou vládci, kteří slouží Demiurgovi a snaží se udržet božské duše v pasti hmotného světa. Pro pravého gnostika jsou Archonti archandělé. Jsou to věčné bytosti, které projevují božskou vůli Jediného. Archonti jsou největší, nejoslavovanější a nejmocnější občané věčnosti. Jsou to bohové a bohyně nebeského království nebeského. Všichni dispenzační vůdci jsou Archandělé projevující se ve smrtelné podobě. AEON: Mnozí používali tento termín k popisu různých emanací Boha. Pro Pravé gnostiky je tento termín jednoduše měřením času: 1 aeon = 1 miliarda let. SOPHIA: Někteří „gnostičtí křesťané“ věřili, že Sophia byla emanací, která vypadla z milosti a porodila Demiurga. Praví gnostici věří, že Sophia je Boží moudrost, která se projevuje v ženě. DOKONALOST: Mnozí věřili v doktrínu dokonalosti, tj.: dokonalé dodržování zákona. Praví gnostici odmítají doktrínu dokonalosti a považují ji za škodlivou pro lidský duchovní vývoj. Praví gnostici věří v nauku o svatosti, která říká, že svatost nemůže existovat bez nějaké nepatrné, ale šťastné nedokonalosti ( 1. Obdarování 4:9- 14 ). SEXUALITA: Mnoho „gnostických křesťanů“ se vyhýbalo sexu a rozmnožování v mylné představě, že takové praktiky poskvrňují ducha, který usiluje o Boha. Celibát byl součástí jejich náboženských pozorování. Praví gnostici věří, že aby byl člověk plně duchovní, musí být p lně sexuální. Mezi pravými gnostiky je celibát považován za urážlivý vůči Bohu, protože to byl Nebeský Otec a Nebeská Matka, kdo z nás učinil sexuální bytosti. FYZICKÉ TĚLO: Asketismus byl praktikován mnoha „gnostickými křesťany“. Toto strohé popření těla bylo vnímáno jako prostředek k osvobození ducha. Askeze se mezi pravými gnostiky nepraktikuje. Nepovažujeme fyzické tělo za překážku duchovního úspěchu. Fyzické tělo – se všemi jeho rozmanitými vášněmi – je pro nás školou, kde se učíme stát se jako náš Nebeský Otec a Nebeská Matka.

ZÍSKÁNÍ MOUDROSTI:

8 Tak během každé následující dispensace Bůh pokračoval ve víře, aby dal ještě více z gnóze, zde trochu tam trochu; přesto se přisluhovači Demiurga všemi prostředky snažili skrýt věci Boží v temnotě a doufali, že utopí v temnotě světlo větších věcí. 9 Bůh však bez ohledu na všechny tyto věci stále věrně zjevoval, a ve stanoveném čase přišel do světa lidí Učitel spravedlnosti, mezi lidmi známý jako Jan Křtitel, sám v sobě, pravý otec Essénů a gnóze. 10 Neboť ve dnech svého mládí se Jan obrátil k velkému a těžkému studiu věcí Božích a s největší pečlivostí vystopoval všechny pravdy Boží, které byly rozptýleny po věky; a když skončil, Jan svázal i všechny rozptýlené úlomky třpytivého plamene, aby

jako jeden vytvořil jasně zářící světlo, které jako hvězda, která spadla z nebe, přitáhlo samotného Pomazaného Božího, dokonce Ješuu. 11 A když se postavil před Jana, aby předložil svou prosbu, dokonce i Jan postavil Ješuu nad všechny ostatní Esejce, kteří se shromáždili v Khirbet Kumránu, aby ho ustanovil sloužícím knězem ve společenství věřících. 12 A tam na judské poušti učil Jan Ješuu gnózi, která přišla od Boha, počínaje ode dnů Adama a Evy, kdy poprvé kráčeli po světě člověka, až do dnů Jana; a samotnému Ješuovi Jan zjevil gnózi, která vede k proměně, i když byl ve smrtelném těle. 13 Tuto gnózi zjevil i Ješua těm apoštolům, které kolem sebe tajně shromáždil po dni jeho vzkříšení, mužů i žen. A nad gnózi postavil své bratry Tomáše a Jakuba a také Marii Milovanou, která byla sama prohlášena a pomazána za první Sofii z mnoha matek. 14 Ale v průběhu generací se gnóze Boží znovu zdála ztracená a hluboce zapomenutá; neboť dům Kristův se všemi prostředky snažil uhasit světlo Boží, pohřbít je v popelu dávných věků; najít v této gnóze zkázu sebe sama. ~ Moudrost 29,8-14

BIBLE

Uvažte, jak je dáno mnoho velkých a svatých knih. Proč se tedy dům Kristův choval opovážlivě? Neboť hlásali světu, že Bible je větší, protože je jediným Božím slovem k dětem lidským; zatímco všechny ostatní jsou falešné a plná zla. Proč kazatelé náboženství nahlas prohlašují, že pokud nebude člověk z Kristova domu, navždy zahynou ve velkých mukách? Vpravdě k vám mluvím o vůli Otce, aby nezahynulo ani jedno dítě pro takové kněžské činy, které tito muži hlásají. Neboť láska Otce stačí i těm nejslabším z lidských dětí. ~ Moudrost 26:23-26 Neboť dům Kristův je jen stín a Bible temná iluze, každý pro každého nejsilněji vytvořený lidmi, kteří Boha neznali; neustále žvatlat nějaké pošetilé řeči složené z protikladů, vnucující lidem jednu absurditu za druhou, naplňující svět zraňujícími dogmaty, která, jak se zdá, nemají konce. Buďte tedy moudří a bedlivě dávejte pozor na ty, kdo by chtěli svést, neboť dům Kristův je temný a jemný, oblékl se do velkých tradic, aby se prezentoval jako čistý; ale uvnitř domu se pohybují temná panství, která slouží zraňujícímu pánovi; neboť Jehova by hledal vaši největší zkázu, aby vás naplnil zoufalstvím. Dejte si pozor na ty, kteří k vám přicházejí s Biblí v rukou a modlitbou na rtech a chtějí, abyste se s nimi modlili a dokázali, že jste tolerantní ke zlu v jejich rukou; pozor říkám, buďte nanejvýš uvědomělí a nedávejte ani palec. ~ Moudrost 27:8-10

Běda vám pokrytcům, protože si držíte Bible u svých ňader, jako byste si chtěli vzít do duše slovo Boží, ale uvnitř jste naplněni všemožnou zkažeností, protože kvůli penězům požíráte vdovské domy a jste naplněni ošklivostí vůči chudým, kteří nemají ani tak polštář, na kterém by si položili hlavu. ~ Moudrost 10:52

SVATÉ KNIHY SPJATÉ S UČENÍM SONG OF GOD – LIVING GNOSIS OF THE

AHGENDAI (PÍSEŇ BOHA – ŽIVÁ GNÓZE AHGENDAIŮ)

1. Book of Wisdom (Kniha moudrosti) 2. Book of Beginnings (Kniha počátků) 3. Book of Yeshua (Ješuova kniha) 4. Book of Enlightenment (Kniha osvícení) 5. 1st Endowment (První nadace) 6. 2nd Endowment (Druhá nadace) 7. 3rd Endowment (Třetí nadace) 8. 4th Endowment (Čtvrtá nadace) 9. Book of Pearls (Kniha perel) 10. 5th Endowment (Pátá nadace) 11. 6th Endowment (Šestá nadace) 12. 7th Endowment (Sedmá nadace)

OBSAHY KNIH:

1. Book of Wisdom (Kniha moudrosti) - Obžaloba (kapitoly 1-13) - Gnosis odhalena (kapitoly 14-26) - Poslední slova Azraela (kapitoly 27-29) 2. Book of Beginnings (Kniha počátků) - prostřednictvím řady historicky podložených podobenství tato kniha odhaluje podrobnosti týkající se Velkého skoku vpřed: doby, kdy děti Boží poprvé přebývaly mezi původními evolučními lidmi („dětmi lidí “), aby zavedly příslib věčného života. Tato kniha sleduje genetickou linii a vliv jak Adama, tak Padlých během prvních dvou dispenzací. Nabízejí se pohledy týkající se agendy Elohimů, Padlých, Demiurgů a vzestupu a pádu starých, ale vyspělých civilizací. 3. Book of Yeshua (Ješuova kniha) - Tato kniha obsahuje historické učení Yeshuy Ben Joseph, muže běžně označovaného jako Ježíš Nazaretský. Tento materiál poskytuje podrobný popis Ješuovy služby a transcendence. Od kázání Jana Křtitele až po Ješuovo učení po vzkříšení poskytuje tato kniha kontextový pohled všem, kteří se stanou Jednorozenými. 4. Book of Enlightenment (Kniha osvícení) - Tato kniha představuje Demiurga a odhaluje Yaldabaothovu roli v První válce nebes a povstání hlavního archanděla Elohimů, Shaemdiela ( Lucifer ). Objevte skryté návrhy

The One – název pro Boha týkající se Padlých andělů a tohoto světa, světa První síly. 5. 1st Endowment (První nadace) - Sledujete autora, jak se vydává na cestu časem a prostorem do nebeských říší Elohim, kde jsou zodpovězeny otázky a odhalena tajemství. 6. 2nd Endowment (Druhá nadace) - Boží obrana lidstva proti Demiurgovi, Jehovovi -Jahvemu. Mezi hlavní témata patří: přirozenost člověka, lidská sexualita, pravé uctívání, reinkarnace, osvobození a vykoupení. 7. 3rd Endowment (Třetí nadace) - Odhaluje zázrak kolem narození a vývoje Boha. Tato kniha, epický příběh o lásce, válce a intrikách, poskytuje historický kontext kolem prvního člověka, který stvořil duši a přežil smrt s nedotčenou osobností. 8. 4th Endowment (Čtvrtá nadace) - Následuje stvoření Prvního nebe a postup prvního shromáždění duchovních dětí zrozených Bohem. Tato kniha odhaluje základní principy věčného pokroku a dispenzacionalismu a nabízí praktickou moudrost, která posílí každého studenta na jeho cestě transformace a transcendence. 9. Book of Pearls (Kniha perel) - Meditace pro duchovní mistrovství. V roce 2004 autor napsal sedm dalších meditací, které byly umístěny na začátek knihy, aby se staly Perlami 1-7. 10. 5th Endowment (Pátá nadace) - Odhaluje okolnosti a účely za vytvořením náčelníka Demiurga, Yaldabaotha, a záhadu, která vznikla jako protiváha, známá jako Ahgendai. Naučte se, jak jsou nebeská království chráněna před průměrností a samolibostí, a získejte nový pohled na pojmy jako: stvoření, dualita, opozice, rovnováha a obnova. 11. 6th Endowment (Šestá nadace) - Tato kniha diktovaná Nejvyšším nebeským otcem v adamském jazyce, kterou autor přeložil do angličtiny, odhaluje podrobný popis Druhé války proti Demiurgovi a proč se nás týká tady a teď. 12. 7th Endowment (Sedmá nadace) - Tato kniha je osobní adresou Nebeské Matky jejím dětem, kterou autorovi nadiktovala v angličtině Nejvyšší matka nebes dne 24. prosince 2005.

{2} UNITARIAN EBIONITE FELLOWSHIP OF THE WAY OF

YESHUA

ZDROJ TEXTŮ A OBRAZOVÝCH ZÁZNAMŮ526

ZÁKLADNÍ INFORMACE:

CITACE:

∎

Jsme skupina pokrokových myslitelů, kteří prosazují Boží jednotu, tj. monoteismus. Kteří prosazují zásady víry, vedené rozumem a svědomím.

∎

Podporujeme Písma židovsko-křesťanské tradice pro povzbuzení, poučení, a útěchu.

∎

Přijímáme historicko -metaforický výklad písem, protože ten bere Písma vážně.

∎

Podporujeme učení Ježíše/Ješuy jako naše morální a etické vodítko.

∎

Na Ježíše pohlížíme jako na člověka poslaného Bohem, aby kázal pokání a chodil ve spravedlnosti ve světle Království.

∎

Podporujeme svobodu svědomí, svobodu zkoumání, a tak svou víru budujeme vedeni rozumem a svědomím. EVANGELIUM NEBOLI DOBRÁ ZPRÁVA, KTEROU MOHOU NABÍDNOUT

EBIONITÉ:

1. Bůh, Univerzální vědomí, Velký Duch, je jeden. Božská jednota. 2. Tento jediný Bůh bezpodmínečně miluje celé lidstvo. 3. Protože tento Jeden Bůh miluje celé lidstvo bezpodmínečně. Bůh uzavírá Smlouvy se všemi národy. Každý národ má tedy svou vlastní Smlouvu s Bohem. 4. Takže můžeme skutečně říci, že Bůh tak miluje svět. Dal svého jediného Syna Ješuu. Každý, kdo v něj věří, nemá zahynout ani přijít do záhuby, ale má mít věčný život. Bůh totiž neposlal svého syna, aby svět odsoudil. Vždyť skrze Ješuu bude svět spasen. Představujeme univerzálnější vizi a univerzalistickou naději, protože prosazujeme Restituci všech věcí, všichni budou smířeni s Bohem!!! 5. Podporujeme Naději Izraele, kterému byla dána Tóra, aby poučovala a vedla všechny národy. Uznáváme však, že Izrael je pod Sinajskou smlouvou, která je věčná, a národy jsou pod Noemovou smlouvou, která je rovněž věčná. 6. Nepotřebujeme národy obracet na naše konkrétní náboženství, jak to dělají křesťanští misionáři. Muslimy učíme následovat Boha Alláha podle Izmaelské smlouvy, hinduisté mají uctívat Boha nebo Brahmu po svém atd.... 526 https://www.facebook.com/groups/805462950873051/

7. Uznáváme spravedlivé lidi ze všech náboženství, spravedliví mohou být ze všech národů i ateisté, humanisté, volnomyšlenkáři a deisté. 8. Uznáváme rozmanitost, svobodu svědomí, svobodu bádání, uznáváme svobodomyslnost. 9. Uznáváme, že víra, kterou učíme, se řídí rozumem a svědomím, intuicí, zkušeností, přírodou a pozorováním. 10. Uznáváme původní a pravdivé učení Ješuy neboli Ježíše v evangeliích, sefar Ješua z knihy Napomenutí, uznáváme Ježíšovo učení z jiných zdrojů Nazaretské evangelium, Evangelium svatých dvanácti a Vodnářské evangelium od Leviho Dowlinga, hebrejské Matoušovo evangelium atd.... 11. Snažíme se osvobodit lidi od dogmatu, které vytvořil Pavel z Tarsu a které vedlo ke vzniku křesťanství, protože to lidi diferencovalo prostřednictvím studu, duchovního vykořisťování, které vyvolává odpor k sobě samému, a učí lidi pohrdat vlastním lidstvím prostřednictvím lží o prvotním hříchu, věčném utrpení atd... 13. Snažíme se osvobodit mysl od zmatení Trojice, které je modlářstvím. Od ideologie teorie substanciálního vykoupení, která učí, že Ježíš zemřel za vaše hříchy. Protože to převrací pravé poselství o odpuštění hříchů, o kterém učíme, že je skrze víru, pokání, které vede k proměně srdce, které koná dobré skutky nebo skutky!!! 14. Odmítáme Ježíšovu smrt na kříži za vaše hříchy, protože se jedná o lidskou oběť. Lidská oběť je Bohu odporná nebo ohavná. Žádný spravedlivý nemůže zemřít za hříchy bezbožných a žádný člověk nemůže zemřít za hříchy svých rodičů. Každý je zodpovědný za svůj vlastní hřích, jak učí židovští proroci. Díky všem těmto bodům tedy nabízíme přímý přístup k Bohu a můžete s ním mít osobní vztah.

A NA ZÁVĚR SHRNUTÍ

UNITARIAN EBIONITE FELLOWSHIP OF THE WAY OF YESHUA je skupina progresivních myslitelů, kteří uznávají Boží Jednotu, tedy monoteismus. Uznávají principy víry, které jsou řízeny rozumem a svědomím. Termín "Ebionité" odkazuje i zároveň na židovsko -křesťanskou sektu 527, která existovala v prvních stoletích našeho letopočtu. Tento termín je odvozen z hebrejského slova " ʾEḇyōnīm", což znamená 'chudí' nebo 'chudí lidé'. Tato sekce považovala chudobu za požehnání. Ebionité přijali adopcionistickou christologii, tedy pochopení Ježíše z Nazaretu jako obyčejného člověka, který byl díky své spravedlnosti v dodržování Zákona Mojžíšova vybrán Bohem, aby se stal Mesiášem. Většina Ebionitů odmítla jako hereze ortodoxní křesťanské víry v Ježíšovo božství, pa nenské početí a substituční oběť; a proto udržovali tradici, že Ježíš se narodil jako přirozený syn Josefa a Marie, usiloval o 527 Ebionité: (z hebrejštiny, "chudí") Židovsko-křesťanská sekta, která vzkvétala až do 4. století, ale pravděpodobně přežívala v ohniscích mnohem déle. Ebionité zachovávali židovské zvyky, včetně plného dodržování Mojžíšova zákona, a zastávali adoptivní christologii, přičemž Ježíše považovali za lidského mesiáše, který při křtu přijal Ducha svatého. Mezi díla připisovaná ebionitům patří Evangelium Ebionitů a Židovské evangelium, které se dochovaly pouze v citátech, a Klementinské rekognice a homilie; Zdroj – kniha A DICTIONARY OF GNOSTICISM; Andrew Phillip Smith; Theosophical Publishing House; Wheaton, Illinois Chennai, India; First Quest Edition 2009

zrušení obětí zvířat prorockým prohlášením a zemřel jako mučedník, aby přiměl celý Izrael k pokání. Kromě dobrovolné chudoby se říká, že Ebionité praktikovali náboženské vegetariánství a rituální koupání. Uznávají528 Písmo a Ježíšovo Kázání na hoře; používají jedno – některé – všechny židovsko-křesťanská evangelia, a navíc Evangelium Ebionitů i další, jako další Písmo k Hebrejské Biblii; a uctívají Jakuba Spravedlivého jako příklad spravedlnosti a pravého nástupce Ježíše (spíše než Petra), zatímco odmítají Pavla jako falešného apoštola a odpadlíka od Zákona. Boží milost nám umožňuje reagovat na Tóru, proroky a učení Yeshuy. Učení Yeshuy nejsou nereálná. 528 https://www.facebook.com/groups/805462950873051/posts/1061382675281076/

{3} APOSTOLIC JOHANNITE CHURCH

ZDROJ TEXTŮ A OBRAZOVÝCH ZÁZNAMŮ529

CITACE:

Apoštolská johanitská církev, iniciovaná baptistou (Janem Křtitelem), předaná apoštolem a obnovená v moderní době, uzákonila johanitskou tradici prostřednictvím esoterické, gnostické a křesťanské cesty duchovního porozumění a sebeobjevování. Posvátný plamen gnóze ztělesněný v tradici svatého Jana, On byl zapálený pro život ve společenství, vyživovaný individuální praxí a živený službou, a tak dál žije znovu prostřednictvím práce Apoštolské johanitské církve. Apoštolská johanitská církev, stojící v popředí t éto cesty v moderní době, má centra a aktivity v mnoha městech a zemích s přednáškami, workshopy, články a vzdělávacími zdroji online.

O CO NÁM JDE

Gnostičtí křesťané věří, že hluboký a osobní vztah s Božstvím je možný. Mnozí z nás hledají skutečnou duchovní komunitu, která je milující, inkluzivní, duchovně živá a posilující lidi všech pohlaví, ras a sexuality, bohatých i chudých. Johanitská tradice právě takové společenství představuje. Naše tradice vedená přímým, zkušenostním kontaktem s Božstvím podporuje osobní zodpovědnost a svobodu myšlení a praxe. Připojte se k nám na službu nebo na jedno z našich společenských setkání a dovolte nám, abychom vám pomohli objevit váš osobní vztah s Božstvím. Gnosticismus je v Los Angeles skutečný a živý! Rádi bychom vám ukázali, o čem je Apoštolská johanitská církev a naše farnost.

NAŠE PŘESVĚDČENÍ PROHLÁŠENÍ O ZÁSADÁCH APOŠTOLSKÉ

CÍRKVE JOHANNITŮ

∎

Prohlašujeme, že existuje jedno Velké, Nepoznatelné a Nevýslovné Božství, které bylo projeveno do Vesmíru prostřednictvím Emanace, a že zatímco je Vesmír obsažen v tomto Božském Božství, Božství jej přesahuje.

∎

Prohlašujeme, že každá Bytost obsahuje 'Posvátný Plamen', Jiskru Božství a že Vědomí Posvátného Plamene uvnitř tvoří nejvyšší úroveň Sebepoznání a Zkušenosti Boha současně. Tento akt Uvědomění, který je považován za osvobozující, transcendentní a zkušenost ní, se nazývá Gnóze. 529 https://www.johannite.org/joachim/

∎

Prohlašujeme, že existuje mnoho způsobů, jak lze gnózi zažít. Podporujeme tedy svobodu myšlení ve snaze o vlastní vnitřní cestu k Božství, ať už je tato snaha moderního nebo starodávného původu, nebo individuální nebo komunitní zkušeností.

∎

Prohlašujeme, že Božství se skládá ze tří Osob, které jsou v podstatě jedna – Bůh, Otec všemohoucí; Syn, Logos nebo Xristos Sother a Duch svatý nebo Pneuma Hagion.

∎

Prohlašujeme, že nás Bůh vede k Jednotě láskyplným příkladem vtěleného Xristose, projeveného v životě Ježíše, a pokračující zkušeností Ducha svatého jako zdroje pokračující inspirace a zjevení prostřednictvím gnóze.

∎

Prohlašujeme jednu, svatou, katolickou a apoštolskou církev, která je postavena na poselství a autoritě vtěleného Xristose a která žije od věků k věkům pod vedením Ducha svatého a pod správou nástupců apoštolů.

∎

Vyznáváme sedm svátostí jediné, svaté, katolické a apoštolské církve, které působí s Duchem svatým a posvátným plamenem v nás, aby podporovaly jednotu s Božstvím a ve společenství věřících.

∎

Potvrzujeme používání posvátných spisů, které odhalují božské poselství lásky a soucitu v průběhu dějin. Zvláště ctíme křesťanský Nový zákon, spisy Starého zákona a další, texty knihovny Nag Hammádí a Corpus Hermeticum jako silné zdroje pro toto učení.

∎

Uznáváme, že Svatý plamen je přítomen ve všech Bytostech, a proto jsou naše Kanceláře otevřeny celému lidstvu bez diskriminace na základě pohlaví, rasy, sociálního postavení nebo sexuální orientace.

{4} YOHANNITE GNOSTICISM – POZASTAVENÁ SKUPINA

NA FACEBOOKU

ZDROJ TEXTŮ A OBRAZOVÝCH ZÁZNAMŮ530

CITACE:

Yohannitský gnosticismus je monistické, nedualistické a nemonoteistické náboženství založené na učení mudrců Jana Křtitele, Ježíše Nazaretského a Marie Magdalény a Šimona Mága, které odmítá Petrovu a Pavlovu církev jako zkaženou. Yohannitský gnosticismus uznává tedy tetrarchii čtyř nejvyšších mudrců, kterými jsou Jan Křtitel, Ježíš Nazaretský, Marie Magdaléna a Šimon Mág.

PRAVIDLA SKUPINY JOHANITSKÉHO GNOSTICISMU:

∎

Žádné kázání Křesťanství – toto není křesťanská skupina a NE – JEŽÍŠ NEBYL MESIÁŠ.

∎

Toto je polyteistická skupina, respektujte to nebo odejděte – bohové jsou skutečné bytosti, tak je respektujte.

∎

Ježíš není Bůh – cokoli (a kdokoli), co bude tvrdit opak, bude odstraněno a osoba, která to zveřejnila, také.

∎

Žádné hlásání monoteismu nebude tolerováno – prostě se o to ani nepokoušejte.

∎

Žádné promluvy o jediném pravém náboženství – nikdo nemá "pravé" náboženství, tak nepředstírejte, že ho máte.

∎

Tady uznáváme jen gnostická evangelia.

∎

Žádné memy – toto je místo pro seriózní diskusi.

∎

Žádná biblická židokřesťanská propaganda.

∎

Držte se tématu – všechny příspěvky, které se netýkají Johanitství, budou odstraněny.

KOSMOLOGIE JOHANITSKÉHO GNOSTICISMU – VYBRANÉ

ČLÁNKY/NĚKTERÉ JIŽ NEJSOU PO KONCI FACEBOOKOVÉ SKUPINY K DISPOZICI

JEDINÝ

Jedno/monáda zplodilo Nous (což je muž) a první myšlenku (epinonia nebo ennoia, což je žena), která přivádí všechny věci ke stvoření.

NOUS

Nous je božská mysl Jednoho/monády, z níž vše vychází. 530 https://www.facebook.com/groups/255993475860785

ENNOIA

První myšlenka Nous je Ennoia, Ennoia je totéž co helénistická hebrejská a egyptská Sofie, Sofie (Chokma) v hebrejštině a (šekina) jsou oba zaměnitelné termíny pro moudrost, Filón Alexandrijský, helénistický hebrejský filozof, označuje Sofii za Boží moudrost, první bytost, kterou Bůh používá jako svůj nástroj pro Stvoření.

MOUDROST SOFIE

Sofie je Demiurg, Bohyně, Stvořitelka, která bere již existující materiály chaosu, uspořádává je podle vzorů věčných forem a vytváří všechny fyzické věci kosmu. Démirgés (Demiurges) je někdy považován za platónské zosobnění činné Moudrosti nebo Nous (božsk ého intelektu), Timateus popisuje Démiurga jako bezvýhradně dobrotivého, a tedy toužícího po co nejlepším světě. Svět však zůstává nedokonalý, protože Demiurg stvořil svět z chaotického, neurčitého nebytí.

KOSMIČTÍ BOHOVÉ

Kosmičtí bohové, nazývaní také nebeští bohové, nebeští archonti, viditelní bohové a kosmos. Mají v kosmu funkci Očišťování. Kosmičtí bohové jsou bohy mytologie a mají svrchovanost nad uspořádáním kosmu a mohou požehnat Lidstvu tajemnou moudrostí kosmických cyklů. Tato autorita se odráží v jejich vzhledu. Jejich projevy provází přízeň kosmické a nebeské povahy, která podle možností proniká až do hmotného života. Jako vládnoucí třída bytostí je jejich dokonalost odvozená sama od sebe a nezávislá na hmotě, Jejich oheň je relativně čistý a průzračný, je prostý hmotných příměsí. Jelikož působí v Říši zrození, aniž by do ní sestoupili, není výskyt vesmírných

bohů škodlivý; ačkoli mohou být obklopeni mocnými přízraky, které by mohly duši postihnout. Při zjevení ve vizi se vesmírní bohové projevují jasně a s aurou nepopiratelné autority. Kontemplace takových bytostí způsobuje posun duše do souladu s kosmickým řádem.

ARCHANDĚLÉ

Archandělé, stvoření bohy a jim podřízení, jsou podobní bohům, i když jsou vždy nižšími bytostmi. Jako služebníci bohů se archandělé jeví podobně jako oni; ačkoli jsou vždy nižší povahy a vyzařují přísnost. Vzhled archanděla je plný krásy, i když je vždy menší než vzhled Bohů, kterým slouží nad nimi, a stejně tak jejich světlo a oheň je nadpřirozeně jasný.

OPHANIM

Ophanim neboli Trůny jsou třídou andělů, kteří jsou popisováni jako živé symboly Boží spravedlnosti a autority a jako jeden ze svých symbolů mají trůn. Ophanim odkazují na kola, která jsou vidět v Ezechielově vidění vozu v Ezechielovi 1,15-21. Ophanim jsou také koly, která se nacházejí v Ezechielově vidění vozu. Jeden ze svitků od Mrtvého moře je vykládá jako anděly, pozdní části Henochovy knihy je líčí jako třídu nebeských bytostí, které nikdy nespí, ale střeží Boží trůn.

SERAFÍNI

Serafíni jsou v doslovném překladu "hořící". V hebrejské Bibli se slovo seraf obvykle používá jako synonymum pro hady. Serafíni, o nichž se zmiňuje Izajáš 6,1 -7, jsou nejvyšší andělskou třídou a slouží jako strážci Božího trůnu a neustále provolávají slávu: "Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy!". Podle Izajáše 6,1 -8 jsou Serafíni popsáni jako ohnivé šestikřídlé bytosti; dvěma křídly si zakrývají tvář, dalšími dvěma si zakrývají nohy a poslední dvě používají k letu.

PANSTVÍ

Dominiáni prý vypadají jako božsky krásní lidé s párem opeřených křídel, podobně jako běžné zobrazení andělů, ale od ostatních skupin je lze odlišit podle toho, že mají na hlavách svých žezel nebo na hlavici meče připevněné světelné koule. Dominia upravují povinnosti nižších andělů. Jen velmi vzácně se andělští páni fyzicky zviditelňují před lidmi.

MOCNOSTI

Jsou ženského vzhledu, tito andělé jsou těmi, jejichž prostřednictvím se ve světě dějí znamení a zázraky.

SÍLY

Mocnosti Hlavním úkolem Mocností je dohlížet na pohyby nebeských těles, aby byl ve vesmíru zachován pořádek. Jako andělé bojovníci se také staví proti zlým duchům, zejména těm, kteří využívají hmotu ve vesmíru, a často vyhánějí zlé duchy na místa zadržení. Tito andělé jsou obvykle zobrazováni jako vojáci v plné zbroji a přilbě a mají také obranné a útočné zbraně, jako jsou štíty a kopí, respektive řetězy.

KNÍŽECTVÍ

Knížectví jsou ženského vzhledu, jsou to andělé, kteří vedou a chrání národy nebo skupiny lidí, Knížectví předsedají skupinám andělů a pověřují je plněním božské služby. Některá z nich spravují a jiná pomáhají. Knížata jsou zobrazena s korunou a žezlem. Jejich povinností je prý také vykonávat příkazy, které jim dávají andělé z vyšších sfér, a odkázat hmotnému světu požehnání. Jejich úkolem je dohlížet na skupiny lidí. Jsou vychovateli a strážci pozemské říše. Stejně jako bytosti spjaté se světem zárodečných idejí prý inspirují živé bytosti k mnoha věcem, například k umění nebo vědě.

MUDRCI

V johanitském gnosticismu lze mudrce považovat za obdobu Buddhy někoho, kdo dosáhl henosis/nirvány. Mudrci jsou také schopni zasahovat ve prospěch uctívačů a dokonce se za ně přimlouvat u bohů a dodávat modlitbě sílu. Mudrci mohou být dokonce povoláni na pomoc při magii prostřednictvím evokace, což je v západní mysterijní tradici akt vyvolání nebo přivolání ducha, démona, božstva nebo jiného nadpřirozeného činitele. V několika školách helénistické filozofie vystupuje mudrc jako hlavní postava. Řekové věřili, že v okamžiku, kdy filozofové dosáhnou racionálního pojetí Boha na základě modelu mudrce, překonají mýtické představy o bozích a uvidí jejich skutečnou povahu, věřili také, že jednání mudrce je prorokováno tak, jak by jednal Bůh. Sokrates říká, že rozdíl mezi mudrcem a filosofem byl v tom, že mudrc má to, co filosof hledá. Při rozboru pojmu láska Sókratés dochází k závěru, že láska je to, co postrádá předmět, který hledá. Filosof tedy nemá hledanou moudrost, zatímco mudrc naopak ne miluje a nehledá moudrost, neboť ji již má. Sókratés dále zkoumá dvě kategorie osob, které se neúčastní filosofie. Platón definuje mudrce jako toho, kdo se stane "spravedlivým, svatým a moudrým". Platónský mudrc by se povznesl životem své mysli, zatímco aristotelský mudrc se povznese do říše božské Mysli (Nous). Stoikové chápali mudrce jako jedince mimo jakoukoli možnost újmy ze strany osudu. Životní obtíže, s nimiž se potýkají ostatní lidé (nemoc, chudoba, kritika, špatná pověst, smrt atd.), nemohly mudrci nijak ublížit.

Životní okolnosti, o které usilují ostatní lidé (dobré zdraví, bohatství, chvála, sláva, dlouhý život atd.), považoval stoický mudrc za zbytečné vnějšky a překážku na cestě k moudrosti. Marcus Aurelius definuje mudrce jako toho, "kdo má vědomosti o počátku a konci a o tom všeprostupujícím Rozumu, který řídí vesmír v jeho určených cyklech až do konce času".

YOHANNITSKÝ GNOSTICISMUS UZNÁVÁ TETRARCHII ČTYŘ NEJVYŠŠÍCH

MUDRCŮ, KTERÝMI JSOU JAN KŘTITEL, JEŽÍŠ NAZARETSKÝ, MARIE MAGDALÉNA A ŠIMON MÁG.

JAN KŘTITEL

Jana vnímáme jako nejvyššího mudrce a nejmoudřejšího mudrce, který podle proroctví přijde jako poslední prorok následovník Jahveho a Ašery, učitel Ježíše, Marie, Šimona a Dosithea a sám Christos.

JEŽÍŠ KRISTUS

Stejně jako všichni Mudrci vnímáme Ježíše plně jako člověka, syna Marie a Josefa, moudrého učitele a učedníka Jana, člověka, který po své smrti povstal Duchovně jako všichni Mudrci, aby dosáhl Henosu.

MÁŘÍ MAGDALÉNA

Ježíšova manželka matka jeho dítěte a Mudrc sama o sobě kněžka Ašery/Kadeše pomazala Ježíše do mystérií Kadeše a Božského ženství rozuměla Ježíšovu učení lépe než kdokoli jiný a byla Ježíšovým hlavním a oblíbeným apoštolem, nikoli Petrem, a ženou, která by měla být vnímána jako vzor pro mladé dívky a ženy.

ŠIMON MÁG

Takzvaný velký kacíř nástupce Jana Křtitele Šimon byl autorem Velkého zjevení učení Jana Křtitele.

SVATÍ

Svatý v johanitském gnosticismu je obdobou bódhisattvy někoho, kdo je na cestě stát se mudrcem, ale odkládá henosis, aby zůstal a pomáhal lidem na tomto světě. Yohannitský gnosticismus uznává velmi malý počet svatých, z nichž nejvyšší je svatý Eliáš hromovládce, který neustále jezdí na svém voze po obloze a bojuje proti silám zla, přičemž svatí bojovníci jsou považováni za obdobu buddhistických Dharmapalů, obránců Logosu a ochránců mudrců pod velením archanděla Michaela. Uctívání vojenských světců není ničím jiným než pokračováním kultu hrdiny v řecko-římském polyteismu a ve skutečnosti není důvod, proč by například svatý Jiří

nemohl být uctíván vedle Herakla, v řecko -buddhismu je sám Herakles vnímán jako ochránce Dharmy ve své manifestaci jako bódhisattva Vadžrapání.

CHRISTOS/ZASVĚCENÝ

V johanitství není Christos nic jiného než řecký výraz pro někoho, kdo byl pomazán svatým olejem, v johanitství vidíme jako Christos Jana Křtitele, Ježíše Nazaretského, Máří Magdalénu a mnoho dalších a jako symbol těchto pomazaných kněžských mudrců používáme Chi Rho, Ježíše jako jediného Krista neuznáváme.

POSMRTNÝ ŽIVOT

Yohannitský gnosticismus učí, že když zemřeme, naše duše se reinkarnují, dokud člověk nedosáhne henosis a nestane se mudrcem, přičemž henosis znamená spojení s Jedním, kdy se duše znovu připojí ke svému zdroji, podílí se na božských inteligibilitách a prostřednictvím očišťování je postupně asimilována s božstvím. Je to konec (telos neboli cíl) života, jehož má být dosaženo poznáním. Tato gnóze, o níž nám Iamblichos říká, že "je ctností a moudrostí a dokonalým štěstím a činí nás podobnými bohům. Při smrti toho, kdo je osvobozen, Serapis přetrhá naše tělesná pouta a pozvedne nás vzhůru k božskému sjednocení, Mudrc je zcela dokonalá duše, a proto nepodléhá reinkarnaci. Taková duše již znovu nesestupuje.

UCTÍVÁNÍ HADÍCH BOHŮ

Uctívání hadích bohů je ústřední součástí indoevropského náboženství. Božský had se často zrodil z bohyně země a představoval moudrost, ochranu, sílu, znovuzrození a plodnost. Hadí bůh Pýthón ze starověkého Řecka se zrodil z prabohyně Gaii. Pýthónovým domovem se měla stát jeskyně na hoře Parnas, neboť nedaleko se nacházel pupek země, střed známého světa, a zde se měl nacházet důležitý věštecký kámen. Toto místo se nazývalo Delfy. Hlavní úlohou Pýthóna bylo ochraňovat věštecký kámen a delfskou věštírnu, která zde byla zřízena. Původně tedy byla krajta nástrojem své matky, neboť první chrámy a kněžky v Delfách byly uctívači Gaii. Glykon byl starověký hadí bůh. Ve 2. století měl v Římské říši velký a vlivný kult, přičemž hlavní literární zmínku o tomto božstvu poskytl satirik Lukián. Kult vznikl v Makedonii, kde podobné hadí kulty existovaly po staletí. Makedonci věřili, že hadi mají magickou moc spojenou s plodností, a měli na toto téma bohatou mytologii, například příběh o oplodnění Olympie Diem převlečeným za hada. V roce 160 n. l. se uctívání Glykona nepochybně rozšířilo i mimo Egejské moře. Nápis z Antiochie z tohoto data zaznamenává heslo: "Glykon nás ochraňuj před morovým mrakem." Sám římský císař Marcus Aurelius vyhledal radu u Glykonovy věštírny.

Uctívání Glykona se vyskytovalo v celé rozsáhlé oblasti mezi Dunajem a Eufratem. Od konce vlády Antonína Pia až do 3. století se na Glyconovu počest razily oficiální římské mince, které svědčily o jeho popularitě. V ostrovním keltském náboženství je bohyně Brigid spojována s hady. Ať žije božský had.

ZJEVENÍ BOHYNĚ

V roce 1220 procházel templářský komtur Hubertus Koch s malou skupinou z křížových výprav Mezopotámií a poblíž starého města Ninive v dnešním Iráku se mu zjevila bohyně Isais. Řekla mu, aby se stáhl na horu Untersberg, postavil si tam dům a čekal na její d alší zjevení. Účelem Isais bylo pomoci dosáhnout zničení mocností temnoty na nebi i na zemi a jako první krok bylo třeba zbavit svět římské církve, protože ta uctívala Jahveho jako Boha. K druhému zjevení došlo v roce 1226 a opakovaly se při různých příležitostech až do roku 1238 zjevení probíhalo takto..... 'Pravdivě mluvím - pro vaše slyšení. Obraz dávám - pro vaše vidění. Mluvte poznání a moudrost, vše tvořící, od předpočátku až do konce konce. Nemluvte ani alegoricky, ani symboly, žádné nepřímé slovo, jasně podávám vědomosti, co bylo, co je. Lidská bytost, protože spojená se zemí, posvěcená zemřít - ale zároveň nesmrtelná. Hvězdné děti, zrozené v nebi - mnohem tisíckrát starší než zdejší svět. Synové a dcery světelné síly záře, Nebeští obyvatelé ztracení v temnotách. Světlo živé - ale podlehlo stínu, věčně - ale ne bez umírání. Tulák po hřebenech světů, nově zrozený v tomto světě - ale určený pro záhrobí. Děti Boží, ale ne božské. O člověku je toho třeba říci mnohem více. Starý je jejich druh - mladý je jejich svět. Nenarozený člověk, existující od prapočátku, bude vždycky. Předpočátek byl, když vše bylo dáno z předvěčnosti; Nebyl ani prostor, ani čas. Nepodstatné spí bytosti všechny tam, než se nad nimi Všudybud slitoval,

stvořil měřitelný čas, stvořil prostor, nechal bloudit schopné: ve světech nebeských. Tam padla semena bytostí; Věčnost se stala z předvěčnosti, Počátek vznikl z předpočátku. Všeotec sestoupil, aby se staral o bytosti. Vydává životní vitalitu, probouzí duše, probouzí duchy. Nebeské světy život a tkaní nyní probudily, bytosti si uvědomily svůj vlastní druh. Byly takové, které se později staly člověkem, byli takoví, kteří se stali zvířaty, byli takoví jako zelené rostliny - a byli duchové démonů. Ale všichni ne takoví, jaké zná Země dnes, co spadlo z nebeských světů. To z nebe sestoupilo, co na zemi žije, co kdysi uniklo ze světla Všeotce, hledá cizí stíny - neví. Neboť kníže stínů povstal proti světům nebeským, aby se vzepřel Všeotci. Říši stínů kníže stínů stvořil sám- daleko od nebes: Temné peklo. Mezi těmito světy se rozprostírá prázdná nekonečnost, nikdo, kdo by se tam smířil. Zatímco uprostřed, mezi temnotou a světlem, mocní duchové sami budují Walhallu. Tam žijí odvážní bohové Všehomíra, věčný boj mezi nimi a peklem. Ale četné bytosti z nebeských světů odešly, aby spatřili peklo. Později se z nich stali lidé. Takoví všichni sestoupili do mdlob, a zapomněli na vše, co bylo. Pro tyto padlé Všeználek rovnou stvořil nový svět. Zemské království v tomto světě s vesmírem hvězd, aby se znovuzrodili pro ztracené davy, stezka až k pozemskému umírání a dveře k nebeskému návratu domů". Další zjevení následovala v roce 1236 v okolí Kartága; rytíři a Roderich Emmerant pátrali v okolí Kartága po stopách Marcionova díla. Základním východiskem Zjevení Izaiášova je marcionismus 2. století n. l.. Popírá, že by hebrejský bůh Starého

zákona, který je ve Zjevení vždy označován jako "El Šaddaj", byl Bohem Nového zákona. Isais tvrdí, že to byl Všeotec, sám Bůh, který sestoupil v lidské podobě jako Všeotec, Ježíš Kristus, a byl ukřižován těmi, které přišel napravit. Její vzhled byl jako stavba celá ze zlata a světla a ultra jemné struktury třpytivého zeleného skla, vysoká postava ženy, jejíž průsvitné štíhlé tělo bylo pružné; a jevila se jako podivná bytost, napůl žena a napůl dívka, bezpochyby nemohla být z tohoto světa, na sobě měla dlouhé šaty celé z drobných zlatých lístků v podlouhlém tvaru; její krásná tvář byla štíhlá a bledá a naprosto úžasná, upoutala jejich pohledy, vlasy a nehty na prstech jí zářily v barvách hnědého jantaru, zatímco zlatý kruh držel její vlasy, které sahaly až na zem, velmi dlouhé, a nad nimi na čelence byl zlatý rohatý půlměsíc, a ten byl také uprostřed zlatého slunce. Její rty jako by zářily. A byla nejkrásnějším obrazem, jaký kdy člověk viděl, a byla průsvitná a nebyla lidského rodu. A udělala dva kroky směrem k nám, usmála se a její oči byly plné laskavosti. Věděli jsme, že to není ďábel, ale spíš s ní musí být jen dobré věci. Její postava se stala jasně viditelnou a pak k nám promluvila a její hlas byl jasný a mírný. Bohyně promluvila ke Knoghtsovým slovy..... "Zavolala jsem vás - aniž byste o tom věděli; . přišli jste - aniž by vám to bylo známo. Teď, když její slova zlomila kouzlo, promluvil jsem také a zeptal se jí, kdo tedy je. . a ona hned odpověděla: "Jsem Isais... Ištar. Lidé, kteří se kdysi klaněli zde na tomto místě, mi říkali Ašera; lidé na severu, kteří byli tvými předky, mi říkali - Idun - a tak mi každý národ dal jméno podle svého jazyka. Rytíři popsali zážitek: 'Byli jsme překvapeni, ale ona se usmála. Pak řekl Emmerant, že jsme věrni našemu Pánu Kristu a nikdy jinému božstvu nechtěli vzdát hold'. Bohyně odpověděla. "Nuže, slyšela jsem vaše modlitby k němu, božskému bratru. Ale on je ve své říši, a proto je v nepřítomnosti, ale já, božská sestra, jsem tu zase na chvíli.' Neboť nakonec je to ženská síla, která porazí Jahveho, Satana - bohyně lásky se změní v bohyni války, aby Satana srazila, až přijde ta chvíle." Jacob Grimm se ve svém díle Teutonská mytologie, svazek 1, zmiňuje o německé bohyni jménem Zisa. Našel zmínky o této bohyni sahající až do 11. století našeho letopočtu. Grimm uvádí, že starší zápis jejího jména je Cisa a že "byla nejzbožněji uctívána Suevy" a její velký svátek, který se skládal z her a veselí, se konal 28. září. Grimm

spekuluje, že Zisa/Cisa je stejné božstvo jako Isis, o níž se zmiňuje Tacitus v Germánii 9.1: "Část Suebů obětuje také Isis; nezjistil jsem, z jakého zdroje pochází cizí obřad, ale faktem zůstává, že samotný obraz, zhotovený v podobě lehké lodi, dokazuje, že jde o importovaný kult." Je více než pravděpodobné, že tato bohyně nebyla cizí nebo importovaná, ale skutečně další případ, kdy Tacitus přisuzuje římské jméno místnímu germánskému božstvu, což ve svém díle činí i u jiných božstev. Rudolf Šimek ve svém Slovníku severské mytologie naznačuje souvislost se západogermánskou bohyní Nerthus a frískou Nehalennia kvůli spojení s lodí. Ať žije Vševládce, ať žije Allkrist, ať žije Zisa!!!

PROTI MONOTEISMU

Monoteismus je dnes považován za vrchol vyspělé společnosti, abrahámovská náboženství - Judaismus, Křesťanství a Islám - vyznávají jediného pravého Boha. Jméno dostal Abrahám, patriarcha Izraelitů, kterému zřejmě Yhwh řekl, aby opustil město Harran, ale pro stoupence abrahámovských náboženství bude šokem, že Izraelité vůbec nebyli monoteisté, ve skutečnosti je monoteismus sám o sobě tak trochu fantazie, což není překvapivé. Monoteismus nikdy nepřichází přirozeně a vždy musí být vynucován, prvním příkladem je faraon Achnaton, monoteismus byl ve starověkém světě nejen neznámý, ale byl by považován za směšný nesmysl. Izraelité byli ve skutečnosti henothisté, což znamená, že se soustředili na uctívání jednoho kmenového nebo tutoriálního boha, aniž by popírali nebo zakazovali ostatním uctívat jiné bohy, což je ve skutečnosti běžná praxe náboženství starověkého Blízkého a Středního východu, což je ve skutečnosti zcela odlišné od indoevropského polyteismu. Ve skutečnosti navzdory tomu, že Ezdráš a Nehemjáš po exilu přepsali izraelské náboženství, nepředstírají nic jiného, sami nepíší z pohledu, že Yhwh je jediný pravý Bůh, ale z pohledu, že je jediný, kterého by Izraelité MĚLI uctívat, existence jiných bohů je výslovně přiznána v nejstarších knihách SZ, jako například v Písni o moři, kde je Yhwh chválen za vysvobození Izraelitů z rukou egyptského vojska: "Kdo je ti podobný, Pane, mezi bohy? " V celém SZ se objevují mé zmínky o jiných bozích (elim), dokonce i sám Yhwh se podle Izraelitů představuje jako jeden z mnoha. První přikázání zní: " Nebudeš mít jiné bohy PŘEDe mnou", nikoliv že žádní jiní bohové vůbec neexistují! Bible začíná slovy "na počátku stvořil Bůh nebe a zemi", ale slovo pro Boha je Elohim přípona im je v množném čísle, což znamená doslova bohové! Dalším příkladem je výrok v Genesis: "tehdy řekli BOHOVÉ, učiňme člověka k NAŠEMU obrazu". Zajímavé je, že v Bibli není výslovná zmínka o tom, že by Yhwh byl jediným Bohem, naopak se ukazuje, že je nejvyšším z celého panteonu bohů, jako je Zeus u olympioniků, ve skutečnosti Izraelité existenci a moc bohů jiných národů zcela uznávají.

To vysvětluje, proč byli izraelští kněží tolik proti uctívání jiných bohů ne proto, že by byli falešní nebo neexistovali, ale proto, že představovali hrozbu. Hlavním Bohem, proti kterému se ve SZ brojí, je Baal, Bůh stejně mocný a stejně oblíbený jako Yhwh, problém byl v tom, že to nebyl Bůh, ke kterému se předkové Izraelitů zavázali, uzavřeli dohodu/smlouvu, že budou uctívat Yhwh, a porušení smlouvy mohlo přivolat Yhwhův hněv, a my víme, jaký je jeho hněv! Také pro ty, kteří věří, že Izraelité byli vždy monoteističtí, je to ještě lepší, nejenže Izraelité věřili v mnoho bohů, ale tito bohové jsou ukázáni, že zasedají v božské radě, které předsedá EL/Yhwh! To je velmi běžný rys náboženství Středního a Blízkého východu, ale s prosazením monoteismu jsou tito bohové degradováni na úroveň andělů. Jak vidíme, existují dvě jména pro "Boha" El a Yhwh, začíná jako El a pak Mojžíšovi říká, že je Yhwh, Bůh El nikdy nebyl jen hlavním bohem Izraelitů, je také králem kenaanských bohů. El a Yhwh byli původně oddělenými bohy Yhwh byl synem El to je později, že se spojily do jednoho jediného božstva. El měl 70 synů, z nichž Yhwh byl jedním, v Písni Mojžíšově je El nejvyšší (Elyon), který rozdělil lidstvo na 70 národů a přidělil svým 70 synům po jednom národu (Izraelité věřili, že svět obývá 70 národů) po jednom "Když nejvyšší (Elyon) dal národům jejich dědictví, když rozdělil lidstvo, stanovil hranice národů podle počtu Božích synů (bene elohim), ale Hospodinův podíl je Jahvův lid, Jákob/Izrael je jeho přidělené dědictví ". Ve svém původním náboženství Izraelité považovali za nejvyššího Boha Ela, takže tam byl původně vztah otce a syna, tak vzniklo původně uctívání Yhwh. Na starověkém Blízkém východě bylo neobvyklé, aby lidé uctívali přímo nejvyššího Boha, uctívat "menší" bohy znamenalo uctívat i samotného nejvyššího Boha. Viděno nyní jasněji, Yhwh byl Bohem, kterého EL ustanovil Bohem Izraelitů výměnou za jejich výlučné uctívání. EL byl stále nejvyšším Bohem, ale oběti a právo se konaly pro Yhwh, ostatní bohové a bohyně (zejména Ašera) by byli stále uznáváni a obřady pro ně konané by byly stále přijatelné, pokud by nebyly konány tak skvěle jako obřady Yhwh. Levitské kněžstvo bylo zasvěceno výhradně Yhwhovi, ale jak se Yhwhův kult centralizoval pod monarchií, vyžadoval stále větší výlučnost. Ostatní bohové a bohyně, zejména Baal a Ašera, byli zakázáni a odsouzeni a přijatelným se stal pouze Yhwh, a tak se izraelský henoteismus stal vynuceným monoteismem.

GOTICKÁ MOZAIKA KRISTA

Ariánské baptisterium (Battistero degli Ariani) stojí na malém náměstí vedle staré gotické katedrály Santo Spirito v italské Ravenně a bylo postaveno v 5. století na příkaz gótského krále Theodorika, který se hlásil k ariánskému křesťanství. Arianismus byl ranou formou netrinitárního křesťanství, o kterém se věřilo, že vzniklo v Egyptě. Netrinitáři věřili, že Kristus byl stvořen Otcem, ale byl nižší než Otec, a ne, jak uvádí Nicejské vyznání víry ze 4. století, "jedné podstaty" s Bohem Otcem. V kopuli se

nachází unikátní zlatá mozaika zobrazující křest Krista, mladého a bezvousého, obklopeného 12 apoštoly a trůnícím křížem. Mladého Krista lemují dvě vousaté postavy, vpravo Jan Křtitel, vedle holubice, symbolizující Ducha svatého, a v tradici římských vyobrazení říčních bohů personifikace řeky Jordán vlevo, zobrazená jako vousatý stařec držící rákosí (říční rostlina), s rohy v yrobenými z humřích klepet, sedící vedle vázy, symbolický pramen řeky. Kolem centrálního kruhu je procesí 12 apoštolů v čele s apoštoly Petrem a Pavlem a na vrcholu je vnitřní kříž. Každý z apoštolů nosí ve svých zahalených rukou koruny posázené drahokamy, kromě Petra, který nese klíče, a Pavla, který drží svitek. Vyobrazení Ježíše (Ješuy) mladého a bezvousého bylo často používáno jako náznak zdůraznění nižšího postavení Krista Syna vůči Bohu Otci v netrinitárním umění, ale bylo běžné i v raném byzantském umění a ikonách. Arianismus a další formy netrinitárního křesťanství byly nakonec prohlášeny za herezi na koncilu v Niceji v roce 325 a v 6. století byzantinské obrazy důsledně zobrazovaly Ježíše s dlouhými vlajícími vla sy a vousy a (často) svatozáří, která představovala zralost a božství. Byzantinci převzali kontrolu nad Ravennou v roce 540 a ukončili tak ariánskou a barbarskou nadvládu v Itálii. Asi o 10 let později císař Justinián daroval ariánské baptisterium ortodoxní (katolické) komunitě města, která jej přeměnila na pravoslavný kostel Santa Maria in Cosmedin. Barevné fresky a dekorace, které lemovaly stěny, byly již dávno zničeny a z gotické ariánské křesťanské minulosti zůstala pouze mozaika.

{5} DEMIURGICKÝ GNOSTICISMUS DLE PANA SAMAELA

AUN WEORA

1. JAKÝ JE PŮVOD GNOSTICKÉHO UČENÍ?531

CITACE:

Gnóze je dnes moderní formou starobylého systému učení, který existoval po celou historii přítomnosti člověka na Zemi. Tato moudrost nebyla přístupná veřejnosti, ale byla zjevena pouze těm, kteří byli zasvěceni do mystérií. Gnostické učení, tak jak je dnes vyučováno v Gnostických Centrech po celém světě, pochází ze spisů a praktik moderního učitele, Samaela Aun Weora, který syntetizoval pravidla filozofů, mystiků a adeptů všech dob do integrovaného a komplexního systému vědění a instrukcí. Gnóze, jak ji odhalil Samael Aun Weor, obsahuje syntézu všech starodávných mysterijních škol. Současné gnostické hnutí se od svého vzniku v 50. letech 20. století v Kolumbii rychle rozšířilo. Gnostická centra lze nalézt v mnoha zemích po celé Americe, Evropě, Asii, Austrálii a Africe. 2. JAKÝ JE FORMÁT VÝUKY? V každé lekci bude probíhat přednáška a řízená meditační praxe. Cvičení sahají od úvodních technik pro relaxaci a meditaci až po klíče, které lze použít v každodenním životě. Nejsou potřeba žádné předchozí zkušenosti. Týdenní kurz 33 lekcí slouží jako základ pro další rozvoj vědy a etiky meditace hlouběji. 3. KDE LZE GNÓZI NALÉZT? Gnóze je v tantrickém Buddhismu Tibetu, v zenovém Buddhismu Japonska, v Chan Buddhismu Číny, v súfijské tradici, v tančících derviších, v egyptské, chaldejské, pythagorejské, řecké, aztécké, mayské, incké, toltécké moudrosti atd. Budeme -li pečlivě studovat to, co je obsaženo v křesťanských evangeliích, najdeme matematiku Pythagora, chaldejská a babylonská podobenství a impozantní buddhistickou etiku. 4. Z ČEHO SE SKLÁDÁ GNOSTICKÉ UČENÍ? Gnostické učení se skládá z široké škály esoterických disciplín, z nichž všechny jsou prezentovány velmi praktickým způsobem. Gnóze není jen teoretická. Praktiky jsou dány tak, aby to, co se učíme, mohlo být ověřeno, a překračují hranice víry nebo nevíry, protože obojí vede k nevědomosti. Gnóze se nazývá "Doktrína syntézy", protože syntetizuje nejpodstatnější aspekty všech starověkých mysterijních škol, náboženství 531 ZDROJ TEXTŮ A OBRAZOVÝCH ZÁZNAMŮ: HTTPS://GNOSTICCENTER.COM/

a esoterických systémů minulosti a přítomnosti do jedné doktríny. Přesto Gnóze není odvozeninou žádného z těchto systémů. Gnóze předchází všem náboženstvím a systémům a není majetkem žádného jednotlivce nebo skupiny. 5. JAKÝ DRUH ZÁVAZKU VYŽADUJÍ GNOSTICKÉ KURZY? Pokud jde o účast na otevřených lekcích, kdokoli je vítán k účasti na jedné, několika nebo všech lekcích, které jsou nabízeny v sérii veřejných přednášek. Pro zájemce jsou nabízeny týdenní kurzy, kde se hlouběji podíváme na témata, která byla představena. Vzhledem k tomu, že třídy a praxe na sebe navazují, očekává se konzistentní týdenní docházka pro ty, kteří se rozhodnou pokračovat ve výuce. 6. JAKÉ JSOU NÁKLADY NA ÚČAST NA KURZECH? Gnostická centra po celém světě jsou neziskové organizace, které se spoléhají na dobrovolné dary studentů. Gnóze není byznys a žádná osoba, která se podílí na chodu centra, nevydělává peníze za své služby. Pro ty, kteří pokračují v týdenním kurzu, jsou velmi ceněny dary (sugg. min 10 $/týden/na osobu) na pokrytí nákladů na provoz centra, tj.: nájem, elektřina, květiny, tiskoviny atd. Gnostickým cílem je štěstí všech lidských bytostí bez rozdílu. Cílem všech center je sdílet Gnózi s kýmkoliv, kdo má zájem, bez ohledu na rasu, pohlaví, náboženské pozadí, povolání atd. Vzhledem k tomu, že na ně není stanovena žádná peněžní cena, lze gnostické učení považovat za "svobodné". To však neznamená, že učení je povrchní nebo že nemá žádnou hodnotu. Plody Gnóze jsou získávány úsilím každého studenta. Čím více člověk vloží do studia, pochopení a praktikování učení, tím větší budou plody jeho úsilí. Studenti, kteří vytrvají jsou ti, kteří vidí skutečnou hodnotu znalostí.

POZITIVNÍ ASPEKTY GNOSTICKÉHO HNUTÍ SAMAELA AUN WEORA:

1. Celostní spirituální přístup:

∎

Weorovo gnostické učení zahrnuje holistický přístup ke spiritualitě a integruje prvky z různých náboženských a mystických tradic.

∎

Zdůrazňuje jednotu duchovních, psychologických a fyzických aspektů lidské existence. 2. Esoterické znalosti:

∎

Samael Aun Weor tvrdí, že poskytuje esoterické znalosti, které přesahují konvenční náboženské doktríny.

∎

Nabízí vhled do povahy duše, karmy, reinkarnace a smyslu lidské existence. 3. Důraz na seberealizaci:

∎

Zasazuje se o dosažení seberealizace jako konečného cíle lidského života.

∎

Povzbuzuje jednotlivce k tomu, aby usilovali o přímou, osobní zkušenost s duchovními pravdami.

4. Praktické techniky:

∎

Poskytuje praktické techniky, jako je meditace a sebepozorování, které usnadňují osobní transformaci.

∎

Klade si za cíl poskytnout jednotlivcům nástroje pro navigaci v jejich vnitřním světě a překonávání psychologických překážek. 5. Eklektická syntéza:

∎

Weorovo gnostické hnutí integruje prvky gnosticismu, kabaly, hermetismu a východních filozofií a nabízí komplexní a inkluzivní duchovní rámec.

NEGATIVNÍ ASPEKTY GNOSTICKÉHO HNUTÍ SAMAELA AUN WEORA:

1. Kontroverzní osobnost:

∎

Osobní život a kontroverzní chování Samaela Aun Weora vyvolaly skepsi ohledně autenticity jeho duchovního učení.

∎

Obvinění z autoritářství a pochybného morálního chování pošpinila pověst gnostického hnutí. 2. Utajení a exkluzivita:

∎

Někteří kritici tvrdí, že Weorovo učení je zahaleno zbytečným tajemstvím a vytváří exkluzivní atmosféru, která může odradit potenciální následovníky.

∎

Selektivní šíření pokročilých znalostí mezi určitými zasvěcenci vyvolává otázky o inkluzivitě. 3. Pseudovědecká tvrzení:

∎

Weorovo začlenění vědecké terminologie do duchovního diskursu bylo kritizováno jako pseudovědecké.

∎

Někteří tvrdí, že vědecké pozlátko se používá k tomu, aby propůjčilo důvěryhodnost esoterickým konceptům bez pevného vědeckého základu. 4. Obavy z komercializace:

∎

Objevují se tvrzení, že některé aspekty gnostického hnutí byly komercializovány, přičemž poplatky za kurzy a materiály vyvolávají otázky o autenticitě duchovních učení, která jsou používána jako komodita. 5. Roztříštěnost uvnitř hnutí:

∎

Gnostické hnutí, založené Samaelem Aun Weorem, zažilo vnitřní rozdělení, kdy různé frakce interpretovaly a praktikovaly jeho učení odlišnými způsoby.

∎

Nedostatek jednoty uvnitř hnutí vedl ke zmatkům a sporům mezi stoupenci.

POSLÁNÍ GNOSTICISMU DNES

Posláním gnosticismu v dnešní době je poskytnout metodu a prostředky pro práci na realizaci vnitřního člověka v každém z nás; dosažení tohoto transcendentálního cíle závisí na naší spolupráci s Bytím. Rozdělení vědy, umění, filozofie a mystiky vyvolalo úpadek této civilizace. Proto si nevážíme poezie přírody, harmonie, která vyzařuje z vesmíru, a dokonce i mezilidské vztahy ochladly: důvod, proč je naše srdce nedojaté lidským utrpením. Proto gnostické učení ve svém teoreticko -praktickém studijním programu navrhuje společenství vědy, umění, filozofie a mystiky jako jedinou cestu k záchraně nejvyšších hodnot lidské bytosti, protože bez etických hodnot by byl život zcela prázdný, bez transcendence a bez realizace hlubokého vnitřního Bytí. To je možné rozvíjením vyššího citu, který činí vědu lidštější, umění vznešenější, filozofii intuitivnější a mystiku objektivnější. Závěrem říkáme, že gnóze je tedy světlo vědy, umění to, co je krásné a dobré, a láska moudrosti, mystický věčný pramen. V.M. SAMAEL AUN WEOR – CÍL GNÓZE: "Kdo probudí vědomí má přístup k objektivní univerzální vědě, čisté vědě. Čisté vědě, jakou je Velké dílo; Čistá věda jako věda středověkých alchymistů; Čistá věda jako ta Paracelsova nebo Pavla z Tarsu."

VĚDECKÁ GNOSTICKÁ METODA

Metodou gnostické vědy je experimentování nebo objektivní poznání věcí s využitím vědecké meditace a vnitřních vehikulů nebo slunečních těles pro experimentování a přímé pozorování předmětu zkoumání. Předmětem studia je vesmír, vše, co existuje, věci samy o sobě, mimo jejich trojrozměrný aspekt.

Gnóze studuje (gnostická) hermetická antropologie, která se zcela liší od oficiální (materialistické a evolucionistické) antropologie. Gnostická věda studuje kosmogenezi a objektivně poznává původ světů, sluncí a vesmírů; a zejména původ sluneční soustavy Ors, v níž žijeme a máme své bytí. Gnostická věda studuje lidský stroj a podmínky jeho pěti center: intelektu, citu, pohybu, instinktu a sexu. Studuje endokrinologii a medicínu (příčiny nemocí a jejich léčení). Vše prochází tyglíkem gnóze.

OBJEKTIVNÍ UMĚNÍ

Cílem umění je hledání krásy v jejích různých projevech. Umění je věrným svědkem onoho velkého lidského díla, kterému říkáme kultura. Gnóze je přítomna ve všech velkých dílech univerzální literatury, v dílech géniů hudby, malířství, sochařství a architektury. Gnostické umění nacházíme v archaických osadách, v pyramidách a starověkých obeliscích Egypta faraonů; ve starém Mexiku, mezi Mayi a archeologickými pozůstatky Aztéků, Zapotéků, Toltéků atd.; uprostřed starověkých středověkých pergamenů a i pergamenů Číňanů, Féničanů, Asyřanů atd.; v hieroglyfech a basreliéfech starověkých kultur; v malířství a sochařství renesance; v hudbě Beethovena, Mozarta, Liszta, Wagnera; ve velkých dílech univerzální literatury, v Homérově Iliadě a Odyssei, v Dantově Božské komedii a v mnoha dalších, která obsahují tytéž principy univerzální moudrosti, prezentované v různých podobách a někdy skryté za závojem filozofické symboliky. Z tohoto důvodu je, že definujeme dva druhy umění: prvním je "subjektivní umění", které skutečně nikam nevede. Druhým je "královské umění přírody", transcendentální umění, které vždy vede ke konečné pravdě skryté v Bytí. A právě díky umění jako živému svědkovi celých dějin lidstva k nám mohla přijít filozofie, věda a mystika našich předků, jinak bychom o veškerou tuto životní zkušenost nenávratně přišli. A nyní díky věčné gnózi, gnózi umění, můžeme konečně zvednout závoj symbolu a tajemství, abychom bezpečně pronikli k jakékoli pravdě o jsoucnu.

NÁBOŽENSKÉ FORMY A NÁBOŽENSKÉ PRINCIPY

Musíme jasně rozlišovat mezi "náboženskými formami" a "náboženskými principy". "Náboženské principy" jsou živé kosmické formule a "náboženské formy" jsou různé systémy nebo způsoby výuky těchto principů.

GNOSTICKÁ MYSTIKA

Gnóze studuje vědu o náboženstvích; pokouší se proniknout do náboženských hlubin starověkých kultur. Hledá spojení duše s vnitřní skutečnou bytostí, božstvím, které existuje v každém člověku. To zahrnuje velké úsilí při snaze odstranit "já"

experimentální psychologie. Teprve pak je možné toto vnitřní spojení, o němž hovořili starověcí mudrci. Gnostická religiozita je zcela vědecká, vysoce filozofická a hluboce umělecká; usiluje o moudrost, o božské v nás. Pokud neobjevíme Boha v sobě, nenajdeme ho ani nikde jinde. Jedná se o autognózi, poznání sebe sama, které je v konečném důsledku poznáním Boha.

LÁSKA K MOUDROSTI

"Filosofie je navzdory svému rozdělení (logika, etika, estetika, epistemologie atd.) sama o sobě zjevnou reflexí, mystickým poznáním Bytí, vědomým funkcionalismem probuzeného Vědomí." V syntéze je filosofie láskou k moudrosti. Její metodou je introspekce, která vede k přímé zkušenosti Pravdy. Filosofie musí vždy odpovídat na velké otázky existence: Kdo jsem? Odkud pocházím? Kam směřuji? Gnóze jako filosofie je ve skutečnosti zcela přirozenou funkcí probuzeného Vědomí a jako taková se objevuje v každé době a na každém místě.

GNOSTICKÁ FILOZOFIE

Gnostická filozofie je přítomna v indických védách a v proroctvích hebrejského národa, v Tao te ťingu a platónských dialozích, v teologii Janova evangelia a mahájány, u Plotina a Areopagity, u perských súfistů a křesťanských mystiků středověku a renesance. Věčná filosofie hovořila téměř všemi jazyky Asie a Evropy a používala nejdůležitější terminologie a tradice, aby byla vždy přítomna ve všech náboženstvích a filosofiích na zemi. "Existují dva druhy umění: umění, které bychom mohli nazvat "subjektivní", což je ultramoderní umění, které nikam nevede, a existuje také "královské umění" přírody, objektivní umění, skutečné, transcendentální umění, které má v sobě samozřejmě vzácné kosmické pravdy." V.M. Samael Aun Weor Pilíře gnostické moudrosti "Architektura je hudba kamenů a hudba je architektura zvuků" Ludwig van Beethoven

SAMAEL AUN WEOR – SVĚTOVÁ ARMÁDA SPÁSY,

KOSMICKÝ ROK A KONEC ČASŮ

Guadalajara, Mexiko, 27. října 1976.

DOST MATOUCÍ PROROCTVÍ OD SAMUELA AUN WEORA532 – PRO MNE JAKO

GNOSTIKA 21. STOLETÍ TO ZNÍ JAKO EXTRÉMNÍ SPEKULACE O KONCI SVĚTA. TATO SPEKULACE, UŽ ALE PŘEVYŠUJE GNOSTICISMUS/JEDNÁ MIMO JEHO RÁMEC –

SPÍŠE SE JEDNÁ O MANIPULACI STRACHEM Z APOKAL YPSY – COŽ NENÍ URČITĚ

V POŘÁDKU VEŘEJNĚ HLÁSAT. J.Š Nadešel čas, abychom přesně pochopili význam všech našich esoterických Kristových aktivit. Nastal čas pochopit, že se nacházíme v době globální krize a bankrotu všech principů; Stojíme před dilematem Bytí a Nebytí filosofie, jeden krok zpět a budeme ztraceni. 532 Hercolubus, poslání Avatára a konec lidského rodu, ve světle básníka Vergilia, Petra a proroka Daniela. Jeruzalém obklíčený armádami, podle Samaela Aun Weora. Jediná naděje, jak uniknout velké vesmírné katastrofě a prožít budoucí Zlatý věk na Zemi https://nouveaujournalisme.blogspot.com/2023/11/hercolubus-la-mission-de-lavatara-et-la.html?

Ve skutečnosti se v tuto chvíli mluví pouze o "válce a zvěstech o válce", po celé Zemi vládne chaos. Čteme-li Matouše pozorně, podle vědy pochopíme, že jsme na počátku konce všech věcí: "A uvidíte," říká Matouš, "hrozné věci, války a pověsti o válkách, Jeruzalém obklíčený vojsky; zemětřesení, epidemie a velké přílivové vlny, nepřetržitá kataklyzmata neúprosně následují jedno za druhým." Nacházíme se v předvečer velké katastrofy a nevyhnutelně k ní dojde. V poslední době se hodně mluví o Hercolubusu, je to gigantický svět ("Barnard I", jak ho astronomové nazývali). Tento nebeský obr, tento titán, nevyhnutelně míří na oběžnou dráhu Země; Marně se ho budou vědci pokoušet atomově bombardovat, marně se ho budou snažit vychýlit z jeho trajektorie, ještě není pozdě na to, aby se Hercolubus dostal příliš blízko k našemu světu Zemi. V současné době se o žádném tělese řítícím se směrem k planetě Zemi neexistuje žádná zpráva. Zdá se, že se jedná jen o spekulativní apokalyptiku. Čili další apokalyptický prorok – falešný/nebo pravý?! J.Š. Je již viditelná pro všechny astronomy, všude jsou kosmické mapy, nakreslené přesně astronomy ze všech zemí světa. My sami vlastníme v rámci naší Gnostické asociace pro antropologická a kulturní studia jednu z těchto map; Našli jsme to v archivu novin. Jasně ukazuje přiblížení Hercolubu, planety šestkrát větší než Jupiter, tisíckrát větší než naše planeta Země. Brzy uvidíte Hercolubus na vlastní oči a pak pochopíte přesnost toho, o čem teď mluvíme. Až se Hercolubus přiblíží, bude viditelný v poledne; Tak je to psáno, to je to, co Nostradamus řekl v minulých staletích, a toto proroctví se nevyhnutelně naplní. Magnetická síla Hercoluba bude magneticky přitahovat oheň, který existuje v nitru Země, a pak uvidíme dantovské scény. Součástí Nostradamova proroctví je, že část geologické kůry našeho světa bude také roztrhána na kusy a že tekutý oheň protékající kůrou t ohoto světa spálí ohněm vše, co má život; "A z Velkého Babylónu, matky všech smilstev a ohavností země, nezůstane kámen na kameni"... Brzy bude tato planeta sežehnuta živým ohněm, jak je psáno, a jak se to má splnit. Při maximálním přiblížení Hercoluba udeří zuřivé mořské vlny na pláže zcela spáleného světa a pak dojde k otáčení zemských os; Moře změní své dno a současné kontinenty budou zaplaveny rozmary rozbouřených oceánů. Takže nastal konec časů a my jsme tady. Hercolubus je nyní viditelný pro všechny observatoře na světě; To, co říkáme, je řádně ověřeno vědci všemi

dalekohledy. (?!) Pokud to, co se stane, nebude předmětem velké publicity, bude to právě proto, aby se zabránilo kolektivní psychóze (banky, obchod atd. atd. atd. by se zhroutily). Vládní cenzura proto na astronomy těžce doléhá (jak by bylo možné uhlídat všechny astronomy na světě, kde si dalekohled může pořídit extrémně velký počet lidí?!). Ale krutá realita je taková, že existují mapy, které kreslí sami astronomové, a v tomto publiku není žádný astronom, který by nevěděl, o čem zde mluvíme. Ale říkám, že před touto velkou katastrofou budou války na život a na smrt, neznámé epidemie, hladomor a mnoho zpustošení. Třetí atomová válka je na dohled a nevyhnutelně k ní dojde. Mluvím ve jménu pravdy, říkám, co se stane. Musíme pochopit hodinu, ve které žijeme: strašlivou a bezútěšnou hodinu. Od nynějška bychom neměli očekávat mnoho oslav, ani okázalost, ani světskou slávu. Teď už se můžeme jen opravdu intenzivně připravovat. Ale stejně jako se život objevil po potopení Atlantidy, tak se život objeví po velké katastrofě, která se blíží. Před katastrofou Atlantidy existoval vyvolený národ, který později vytvořil Manú Vaivaswata. Když velká katastrofa ukončila tuto nádhernou zemi zvanou Atlantida, Manú Vaivaswata již odešel se svým lidem, cestoval již v karavanách se svým lidem směrem k centrální náhorní plošině Asie. Manú Vaivaswata udělal v Atlantidě to, co on, který je zde uvnitř, dělá právě teď s vámi, muži a ženami árijské rasy (zdůraznění lidí árijské rasy – čili příklad nezdravých rasistických tendencí?“) Nyní je řada na nás, stejně jako ve své době na Manu Vaivaswata, abychom zorganizovali Světovou armádu spásy, složenou z mužů a žen dobré vůle, armádu lidí, kteří mají sloužit jako jádro budoucí šesté základní rasy. Vy jste světová agentura spasení, vy jste přišli a jste se mnou a já jsem s vámi. Uprostřed kouře a plamenů budu muset vzít každého z vás, abych vás vzal na nový biblický exodus, do "zaslíbené země", na ostrov v Tichém oceánu, do určitého poledníku zeměpisné délky a šířky. Můžete si být naprosto jisti, že v jeho den a hodině a v předvečer velké tragédie zahájíme ohromný exodus do této nádherné země. Vy, bratři, jste konkrétními skutky prokázali svou lásku k velké věci, přišli jste z různých částí Ameriky na tuto velkou událost. Zde jsme se všichni shromáždili a všichni jsme spojeni úžasnou silou Lásky. Bratří, nyní více než kdy jindy potřebujeme porozumět tělu nauky; Je třeba intenzivně pracovat se třemi faktory revoluce vědomí: Je nutné rozložit živočišné ego, které nás všechny rozděluje, které z nás dělá nepřátele všech; Musíme se vrátit k nevinnosti, která se od starověku vytrácí; Je naléhavé a nelze to odkládat vytvořit vyšší

existenciální Těla Bytí, abychom se mohli stát autentickými lidmi, a pravými lidmi; Je nutné, bratři, vystoupit na oltář nejvyšší oběti za lidstvo, abychom byli ochotni dát do poslední kapky krve za své bližní. Prací se Třemi Faktory Revoluce Vědomí se tedy můžeme stát skutečnými vojáky Světové armády spásy. Naše gnostické hnutí roste každým dnem více a více, rozprostírá se od severu k jihu Latinské Ameriky a od východu k západu. Ve Spojených státech už hořela silou a v Kanadě se začínala vítězně probouzet. Brzy budeme připraveni na skok do Evropy a pronikneme do všech zemí Starého světa; A nakonec uděláme obrovský pokrok na asijském kontinentu, abychom ho zcela revolucionizovali. Ve skutečnosti začínáme nový věk Vodnáře uprostřed vznešeného hřmění myšlenek. Nic a nikdo nás nebude moci zastavit v tomto zářivém a triumfálním pochodu. Stejně jako existuje pozemský rok, který se skládá z 365 dnů s několika minutami a sekundami, existuje také hvězdný rok. Chci vám důrazně a jasně říci, že naše sluneční soustava obíhá kolem pásu zvěrokruhu. Každá cesta naší sluneční soustavy kolem zvěrokruhu odpovídá hvězdnému roku, kosmickému roku. Stejně jako v pozemském roce existují čtyři roční období: jaro, léto, podzim a zima; V hvězdném roce jsou tedy také čtyři roční období: jaro, zlatý věk; léto, Stříbrný věk; podzim, doba měděná; zima, doba železná. Závod netrvá déle než cesta kolem zvěrokruhu; a Závod netrvá déle než cesta sluneční soustavy kolem tohoto velkého hvězdného pásu. Naše rasa, árijská rasa (antisemitismus?!), začala po celosvětové potopě, šestou kapitolou Genesis, a skončí mezi jezerem hořícím ohněm a sírou Apokalypsy sv. Jana. Cesta začala ve věku Vodnáře; cesta končí ve věku Vodnáře. Sluneční soustava se již vrátila do výchozího bodu a nyní přicházejí globální katastrofy. Nechť je jednou provždy známo, že "celá tato zvrácená civilizace zmijí bude zničena. Velký Babylón, matka všech smilstev a ohavností země, bude brzy proměněn v popel a z celé této velké civilizace ve skutečnosti nezůstane kámen na kameni.“ Zlatý věk byl pro naši rasu krásný a pak ve hvězdách rozkvetla moudrost; Lidé mluvili s árijskými bohy (?!) a všechno byla harmonie a všechno byla krása. A ve východním Tibetu, na středoasijské náhorní plošině, vzkvétaly různé kultury a starověká království. Zde, v naší drahé mexické zemi, vládla nádhera rasy Anahuaců a toltéckých umělců a mnoha dalších národů. V posvátné zemi Inků vzkvétala mimořádná a nádherná sluneční kultura.

Možnou "novou rudou planetu v prstenci kosmického prachu" objevil Spitzerův kosmický dalekohled NASA. Je přinejmenším stejně velká jako Jupiter a nachází se v blízkosti hvězdy CoKu Tau 4. Foto: NASA. 5. června 2009. Druidové povznesli starou Evropu. Lidé, kteří uměli hrát na lyru, ji také nechali rezonovat mezi symfoniemi vesmíru, protože v té době se Orfeova lyra ještě nerozpadla na kusy na dlažbě chrámu. Neexistovaly žádné hranice a všechno patřilo všem a každý mohl beze strachu jíst ze sousedova stromu. Byla to doba Keltů a druidů, doba Orfeova, doba, kdy nebeské rýmy vesmíru rozkvétaly na mořských březích a na březích zpívajících proudů. Pak přišel Stříbrný věk, který vzkvétal na jihu starověké Asie, stejně jako v zemích Evropy, na starověké Ithace, v Hesperidkách a všude tam, kde existovala lidská

rasa. Nádhera Zlatého věku trochu pohasla, ale Světlo stále proudilo žilami tohoto vesmíru a naplňovalo všechny tvory harmonií. Když začala doba měděná, civilizace jako Sýrie, Persie, Chaldejci, Egypťané atd. Objevily se. Bohužel, tehdy začaly hranice, války a nenávist. Impozantní Kambýsés se vrhl na Egypt a perský král Kýros ohrožoval starou Evropu hromy a hromy. Byla to doba, kdy Sfingy vyzývaly lidi k harmonii, byla to velká doba, kdy egyptští kněží se zármutkem oznamovali, co se stane v době železné; Dodnes si pamatujeme slova kněze ze Sais, který řekl Solónovi: "Solóne, Solóne, můj synu! Přijde den, kdy se lidé budou vysmívat našim starým hieroglyfům a říkat, že my staří uctívali modly ". Nyní to ověřujeme přesně, a když vytáhneme archeologický kus z hlubin země, abychom ho prozkoumali, a když zkoumáme pyramidy v Teotihuacánu a když čteme podivné hieroglyfy Mayů nebo Egypťanů, nikdy nám neunikne nikdo, kdo říká, že "staří lidé uctívali modly"... Tak se naplnilo proroctví kněze ze Sais. Doba měděná měla mocné civilizace a existoval i esoterika, ale právě tam se začalo rodit toto násilné sobectví, které nás v současné době rozežírá až do morku kostí. A později tento věk, ve kterém se nacházíme, přišel na Zemi, doba železná. Vzpomínám si na vidění, které měl prorok Daniel: viděl rozbouřený oceán a lodě bojující proti sobě, čtyři větry, které rozechvěly námořníky, a také viděl čtyři šelmy, které se vynořily ze dna moře. "První," říká, "byl jako lev, ale měl srdce člověka a křídla" (to je první věk, zlatý věk, věk jara). "A druhá šelma byla jako medvěd a napadla a pošlapala celou zemi" (Stříbrný věk). "A třetí šelma byla jako sfinga" (Doba měděná). "A čtvrtá šelma," říká Daniel, "se lišila od všech ostatních zvířat světa: byla stvořena ze železa a její zuby byly z oceli, ničila vše, co jí stálo v cestě, a měla moc zničit přírodu a také skolit i svaté Nejvyššího" (Doba železná). Nacházíme se v této velké epoše, v epoše velké degenerace, jsme v hrozné epoše Kali-jugy. Přátelé, nadešel čas pochopit, že hvězdný rok vždy končí velkou katastrofou. Krásná byla Atlantida ve své době, krásný byl její Zlatý věk, krásný byl její Stříbrný věk, krásný byl její měděný věk, ale jak hrozný byl Železný věk! Pak došlo k revoluci v zemských osách, moře změnila svá dna a miliony lidí se ocitly na dně oceánů. Stále si pamatuji tu mimořádnou událost, kdy se miliony lidí shromáždily v atlantském chrámu a volaly po Ra Mu (atlantském veleknězi); Země se strašně třásla, oheň vřel, rozbouřené moře se svými obrovskými vlnami bičovalo pláž, všechno bylo děsivé. Najednou se objeví Ra Mu, lidé křičí: "Ra Mu, zachraň nás..." A Ra Mu odpovídá:

"Nemůžu tě zachránit." Zahynete se svými ženami, se svými dětmi, se svým majetkem a se svými otroky. Už dříve jsem vám řekl, že pokud byste pokračovali na této cestě degenerace, byl by to výsledek. A z vašeho popela se zrodí nová civilizace – ve vztahu k n ám, Árijcům (?!), – a pokud budou – ve vztahu k nám – pokračovat ve vašich zlozvycích a pokud budou dělat to, co děláte vy a pokud budou žít stejným stylem jako vy, a pokud také zdegenerují, jako vy, zahynou stejným způsobem. Tak se to říká a nyní se to stane, ať to stojí, co to stojí. A tak se vy všichni, vy všichni, kteří jste se shromáždili, připravujete na exodus: Budeme se muset dostat z kouře a plamenů dříve, než bude příliš pozdě; Hercolubus hrozivě svítí na tuto zlou rasu a můžete si být jisti, že z těchto velkých měst, jako je New York, Londýn, Paříž, Moskva, nezůstane kámen na kameni. Světová armáda spásy byla vytvořena právě za tímto účelem, aby měla jádro, které bude sloužit jako kořen budoucí šesté velké rasy. Můžete si být zcela jisti, že po mnoho staletí budou oheň a voda bojovat proti sobě; Muži a ženy dobré vůle, kteří mají být odvedeni do bezpečí, budou žít po staletí v nitru Země. V těch dnech bude celá země zahalena ohněm a vodní párou, a až se v oblacích objeví dvojitá duha (znamení nové smlouvy mezi Bohem a lidmi), budou tyto národy žít v nových nebesích a nových zemích a tehdy se naplní to, co řekl Petr: "že budou nová nebesa a nová země." kde bude žít i nové lidstvo. Ale v této nové zemi zítřka, v tomto Zlatém věku, o kterém zpívá Vergilius, básník z Mantovy, nebude mít žádný subjekt s egem fyzické tělo. Dokud v nás bude žít ego experimentální psychologie, budeme vyloučeni z budoucího Zlatého věku. "Nastal zlatý věk," říká Vergilius, básník z Mantovy, "a vládne nové potomstvo!" V nadcházejícím Zlatém věku nebudou žádné hranice, žádné zvyky, žádné armády; V budoucím Zlatém věku nebudou zapotřebí ani hanebné peníze; v budoucím Zlatém věku bude znít jen lyra Poezie. Pak budou kněží sloužit lidu v harmonii a kráse. Uctívání bude vzd áváno půlnočnímu slunci; Všechno, co je, všechno, co bylo, a všechno, co bude, bude uctíváno. Tato Země bude pulzovat novým tónem, který bude rezonovat mezi nádhernými korály vesmíru. Ve Zlatém věku bude vibrovat pouze láska a moudrost, stejně jako síla, která vyzařuje z Bytosti; Ve Zlatém věku nebude ani moje, ani tvoje, všechno bude patřit všem a každý bude moci beze strachu jíst ze sousedova stromu. Z té doby nezbude nic, z této zvrácené a červy prožrané civilizace nic nezbude. Když se lidé Zlatého věku budou chtít dozvědět něco o této temné rase, budou to muset prozkoumat ve vzpomínkách přírody, mezi Akašickými záznamy vesmíru.

Nyní pochopíte, proč jsme Světová armáda spásy; Nyní pochopíte, co je to causa causorum, pro kterou pracujeme na vytvoření Mezinárodního gnostického hnutí. Toto hnutí již hoří, od pólu k pólu, od oceánu k oceánu, a brzy bude hořet mezi útrobami Londýna a P aříže; A brzy také vyvolá ohromné revoluce v celé Asii. Nikdo nemůže zastavit tuto mimořádnou lavinu univerzálního gnosticismu.

{6} SOPHIANSKÝ DEMIURGICKÝ GNOSTICISMUS

Zdroj informací533

GNOSTICKÁ CESTA: GNÓZA BOHA A SEBEREALIZACE

CITACE: Poznání tajemství nebes, Mesiáše a Věčného Nejvyššího je ve vašem srdci a svaté duši. Ale příchodem do tohoto světa, do husté temnoty hmoty a hmotné dimenze, jste zapomněli a vaše srdce a duše a esenciální Já se před vámi zahalily, zahalily se mnoha závoji. Je to, jako byste upadli do spánku a snění, aniž byste si byli vědomi toho, že sníte, neuvědomujete si iluzorní povahu zjevení sebe sama a druhých ve snu, neuvědomujete si své Pravé Bytí, své Pravé Já a jeho Realitu, když jste vzhůru. Proto, když znáš a chápeš svůj stav, zapomnění, nevědomost, iluzi odloučení a nedostatku, do kterých jsi upadl, tak z milosrdenství a soucitu poslal Věčný Nejvyšší ve zjevení posly a mystické svaté, dokonce i Nejvyššího apoštola a proroka – Mesiáš – abyste se mohli probudit a rozvzpomenout si na svůj původ, své esenciální Já ve Věčném – Nekonečném Světle – a vrátit se k sobě, a tak se vrátit k Bohu Nejvyššímu. V Mesiáši je Ješua (aramejsky Ježíš) světlo všech apoštolů a proroků před ním i po něm, plnost Svatého Světla a Ducha a Esence Věčného: Jahve. Být inkarnován jako lidská bytost, uvědomovat si a ztělesňovat onu plnost Svatého Světla a Ducha a Esence Věčného – vědomé spojení s Věčným Nejvyšším – 533 https://www.sophian.org/index.html + https://www.ecclesiapistissophia.com/

a zapojit se do božského působení Mesiáše, úplného sebeobětování. skrze svatý kříž a zjevení reality vzkříšeného a nanebevstoupení Mesiáše, tak skrze Yeshua Mesiáše přišel velký nadpozemský příliv Světla a Ducha Nekonečného a Věčného, vylití Svatého Světla a Ducha na všechno tělo. Přijetím toho Svatého Světla a Ducha – Mesiáše, Pomazání – se ve vás probudí Vnitřní Světlo a Duch, Mesiáš a Duch Svatý ve vás přebývají a Věčný je odhalen a odhalen ve vašem srdci a ve vaší svaté duši. Probouzíte se a pamatujete si, že žijete a pohybujete se a máte své bytí ve Svatém a Věčném, a poznáváte přítomnost a moc Svatého ve vás – Mesiáše a Ducha Svatého – a máte přímý, vnitřní společenství s Věčným Nejvyšším. Nejprve v gradacích blízkosti, pak intimní blízkosti a poté v realizaci jednoty: vědomé sjednocení. V blízkosti a intimní blízkosti jsou to milenci – mystici – a v jednotě, jednotě jsou to znalci – gnostici. Yeshua nebyl poslán, aby učil náboženské nauce a zákonu, ani náboženským rituálům a rituálům, jako to byl Mojžíš před ním a Mohamed po něm. Spíše, když učil Samaritánku u studny Jákobova v Janově evangeliu, přišel učit uctívání Věčného v duchu a pravdě: př ímé vnitřní společenství, zjevení a realizace, Svatého a Nejvýše Svatého. přítomnost Svatého – Svatého Shekinah, Ducha svatého. Takové, že už nebude potřeba chodit na posvátnou horu nebo do chrámu nebo katedrál a podobně, kde se stýkat a uctívat. Místo pravého uctívání je spíše uvnitř, nikoli navenek, v lidském srdci a duši, kde je přítomnost a moc Svatého, kde se zjevuje a poznává realita a pravda Věčného Nejvyššího. To, co učil a dával svému lidu – všem, kteří budou následovat Pravou Cestu – byl prostý křest v živých vodách, se vzýváním a modlitbou a pomazání od Věčného Nejvyššího: předávání světla a udílení Ducha Svatého. A dal jednoduchý, přímočarý obřad se vzýváním a modlitbou – svatý svátek chleba a vína jako u Melchisedeka – pro vzpomínku na Věčného Nejvyššího po všechny vaše dny a pro vzpomínku na vaše esenciální Já neoddělitelné od Věčného, abyste zůstali bdělí a přebývali v jednotě a plnosti. Není to náboženská doktrína, zákon, obřady a rituály, které učil, ale spiritualita přímého vnitřního společenství, přímé duchovní a mystické zkušenosti: zkušenost pokračujícího zjevení a realizace Mesiáše a Věčného Nejvyššího. To, co učil, byla Pravá cesta: gnostická cesta, přímá cesta k božské seberealizaci nebo poznání Věčného Nejvyššího. Učil cestě zasvěcení na gnostickou cestu, přímou cestu, prostřednictvím křtu a pomazání, předávání světla a předávání Ducha svatého, což se děje v učednictví a v pomazaném společenství, gnostickém společenství, prostřednictvím gnostických apoštolů, mystických světců. a ti s nimi, kteří jsou také ve skrytu, a takoví jsou gnostici, znalci Boha, Pravého Světla. Pokud hledáte poznání Věčného Nejvyššího – Nekonečného Světla – a hledáte Božskou seberealizaci v Mesiáši, pak budete chtít být nastaveni na Gnostickou Cestu, Přímou Cestu, rychlého a náhlého Božského Osvícení: „Osvícení bleskem“. Chcete být pokřtěni v živých vodách, vzýváním a modlitbou, a chcete přijímat nepřetržitý světelný přenos a předávání Ducha, ke kterému dochází ve společenství pomazaných a s gnostickými apoštoly a mystickými svatými ve společenství. Říkám vám, chcete jít dovnitř, hluboko dovnitř a být ve svém srdci a svaté duši, otevření Svatému Světlu a Duchu – pomazání od Věčného Nejvyššího – a tak vzývat, modlit se a meditovat, abyste mohli obdržet světelný přenos a předání Ducha Svatého, které ve vás probudí Vnitřní Světlo a Ducha. Tímto způsobem budete uvedeni na gnostickou cestu, přímou

cestu a budete shromážděni do pomazané komunity, gnostické komunity: Živé tělo Mesiáše. Ukážu vám cestu gnostické cesty, přímou cestu: Chcete se naučit, jak jít dovnitř, hluboko dovnitř, být ve svém srdci a v lásce, a tak přebývat stále ve světle, a tak být spolu, s Mesiášem a Duchem svatým ve vašem srdci? Chcete vyjít ze svého těla a sebe – své vitální přirozenosti a ega – být ve svém srdci, a tak zažít zjevení nebeských sil, vzkříšeného a nanebevzatého Mesiáše a věčného Nejvyššího ve svém srdci a v sobě, tam kam tě vede tvá svatá duše? Je nutné postupovat podle učení a vedení posla nebo myst ického světce – svatého cadika – jehož prostřednictvím vás Věčný pomazal, a ještě více podle vedení vašeho Pána, vedení Ducha ve vašem srdci, chcete usilovat o vzestup výše, vnitřním prožíváním a stavy duše, usilovat o plné poznání Svatého: skutečnou Božskou seberealizaci, duchovní nebo nadpozemskou. Chcete se naučit mystické, gnostické, způsoby oddanosti – vzývání, modlitbu, meditaci a kontemplaci – v jednotě, ne dvojnosti, protože to vede ke skutečné duchovní a nadpozemské realizaci v Mesiáši? Chcete se naučit způsob duchovního života a praxe, který se vyučuje v gnostické komunitě, který pochází z poznání reality a pravdy, přítomnosti a vlastností Svatého a Věčného – realizace – nikoli z náboženských, teologických spekulací, teorie a inovace zrozené z nevědomosti, oddělení a nedostatku. Představím vám gnostickou cestu, přímou cestu, pokud si budete přát, a pokud si budete upřímně přát, můžete obdržet vedení od gnostické komunity. Gnostická cesta, Přímá cesta, je tato: Jděte k Bohu a hledejte Boha a jen Boha samotného; nehledejte nic jinéh o, nehledejte nic jiného než Boha Nejvyššího. Jděte přímo k Bohu, neotáčejte se napravo ani nalevo a nevracejte se, ale jděte k Bohu Nejvyššímu a buďte s Bohem a buďte v Bohu. Být s Bohem a v Bohu, hledat, vidět, slyšet a cítit s Bohem, cítit, ochutnat a dotknout se Boha a znát Boha a mluvit s ním: Komunikujte s Bohem. Buďte niterní, hluboko uvnitř a pamatujte na Svatého a Věčného po celé své dny a pamatujte na svou vrozenou jednotu s Mesiášem ve Věčném. A tak často vzývejte,

modlete se a modlete se a modlete se a meditujte, hluboce kontemplujte; s tímto se snažte být zdvořilí a snažte se být laskaví, buďte velmi, velmi zdvořilí, buďte velmi laskaví, milující a soucitní. A tak uděláš dobře a Mesiáš a Svatý se ti zjeví a dají poznat ve tvém srdci a duši; ale pak také bude přítomnost Svatého venku jako uvnitř, obklopí vás ze všech stran. Vidíte, když poznáte sami sebe ve svém nitru, když poznáte Mesiáše a Svatého v sobě a sebe v Mesiáši a Svatém, tak si budete uvědomovat lidi, stvoření a věci v jejich nitru. Budete si vědomi Svatého ve všech věcech a všechny věci tak, jak jsou ve Svatém: Poznáte přítomnost a vlastnosti Věčného v nich a poznáte je ve skutečnosti a pravdě Věčného. Toto je cesta gnostické cesty, Přímá cesta. Poznejte a pochopte, že je to cesta svatých apoštolů, proroků a mystických svatých: pravých znalců, gnostiků, Boha Nejvyššího. Toto je základní spiritualita, kterou Mesiáš Ješua přišel odhalit, učit a iniciovat: kvůli shromáždění všech živých duchů a duší do nadpozemské záře Věčného Nejvyššího. Řeknu vám, jestli existuje nějaké náboženství nebo zákon, který se učí mezi gnostiky, je to láska; a pokud existuje pravidlo, je to probudit se a zůstat vzhůru! Pravá cesta je tak jednoduchá a přímočará. I když v tomto světě, v současném lidském stavu, to není snadné. Je potřeba aktivně usilovat o procvičení své spásy, uvědomit si a ztělesnit plnost Svatého Světla a Ducha, Božské Přítomnosti a Atributů. Ale v Mesiáši, v milosrdenství a soucitu Boha Nejvyššího, je svatyně nadpozemské milosti. S posly a mystickými svatými – svatými cadiki – a pomazanou komunitou existuje božská hra přenosu světla a mocných pohybů Ducha svatého pro vysvobození a uzdravení, z ázraky a božská osvícení. Máte-li skutečně víru a lásku a vnitřní štěpení – vnitřní společenství – existují nejrůznější božské zásahy, skrze prostředníky, skrze přímluvy ve váš prospěch od Mesiáše: svatí, andělé, váš svatý cadik a pomazané společenství. Svatá Shekinah, Duch svatý, bude s vámi usilovat a přivede vaši realizaci k uskutečnění, vše tak, jak pro vás Bůh Nejvyšší zamýšlí a nařizuje. Na oplátku, když budete pobývat na gnostické cestě a vstoupíte do bytí, budete vzývat, modlit se, meditovat a účastnit se posvátného obřadu jménem druhých ve svém životě, abyste jim požehnali, zmocnili je a povznesli a přinesli uzdravení a mír i jim. Toto je stručný úvod do Gnostické cesty. Další učení gnostické cesty a křesťanské kabaly lze nalézt jinde na našich webových stránkách a hlubší učení gnostické cesty a křesťanské kabaly lze nalézt na našich fórech pro všechny, kteří se cítí povoláni je pro zkoumat nebo kteří se mohou cítit přivedeni k pobytu gnostická cesta v Kristu, Mesiáši. Mír s vámi!

KŘESŤANSKÝ GNOSTICISMUS

Jádrem gnostického křesťanství, jak je vyučováno v sofijské tradici, je pohled na Ješuu (aramejsky Ježíš) jako na lidskou bytost, která se vydala na duchovní nebo mystickou cestu a stala se seberealizovanou nebo osvícenou; tedy dosáhla nadpozemského neboli mesiášského vědomí. Podle sofiánského evangelia se nenarodil jako Kristus, ale stal se Kristem přijetím učení a zasvěcení od svých duchovních učitelů a zapojením se do duchovní praxe a duchovního života. Říká se, že Ješua byl skutečně inkarnací Velké Duše a že v předchozích životech vykonal božskou práci seberealizace nebo osvícení. Nicméně, inkarnovaný ve světě jako světlonoš, musel prožít cestu k osvícení jako každá jiná lidská bytost. Tím se stal živým příkladem Cesty k seberealizaci nebo osvícení a byl zmocněn učit ostatní, jak dosáhnout nadpozemského nebo mesiášského vědomí. Toto učení Pána Ješuy jako lidské bytosti, která se stala Seberealizovanou nebo Osvícenou, je nejdůležitější, protože to znamená, že Ješua není oddělený nebo vzdálený od nás samotných, ale spíše představuje Božský Potenciál, který je v každém z nás. Každý, kdo je ochoten přijmout Učení nestárnoucí moudrosti a podstoupit duchovní zasvěcení a kdo je ochoten uplatnit se v duchovní praxi a duchovním životě, může více či méně dosáhnout nadpozemského nebo mesiášského vědomí. V podstatě to, co je zjeveno v Mistru Ješuovi, je skutečný účel a smysl lidské inkarnace – osvícení a osvobození duše, nebo to, co se v západní tradici nazývá Velké dílo. Toto je význam Gnóze a Gnosticismu ze Sofiánské perspektivy – Pravá Gnóze je stavem nadpozemského neboli mesiášského vědomí a Gnosticismus je cestou pravé Gnóze. Na Cestě je mnoho gradací Gnóze a Nadpozemské neboli Mesiášské Vědomí není koncem, ale spíše novým začátkem. I když Učení moudrosti mluví o Pravé Gnóze jako o stavu plné Sebe-realizace nebo Osvícení, není to neměnný nebo statický stav, ale ve skutečnosti je to dynamický stav Věčného Stání se do Jednoho-Bez-Konce (Ain Sof). Podle Sofiánského učení t edy neexistuje žádný „bod příjezdu“, ale Cíl je samotná Cesta. To se odráží v životě Ješui v evangeliích, který pokračuje v neustálém procesu zasvěcení a sebetransformace. V sofiánském gnosticismu je to Věčné Stvoření založené na realizaci Bezrozeného Bytí, které se nazývá „Věčný život.

CADIK MESIÁŠE

V ústní tradici sofiánského gnosticismu se říká, že Pán Ješua měl tři duchovní učitele (rabíny). Jeden ho prý naučil Zákonu a Prorokům a mystickou kabalu. Jiný ho prý naučil tajemstvím magické kabaly neboli kabaly působící zázraky a další prý naučil Ješuu spojení mystické a magické kabaly a zasvětil ho do Cesty Baal Shema (Mistra kabaly). Podle této ústní tradice byl Jan Křtitel tímto posledním učitelem Mistra Ješuy a jeho pravého Svatého Cadika (duchovního mistra a průvodce). Tento posvátný vztah se odráží ve výroku Ješuy v evangeliích: „Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z žen, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel…“ (Evangelium sv. Matouše 11:11; Logion 46 - Totéž hlásá evangelium sv. Tomáše.) Toto je tradiční forma chvály, kterou by učedník vzdával svému svatému Cadikovi – duchovnímu učiteli a průvodci. Posvátný vztah mezi Janem a Ješuou nebyl nový, ale odráží mocné duchovní spojení učednictví z předchozích inkarnací. Podle tradice byl Jan Křtitel reinkarnací Duše proroka Eliáše a Ješua byl reinkarnací Duše Elizea, chráněnce Eliáše. V Písmu svatém nacházíme, že prorok Eliáš dal Elizeovi slib – že Elizeus obdrží dvojnásobek moci Eliášovy duše. Tento slib dal břeh řeky Jordán, kde Eliáš rozdělil vody velké řeky. (Viz Královská 2 2:1–12) Tento slib byl splněn v obřadu křtu, který uzákonili Jan a Ješua – když se tyto dvě velké duše spojily v obřadu křtu, byla otevřena brána do světelného kontinua a duše Mesiáše – Nadpozemská bytost – byl přiveden na svět. Jan Křtitel ztělesnil Ruacha Ha-Eliáše (Duch proroků) a Ješua ztělesnil Ruacha Ha-Enocha (Duch zasvěcených), jejichž mystické spojení vzývalo Ruach Ha -Mesiáše (Duch Pomazaných). Tento Duch svatý, který je trojí, se nazývá Ruach Ha-Melchizedek – Duch nezrozené bytosti neboli Prvotní osvícení. Právě tento přenos světla, ke kterému došlo mezi Janem a Ješuou, je počátkem evangelia pomazaných, když se Ješua stal „Jediným pomazaným nadpozemským světlem Božím“ (Mesiáš). Podobně je to toto Prvotní osvícení – ztělesnění Nadpozemského neboli Mesiášského Vědomí – které tvoří pravou apoštolskou posloupnost: posloupnost realizovaných nebo osvícených jedinců, kteří slouží jako Světlonoši ve světě (Caddikim – Spravedliví). Podle tradice pokračuje kontinuum přenosu světla iniciované Janem a Ješuou a na něm založená apoštolská posloupnost na Zemi až do dnešního dne, i když většinu času skrytě a tajně. PÁN JEŠUA, MARIE MAGDALENA A PRVNÍ KRUH Svatá Shekinah (Božská Přítomnost & Síla) ztělesněná Mistrem Yeshuou pro něj nebyla izolovaná, protože svým učedníkům odhalil Cestu, jejímž prostřednictvím mohou také dosáhnout nadpozemského nebo mesiášského vědomí a ztělesnit Svatou Shekinu, kterou On pro ně ztělesnil. Zatímco ortodoxní formy Křesťanství učí, že Duše Mesiáše byla výlučná pro Pána Ješuu, gnostické křesťanství učí, že ostatní také ztělesňovali nadpozemské neboli mesiášské vědomí. Podle sofijské tradice jej realizovala a ztělesňovala sv. Máří Magdalena a další učedníci Prvního kruhu, každý podle své vlastní schopnosti jej přijímat a

předávat. Přítomnost světla Krista nebo duše Mesiáše nebyla ztělesněna pouze jediným jednotlivcem, ale celou matricí jednotlivců – odtud Starší neboli Posvátné Tau (Caddik) a Posvátný kruh učedníků (Společenství vyvolených). V Sofiánském učení je Christos nadpozemská bytost, přítomnost světla. Kristus Logos je Inteligence nebo Vědomí nadpozemského bytí a Kristus Sophia je energie nebo síla nadpozemského bytí. V sofijském evangeliu Pán Ješua i Paní Marie ztělesňují Krista: on z tělesňuje Krista Logos (ženich) a ona ztělesňuje Krista Sofii (Svatou nevěstu). V jejich mystickém spojení je tedy ztělesněna Božská Plnost Christos a je zjevný větší přenos Světla. Na jedné straně je paní Marie nejtajnější učednicí Pána Ješuy, která od něj přijímá všechna Učení a zasvěcení. Na druhé straně je spolukazatelkou a spoluosvícenou s ním, jeho duchovní družkou a manželkou. Nakonec je to ona, kdo se stane přímým nástupcem Pána Ješuy, prvního apoštola a apoštolkou apoštolů. V podstatě se navzájem doplňují a naplňují a v jejich mystickém spojení se zjevuje Božská Plnost Christos. Je to pohled na svatou Marii Magdalénu jako na ženské vtělení Krista a prvního apoštola, od kterého sofiánští gnostikové získávají své jméno – dynamická interakce mužského a ženského aspektu Christos, který je základním kamenem sofijského evangelia. Podle Tradice působí sv. Máří Magdaléna jako Božská múza Pána Ješuy, a právě skrze ni je inspirován a zmocněn předávat vnější, vnitřní a tajné učení evangelia. V podstatě jako učedníci Mistra Ješuy díky ní dostáváme tři úrovně Učení moudrosti. On je Přítomnost Světla a ona Hranol nebo Matice Světla, kterou prochází Přenos Světla a stává se Duhovými paprsky. Tyto paprsky duhové slávy představují různé gradace učení moudrosti a přenosu světla zpřístupněných nám všem, každému podle jeho schopnosti přijímat. Každý učedník Prvního Kruhu obdržel Přenos Učení a Zasvěcení podle své schopnosti je přijímat a předávat – všichni obdrželi Vnější Učení, někteří Vnitřní Učení a několik Nejvnitřnější Tajné Učení. Ortodoxní formy křesťanství reprezentují Vnější učení, i když jsou vážně pokřivené náboženskými dogmaty, doktrínami a vyznáními. Gnostické formy křesťanství představují Vnitřní a Tajné Učení – odtud Učení mystického či esoterického křesťanství. Sofiánský gnosticismus patří mezi živé tradice gnostického křesťanství, které pokračují v předávání vnitřního a tajného učení spolu s odpovídajícími zasvěceními.

EVANGELIUM POMAZANÝCH

Písmo svaté židovsko-křesťanské tradice je především alegorické, ale zároveň historické. Je alegorické ve smyslu Živého mýtu, který odhaluje božský zákon a plán ve stvoření, a cestu vědomé evoluce k nadpozemskému neboli Kristovu vědomí – vývoj a evoluci Božského nebo nadlidského člověka. Jsou historické v tom smyslu, že žijeme podle Božského Zákona a Plánu ve Stvoření a ve skutečnosti procházíme vědomou evolucí k nadpozemské neboli Kristově bytosti. Právě v tomto světle přijímají sofiánští gnostikové evangelium pomazaných a všechny mýty a legendy s ním spojené v ústní tradici: jako božské zjevení našeho

pravého bytí (Christos) a cestu vědomé evoluce, kterou tato pravda Bytí je rozpoznána, realizována a ztělesněna. Evangelium pomazaných tedy není ani tak událostí minulosti, jako spíše probíhajícím příchodem nadpozemského neboli Kristova vědomí v přítomnosti. První příchod, který se stal skrze Pána Ješuu a Lady Mary, a Matrix duší, které byly s nimi, je semenem Světla zasazeným do lidského vědomí a Druhý příchod je plodem tohoto Svatého semene v nadpozemském neboli Kristově lidstvu. V našem vlastním boji za vědomou evoluci a úsilí o seberealizaci v nadpozemském neboli Kristově vědomí aktivně žijeme a prožíváme evangelium pomazaných a sloužíme v božské práci, abychom spoluvytvářeli podmínky nezbytné pro druhý příchod – plný příchod Nad pozemského nebo mesiášského vědomí na Zemi. Toto je základ gnostických kruhů, které se tvoří v sofiánské tradici, protože to není práce prováděná jedním jednotlivcem samotným, ale kolektivy jednotlivců, kteří pracují společně s jednou myslí a srdcem, jako jedno mystické tělo světelné přítomnosti, spojené v pouta lásky a poznání (proto Pravé duchovní společenství.) Naše Kruhy jsou v podstatě tvořeny na základě vzoru Prvního Kruhu – Starší (Adept) nebo Tau (Mistr), který ztělesňuje něco z Nadpozemského nebo Mesiášského Vědomí a Posvátného Kruhu Duchovních Společníků, který se přirozeně tvoří kolem Staršího nebo Tau, když on nebo ona předává Učení a zasvěcení přenosu Světla. Tímto způsobem každý Sofiánský Kruh odráží První Kruh a každý Sofiánský Kruh se stává Středem a Maticí Kristovy Přítomnosti nebo Přítomnosti Světla ve světě. Evangelium pomazaných tak zůstává v naší zkušenosti realitou – živým mýtem o osvícení a osvobození. Sofiánský gnosticismus, jak jej prezentuje Tau Malachi, zahrnuje jedinečnou směs gnostického, kabalistického a mystického křesťanského učení. I když mohu poskytnout obecný přehled některých klíčov ých doktrín a aspektů, je důležité poznamenat, že nuance sofistického gnosticismu mohou být důkladněji pochopeny jen přímým studiem spisů, učení a zkušeností jednotlivců v rámci této tradice.

NÍŽE JSOU UVEDENY NĚKTERÉ ZÁKLADNÍ DOKTRÍNY A ZKUŠENOSTI

SPOJENÉ SE SOFIÁNSKÝM GNOSTICISMEM:

ZÁKLADNÍ DOKTRÍNY SOFISTICKÉHO GNOSTICISMU – TAU MALACHI:

1. BOŽSKÁ ŽENSKOST (SOPHIA):

∎

Pozitivní aspekt: Sofie, božská ženskost, je uctívána jako ztělesnění božské moudrosti, soucitu a duchovního vhledu. Je vnímána jako prostředník mezi lidstvem a božstvím, který vede jednotlivce k vnitřnímu probuzení.

∎

Negativní aspekt: Sofiánská tradice může rozeznávat symbolický sestup Sofie do nižších říší, představující cestu duše do materiální existence a její následnou potřebu duchovního vykoupení. 2. BOŽSKÉ EMANACE A ARCHANDĚLÉ:

∎

Pozitivní aspekt: Tradice uznává různé božské emanace a archanděly, z nichž každý je spojen se specifickými kvalitami a aspekty božství. Tyto entity slouží jako průvodci a pomocníci na duchovní cestě.

∎

Negativní aspekt: Poznání různých říší a bytostí znamená potenciální výzvy a překážky, kterým mohou jednotlivci čelit na své duchovní cestě. 3. SVÁTOSTI A RITUÁL Y:

∎

Pozitivní aspekt: Sofiánský gnosticismus zahrnuje svátosti a rituály jako prostředek přístupu k duchovním energiím a usnadnění vnitřní transformace. Tyto praktiky jsou navrženy tak, aby přinesly hlubší spojení s božstvím.

∎

Negativní aspekt: Výzvy v tomto kontextu mohou zahrnovat osobní boj a disciplínu, které jsou vyžadovány pro důsledné zapojení do duchovních praktik. 4. MYSTIKA SVATEBNÍ KOMORY:

∎

Pozitivní aspekt: Koncept mystiky Svatební Komory symbolizuje spojení duše s božstvím, představuje hluboké duchovní uvědomění a nejvyšší stav jednoty.

∎

Negativní aspekt: Výzvy mohou zahrnovat očistu a transformaci, která je nutná k tomu, aby se duše stala vhodnou nádobou pro božské spojení. 5. ŽIVOUCÍ GNÓZE:

∎

Pozitivní aspekt: Živoucí gnóze klade důraz na přímé prožitkové poznání božství, povzbuzuje osobní duchovní zážitky a vnitřní probuzení.

∎

Negativní aspekt: Výzvy mohou zahrnovat nejistoty a obtíže spojené s cestou seberealizace a neustálým závazkem k duchovní praxi.

ZKUŠENOSTI SE SOFICKÝM GNOSTICISMEM – TAU MALACHI:

1. POZITIVNÍ ZKUŠENOSTI:

∎

Mystické vhledy: Praktikující mohou vyprávět o hlubokých mystických vhledech, vizích a zážitcích božské přítomnosti.

∎

Vnitřní transformace: Pozitivní změny v charakteru, etice a uvědomění jako výsledek duchovní praxe.

∎

Pocity jednoty: Zkušenosti jednoty s božstvím, druhými a vesmírem. 2. NEGATIVNÍ ZKUŠENOSTI:

∎

Duchovní boje: Jednotlivci mohou čelit výzvám souvisejícím s rozpuštěním ega, vnitřními konflikty a překonáváním osobních omezení.

∎

Temná noc duše: Období duchovní krize nebo vnitřního zmatku, které může předcházet významným duchovním průlomům.

∎

Existenciální nejistota: Poznání pomíjivé a iluzorní povahy materiálního světa může přinést existenciální výzvy.

{7} NEDEMIURGICKÝ PHILDICKIAN GNOSTICISM –

THE GNOSIS OF PHILIP K. DICK IN THE EXEGESIS OF 2-3-

74 A JEHO DESET TEZÍ

THE GNOSIS OF PHILIP K. DICK je zpracována podrobně v této knize v několika samostatných kapitolách, nyní Vás ještě seznámím s jiným důkladným zhodnocením PKD, a také s přímým vyjádřením PKD o Demiurgovy:

JAKÉ DUCHOVNÍ NAUKY A METAFYZICKÉ ZNALOSTI SI SPOJUJEME SE

JMÉNEM SPISOVATELE SCI-FI PHILIPA KINDREDA DICKA?

Philip K. Dick byl proslulý spisovatel sci -fi známý svými nápaditými a podnětnými díly. Jeho romány se často zabývají tématy reality, identity, vědomí a povahy existence. Během své kariéry Dick do svých spisů začlenil různé duchovní a

metafyzické prvky. Mezi klíčová témata a koncepty spojené s duchovním učením a metafyzickými znalostmi Philipa K. Dicka patří: 1. GNOSTICKÁ TÉMATA:

∎

Jedním z nejvýznamnějších aspektů Dickovy práce je zkoumání gnostických témat. Gnosticismus je soubor starověkých náboženských a filozofických přesvědčení, který často zahrnuje hledání duchovního poznání (gnóze) a rozpoznání chybujícího nebo zlovolného stv ořitele materiálního světa (Demiurge). Dickovy romány se často dotýkají gnostických myšlenek, jako je iluzorní povaha reality a hledání vyššího poznání. 2. ALTERNATIVNÍ REALITY A VÍCE VESMÍRŮ:

∎

Dickova fascinace alternativními realitami a existencí více vesmírů je opakujícím se tématem v jeho dílech. Postavy v jeho románech se často potýkají s myšlenkou, že realita, kterou vnímají, může být subjektivní nebo zmanipulovaný konstrukt. 3. PODSTATA VĚDOMÍ:

∎

Dick se noří do povahy vědomí a otázky, co tvoří skutečné uvědomění. Jeho postavy se často potýkají s existenciálními a metafyzickými dilematy, zpochybňují autenticitu svých zkušeností a povahu své vlastní mysli. 4. MYSTICKÉ ZÁŽITKY:

∎

Dick měl osobní mystické zážitky, které hluboce ovlivnily jeho psaní. Tvrdil, že měl v roce 1974 sérii vizí, které mu odhalily propojenou povahu reality. Tyto zkušenosti inspirovaly jeho pozdější romány a přispěly k mysticismu přítomnému v jeho dílech. 5. BOŽSKÝ NEBO MIMOZEMSKÝ ZÁSAH:

∎

Některé z Dickových románů se zabývají tématem božského nebo mimozemského zásahu do lidských záležitostí. Postavy v jeho příbězích se mohou setkat s entitami, které zpochybňují jejich chápání reality a jejich místa ve vesmíru. 6. DYSTOPICKÉ A TOTALITNÍ SPOLEČNOSTI:

∎

Mnohá z Dickových děl zobrazují dystopické a autoritářské společnosti, kde jednotlivci čelí útlaku a existenčním výzvám. Tato prostředí slouží jako kulisy pro zkoumání hlubších filozofických a metafyzických otázek.

7. OSOBNÍ IDENTITA A "DILEMA ANDROIDU":

∎

Dick často zkoumá povahu osobní identity, zejména v souvislosti s umělou inteligencí. "Dilema androida" je opakující se téma, kde se postavy potýkají s otázkou, co to znamená být člověkem a etickými důsledky vytváření inteligentních bytostí. Je důležité si uvědomit, že ačkoli jsou díla Philipa K. Dicka bohatá na duchovní a metafyzická témata, interpretace jeho spisů se mohou lišit a čtenáři mohou z jeho vyprávění odvodit různé významy. Dickův jedinečný přístup ke sci -fi zanechal v tomto žánru trvalý dopad a jeho zkoumání hlubokých otázek o realitě nadále rezonuje se čtenáři, kteří se zajímají o průsečík filozofie, spirituality a spekulativní fikce.

DRUHÝM PŘÍSPĚVKEM Z WEBU PHILDICKIAN GNOSTICISM 534 JE DESET

HLAVNÍCH PRINCIPŮ GNOSTICKÉHO ZJEVENÍ535

Gnostičtí křesťané druhého století (dle PKD) věřili, že člověka může zachránit pouze zvláštní zjevené poznání, spíše než víra. Obsah tohoto zjevení nemohl být přijat empiricky ani odvozen a priori. Považovali tuto zvláštní gnózi za tak cennou, že ji bylo třeba držet v tajnosti. Zde je deset hlavních principů gnostického zjevení:

∎

Stvořitel tohoto světa je nepříčetný.

∎

Svět není takový, jaký se zdá. Aby se v něm zlo mohlo schovávat, musí svět i stvořitele zahalovat závoj klamu. (Žijeme tedy v iluzorním zrcadlovém světě, který je nepravý, porušený a je pouhou zrcadlovou nápodobou světa skutečného, pravého a dokonalého, který leží v jiné realitě).

∎

Existuje jiná, lepší říše Boží a veškeré naše snahy by měly směřovat k tomu, abychom ji sem vrátili.

∎

Naše životy se táhnou po tisíce let a můžeme se rozvzpomenout na náš původ ve hvězdách. (Ve smyslu, že se to můžeme naučit, můžeme být k tomu rozvzpomenutí se dovedeni).

∎

Každý z nás má božský protějšek – dvojníka, který nepadl a může nám podat pomocnou ruku, kterou nás probudí. Tato jiná osobnost je naše autentické probuzené já, to, které máme teď, je spící a nižší. Ve skutečnosti spíme a jsme v rukou nebezpečného mága převlečeného za dobrého boha, šíleného stvořitele. Chmury, zlo a bolest tohoto světa, s přihlédnutím k faktu, že je to deterministické vězení šíleného stvořitele, nám způsobují, že se v mládí dobrovolně oddělujeme od toku života, a tedy se dobrovolně uspáváme v klamu.

∎

Můžeš vystoupit z vězení světa klamu do království míru, pokud tě skutečný Dobrý Bůh postaví pod Jeho milost a dovolí ti vidět skutečnost jeho očima.

∎

Kristus dával, spíš, než by obdržel, Zjevení. Učil své následovníky, jak vstoupit do království ještě za života, zatímco jiná mystická náboženství 534 https://dickiangnosticism.wordpress.com/ 535 https://samanskecesty.wordpress.com/2021/04/05/1-texty-prevzate-z-webu-phildickian- gnosticism-deset-hlavnich-principu-gnostickeho-zjeveni/

přinášejí spíš zapomnění. Předával tím znalosti o jiném čase a jiné říši, která ale není tady. Svým působením On nakonec způsobil, aby království přišlo a tím je On, živým zastoupením Jediného Dobrého Boha (Logos).

∎

Pravděpodobně stále existuje skutečná, tajná křesťanská církev, která dlí od počátku v podzemí, tedy ve skrytu, kdy má stále přítomné své vedení, svou hlavu neboli vládce žijícího Božího těla. Toto Boží tělo tvoří členové církve, jež do sebe vstřebali skutečné Boží slovo – Logos prostřednictvím plazmáta. Díky účasti na něm mají pravděpodobně obrovské, zdánlivě magické síly.

∎

Rozdělení do dvou časů – dobrého a zlého – a dvou říší – dobré a zlé – náhle skončí vítězstvím dobra, jakmile nyní neviditelné království, začne být viditelné. Nemůžeme znát datum, tedy nevíme dne, ani hodiny.

∎

Během tohoto časového období jsme proséváni, souzeni podle toho, se kterou silou se spojíme. Jestli s Demiurgem, šíleným stvořitelem tohoto světa, nebo s Jediným Dobrým Bohem a jeho královstvím, kterého známe skrze Krista. Znát těchto deset principů gnostického křesťanství jest způsob, jak předejít katastrofě.

{8} MARKIONITÉ 21. STOLETÍ

ZDROJE TEXTŮ A OBRÁZKŮ:

Marcionite Church of Christ536 - primární zdroj Marcionite Christianity537 Marcionite Church of Christ538 The original bible did not contain homophobia, misogyny or the concept of hell: just the beautiful simple message of love.539 The Marcionite Research Library540

HISTORICKÉ OTÁZKY

KDO BYL MARCION ZE SINOPÉ?

Marción byl biskupem a bohatým rejdařem v Sinopé, hlavním přístavu Pontu na jižním pobřeží Černého moře; byl také synem biskupa Filologa ze Sinopé, jednoho ze 70 učedníků. Odhaduje se, že Marción se narodil kolem roku 70 n. l. a svou službu v Malé Asii zah ájil jako učedník apoštola Jana kolem roku 100 n. l. Církevní otec Polykarp se vyjádřil o Markiónově službě již v roce 115 n. l. Jeho služba trvala až do roku 150 n. l. a zemřel kolem roku 160 n. l. Dožil se asi 90 let. Mezi jeho četné úspěchy patří sestavení první křesťanské bible, která obsahovala evangelium Pána Ježíše Krista, zjevení, které obdržel apoštol Pavel, a původních jedenáct epištol. Aby toho dosáhl, vydal se Marción se svou flotilou po stopách apoštola Pavla po celé Římské říši. Markión znovu navštívil všechny přednicejské církve, které Pavel založil, shromáždil Pavlovy původní řecké spisy a dopisy, které přepsal a poprvé převedl do formátu kodexu nebo knihy. Krátce poté, co shromáždil epištoly a evangelium apoštola Pavla, Markión přirovnal našeho křesťanského Boha, jak je nám zjeven pouze skrze Ježíše Krista, k barbarskému tělesnému božstvu Jahvemu, jak je vylíčen v hebrejské Bibli. Dospěl k závěru, že se neje dná o stejného Boha, a napsal knihu, v níž podrobně popsal svá srovnání a závěry, nazvanou "Antiteze"541. Kniha a její zjištění vedly ke schizmatu mezi ranými církevními vůdci, v němž se obě strany navzájem označily za heretiky. Někdy koncem roku 130 n. l. odcestoval Marción do Říma, připojil se k římské církvi a věnoval tamnímu sboru velký dar ve výši 200 000 sesterciů. Došlo ke konfliktům s římskou církví, a nakonec byl v roce 144 n. l. označen za kacíře a 536 https://www.facebook.com/groups/marcionitechurchofchrist/ 537 https://www.facebook.com/groups/558817147812600/ 538 https://marcionitechurchofchrist.org/ 539 https://www.original-bible.com/ 540 https://www.marcionite-scripture.info/ 541 https://marcionitechurchofchrist.org/#antithesis

exkomunikován, přičemž mu byl jeho dar vrácen. Po své exkomunikaci se vrátil do Malé Asie, kde pokračoval ve vedení mnoha církevních sborů.

KDO BYLI MARKIÓNŠTÍ KŘESŤANÉ?

Markiónští křesťané patří k nejstarším křesťanským skupinám. Nejen, že je Markiónovcům připisována první křesťanská Bible, ale také nejstarší nápis Ježíšova jména v zaznamenané historii byl nalezen vytesaný do dveří marcionského kostela v Sýrii, zněl "Pán a Spasitel Ježíš, Dobrý". Pochází z roku 318 n. l. a objevili ji francouzští archeologové v roce 1870. Markiónští křesťané byli až do čtvrtého století jednou z největších a nejrozšířenějších křesťanských sekt. Ve čtvrtém století získali katolíci politický vliv a katoličtí římští císaři začali pronásledovat a vyhlazovat všechny ostatní víry včetně markiónských křesťanů. Markiónovští křesťané pokračovali v rozkvětu mimo Římskou říši až do desátého století, přičemž mnoho věřících se nacházelo v Sýrii a severovýchodní Persii v pozdějších fázích její existence. Markiónovští křesťané věřili, že pouze apoštol Pavel plně porozuměl Ježíšovu poselství a za Písmo považovali pouze jeho spisy. Marción se zaměřil na pavlovskou tradici evangelia a cítil, že všechna ostatní pojetí evangelia, a zvláště jakékoli spojení s hebrejskou Biblí, jsou v rozporu s pravdou a odvracejí se od ní. Dále považoval Pavlovy argumenty týkající se zákona a evangelia, hněvu a milosti, skutků a víry, těla a ducha, hříchu a spravedlnosti, smrti a života za podstatu náboženské pravdy.

JAKÁ BYLA REAKCE NA MARKIÓNSKÉ KŘESŤANY?

Po jeho evangelizaci v Římské říši ve 2. století se začalo objevovat několik energických reakcí na Markióna, které lze nepřímo připsat jeho ranému dílu a poslání. Patří mezi ně rozšíření kánonu Nového zákona; takové ideje jako církevní tradice,

pravidlo víry a apoštolská posloupnost, které byly všechny zavedeny s cílem podkopat Markiónovo trvání na Prima Scriptura. Po jeho evangelizaci v Římské říši ve 2. století se začalo objevovat několik energických reakcí na Markióna, které lze nepřímo připsat jeho ranému dílu a poslání. Patří mezi ně rozšíření kánonu Nového zákona; takové ideje jako církevní tradice, pravidlo víry a apoštolská posloupnost, které byly všechny zavedeny s cílem podkopat Markiónovo trvání na Prima Scriptura. Koncept apoštolské posloupnosti umožňoval autoritě a výsadám katolického vedení vydávat směrnice a přidělovat nálepku "autentický" nebo "falešný" křesťanským spisům, které soupeřily o kanonický status. Začalo se objevovat mnoho evangelií, padělků a vložených opisů. Církevní vedoucí svévolně stanovují měřítka pro to, aby byl písemný spis považován za autentický a autoritativní. Kritéria zahrnovala tvrzení, že byl napsán apoštolem, tvrzení, že byl napsán někým, kdo apoštola znal, a text, který musel odrážet přesvědčení široké části protoortodoxního hnutí. Jiným slovem pro to je církevní tradice. Vzhledem k tomu, že mnoho nově napsaných spisů nemělo žádný základ pro nároky na apoštolské autorství, církev hledala a vytvářela příběhy na základě nejchabejších zdůvodnění, aby si nárokovala apoštolskost pro různé rozšířené kánony. Je to místo, kde se protestantští přívrženci principu Sola Scriptura musí nadechnout a uvědomit si, že mnohé z novozákonních knih, které byly nakonec prohlášeny za kanonické, jsou zde pouze kvůli církevní tradici. Jak řekl pastor Dietrich Bonhoeffer: "Protestanti popírají autoritu tradice a odřezávají větev, na které sedí." Poté, co Marción zahájil svou evangelizační křížovou výpravu, byla značná část křesťanské literatury věnována apologetice nebo polemické obraně ortodoxie; padělky křesťanských polobiblických textů se množily jako houby po dešti a některé z těchto pseudepigraf byly sestaveny tak, aby působily proti nějakému aspektu Markiónovy teologie, mezi něž patřily vložené Pastorální epištoly z druhého století, zjevně upravené a rozšířené v opozici k markiónovské křesťanské víře, protože začaly obsahovat explicitní protimarkiónovskou křesťanskou teologii; a Apoštolské vyznání víry, které je obecně uznáváno jako padělek. Vyznání víry církve nebyla jen vyznáním víry. Staly se nezbytnými v reakci na alternativní a konkurenční přesvědčení. Někteří učenci, jako například Arthur C. McGiffert, uznávají, že byla napsána speciálně proto, aby zmírnila Marcionův teismus. Učenec Adolf von Harnack také představoval Markióna jako nepřímého tvůrce katolické církve. Tato charakteristika se týká především reakce římské církve na Markiónovu evangelizaci. Rychlý růst markiónských církví v celé Římské říši v prvních dvou desetiletí ch 2. století motivoval presbyterium římské kongregace k vytvoření komplexnější hierarchie a dosahu. Vzhledem k tomu, že Marción byl první, kdo měl jasně definovaný seznam kanonických knih, představovalo to výzvu a podnět pro vznikající katolickou církev; pokud chtěli popřít, že Marcionův seznam je pravdivý, bylo na nich, aby definovali, co je ten pravý. Fáze rozšiřování novozákonního kánonu tak začala v reakci na Markiónem navrhovaný omezený kánon.

CO JE PRIORITOU MARCIONITŮ?

Většina toho, co víme o Marciónovi a jeho díle, pochází ze záznamu, který napsali jeho nepřátelé. Je zajímavé, že všichni spisovatelé, kteří zaútočili na Marciona, tak učinili až po jeho smrti, když nebyl schopen reagovat na jejich zlovolná tvrzení nebo je vyvrátit. Jedním z takových nepřátel byl raný katolický církevní otec jménem Tertullianus, který tvrdil, že Marción vystřihl své evangelické vyprávění z Lukášova evangelia a vyškrtl z něj vše, v co nevěřil. Učenci od té doby potvrdili, že Markiónova priorita, která potvrzuje, že Lukášovo evangelium bylo z Evangelikonu spíše vymazáno. Někteří lidé se domnívají, že Evangelikon upravil a doplnil antiochijský biskup Theolophus asi v roce 160 n. l. Zdvojnásobil jeho velikost přidáním dalších informací, které považoval za nezbytné pro evangelium, a pak jej pojmenoval Lukášovo evangelium. Dále neexistuje žádný dokumentární důkaz o nějakých epištolách Pavla z doby před markiónovstvím nebo o Lukášově evangeliu z doby před markiónovstvím. Kromě toho by bylo podstatně snazší provést změny z Markiónových verzí na delší verze katolické církve. Složitost redigování delší verze do kratší verze by téměř znemožnila vznik mnoha textových rozdílů.

PAVEL VERSUS PETR?

V prvním a druhém století došlo k velkému konfliktu mezi Pavlem a Petrem a mezi Pavlovými učedníky a Petrovými učedníky. Křesťané na Pavlově straně věřili, že křesťanská víra je pro všechny lidi, nejen pro Židy. Křesťané na Petrově straně říkali, že abyste mohli konvertovat na křesťanskou víru, musíte být obřezáni, protože křesťanství považovali za sektu judaismu. Pro tyto petrovské křesťany by každý neobřezaný biskup byl považován za falešného biskupa; ve skutečnosti by byl dokonce považován za falešného křesťana. Pro rané petrovské křesťany, a ještě radikálnější skupiny, jako byli "Ebionité", jste museli být obřezáni, abyste se stali křesťany, a členy židovského kněžstva, abyste se mohli stát biskupem. Rané kanonické právo v katolické církvi, o kterém se říká, že je založeno na raných tradicích předávaných od apoštolů, říká, že je absolutně zakázáno mít více než jednoho biskupa v jednom městě. A přesto ve městě Antiochii existuje záznam, který naznačuje, že v tomto městě byli současně dva "první" biskupové. Jedním z nich byl biskup Euodius, který byl vysvěcen Pavlem, a druhým biskup Ignác, který byl vysvěcen Petrem. Toto rozdělení mezi Pavlem a Petrem je také naznačeno v samotném městě Římě. První autority naznačují, že prvním římským biskupem byl Linus a že byl vysvěcen Pavlem, nikoli Petrem. Cletus (nebo Anacletus), druhý římský biskup, byl rovněž vysvěcen Pavlem. Klement, vysvěcený Petrem, je uveden na třetím nebo čtvrtém místě v mnoha seznamech římských biskupů, ale rané autority ho uvádějí jako prvního, jako by v Římě nebyli žádní praví biskupové, dokud jeden ne přišel od Petra. Jeroným řekl: "Klement. . . čtvrtým římským biskupem po Petrovi, pokud byl druhým

skutečně Linus a třetím Anakleitem, ačkoli většina latiníků si myslí, že Klement byl druhý po apoštolovi [Petrovi]". Faktem je, že v Římě existovaly dvě biskupské jurisdikce, jedna Pavlova a jedna Petrova, ve stejné době, stejně jako tomu bylo s největší pravděpodobností v Antiochii. To by také poskytlo odpověď na otázku, proč se zdá nemožné stanovit data vlády prvních římských biskupů.

MARKIÓNITÉ NEBO PAVEL Z TARSU?

Nyní vstupuje na scénu Marcion. Marción žil dost dlouho na to, aby viděl, jak vypadal Řím v době, kdy byl spravován staršími pod Pavlovým vedením. Viděl také to, co považoval za různé novoty a zkaženosti, které se začaly vkrádat do římské církve poté, co začali vládnout starší pod Petrem. Markión byl pravděpodobně prvním církevním reformátorem. Přál si, aby se církev vrátila k čisté křesťanské formě, kterou měla, když byla pavlovská. Tertullianus tvrdil, že Marción založil svou vlastní církev. Tertullianus zaznamenal, že markiónští křesťané měli před koncem 2. století velkou, rozsáhlou, dobře organizovanou a nezávislou síť církví a biskupů. Tertullianus dokonce zašel tak daleko, že zaú točil na apoštola Pavla a nazval ho " apoštolem heretiků"."Je těžké si představit, že by se markiónská církev rozrostla tak rychle, kdyby začala teprve v roce 144 n. l., což je datum, kdy Petrovi biskupové v Římě Marciona exkomunikovali. Bylo pravděpodobné, že markiónská církev byla v jednu chvíli větší než katolická církev a říká se, že rostla i po Markiónově smrti. Historicky katolická církev označovala členy určitých křesťanských církví jmény jejich zakladatelů, ať už skutečnými nebo domnělými. Takoví domnělí zakladatelé byli označováni jako hereziarchové. To se dělo i tehdy, když se taková církev považovala za náležející k jediné pravé církvi, jako například Markiónovci. To umožňovalo katolické církvi říkat, že druhá církev byla založena nějakým heretickým zakladatelem, zatímco pouze katolická církev byla skutečně založena Kristem. Z toho lze vyvodit, že je mnohem pravděpodobnější, že datum vzniku markiónské církve je to, co musí být mylné než tvrzení, že tato církev rostla tak nerealistickým tempem. Odpovědí je, že tato markiónská církev byla přesně tím, za co se sama vydávala: "pavlovskou" církví založenou apoštolem Pavlem. Dále můžeme předpokládat, že pavlovští biskupové v Římě by nebyli součástí exkomunikace Markióna. Marcionismus nebo Paulinismus se stal tak všudypřítomným, že bylo snazší Pavla vstřebat, interpolovat, redefinovat a psát jeho jménem než ho přímo odmítnout. Výsledkem je židovsko -křesťanské náboženství, které se stalo křesťanstvím, jak ho známe. Před Markiónem byla většina ostatních forem křesťanství převážně židovská s platónskými vlivy. Markiónův Paulinismus smíchaný s židovským křesťanstvím tvořil synkretický amalgám, syntézu absorpce dvou různých proudů. Výsledkem bylo vytvoření katolické církve.

Nakonec není známo, zda Marción inovoval své vlastní křesťanské názory, nebo zda pokračoval v rané tradici zděděné po dřívějších učitelích. Mariconův otec byl sám biskupem. V každém případě je objevení se Markióna v historických záznamech naším prvním pohledem na pavlovské křesťanství, Pavlovy epištoly a jedinečné evangelium Pána Ježíše Krista. Považoval Pavla za jediného autoritativního učitele evangelia. Spolu s Pavlem proklínal alternativní nebo konkurenční evangelia.

PODVRACELA KATOLICKÁ CÍRKEV PAVLOVO UČENÍ?

Ano. Katolická církev, založená Petrem, a pavlovská a později markiónská církev, založená Pavlem, si navzájem konkurovaly. I když dnes můžete najít Pavlovy epištoly v běžné Bibli, byly doby, kdy je církve založené Petrem nepřijaly, ani nepřijaly Pavla jako prav ého apoštola. Když mnoho katolíků začalo přijímat Pavlovy epištoly, katoličtí redaktoři dělali kopie Pavlových dopisů a přidávali vsuvky, díky nimž Pavel vypadal spíše jako katolík, týmový hráč pod Petrovým vedením. Po Markiónově smrti byly všechny pů vodní Pavlovy dopisy zničeny, aby katolické redigované verze mohly tvrdit, že jsou originální. "Skutky apoštolů" byly rovněž napsány proto, aby z Pavla udělaly "katolického" misionáře, spíše než prvního a největšího apoštola po Ježíši. Je jasné, že autorem Lukášova evangelia je tentýž autor Skutků. Kromě toho neexistuje žádný vnější záznam o tom, že by se něco zaznamenaného ve Skutcích apoštolů někdy stalo, což je závěr, ke kterému dospělo mnoho učenců. Jeden takový učenec, Hermann Detering, řekl: "Velká většina historických výroků o životě a osobě apoštola Pavla ve Skutcích apoštola Pavla je legendární, a proto bychom si je měli užívat jen s velkou opatrností." Je tomu tak proto, že "katolický" Pavel nikdy neexistoval. Místo toho, aby Pavla zcela zavrhla, jak se o to pokoušela zpočátku, katolická církev přijala "katolickou" verzi Pavla a pak se pokusila udělat z Markióna padlého člověka, označila ho za "heretika", ačkoli učil přesně jako Pavel. Byla to raná katolická církev, která začala s falešným tvrzením, že Marción založil svou vlastní církev, místo aby jednoduše pokračoval v tradici Pavlovy církve. Pavel byl dokonce na ikonách v kostele vyobrazen jako nejlepší přítel Petra. Stalo se tak proto, aby katolická církev mohla získat výhodu nad církví pavlovskou a později markiónovskou, a nakonec ji překonat.

JSTE KACÍŘI?

Ne. Katolická církev formálně neexistovala, alespoň ne ve své současné podobě, až stovky let poté, co markiónští křesťané vytvořili svou vlastní církev. Také mnoho Markiónových kritiků, jako byl Tertulián, bylo najati, aby očerňovali markiónské křesťany, ale co nám Jeroným říká o Tertuliánovi? "Pokud jde o Tertuliána, nemám, co jiného říci, než že nebyl mužem církve." V tomto bodě se naprosto shodujeme s našimi katolickými bratry.

Navíc většina heretických obvinění proti markiónským křesťanům není na místě. Nejsme dualisté; Nejsme doketisté; Nezakazujeme manželství; Celibát nenařizujeme; Nezakazujeme pití vína ani jedení masa. Tyto víry jsou ve skutečnosti víry gnostického a asketického Cerda, současníka Markióna. Cerdo a jeho sekta, známá jako Cerdoniáni, byli kolem roku 138 n. l. exkomunikováni římskou církví. Většina obvinění, která proti nim byla vznesena, byla mylně vztažena na markiónské křesťany asi o šest let později, během exkomunikace Markiona v roce 144 n. l. Tertullianus a další Markiónovi kritici ve svých spisech záměrně spojili tyto dvě skupiny a vykreslili Cerda jako Markiónova předchůdce nebo učitele, a nejen jako pouhého současníka. Tertullianus a další Markiónovští kritici to dělali proto, aby posílili své argumenty proti markiónským křesťanům a učinili markiónskou církev méně přitažlivou pro potenciální konvertity. Stojí však za zmínku, že se zdá, že Cerdo a Cerdoniáni používali Testamentum nebo jeho verzi jako svůj kánon. Cerdo také odmítal hebrejskou Bibli a nepovažoval Ježíše za židovského Mesiáše. To ukazuje, že Testamentum bylo používáno mnoha raně křesťanskými skupinami, nejen markiónskými křesťany. Římská církev exkomunikovala jak Cerda, tak Markióna za jejich údajný výklad Písma, nikoli za použití samotného Písma, které bylo také s největší pravděpodobností totéž písmo, které v té době používala římská církev.

KDO BYL APELLES?

Apelles byl hlavním žákem Markióna. Apelles začal svou službu jako Marciónův žák v Římě a pokračoval ve své službě ve městě Alexandrie. Žil přinejmenším do vlády císaře Commoda v letech 180–193 n. l.

JAKÉ DALŠÍ KŘESŤANSKÉ SKUPINY POCHÁZEJÍ Z

MARKIÓNOVCŮ?

Někteří učenci, jako například historik Joseph Turmel, si všimli podobností v teologii mezi markiónskými křesťany a ranými janovskými křesťany, kteří vytvořili Janovo evangelium a Janovy epištoly. Marción ze Sinopé začal svou službu v Malé Asii jako učedník apoštola Jana. Mnoho pozdějších křesťanských sekt a hnutí zdědilo teologické principy od markiónských křesťanů. Paulikiáni jsou nejpozoruhodnější sektou, která vzešla z markiónských křesťanů. Byli omezeni na území Východořímské říše. Původně vzkvétaly v Arménii, kde se dostaly do kontaktu se zoroastrismem a manichejstvím a tyto víry smíchaly do své synkretické teologie. Paulikiáni jako Markiónité silně upřednostňovali díla a teologii apoštola Pavla, kterého mezi apoštoly stavěli na nejvyšší místo.

Zakladatelem sekty byl Konstantin, Syřan původem z marcionitské církve v Mananalis poblíž Samosaty. Začal vyučovat kolem ~ 657 n. l. V té době většina marcionitských křesťanských komunit přestala existovat. Zdá se, že Paulikiáni původně používali zkomolenou a zvětšenou verzi původního Markiónova testamentu. Používali pouze Lukášovo evangelium, ale přijali všechny epištoly kromě Petrových. Stejně jako markiónští křesťané však i oni zavrhli celou hebrejskou Bibli. Odmítali také veškerou úctu k Marii, stejně jako Markiónovci. Klíčové teologické rozdíly od markiónovských křesťanů spočívají v tom, že byli zapřisáhlými dualisty, doketisty, obrazoborci a netrinitáři. V tomto smyslu se zdálo, že mají mnohem blíže ke gnosticismu než k Marcionismu. Do Thrákie (dnešní Bulharsko) byli Paulikiáni pomalu deportováni byzantskými císaři, a to od roku 747 n. l. až do roku 970 n. l. Tito thráčtí Paulikiáni nakonec přetvořili své názory v Bogomilismus, další křesťanskou sektu, která v Bulharsku vzkvétala. Bogomilové se pak nakonec proměnili v katarství, křesťanskou sektu, která vzkvétala na jihu Francie během 12. a 14. století. Mnozí ze zbývajících thráckých Paulikiánů nebo Bogomilů nakonec v 17. století konvertovali k římskému katolicismu nebo východnímu pravoslaví nebo konvertovali k islámu v době osmanských výbojů. Etnicky jsou potomky banátských Bulharů a Pomaků. Paulikiáni, kteří nebyli deportováni do Thrákie a zůstali v Arménii, se později v 10. století proměnili v tondrakiánské hnutí, které v Arménii existovalo až do 20. let 19. století. Máme-li přijmout teorii nástupnictví křtu, pak jsou moderní baptisté teologicky potomky markiónovců přes paulikiánské, bogomilské a katarské hnutí. Všechny tyto historické sekty podporovaly doktrínu kredobaptismu.

TEOLOGICKÉ OTÁZKY

JAKÉ JE VAŠE KRÉDO?

Krédo Kristovy marcionovské církve je jednoduché a založené na Písmu: Ježíš je Pán.

VĚŘÍTE V PRIMA SCRIPTURA?

Ano. Základním principem a teologickou doktrínou markiónské Kristovy církve je "Prima Sciptura", což je doktrína, že všechna křesťanská učení by měla být založena především na Písmu. Markiónské křesťanství věří, že tradice, zkušenost a rozum mohou živit křesťanství, pokud jsou v souladu s Písmem.

CO BYL MARKIÓNŮV PROTIKLAD?

Podle Markióna neměl Bůh před Kristem žádné předchozí interakce se světem a byl zcela neznámý. Napsal dnes již ztracené dílo s názvem "Antiteze", v němž postavil do protikladu hebrejskou Bibli s křesťanstvím – Boha jednoho, s božstvem druhého – zákon s evangeliem. Představoval křesťanství jako nový systém, který ruší starý a je od něj zcela odtržený. Markiónovo myšlení ukazuje vliv helénistické filozofie na křesťanství a představuje morální kritiku hebrejské Bible z hlediska platonismu. Marción tvrdil, že Starý a Nový zákon nelze vzájemně smířit. Kodex chování, který prosazoval Mojžíš, zněl " oko za oko", ale Ježíš toto přikázání odložil. Markión poukázal na Izajáše: "Já působím pokoj a tvořím zlo, já, Hospodin, činím všechny tyto věci." Postavil to do protikladu k Ježíšovu výroku, že "strom se pozná po ovoci; dobrý strom nemůže nést zlé ovoce" a pak poukázal na několik příkazů a lekcí ve Starém zákoně, kterým Nový zákon odporuje. Na podnět Elíšy k Jahvemu například sežrali medvědi děti; Ježíš řekl: " Nechte děti přijít ke mně." Jozue nechal zastavit slunce, aby prodloužil zabíjení svých nepřátel. Pavel citoval Ježíše, který přikazoval: " Ať slunce nezapadá nad tvým hněvem." Ve Starém zákoně byl povolen rozvod a stejně tak polygamie; v Novém zákoně není dovoleno ani jedno. Mojžíš prosadil židovský sabat a židovský zákon; Ježíš deinstitucionalizoval obojí. Dokonce i v hebrejské Bibli nacházel Markión rozpory. Hebrejské biblické božstvo přikazovalo, aby se o sabatu nedělala žádná práce, a přesto řekl Izraelitům, aby v sobotu sedmkrát přenesli truhlu úmluvy kolem Jericha. Nesměla být vytvořena žádná rytina, ale Mojžíš dostal pokyn, aby vytvořil bronzového hada. Božstvo zjevené v hebrejské Bibli by nemohlo být vševědoucí, jinak by se nezeptalo: "Adame, kde jsi?" V případě Sodomy a Gomory hebrejské biblické božstvo říká: " Nyní sestoupím, abych se podíval, zda učinili zcela podle křiku, který ke mně přišel; a pokud ne, budu se to muset dozvědět"; další příklad jeho nejistoty v nevědomosti. Také podle Genesis Jákob dokonce porazí hebrejské biblické božstvo v zápase.

CO BYL Y APELLESOVY SYLOGISMY?

Apelles byl žákem Markióna. Napsal knihu nazvanou " Sylogismy", ve které se pokusil ukázat nepravdivost různých pasáží v hebrejské Bibli týkajících se Boha. Název knihy naznačuje, že Apelles mohl mít v úmyslu navázat na Marcionovu vlastní knihu nazvanou "Antiteze", která proti sobě postavila hebrejskou Bibli a Testamentum. Ambrož milánský ve 4. století ve svém díle "De Paradiso" namířil některé ze svých komentářů proti Apellesovy. To je důvod, proč vlastně máme přímé citace z Apellesových "Sylogismů". Některé z těchto fragmentů lze nalézt níže: "Věděl Bůh, že Adam bude přestupovat jeho přikázání, nebo nevěděl? Kdyby to nevěděl, není to žádné prohlášení o božské moci; ale kdyby věděl, a přesto vědomě

přikazoval věci, které by byly zanedbávány, není na Bohu, aby přikazoval něco zbytečného. Přikázal však prvnímu Adamovi něco nadbytečného, o čem věděl, že to ve skutečnosti nedodrží. Ale Bůh nedělá nic zbytečného; tudíž, písmo nepochází od Boha." "Za žádných okolností by nebylo možné přivézt na palubu Archy tolik druhů zvířat a jejich potravu, která by vystačila na celý rok v tak krátké době. Neboť když se říká, že nečistá zvířata jsou vedena po dvou, to jest po dvou samcích a po dvou samicích, a čistá zvířata po sedmi po sedmi, to jest po sedmi párech, jak by bylo možné, že by se do prostoru, o kterém se píše, vešli jen čtyři sloni? Je tedy jisté, že příběh je vymyšlený, a protože tomu tak je, je jisté, že tento verš není od Boha." "Jak je možné, že se zdá, že strom života přispívá k životu více než dech Boží?"

JSTE PROTESTANTÉ?

Tak nějak. Ve dvacátém století se objevilo několik významných studií o Marciónovi, což vedlo řadu křesťanských myslitelů k tomu, aby popsali Markióna jako iniciátora některých důležitých zvyků a rysů, které se nyní nacházejí v moderní křesťanské víře, zejména prote stantismu, včetně rané verze hnutí "pouze víry" nebo "Sola Fide", rané verze teorie dispenzacionalismu, konceptu " novozákonního křesťanství"'; samotný Nový zákon jako samostatný soubor inspirovaných spisů; a verze " Prima Scriptura", což je doktrín a, že všechna křesťanská učení by měla být založena především na Písmu. Markiónovské křesťanství věří, že tradice, zkušenost a rozum mohou živit křesťanství, pokud jsou v souladu s Písmem. Z tohoto důvodu učenec Adolf von Harnack popisuje Marcióna jako prvního protestanta.

JSTE GNOSTIKY?

Ne. V Markiónské Kristově církvi není zahrnuto žádné "tajné vědění". Naše přesvědčení si může kdokoli přečíst v Závěti. Evangelista Marción nebyl gnostik, jak tvrdili jeho nepřátelé, ale byl to vzdělaný evangelista, který se zabýval evangelizací pohanů v zemích ovládaných Římany, zejména v těch, které hraničily se Středozemním mořem. Přivedl ke křesťanství více konvertitů než kterýkoli jiný kazatel ve 2. století. Byl velmi vzdělaný v písmech. Dokonce i někteří z těch, kteří mu tak drasticky oponovali, o něm říkali, že je "literátem". Hlavní rozdíl mezi markiónskými křesťany a gnostiky spočíval v tom, že gnostikové zakládali svou teologii na tajných dílech, o nichž tvrdili, že je vlastní, zatímco Marción založil svou teologii na obsahu Pavlových epištol a zaznamenaných Ježíšových výroků – jinými slovy na argumentu z Písma. Marción se nespoléhal na tajné návštěvy nebo záhadné dokumenty, aby potvrdil své učení.

Marción byl mužem, který byl zcela určován kánonem a Markiónovo použití křesťanského kánonu ho přivádí blíže ke křesťanství velkých koncilů orientovanému na Písmo než ke gnostikům orientovaným na mýty. Marción sponzoroval otevřené křesťanství, které se scházelo v kostelech. Gnostická spřízněnost nebo skupinová identita byla tajným poutem, které přesahovalo místní křesťanské kongregace. Markión kázal evangelium všem, zatímco gnostikové oslavovali své elitní postavení tím, že pečlivě střežili nejhlubší ze svých inspirovaných tajemství. Marción měl praktický a etický zájem. Gnostický zájem byl filozofický a argumentační. Láska byla pro gnostiky obecně pouze jejich vědomou touhou vrátit se do Nejvyššího Nebe ve společnosti svých přátel. Markión rozpoznal Kristovo velké poslání jako cestu soucitu do tohoto ztraceného světa. Milovat své nepřátele je jádrem evangelia. Dokonce ani podle sekulárních definic nejsou mariónští křesťané považováni za gnostiky, jak vidíme v článku Encyclopedia Britannica z roku 1911 o Marcionovi: Nebyla pouhou školou pro učené, neobjevovala žádná tajemství pro privilegované, ale snažila se položit základ křesťanského společenství na čistém evangeliu, na autentických institutech Kristových. Čisté evangelium však Marción shledal v křesťanských kruzích své doby všude více či méně zkažené a zmrzačené. Jeho počin se tak proměnil v reformu křesťanstva. Tato reformace měla osvobodit křesťanstvo od falešných židovských doktrín tím, že obnovila Pavlovo pojetí evangelia, přičemž Pavel byl podle Markióna jediným apoštolem, který správně pochopil nové poselství o spasení tak, jak ho předal Kristus. Podle Markiónova vlastního názoru se tedy založení jeho církve – k níž byl nejprve dohnán odporem – rovná reformaci křesťanstva prostřednictvím návratu ke Kristovu a Pavlovu evangeliu; Nic jiného se nesmělo akceptovat. To samo o sobě ukazuje, že je chybou počítat Markióna mezi gnostiky." Oxfordský slovník křesťanské církve také odkládá otázku spojení marcionitských křesťanů s gnosticismem: "Je jasné, že by měl pramálo pochopení pro jejich mytologické spekulace."

JSTE DOCETICI?

Ne. Doketismus je heterodoxní doktrína, podle níž fenomén Ježíše, jeho historická a tělesná existence, a především Ježíšova lidská podoba, byla pouhým zdáním bez skutečné reality. Obecně se to bere jako víra, že Ježíš se jen zdál být člověkem a že jeho lidská podoba byla iluze. Neexistuje žádný věrohodný důkaz, že by Marción byl doketista. Markiónova údajná víra, že Kristus byl přízrak, se nachází v obviněních vznesených Tertuliánem, ale tato obvinění jsou formou reductio ad absurdum a nikoli informacemi z první ruky o Marcionově christologii. Ve skutečnosti existují zbytky dat v Tertuliánově Adversus Marcionem, že Doketismus není víra podporovaná testamentem.

Podle raně křesťanského spisovatele Rhoda Apelles odmítl doketická obvinění, která byla vznesena proti Markiónovi. Apelles kázal, že Ježíš má pravé lidské tělo, ale jednoduše popíral, že by se Ježíš narodil lidským rodičům. Testamentum postrádá vyprávění o narození nebo narození Ježíše, Panna Maria není nikde zmíněna a začíná Ježíšovým sestoupením z nebe do Kafarnaum. Apelles znovu potvrdil marcionovskou křesťanskou víru, že Ježíš sestoupil přímo z nebe na zem a odmítl myšlenku Ježíšova narození z panny. "Ale oni byli vyděšení a vyděšení a domnívali se, že viděli přízrak. I řekl jim: Proč se trápíte? A proč ve vašich srdcích vznikají myšlenky? Pohleďte na mé ruce a na mé nohy, že jsem to já, neboť duch nemá masa a kostí, jako mne vidíte mít. A když to pověděl, ukázal jim ruce své i nohy. A když oni ještě nevěřili pro radost a divili se, řekl jim: Máte-li zde pokrm? Dali mu kus pečené ryby a plástve medu. Vzal ji a jedl před nimi." Evangelicon 23:36-42 (Ekumenická Bible)

JSTE DUALISTIČTÍ?

Ne. Apelles dále pokáral obvinění z dualismu proti Marcionovi. Apelles znovu potvrdil víru pouze v jednoho nejvyššího Boha, Otce Krista. Dualismus odkazuje na víru, že Bůh a stvoření jsou odlišné, ale vzájemně propojené. Apelles uvedl, že markiónská křesťanská víra není dualistickou vírou dvou odlišných bohů, jednoho pro Starý zákon a druhého pro Nový zákon, ale spíše že božstvo zobrazené v hebrejské Bibli je falešné a že hebrejská Bible nemá pro křesťany žádnou božskou in spiraci nebo náboženský význam, z velké části se skládá z bajek. Rozpory a neúspěšná proroctví s pouze určitým historickým nebo morálním významem. V Závěti je potvrzeno, že Bůh se nejprve zjevil skrze Krista. "Pokud tedy o jedení těch věcí, které se obětují modlám, víme, že modla není nic na světě a že není jiného Boha než jednoho." I. Korintským 8:4

KDO JE TEDY 'BŮH TOHOTO SVĚTA'?

"V němžto bůh světa tohoto oslepil mysl nevěřících, aby jim nezasvítilo světlo evangelium slávy Kristovo, kterýž jest obraz Boží." 2 Korintským 4:4 Fráze " bůh tohoto světa" je odkazem na Satana a naznačuje, že Satan má nejvýznamnější vliv na ideály, názory, cíle, naděje a názory většiny lidí. Jeho vliv zahrnuje také světové filozofie, vzdělání a obchod. Myšlenky, představy, spekulace a falešná náboženství světa jsou pod jeho kontrolou a vzešly z jeho lží a podvodů. Satan je také nazván "knížetem mocnosti vzduchu" v Laodicejským 2:2.

Tyto tituly a mnohé další znamenají Satanovy schopnosti. Říci například, že Satan je "kníže mocnosti vzduchu tak to neznamená, že Satan zcela vládne světu; Bůh je stále svrchovaný. Znamená to však, že Bůh ve své nekonečné moudrosti dovolil Satanovi, aby působil v tomto světě v mezích, které mu Bůh stanovil. Když Testamentum říká, že Satan má moc nad světem, musí me mít na paměti, že Bůh mu dal vládu pouze nad nevěřícími. Věřící již nejsou pod vládou Satana. Když tedy apoštol říká, že Satan je "bůh tohoto světa", neříká, že má konečnou autoritu. Vyjadřuje myšlenku, že Satan vládne nad nevěřícím světem specifickým způsobem. Satanův plán zahrnuje šíření falešných filozofií ve světě – filozofií, které zaslepují nevěřící vůči pravdě evangelia. Satanovy filosofie jsou pevnosti, ve kterých jsou lidé uvězněni a Kristus je musí osvobodit.

JAK TEDY VYŘEŠIT PROBLÉM MORÁLNÍHO ZLA?

Markiónovské křesťanství učí, že morální zlo je výsledkem neposlušnosti vůči Bohu. Nepotřebujete zlého demiurga nebo dualistický světonázor, abyste vysvětlili morální zlo. Morální zlo je zlo, které je způsobeno lidskou činností, jako je vražda, znásilnění, krádež, nenávist a žárlivost. To všechno jsou morální zla. Když se lidé, stvořeni k obrazu Božímu, rozhodnou jednat v rozporu s Bohem, výsledkem je morální zlo. Morální zlo může být také spojeno s nečinností – ignorovat volání o pomoc je morální zlo. "Pročež, jako skrze jednoho člověka hřích vešel do světa a skrze hřích smrt; a tak smrt přešla na všechny lidi, protože všichni zhřešili." Římanům 4:12 Výsledkem této kumulativní neposlušnosti je zlo, které vidíme v dnešním světě, a utrpení způsobené tímto morálním zlem, nikoli Bohem. Násilí, nemorálnost a nenávist ve světě jsou způsobeny neochotou člověka milovat a poslouchat Boha a milovat svého bližního jako sebe sama. Kdybyste mohli vystopovat kořeny každého morálního zla na tomto světě, našli byste hříchy jako pravé příčiny lidského utrpení. Bůh neodstraňuje mravní zlo proto, že je přímým důsledkem lidské volby. Odstranit morální zlo znamená odstranit možnost volby a odstranit volbu znamená odstranit člověka jako svobodomyslnou, nezávislou a věčnou bytost. Nemůžete být věčnou bytostí, pokud nemáte svobodnou vůli. Potřebujete svobodnou vůli, abyste byli věční. Z tohoto důvodu tedy Bůh používá mravní zlo ve světě k tomu, aby dal lidstvu lekce o dobru, o věcech, které člověk kdysi znal, ale ztratil je kvůli hříchu. Bytost bez svobodné vůle není bytostí stvořenou k obrazu Božímu. Člověk musí být schopen oslavovat Boha tím, že ho bude dobrovolně a svobodně poslouchat. Uctívání Boha vyžaduje svobodnou vůli, protože uctívání, které je automatizované, není vůbec žádným uc tíváním. Je to urážka Boha. Aby tedy člověk byl k obrazu Božímu, musel být stvořen se schopností uplatňovat svou svobodnou vůli.

Problém morálního zla a hříchu vyřešil kříž a problém smrti byl překonán Ježíšovým vzkříšením. Zlo existuje nyní. Zlo nyní vytváří utrpení. Zlo nyní vede ke smrti. Bůh se však vypořádal se zlem, utrpením a smrtí tím, že nám nabídl odpuštění morálního zla, které jsme páchali, a doufal v život s Bohem, kde nebude žádné zlo ani utrpení. Představte si, že by neexistovala možnost odpuštění morálního zla, kterého se všichni dopouštíme? Bůh nám poskytl určitou úlevu od utrpení, které zažíváme, a také podporu a ujištění, když procházíme různými zkouškami. Dal nám své slovo. Dal nám svého Ducha. To jsou věci, které nás podpírají v našem utrpení. Dal nám také zaslíbení vzkříšení a věčného života po smrti, které bylo potvrzeno Ježíšovým vzkříšením a nabídnuto všem skrze evangelium. Jsme bezvýznamní a zdá se, že nemáme velký vliv na zastavení morálního zla v tomto světě. Dobrou zprávou však je, že Bůh dal každému z nás moc zastavit následky morálního zla v našem vlastním životě prostřednictvím Ježíše Krista. Zmírňujeme morální zlo ve světě tím, že ho nejprve odstraníme ze svého vlastního života skrze Krista a pak zmírníme jeho dopad na každou duši, kterou přivedeme ke Kristu prostřednictvím evangelia.

JAK TEDY VYŘEŠIT PROBLÉM PŘÍRODNÍHO ZLA?

JAKÉ JE TEDY MARKIÓNOVSKÉ KŘESŤANSKÉ ŘEŠENÍ PROBLÉMU

PŘIROZENÉHO ZLA?

Za prvé, co je přirozené zlo? Přirozené zlo je takové, které způsobuje lidstvu bolest a utrpení, ale které není způsobeno přímou lidskou účastí, jako je tomu v případě morálního zla. Vrozené nemoci, tsunami, zemětřesení, sucho a hladomor, to vše jsou případy přírodního zla. V takových událostech není žádná morálka. Někteří vidí přirozené zlo jako skutečnou překážku víry ve všemohoucího, dobrotivého Boha. Říkají, že pokud by lidská bytost dovolila nebo dělala věci, které Bůh dělá nebo dovoluje, pak by byla morálně špatná. Pokud by bylo špatné, kdyby člověk dělal tyto věci, proč by to nebylo špatné pro Boha? Za prvé. Bůh se nám nezodpovídá, ale my se musíme zodpovídat Bohu: "A protož jeden každý z nás sám ze sebe počet vydávati bude Bohu." Římanům 12:12 Jedině Bůh má moc nad životem a smrtí. Bylo by špatné, kdyby člověk zabíjel, protože lidské bytosti takové právo nemají. Bůh na druhé straně ano. On je stvořitelem a dárcem života a Bůh může tento dar odejmout, kdy a jakým způsobem se rozhodne. Všichni jsme zhřešili: "Všichni zajisté zhřešili, a jsou daleko od slávy Boží." Římanům 3:23

A tak si všichni zasloužíme trest smrti: "Mzdou hříchu je smrt; ale darem Boží je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu." Římanům 5:23 Pouhá skutečnost, že Bůh dovoluje komukoli z nás žít, je znamením Boží milosti a snášenlivosti. Přirozené zlo je také důsledkem lidského hříchu. Apoštol Pavel nám říká, že celé stvoření v současné době trpí a čeká na dobu, kdy bude moci být osvobozeno: "Marnosti zajisté poddáno jest tvorstvo ne dobrovolně, ale pro toho, kterýž je poddal v naději, Nebo i ono vysvobozeno bude ze služby porušení v svobodu slávy synů Božích. Víme totiž, že celé tvorstvo spolu sténá a pracuje v bolestech až dosud." Římanům 7:20–22 Obecně řečeno, přirozené zlo je Božím soudem nad lidstvem. Kromě toho je třeba poznamenat, že přirozené zlo je zhoršováno lidským hříchem. Když dojde ke katastrofě, často existuje mnoho příkladů lidí, kteří pracují a obětavě a hrdinsky dávají, aby pomohli zmírnit utrpení. Bohužel se také najde mnoho příkladů lidí, kteří jednají sobecky a zbaběle na úkor svého okolí. Jedinou nadějí pro lidi ve světě plném přirozeného zla je nakonec Ježíš Kristus. Neslibuje únik před přirozeným zlem v tomto světě. Ježíš slibuje, že to jeho následovníci zažijí. Ježíš také slibuje, že věřící budou mít dědictví v Božím království, ve kterém nebude žádné zlo ani utrpení. Stvořený řád bude obnoven do své původní rovnováhy, odstraní přirozené zlo a lidé se přizpůsobí obrazu Kristovu, čímž se odstraní mravní zlo. A tak v tomto světě existuje přirozené zlo, které způsobuje velké utrpení. To je nepopiratelný fakt. Pouhá existence přirozeného zla však neznamená, že ho Bůh ignoruje nebo že Bůh není aktivní v řešení a reagování na přirozené zlo ve světě.

PROČ NE SVĚT BEZ ZLA?

Ale nemohl Bůh stvořit svět bez zla? Pojďme se podívat na několik možností. Kdyby Bůh nic nestvořil, nebylo by žádné zlo. Ale není nic lepšího než něco? Stěží. Byl by to svět bez morálky. Co kdyby Bůh stvořil svět, kde by si lidé nemohli vybrat? Bůh mohl každého donutit, aby přestal dříve, než se bude moci dopustit zlého chování. Je ale takový svět, kde neexistuje svoboda, dobrý? Bůh to ví nejlépe, a proto ví, že náš svět je nejlepší cestou k nejlepšímu možnému světu. Ano, na cestě bude zlo a utrpení. Můžeme se radovat s apoštolem Pavlem, když napsal: "Neboť mám za to, že utrpení nynějšího času nejsou hodna srovnání se slávou, která se na nás zjeví."

Římanům 8:18.

JAK TEDY NA UTRPENÍ REAGUJEME?

Nyní, když víme, proč je na světě zlo, jak máme reagovat na utrpení způsobené tímto zlem? Sám apoštol Pavel mnoho vytrpěl pro Krista, ale zdálo se, že toto utrpení přijímá, nikoli že by se mu bránil. Z tohoto důvodu nás Pavel může hodně naučit o utrpení – mimo jiné o jeho příčinách, odměnách, následcích a našich reakcích. 1. Utrpení je důkazem, že patříme Bohu. 2. Utrpení vede k naději. 3. Utrpení vede k tomu, že stále více lidí vzdává slávu Bohu. 4. Bůh je svrchovaný nad naším utrpením. 5. Ve svém utrpení nejsme sami. A co je nejdůležitější, zjišťujeme, že i když je utrpení nutné a normální, jeho odměna je bohatá a radost z něj vyplývající věčná. Za prvé, apoštol Pavel učil, že utrpení vede k naději. Utrpení v nás probouzí hlubší naději, naději pro neviditelné, naději na věci, které budou trvat věčně. "Ospravedlněni jsouce z víry, pokoj máme s Bohem skrze Pána našeho Jezukrista, skrze něhož i přístup máme skrze víru k milosti této, v kteréž stojíme, a chlubíme se nadějí slávy Boží. A nejen to, ale chlubíme se i souženími, vědouce, že soužení trpělivost působí; A trpělivost, zkušenost; a zkušenost, naděje: A naděje nezahanbuje; protože láska Boží je vylita do srdce našeho skrze Ducha Svatého, který je nám dán." Římanům 4:1-5 Apoštol Pavel také učil, že Bůh jemu a dalším křesťanům dovolil, aby snášeli utrpení, která přesahují jejich síly a vytrvalost, aby je naučil více důvěřovat Bohu: "Nechcemeť zajisté, bratří, abyste nevěděli o soužení našem, kteréž nás potkalo v Azii, že jsme nad míru tísněni, nad sílu, tak že jsme i nad život zoufali. Ale sami v sobě jsme měli odsouzení smrti, abychom nedoufali sami v sobě, ale v Bohu, kterýž křísí mrtvé. Kterýž vytrhl nás ze smrti tak veliké, a vysvobozuje, v kteréhožto doufáme, že ještě vysvobodí nás, Také vy pomáháte modlitbou za nás, aby za dar, který nám byl dán prostřednictvím mnohých osob, byl od mnohých vzdán dík za nás." Korintským 1:8-11 Bůh vládne nade vším. To je myšlenka apoštola Pavla ve verši, který je často citován trpícím: "Víme pak, že těm, kdo milují Boha, všecko napomáhá k dobrému, těm, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí." Římanům 7:28

Křesťané bohužel někdy zapomínají, že Boží představa o tom, co je dobré, se může lišit od té naší. Například apoštol Pavel se modlil, aby Bůh odstranil "osten v těle", nějaký druh neidentifikovatelného utrpení (II. Korintským 12:7-8). Bůh odpověděl na Pavlovu modlitbu tím, že mu řekl: "Dosti jest tobě milost má, nebo síla má dokonalá jest ve slabosti." I. Korintským 12:9 Jinými slovy, Bůh odmítl Pavlovu prosbu, aby odstranil utrpení, protože věděl, že Pavlova slabost bude dobrá pro Pavla, pro druhé a pro jeho vlastní slávu. Apoštol Pavel dále učil, že Bůh nás utěšuje v našem utrpení, abychom my mohli utěšovat druhé. Pavel vysvětlil: "Kterýž těší nás ve všelikém soužení našem, abychom i my mohli potěšovati těch, kteříž by byli v jakémkoli soužení, tím potěšením, kterýmž i my potěšeni jsme od Boha." Korintským 1:4 Ti, kdo putovali stejnou pustinou utrpení, mají často jedinečnou moc přinášet útěchu druhým v jejich situaci. V takových situacích jsou utěšitelé vděční za utrpení, které zažili, protože jim to umožňuje sloužit druhému zraněnému člověku. Apoštol Pavel řekl, že celé stvoření snáší utrpení tohoto padlého světa spolu s námi: "Víme totiž, že celé stvoření spolu sténá a pracuje v bolestech až dosavad." Římanům 8:22 Nemoci, smrt a úpadek jsou součástí života v tomto světě, dokud se Kristus nevrátí, aby učinil věci nové. Apoštol Pavel nám připomněl, že dobrou zprávou je, že: "Nechť je vaše umírněnost známa všem lidem. Pán se přiblížil." Filipským 4:5 To znamená, že Ježíš je nám nablízku v našem utrpení a brzy přijde, aby obnovil všechny rozbité věci.

KDO JE SATAN?

Ježíš nám říká velmi jasně, že Satan je padlý anděl: "I řekl jim: Viděl jsem satana jako blesk spadlý z nebe."

Evangelicon 7:18 Stalo se to poté, co se 70 učedníků vrátilo k Ježíšovi s nadšením, že mají autoritu nad ďábly v Ježíšově jménu, ale Ježíš jim dal najevo, že by je to nemělo překvapovat. Satan již spadl z nebe a neměl žádnou autoritu nad Ježíšem, Božím Synem. Ježíš vyslal učedníky se svou autoritou, a proto to znamenalo, že i oni měli jeho autoritu nad démonskou říší. Ježíš vybavil své učedníky svou mocí a ochranou. "Aj, já dávám vám moc šlapati po hadech a štírech a po vší moci nepřítele, a nic vám neuškodí." Evangelikon 7:19 Ježíš zdůrazňuje, že ještě lepší než autorita, kterou mají učedníci v Kristu, je jejich spasení. Spasení je největší důvod, který všichni máme k radosti: "Přesto se z toho neradujte, že duchové jsou vám poddáni; ale radujte se, protože vaše jména jsou zapsána v nebesích." Evangelicon 7:20 Dokud se Ježíš nevrátí a jednou provždy nesvrhne království temnoty, budou věřící čelit neustálému duchovnímu boji proti zlým silám, které působí ve světě. Bůh nám dal moc a autoritu, kterou potřebujeme, abychom odolávali Satanovi a ďáblům: "Konečně, bratří moji, posilněte se v Pánu a v moci jeho moci. Oblecte se v celé odění Boží, abyste mohli odolat nástrahám ďáblovým. Nebojujeme totiž proti tělu a krvi, ale proti knížatstvu, proti mocnostem, proti vládcům temností tohoto světa, proti duchovní bezbožnosti na výsostech. Protož vezměte na sebe všecko odění Boží, abyste mohli obstáti v den zlý, a všecko učinivše obstáti. Stůjte tedy, majíce bedra svá přepásaná pravdou, a berouce pancíř spravedlnosti, A vaše nohy obuté do přípravy evangelia pokoje; Především berouce štít víry, kterýmžto budete moci uhasiti všecky šípy ohnivé bezbožníka. A vezměte přilbu spasení a meč Ducha, jenž jest slovo Boží, Modlíce se vždycky vší modlitbou a pokornou prosbou v Duchu, a bděte nad ní se vší vytrvalostí a prosbou za všecky svaté." Laodicejští 6:10-18

JSTE TRINITÁŘI?

Ano. Skutečnost je taková, že markiónští křesťané byli jednou z prvních otevřeně "trinitárních" křesťanských skupin, dlouho předtím, než byl koncept " Trojice" potvrzen ekumenickými koncily. Byl to Markiónův žák a Apellův současník Syneros, který potvrdil trinitární víru markiónovských křesťanů ve své víře ve "třech přirozenostech", což byla raná konceptualizace formální teologické nauky o Trojici. V písmech se nacházejí tři prvky Trojice: Bůh Otec, Bůh Syn (Ježíš Kristus) a Bůh Duch svatý.

Mimo to Augustin z Hippo tvrdil, že Markión křtil své konvertity "ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého." To je dále posíleno skutečností, že markiónské křty byly přijaty jako platné i jinými církvemi, jak je patrné z některých hlasů během sporu o křest ve třetím století. "Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého." Evangelicon 23:55

POPÍRÁTE NAROZENÍ Z PANNY?

Ano. Doktrína o Ježíšově narození z panny je tak dobře přijímána a opatrována většinou křesťanů, že se stala kritériem pro členství ve většině křesťanských organizací. Všichni, kdo by se odvážili ji zpochybnit, jsou všeobecně v opovržení. Většina biblických uče nců nám říká, že Markovo evangelium je nejstarší ze všech ostatních evangelií. V tomto evangeliu nenacházíme nic o Ježíšově narození ani o jeho dětství. Úvodní výrok v Markově evangeliu je mnohem bližší Markiónovskému křesťanskému evangeliu Pána Ježíše Krista v prvním kánonu křesťanské Bible, který přepsal, sestavil a kanonizoval Marcion ze Sinopé. Stejně tak Janovo evangelium, jak nám bylo řečeno, je nejnovější ze čtyř evangelií. V tomto evangeliu také nenajdeme nic o Ježíšově narození nebo o jeho dětství. Pisatelé nebo editoři těchto evangelií buď nevěděli o Ježíšově narození z panny, nebo se domnívali, že to není natolik pozoruhodné, aby se o něm zmiňovalo. Další dvě evangelia Matouše a Lukáše se zmiňují o narození Ježíše. Tradiční betlémské příběhy jsou převzaty z těchto dvou evangelií. Detaily betlémských příběhů v těchto evangeliích jsou velmi odlišné a jsou dokonce ve vzájemném rozporu. Zdá se, že obojí naznačuje, že toto dítě nebylo počato normálním lidským způsobem, ale spíše zásahem Božího Ducha; Je tedy protimluvem uvádět fyzický rodokmen Ježíše prostřednictvím Josefa, jak to činí obě evangelia, pokud byl jeho otcem Duch svatý a ne Josef. Zdá se, že vě tšina mainstreamových křesťanů tento rozpor zcela ignoruje a předstírá, že neexistuje. Mýtus o narození z panny nebyl první v křesťanství, ale někteří raní křesťané jej ukradli nekřesťanským náboženstvím. V hinduistickém náboženství měl bůh Višnu vtěleného Syna Krišnu, který se narodil z panny. To bylo asi v roce 1156 př. n. l. Zajímavostí také je, že při jeho narození byla na obloze zvláštní hvězda, byli tam pastýři a místní král ze žárlivosti zabíjel neml uvňata. Mýty o narození z panny jsou také u Buddhy, egyptského boha Hóra, římského spasitele Quarrnuse, u řeckého božstva Adonise a perského boha Mithry, který se narodil 25. prosince. Kdy tedy křesťanství začalo věřit a učit, že Ježíš se narodil z panny? Zdá se, že to bylo krátce poté, co se z Indie vrátili první křesťanští misionáři. To bylo někdy krátce po přelomu prvního století. Když se tito raní křesťanští misionáři dozvěděli o příběhu o narození hinduistického boha Krišny, cítili, že Syn Boží, kterého uctívali, by měl mít také tato pověření. To je důvod, proč přijali hinduistický příběh s některými variacemi, včetně

hvězdy, pastýřů a krále, jehož žárlivost ho motivovala k vraždění nemluvňat. Ukradli hinduistům příběh o narození Ježíše. Stále platí, že neexistuje žádný spolehlivý důkaz o nějakém příběhu o narození Ježíše z panny, který by pocházel z 1. století našeho letopočtu. První zmínka o narození z panny pochází od Ignáce z roku 115 n. l. Neexistuje žádný záznam o čtyřech evangeliích, jak je máme nyní, dokud se o nich nezmínil Irenej v roce 190 n. l. Pokud bychom toto téma zkoumali ze všech dostupných zdrojů, nejen z jednostranné historie, okamžitě bychom viděli, že čtyři evangelia, Matouš, Marek, Lukáš a Jan, byla vytvořena během 2. století za použití nějakého materiálu z 1. století. V té době si Církev v Římě dovolila upravovat, a dokonce vkládat pasáže do písem. Závěrem lze tedy říci, že učení o narození Krista z panny je nepodložená bajka, mýtus, který byl vymyšlen a umístěn do evangelií. Tato doktrína se rozvinula během 2. století. Narození z panny je bajka, která byla vypůjčena z pohanských náboženství, a spletitý údajný rodokmen Ježíše byl přidán, aby ho spojil s hebrejskými biblickými proroctvími a Davidovou linií. Člověk by neměl být nucen spáchat intelektuální sebevraždu tím, že uvěří lži, aby se stal křesťanem. To, co Ježíš vykonal na kříži, je nanejvýš důležité. Křesťanská víra je založena na Kristově smrti a vzkříšení, ne na jeho narození. Křesťanská víra stojí nebo padá na faktu Kristova vzkříšení. "Bez otce, bez matky, bez původu, nemající ani počátek dnů, ani konec života; ale připodobněni Synu Božímu; zůstává knězem ustavičně." Alexandrijcům 8:3

TAK PROČ TO JMÉNO 'JEŽÍŠ'?

Pokud se tedy Ježíš nenarodil Marii a Josefovi, proč si tedy říkal "Ježíš"? Jméno Ježíš je odvozeninou hebrejského jména Ješua, což doslova znamená " zachránit", "zachránit" nebo "spása". To všechno jsou věci, ke kterým byl Ježíš poslán. Byl poslán pro spásu všech lidí a všech národů. Takže, i když možná nikdy plně nepoznáme nebo nepochopíme působení božství, protože jsme prostí smrtelníci, můžeme použít naši logiku k tomu, abychom vyvodili, že Ježíš dal sám sobě jméno, které bude snadno srozumitelné masám, kterým kázal, a zároveň bude mít symbolickou hodnotu, která odráží jeho poslání na Zemi.

PROČ JEŽÍŠ SESTOUPIL DO KAFARNAUM?

Proč se tedy Ježíš rozhodl sestoupit do malé rybářské vesničky v Galileji? Možná nikdy plně nepoznáme, nebo nepochopíme působení božského, protože jsme prostí smrtelníci; Stále můžeme používat naši logiku k uvažování nebo dedukci.

Ježíš se možná rozhodl sestoupit do Galileje a kázat tam, v Samaří a Judeji, protože to byla v té době hlavní, nebo dokonce jediná oblast světa, kde se praktikovala určitá forma monoteismu, a proto by pro něj bylo nejsnazší přijmout Ježíše a jeho poselství. Kromě toho se Ježíš možná rozhodl sestoupit do země západně od řeky Jordán v reakci na kázání Jana Křtitele. "Nebo pravím vám: Mezi syny z ženy není většího proroka nežli Jan Křtitel, ale kdo jest nejmenší v království Božím, větší jest nežli on." Evangelicon 4:30 Židé a Samaritáni obecně věřili ve vševědoucí, všemohoucí, všudypřítomné a nehmotné božstvo. To vše jsou charakteristiky Boha Otce, který se poprvé zjevil světu při Ježíšově proměnění. V konečném důsledku se však jedná o pouhé dohady; Naše víra by se měla vždy zaměřovat především na Ježíšovo učení.

BYL JEŽÍŠ KRISTUS ŽIDOVSKÝM MESIÁŠEM?

Ne. Židovský Mesiáš má být válečníkem, nositelem zbraní a mocným v umění války. Náš Pán Ježíš Kristus, který již přišel, se velmi liší od židovského Mesiáše. Rozdíl mezi naším Pánem, Ježíšem Kristem, a židovským Mesiášem je v tom, že židovský Mesiáš byl poslán pro obnovu jediného národa z jeho rozptýlení, zatímco náš Pán Ježíš Kristus byl poslán k osvobození celého lidského pokolení, ke spáse všech národů. Izajášův popis židovského Mesiáše se v žádném bodě nehodí k našemu Pánu Ježíši Kristu. Izaiášův židovský Mesiáš se bude jmenovat Emanuel (Izajáš 7:14) a pak vezme bohatství Damašku a kořist Samaří proti asyrskému králi (Izajáš 8:4). Náš Pán Ježíš Kristus se nenarodil pod takovým jménem, ani se nikdy nezapojil do takových válečných podniků. Náš Pán Ježíš Kristus nebyl nikdy předpověděn, určitě ne v hebrejské Bibli. Utrpení na kříži nebylo předpovězeno židovskému Mesiáši; navíc bychom neměli věřit, že božstvo vyobrazené v hebrejské Bibli vystaví svého Mesiáše takovému druhu smrti, nad kterou on sám vyřkl kletbu: "Pakli by kdo spáchal hřích hodný smrti, a umřel by, a ty bys jej pověsil na dřevo: Nezůstane tělo jeho přes noc na dřevě, ale pochováš jej v ten den. (Nebo kdož oběšen bývá, zlořečený jest od Boha.) aby nebyla poskvrněná země tvá, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě v dědictví." Deuteronomium 21:22-23

Marción učil, že Kristus byl náhlý spasitel, který sestoupil z nebe v podobě plně zralého člověka, vytrhl věřící z otroctví Zákona a pak vystoupil zpět do nebe. Nebyl Mesiášem židovských očekávání. Markión a jeho následovníci se nepodřídili Tóře ani žádným židovským praktikám. Markiónovo Testamentum žádným způsobem nespojovalo proroctví hebrejské Bible s Kristem nebo s církví a jejím učením.

ODMÍTÁTE NÁLEPKU "ŽIDOVSKO-KŘESŤANSKÁ"?

Ano. Myšlenku křesťanské nezávislosti na judaismu poprvé zpopularizoval Marcion. Katolicismus v reakci na to v mnoha ohledech rostl proti tomuto myšlení. V katolické církvi bylo provedeno mnoho teologických změn, až se mnoho z jednoduchosti, která byla patrná v Markiónově době, buď zatemnilo, nebo se zcela ztratilo. Tím, že katolicismus ponechal zákon o židovském monoteismu jako svou hlavní doktrínu, jak je doloženo ve vyznáních víry, otevřel dveře k opětovnému získání různých dalších rysů vypůjčených z náb oženství hebrejské Bible. Katolicismus následoval vzor starověkého Izraele a začal rozšiřovat svou hierarchii, svůj ritualismus a své nepřátelství vůči nezávislým myslitelům. Před Markiónem bylo křesťanství často považováno za nerozeznatelné od judaismu. Marcionova snaha vyžadovala jasné rozlišení. Poté se judaisté dostali do izolace, takže se museli vydat nezávislou cestou. To bylo předvídatelné, protože jeho silná židovská ko tva jej činila zcela neslučitelným s Markiónovou myšlenkou "novozákonního" křesťanství. Před Markiónovým oživením Pavlovy teologie bylo křesťanství hodně ztotožňováno s judaismem. V té době mnoho křesťanů jednoduše používalo hebrejskou Bibli jako písmo. Poté, co Marción v Římě otevřeně vydal Testamentum, vznikly v křesťanství čtyři velké rozpory. Tyto skupiny byly pojmenovány: gnostici, katolíci, judaisté a markiónští křesťané. "Nedbajíce na židovské báchorky a přikázání lidská, kteráž se odvracejí od pravdy." Titovi 1:13

ODMÍTÁTE BÝT "ABRAHÁMOVSKÝM" NÁBOŽENSTVÍM?

Ano. Markiónovské křesťanství netvrdí, že má nějaký původ nebo příslušnost k Abrahamovi nebo jeho údajné smlouvě. JSTE ANTIHINDUISTÉ, ANTIISLÁMŠTÍ NEBO ANTISEMITÉ? Ne. Ani v Testamentu se žádné takové názory neprojevují. Stejně jako jiná náboženství nevkládají křesťanská písma do svých náboženských knih, nezahrnujeme je ani do našich. I když se modlíme, aby se obrátili ke Kristu a byli spaseni, nezajímáme se o jejich teologii nebo božstva.

ODMÍTÁTE EKUMENICKÉ KONCIL Y?

Ano. Markiónská církev odmítla všechny ekumenické koncily. Pouze se držel předekumenického apoštolského koncilu v Jeruzalémě z roku 48 n. l., který je jediným takovým koncilem, o němž se zmiňuje Písmo, a jediným koncilem, jemuž předsedají samotní apoštolové. Apoštolský koncil v Jeruzalémě prohlásil, že křesťané nemají dodržovat žádné židovské půsty a další specifické rituály, včetně pravidel týkajících se obřízky mužů. Koncil však zachoval zákaz zdržovat se věcí obětovaných modlám, jíst krev, maso obsahující k rev a maso zardoušených zvířat, smilstvo a modlářství. Tyto zákazy jsou někdy označovány jako apoštolský dekret.

JSTE KREACIONISTÉ?

Ano. Markiónští křesťané věří v kreacionismus, věříme, že Bůh je absolutním stvořitelem nebe a země a života samotného. My však odmítáme mýtus o stvoření, jak je vylíčen v knize Genesis v hebrejské Bibli. Nevěříme, že Země byla stvořena za 6 dní, nebo že Země j e stará jen několik tisíc let. Naše víra v Prima Scriptura znamená, že tam, kde v Písmu chybí odpovědi, se můžeme obrátit k vlastnímu lidskému rozumu a logice; proto se podřizujeme vědě o jemnějších detailech stvoření, zatímco si stále zachováváme svou víru, že Bůh nakonec stvořil vesmír. "Kterýž jest obraz Boha neviditelného, prvorozený všelikého stvoření, Nebo skrze něho stvořeny jsou všecky, kteréž jsou na nebi i na zemi, viditelné i neviditelné, buďto trůny, buďto panstva, buďto knížatstva, buďto mocnosti, všecko stvořeno jest skrze něho a pro něho. A přede vším jest, a skrze něho všechno spočívá." Koloským 1:15-17

VĚŘÍTE V SOLA FIDE?

Ano. Sola Fide, což znamená ospravedlnění pouze vírou, tvrdí, že věřící jsou napravováni ze svých Božích přestoupení spíše na základě víry než na základě toho, co apoštol Pavel nazývá " skutky zákona", někdy nazývanými "dobrými skutky". Tyto dobré skutky jsou považovány za důkaz víry, ale samy o sobě neurčují spasení. "I řekl té ženě: Víra tvá tě zachránila; Jdi v pokoji." Evangelikon 4:52

VĚŘÍTE V DISPENZACIONALISMUS?

Ano. Teorie "dispenzacionalismu" tvrdí, že historie je rozdělena do mnoha "dispenzací", ve kterých Bůh jedná mnoha různými způsoby. Markiónovská křesťanská verze dispenzacionalismu jednoduše říká, že Bůh Otec se před příchodem Ježíše Krista v roce 29 n. l. nikdy nezjevil lidstvu ani s ním nepřišel do styku.

PROČ CHI RHO A NE KŘÍŽ?

Markiónští křesťané usilují o návrat k nejčistší a nejpůvodnější formě křesťanství. Přitom používáme " Chi Rho", nejstarší známý záznam christogramu, jako náš primární symbol. Chi Rho vzniklo překrytím prvních dvou velkých písmen – chi a rho (ΧΡ) – řeckého slova ΧΡΙΣΤΟΣ ( Christos) tak, že svislý tah rho protíná střed Chi. Symboly Alfa a Omega nikdy nelemují markiónovské křesťanské Chi Rho, protože se jedná o odkaz na nekanonickou knihu Zjevení. Naše použití Chi Rho nad typickým křížem odráží naši jedinečnost mezi ostatními křesťanskými denominacemi, protože v křesťanské ikonografii 2. století existuje jen málo dochovaných příkladů kříže. Tvrdí se, že první křesťané se zdráhali ho používat, protože zobrazuje záměrně bolestivý a

hrůzný způsob veřejné popravy. Během prvních tří století křesťanské éry byl kříž symbolem menšího významu ve srovnání s významem, který mu byl přikládán později. Neodmítáme ani nezakazujeme používání kříže nebo krucifixu jakýmkoli způsobem, tvarem nebo formou. Naším jediným omezením křesťanské ikonografie a symboliky je to, že je založena na písmu obsaženém v Testamentu. V konečném důsledku se Chi Rho pokouší odrážet naše pořadí priorit ve víře – vzkříšení je mnohem důležitější než fyzická smrt.

PODPORUJETE EKUMENISMUS?

Ano. I když teologické názory Markiónské církve Kristovy jsou velmi odlišné od převládající ortodoxie většiny křesťanských denominací, stále pevně věříme, že bychom měli spolupracovat na rozvoji užších vztahů mezi ostatními církvemi a podporovat jednotu křesťanů.

ZAKAZUJETE OBŘÍZKU?

Ano. Obřízka je tělesné mrzačení a barbarská praktika. Zakazujeme ji spolu se všemi ostatními formami mrzačení těla.

JAKÝ JE VÁŠ NÁZOR NA POTRATY?

Lůno je posvátné. Zabití nevinného dítěte v děloze je vražda. "... Blahoslavený život, kterýž tě porodil, a prsy, kteréž jsi kojila." Evangelicon 8:27

JAKÝ JE VÁŠ NÁZOR NA MANŽELSTVÍ?

Manželství, jinak známé jako svátost svatého manželství, je vždy mezi jedním mužem a jednou ženou. Odmítáme a zakazujeme manželství osob stejného pohlaví a polygamii v jakékoli formě. "Manželství jest ve všech čestné a lože neposkvrněné, ale smilnice a cizoložníky soudí Bůh." Alexandrijcům 14:2

JAKÝ JE VÁŠ NÁZOR NA ROZVOD?

Nedovolujeme ani neuznáváme žádný rozvod mezi dvěma řádně pokřtěnými křesťany. Uznáváme však Pavlovo privilegium, které umožňuje rozvod manželství dvou osob, které v době, kdy manželství vzniklo, neměly náležitý credobaptismus trojitým ponořením a poté zpe četěním svěcením nebo biřmováním. Rozvod se jinak podobá cizoložství a je zakázán. "Ženatým pak přikazuji, ale ne já, ale Pán: Žena ať neodchází od muže svého. Pakliť pak odchází, ať zůstává nevdaná, aneb smiř se s mužem svým, a muž nepropouští manželky své. Ale k jiným mluvím já, a ne Pán: Má-li který bratr manželku, kteráž nevěří,

a ona by ráda bydlila s ním, nepropouštějž jí. A žena, kteráž by muže nevěřila, a bude-li chtíti bydliti s ní, neopouštějž ho. Nebo muž nevěřící posvěcen bývá skrze ženu, a žena nevěřící posvěcena jest od muže. Jinak by nečisté byli synové vaši; ale nyní jsou svatí. Jestliže však nevěřící odcházejí, ať odejde. Bratr neb sestra nejsou v službu v takových případech, ale Bůh nás povolal k pokoji." 1. Korintským 7:10–15

JSTE HOMOFOBNÍ?

Ne. Bojíme se jen Boha. Máte -li homosexuální myšlenky, měli byste se modlit. Nejste vinni žádným hříchem, pokud nejednáte podle těchto myšlenek.

KANONICKÉ OTÁZKY

CO JE TO TESTAMENTUM?

Testamentum – Podle učence Wolframa Kinziga nazval Marción svou Bibli Testamentum, což v latině znamená "Testament Testamentum nebylo rozděleno na "Staré" a "Nové."

ROZDÍL MEZI "STARÝM" A "NOVÝM"

Testamentum bylo rozděleno na dvě části, evangelium ( neboli Evangelikon) a původních deset Pavlových epištol (neboli Apostolicon) Markiónův kánon odmítl celý " Starý" zákon o 46 knihách, spolu se všemi ostatními epištolami a evangelii toho, co se stalo kánonem "Nového" zákona o 27 knihách, který měl být během jeho života ještě sestaven.

PROČ JEN JEDNO EVANGELIUM?

Když byl Testamentum v roce 130 n. l. přepsán a kanonizován, existovalo pouze evangelium Pána Ježíše Krista – zjevení, které Ježíš dal přímo apoštolu Pavlovi a které kázal po celém známém světě. "A i kdybychom vám my nebo anděl z nebe kázali jiné evangelium než to, které jsme vám kázali, ať je proklet. Jak jsme již řekli, tak pravím i nyní znovu: Káže-li vám někdo jiné evangelium než to, které jste přijali, budiž proklet." Galatským 1:8-9 A CO EVANGELIA MATOUŠE, MARKA, LUKÁŠE A JANA? Tato evangelia byla napsána a vydána dlouho po vydání Závěti, některá dokonce s použitím neznámých autorů, nejsou inspirována Bohem a nemají žádný vliv na naši víru, kromě toho, že poskytují určité historické poznatky. Ačkoli mnoho biblických učenců a teologů nyní spekuluje, že jsou pouze upraveny a rozšířeny, verze evangelia Pána Ježíše Krista vytvořeny, aby vytvořily matoucí a imaginární tapisérii mezi hebrejskou Biblí a křesťanstvím. Apoštol Pavel nás před takovými možnostmi varoval:

"Divím se, že jste tak rychle vzdálili od toho, který vás povolal v milost Kristovu k jinému evangeliu..." Galatským 1:6 Irenej z Lyonu, který psal proti Markiónovi, byl součástí tahanic o vytvoření autoritativního kánonu, který by byl protiváhou Markiónovi a definoval víru. Jeho pochybná kritéria pro výběr pouhých čtyř evangelií z tuctů, která v jeho době kolovala, nám dala kanonického "Ježíše", jak ho známe. Jak řekl, evangelia mohou být pouze čtyři, protože existují čtyři větry nebo čtyři směry kompasu, což se zdá být trochu slabé jako prostředek k vyřazení jiných evangelií. Žádný ze čtyř vyvolených nemůže předložit pádný argument pro apoštolskost. Všichni, kromě rozšířeného Lukáše, jsou anonymní. Všechna čtyři evangelia se začala prosazovat v katolickém myšlení v desetiletích po Markiónovi, protože učila, že Ježíš je Mesiášem judaismu, a to je základní pilíř, který učinil křesťanství nástupcem judaismu. Ale přijetí apoštolství pro všechny, stejně jako pro epištoly, je údajně věcí víry. Víra v co? Církevní tradice.

JAKÉ JSOU ANTI-MARCIONOVSKÉ PROLOGY?

Popularita Markiónovského křesťanského evangelikonu neboli evangelia Pána Ježíše Krista byla tak rozšířená, že takzvaná "kanonická" evangelia musela na začátku svých textů obsahovat výslovně protimarcionovské prology. Toto jsou krátké úvody k evangeliím Marka, Lukáše a Jana. Není známo, zda někdy existoval prolog k Matoušovu evangeliu. Tyto prology byly pojmenovány biblickým učencem Donatienem de Bruyne, který tvrdil, že byly napsány, aby odporovaly učení Markióna. Konk rétní výroky týkající se Markióna ze Sinopé se však nacházejí pouze v prologu Janova evangelia. Prology byly pravděpodobně původně napsány v řečtině, i když prology k Markovi a Janovi se nacházejí pouze v latině. Nejstarší rukopis obsahující všechny tři prology pochází z osmého století. Zdá se, že původně kolovaly odděleně. Vědci odhadují, že jejich původní písmo pochází z období mezi druhým a čtvrtým stoletím. Podporují standardní církevní tradice, pokud jde o autorství evangelií.

CO POVAŽUJETE ZA APOKRYFY?

Markiónská církev Kristova považuje všechny "novozákonní" knihy, které se nenacházejí v Testamentu (včetně Antilegomenonu), za apokryfní. Nepostrádají žádnou božskou inspiraci a mají jen omezený historický, etický nebo teologický význam. ZMĚNILA SE VAŠE BIBLE OD ROKU 130 N. L.? Ne. Testamentum zůstává nezměněno a vždy se skládalo z evangelia Pána Ježíše Krista a původních Pavlových epištol Galatským, 1. a 2. listu Korintským, Římanům, 1. a 2. listu Tesalonickým, Laodicejským (Efezským), Koloským, Filipským a Filemonovi. Jedno evangelium a původních deset epištol. Naproti tomu "moderní bible" obsahuje čtyři evangelia a 73 knih, které byly přidány v průběhu stovek let.

ODMÍTÁTE HEBREJSKOU BIBLI?

Ano. Hebrejská Bible a tělesné božstvo v ní zobrazené jsou v protikladu ke slovům a učení Ježíše Krista – důkaz je zřejmý. Představuje názory, které jsou diametrálně odlišné od Boha, který se nám zjevil skrze Ježíše Krista a evangelium Pána Ježíše Krista. Podle prvních křesťanů, včetně Petra, Pavla a Jakuba na apoštolském koncilu v Jeruzalémě v roce 48 n. l., se Bůh zjevil prostřednictvím Ježíše Krista, a ne hebrejské Bible, která popisuje kmenové náboženství, božstvo, kulturu a soubor zákonů, které jsou křesťanství a jeho kánonu cizí. Markión potvrdil toto odmítnutí hebrejské Bible a nepovažoval ji za žádnou autoritu po příchodu Krista. Markión věřil, že hebrejská Bible je falešná a že hebrejská Bible postrádá pro křesťany jakoukoli božskou inspiraci nebo náboženský význam, že se z velk é části skládá z bajek, rozporů a neúspěšných proroctví s pouze nějakým historickým nebo morálním významem. Markión byl první, kdo znovu potvrdil, že nová smlouva představuje samostatné a nové náboženství. V tomto smyslu je otcem "Nového zákona." Markión neučil, že Ježíš je židovský Mesiáš, jak bylo prorokováno v hebrejské Bibli. Proroctví o Mesiáši v hebrejské Bibli se velmi jasně vztahují na pozemskou politickou postavu, ne na kosmického vykupitele. Markión místo toho učil, že Ježíš je duchovní entita, která byla poslána Bohem, aby zjevila pravdu o existenci. Markión zastával názor, že božstvo zobrazené v hebrejské Bibli je nekonzistentní, žárlivé, hněvivé, genocidní a zcela neslučitelné s Kristovým učením. "Nedomnívejte se, že jsem přišel splnit zákon nebo proroky, ale nepřišel jsem naplnit, ale zrušit." Evangelicon 13:16

A CO VŠECHNY TY ODKAZY NA HEBREJSKOU BIBLI?

Ježíš učil především pomocí podobenství, alegorií a metafor. Jakékoli odkazy na hebrejskou Bibli v Testamentu jsou jednoduše didaktické. Můžete něco citovat a použít to jako referenční bod, aniž byste věřili, že je to inspirováno Bohem. Dále můžete rozpoznat, že v knize jsou určitá etická a morální učení, aniž byste věřili, že kniha je inspirována Bohem. V případ ech, kdy se Ježíš nebo Pavel odvolávají na hebrejskou Bibli, je to buď proto, aby ji vyvrátili, nebo ukázali, kde je v ní něco pravdy. Lidé, kterým Ježíš kázal, byli převážně Židé; Odkazování na hebrejskou Bibli byl tedy užitečný způsob, jak sdělit myšlenky a učení způsobem, kterému lidé snadno porozuměli a ztotožnili se s ním.

A CO ZMÍNKA O SYŘANOVI NÁMANOVI?

"A mnoho malomocných bylo v Izraeli za času proroka Elíšy; a nikdo z nich nebyl očištěn, kromě Námana Syrského." Evangelicon 1:42 Ježíš se alegoricky odvolává na příběh Syřana Námana jako na příklad Boží vůle zachránit lidi, kteří jsou lidmi považováni za méně než zbožné a nehodné spásy. Náman byl velitelem armády Aram -Damašku, která zaútočila na království Samaří. Nejen, že byl pohan – nežidovský člověk – ale byl také nenáviděným nepřítelem lidu. Přesto je Naaman uzdraven z malomocenství. Bůh Izraelitovi zázračné uzdravení nepřinesl, ale údajně ho udělil nepřátelskému pohanovi. Důvodem, proč Ježíš pronesl tyto komentáře, je to, že se snaží čelit implicitnímu požadavku lidí: aby vykonal zázraky, které pro ně vykonal jinde v Nazaretu. V tomto historickém období byli Židé v Galileji ovládáni pohany z Římské říše. Jakýkoli náznak toho, že by Bůh pohlížel příznivě na pohany, se setkal s odporem, nebo dokonce násilím. To je přesně to, co se děje zde v Nazaretě: "Když to uslyšeli v škole, naplnili se hněvem. A vstav, vyhnali ho ven z města, a vedli ho na vrch hory, na kteréž bylo vystavěno město jejich, aby jej svrhli dolů. On pak prošedše prostředkem jejich, šel do Kafarnaum." Evangelicon 1:43-45 Tento Ježíšův odkaz na hebrejskou Bibli nenaznačoval, že se příběh o Syřanovi Námanovi skutečně stal, ale pouze odkazoval na známý příběh, který měl předat morální ponaučení.

A CO DESATERO PŘIKÁZÁNÍ?

Desatero přikázání je základním morálním kodexem, kterým by se řídila každá civilizovaná společnost, bez ohledu na to, zda věří, že je zdědila od Mojžíše na hoře Sinaj a je inspirována Bohem. Všechna prostá a morální Boží přikázání se nacházejí na mnoha místech v Testamentu, včetně následujícího verše: "Nebo toto: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nevydáš křivého svědectví, nepožádáš; a je-li nějaké jiné přikázání, je stručně shrnuto v tomto rčení, totiž: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého." Římanům 11:9 Tento verš také zahrnuje "Zlaté pravidlo" nebo "Velké přikázání", které tvoří jádro křesťanské víry. Markiónští křesťané nepotřebují 613 přikázání hebrejské Bible, z nichž většina je zcela nesmyslná a nemají nic společného s morálním a spravedlivým životem.

VĚŘÍTE, ŽE JAHVE JE ĎÁBEL NEBO DEMIURG? Ne. Nevěříme, že Jahve existuje. Jahve je falešný bůh jako mnoho jiných vymyšlených božstev v historii, jako je Zeus nebo Thor.

CO JE TO EVANGELIKON?

Markiónovští křesťané uznávali za legitimní pouze jedno evangelium, které se nazývalo Evangelium Pána Ježíše Krista nebo Evangelikon. Toto bylo první evangelijní vyprávění, které kdy bylo napsáno apoštolem Pavlem. Pavel je autorem Evangelikonu a zmiňuje se o něm ve svých epištolách. Toto evangelium není nikdy popsáno markiónskými křesťany jako " Markiónovo evangelium", což je popis, který si vymysleli kritici Markióna mnohem později, aby tvrdili, že Marción zfalšoval nebo zfalšoval evangelium. Pokud by bylo možné vytvoření evangeliu Pána Ježíše Krista připsat nějakou osobu, pak je to apoštol Pavel. V tomto smyslu je termín "Pavlovo evangelium" mnohem přesnějším popisem, ale stále ne historickým. Evangelikon je podobný Lukášovu evangeliu, ale obsahuje také mnoho veršů, které se nacházejí v evangeliích Matouše, Marka a Jana. Lukášovo evangelium o křtu Ježíše a marnotratného syna také chybělo. Stejně jako Markovo evangelium, i Evangelikon postrádal jakýkoli příběh o narození Páně.

JE EVANGELIKON HARMONIÍ EVANGELIA?

Ne. Harmonie evangelia je pokus shrnout kanonická evangelia do jediného záznamu. Nejstarší známou harmonií je Diatessaron od Tatiána z 2. století. Evangelikon není kompilací nebo sloučením kanonických evangelií, ale spíše prvním evangelijním příběhem, z něhož se nakonec všechna kanonická evangelia odvozují. Převážná část Evangelikonu se velmi podobá Lukášovu evangeliu. Přesto se mnoho pasáží v Evangelikonu podobá pasážím, které se nenacházejí v Lukášově evangeliu, ale spíše jsou paralelními pasážemi z Matoušova, Markova a Janova evangelia. Naopak, na rozdíl od Gospel Harmony, mnoho pasáží z kanonických evangelií v Evangelikonu buď chybí, je zkráceno nebo pozměněno. Tyto pasáže byly později interpolovány a rozšířeny, aby nakonec získaly svou současnou podobu v kanonických evangeliích. Nakonec bylo kanonické čtyřdílné evangelium předloženo jako reakce na jedinečné evangelium markiónských křesťanů.

CO JE APOSTOLICON?

Slovo " Apostolicon" znamená " to, co představuje apoštola" a slovo " apoštol" znamená "ten, kdo je poslán". Apoštol Pavel byl poslán Pánem Ježíšem, aby kázal evangelium celému stvoření.

Marción byl prvním člověkem, který shromáždil Pavlovy spisy pro různé rané církve a kolem roku 120 n. l. shromáždil a uspořádal Pavlovy epištoly do jediného díla, které se nazývá Apostolicon. První zmínka o Pavlových epištolách v Římě pochází z roku 138 n. l., kterou tam přinesl Markión. Kolem roku 130 n. l. byl Apostolicon kanonizován a spojen s Evangeliconem, čímž vznikla první křesťanská Bible, Testamentum. Apoštolský list se původně skládal z následujících: Galatským, I. Korintským, II. Korintským, Římanům, I. Tesalonickým, II. Tesalonickým, Laodicejským ( Efezským), Koloským, Filipským a Filemonovým. Markiónův původní Apostolicon neobsahoval Pastorální epištoly ani Epištolu Alexandrijcům (Židům). Moderní učenci došli k závěru, že tyto epištoly jsou buď pseudografické padělky, nebo silně interpolované. Podle pozdní katolické tradice byl Markión učedníkem apoštola Jana. Říká se, že Markión poté, co sestavil a přepsal většinu Pavlových epištol, předal texty apoštolu Janovi. Tato tradice se snažila vysvětlit, jak je možné, že katolická církev potřebovala "heretika", aby získala spisy apoštola Pavla. Zajímavé je, že historik Joseph Turmel poznamenává, že čtvrté nesynoptické evangelium, Janovo evangelium, silně odráží učení Markióna; navíc žádná z Janových epištol se neodvolává na Starý zákon.

KDY APOŠTOL PAVEL PSAL SVÉ EPIŠTOL Y?

Odhadovaná data, kdy apoštol Pavel napsal své epištoly, jsou následující: ▪ Galaťanům – 48 n. l. ▪ První Korinťané – 50 n. l. ▪ Druhý Korinťanům – 51 n. l. ▪ Římané – 52 n. l. ▪ První Tesaloničtí – 53 n. l. ▪ Druhá Tesalonickým – 54 n. l. ▪ Laodicejští – 55 n. l. ▪ Kolosanům – 56 n. l. ▪ Filipanům – 57 n. l. ▪ Filemonovi – 57 n. l. ▪ Alexandrijci – 63 n. l. ▪ První Timoteus – 63 n. l. ▪ Druhý Timoteus – 64 n. l. ▪ Titus – 66 n. l.

A CO ZTRACENÉ PAVLOVY EPIŠTOL Y?

Markiónská církev Kristova věří, že pokud budou jednoho dne objeveny nějaké ztracené Pavlovy epištoly a prokáže se, že jsou pravé, měly by být zahrnuty do Apostoliconu.

TY MOHOU ZAHRNOVAT:

První neboli "nultá" epištola Korintu, o níž se možná zmiňuje 1. list Korintským 5:9. Třetí epištola Korintským, napsaná mezi I. a II. Korintskými, nazývaná také Přísný dopis, je zmíněna v 2. Korintským 2:4 a II. Korintským 7:8-9. Dřívější epištola Laodicejským je zmíněna v Laodicejským 3:3-4. Kromě toho, pokud by některé epištoly, které jsou v současné době považovány za pseudografické, byly nakonec prohlášeny za pravé nebo by byly nalezeny dřívější rukopisy těchto děl, markiónská církev Kristova by zvážila jejich zařazení do Apostoliconu.

JAKÉ JSOU MARKIÓNSKÉ PROLOGY?

Prology k Pavlovým epištolám, které nejsou součástí textu, ale krátké úvodní věty, jak je lze najít v moderních biblických studijních příručkách, se tak nazývají proto, že se obecně věří, že pocházejí z marcionovských křesťanských kruhů. Nacházejí se v některých rukopisech latinské Vulgáty, konkrétně v Codexu Fuldensis. Moderní věda obecně připouští markiónovský křesťanský původ a vysvětluje jejich výskyt v latinské Vulgátě jako výsledek Markiónových nebo markiónských křesťanských učitelů v Římě během druhého století, kteří přeložili řecké Pavlovy epištoly do latiny. Naopak několik raných latinských kodexů obsahuje protimarkiónovské prology k evangeliím.

LAODICEJŠTÍ? ALEXANDRIJCI?

Podle Muratoriho fragmentu obsahovalo Testamentum epištolu Alexandrijcům a epištolu Laodicejským. Učenci ztotožňují obsah této Markiónovy epištoly Laodicejským s Epištolou Efezským, protože ta původně neobsahovala slova " v Efezu" a protože je to jediná nepastorální Pavlova epištola v Testamentu, která chybí, což naznačuje, že Laodicejští byli prostě Efezští pod jiným jménem. Tertullianus to potvrdil, když uvedl, že Markiónův Apoštolský list obsahuje Efezským pod jménem Laodicejskými. Pokud jde o epištolu Alexandrijským, mnoho učenců ji ztotožňuje s epištolou Židům. Epištola Židům byla jedinou Pavlovou epištolou, která v Muratoriho fragmentu chyběla, a konkrétně to byl jediný neosobní dopis, který zůstal v Pavlově korpusu.

Klement Alexandrijský věřil, že epištola Židům ( Alexandrijcům) byla napsána anonymně kvůli negativní pověsti apoštola Pavla mezi Židy a židovskými křesťany. Samotná Alexandrie byla v té době po Jeruzalému druhým největším židovským městem a vzkvétala zde raná židovsko-křesťanská komunita. Je možné, že v určitém okamžiku se z dopisu stal "oběžník", kde byl původní účel epištoly buď zapomenut, nebo záměrně odstraněn, a dopis byl jednoduše vyměněn s mnoha židovsko -křesťanskými komunitami po celém východním Středomoří a přijal název " Epištola Židům", aby byl více inkluzivní pro nové širší publikum. Úvodní pozdravy epištoly Alexandrijcům byly rekonstruovány pomocí 16. kapitoly epištoly Římanům. Několik učenců tvrdí, převážně na základě interních důkazů, že 16. kapitola listu Římanům představuje začátek samostatného Pavlova dopisu, který byl později chybně připojen k epištole Římanům. Ze závěru epištoly Alexandrijcům (Židům) víme, že ji napsal Pavel z Říma, a 16. kapitola listu Římanům obsahuje pozdravy a pozdravy od mnoha křesťanů v Římě, o kterých by Pavel věděl pouze tehdy, kdyby byl Pavel již ve městě. Za povšimnutí stojí, že jedním z křesťanů, o nichž se apoštol Pavel zmiňuje v těchto pozdravech a pozdravech, je otec Markióna ze Sinopé, jednoho ze 70 učedníků Ježíše Krista, Filologa ze Sinopé: "Pozdravte Filologa a Julii, Nerea a jeho sestru a Olympa a všechny svaté, kteří jsou s nimi." (Alexandrijcům 1:15) Mnozí učenci podporují verzi epištoly Římanům o 14 nebo 15 kapitolách, a proto vylučují 16. kapitolu. To je v souladu s původní markiónovskou křesťanskou verzí epištoly Římanům. Prolog epištoly Alexandrijským byl rekonstruován pomocí nepoužitého latinského prologu k epištole Efezským

CO JE TO ANTILEGOMENON?

Antilegomenon zahrnuje všechny psané texty apoštola Pavla, jejichž autenticita nebo hodnota je sporná. Konkrétně se jedná o epištolu Alexandrijcům (Židům) a tři pastýřské epištoly (1. listu Timoteovi, 2. listu Timoteovi a Titovi). Všechny tyto epištoly, máme-li přijmout jejich Pavlovo autorství, patřily k posledním dopisům, které apoštol Pavel napsal před svou smrtí. Tyto epištoly nebyly zahrnuty do původní sbírky Markiónova Apostoliconu, ačkoli 1. list Timoteovi je jedinou epištolou, která přímo cituje Evangelikon.

Markiónská církev Kristova považuje tyto texty za druhý kánon nebo "deuterokanonický". Tyto texty jsou užitečné pro teologické a historické účely, ale nejsou rovnocenné Evangelikonu a Apoštolu. Na rozdíl od apokryfních knih mohou být tyto texty příležitostně použity pro liturgické účely. Pokud by se v budoucnu podařilo definitivně potvrdit, že tyto texty jsou autentickými díly apoštola Pavla, a jejich původní, neinterpolované verze by byly nalezeny nebo rekonstruovány, Markiónská církev Kristova by je považovala za zahrnuté do vlastního Apostoliconu. Verze těchto epištol obsažené v Antilegomenon jsou zkráceny od běžných verzí. Markiónská církev Kristova se spoléhala především na citáty, narážky a svědectví Klementa Alexandrijského, raně křesťanského teologa, který žil kolem roku 200 n. l., aby rekonstruovala tyto epištoly tak, aby se přiblížily j ejich původní podobě. Kromě Klementa Alexandrijského jsme se opírali o další citace z patristických pramenů 2. století, jako jsou Hermas, Tatian, Theofilos a Athenagoras. Stejně jako ostatní Pavlova díla, i tyto epištoly byly pozdějšími křesťany rozšířeny a upraveny, aby odpovídaly rodící se ortodoxii Církve. V tomto bodě bylo do pastýřských epištol přidáno mnoho protimarkiónovských motivů. Zdá se, že mnoho marcionitských křesťanů po smrti Markióna ze Sinopé začalo považovat tyto texty za součást rozšířeného kánonu. Byly nalezeny také markiónovské latinské prology pro pastorální epištoly, zejména pro epištolu Titovi: "Varuje a poučuje Tita o ustavení presbyterstva a o duchovním rozhovoru a o hereticích, kteří věří v židovské báje." Tertullianus řekl, že skutečnost, že pastorální epištoly nejsou součástí Markiónova Apostoliconu, ho možná udivila, protože viděl některé podobnosti mezi jejich obsahem a obsahem ostatních Pavlových listů, zdůrazněné různými prology. Vzhledem k markiónovskému charakteru prologů k prvnímu souboru listů, který Marcion rozpoznal, a vzhledem k některým m arkiónovským rysům v prolozích k Pastýřským listům se zdá, že markiónovské sbírání Pavlových epištol a jejich předmluvy pokračovaly i po Markiónově smrti. Dále se Jan Zlatoústý v některých svých kázáních proti markiónským křesťanům odvolává na to, že používají 2. list Timoteovi, což opět ukazuje na kánon, který se ve staletích po Markiónově smrti dále rozrůstal. Proč tedy Marción ze Sinopé původně nezahrnul tyto epištoly do Apostoliconu? Odmítl je? Ne nutně; Možná o nich nevěděl. Pastorální epištoly byly osobní dopisy, které nemusely být tak rozšířeny jako dopisy různým církvím, což ztěžovalo jejich sestavení. Kromě toho, že byla Epištola Alexandrijcům napsána anonymně, mohla být původně napsána v semitském jazyce,

jako je aramejština nebo hebrejština, tedy v jazycích, které Marción nemusel znát. Klement Alexandrijský navrhl, že epištola Alexandrijcům ( Židům) byla přeložena do řečtiny až mnohem později. Stejně jako apoštol Pavel se i Markión zaměřoval především na obrácení a evangelizaci pohanů a měl méně kontaktů s židovsko - křesťanskými komunitami, kde kolovala epištola Alexandrijcům (Židům). Někteří učenci se domnívají, že apoštol Pavel mohl při psaní sporných dopisů použít amanuensis neboli tajemníka. Epištola Alexandrijcům se zmiňuje o epištole, která byla nadiktována jáhnovi Tertiovi, když byl apoštol Pavel ve vězení. Všechny tyto důvody mohou vysvětlovat, proč se text Pastoralis a Alexandrijců liší od tradičního pavlovského korpusu v Apoštolském koncilu.

PROČ JINÉ POŘADÍ PAVLOVÝCH EPIŠTOL?

Je zřejmé, že Markiónův vliv byl natolik silný, že katolická církev, která se nedokázala distancovat od Pavlových dopisů, rozhodla distancovat se od Markióna alespoň co nejvíce. V důsledku toho se katolická církev odvážila vymyslet nové pořadí Pavlových epištol, pokud je chtěla nadále používat. Nakonec seřadili své verze epištol podle jejich velikosti, nikoli podle původního chronologického pořadí Markióna.

KDY TEDY BYLA STANDARDNÍ KŘESŤANSKÁ BIBLE

KANONIZOVÁNA?

V době Tertuliána, kolem roku 200 n. l., katolická církev ještě neměla kánon knih, který by oficiálně přijímala jako bibli. To se změnilo s Nikajským koncilem v roce 325 n. l. Nicejský koncil se skládal z více než 300 biskupů Římské říše, kteří se pod hrozbou vyhnanství shromáždili, aby ukončili věroučné hašteření a vytvořili jednotné křesťanské náboženství pod záštitou Říma. Vůdci velké a rostoucí markiónské církve buď nebyli na synodu pozváni, nebo se jí odmítli zúčastnit. Předsedal mu císař Konstantin – uctívač římského boha slunce Sol Invictus. Konstantin neznal křesťanskou teologii a jeho jediným zájmem o rozhřešení hašteření bylo obnovení míru v jeho říši. Císař Konstantin nařídil, aby byla hebrejská Bible přidána ke křesťanské Bibli. Evangelikon je také odstraněn a nahrazen evangelii neznámého původu. V roce 331 n. l., šest let po rozpuštění Nicejského koncilu, nařídil Konstantin vydat padesát redigovaných biblí a náboženští učenci potvrdili, že obsahují hebrejskou Bibli a několik nových evangelií. V roce 332 n. l. císař Konstantin vyhlašuje svůj edikt proti kacířům a nařizuje, aby všechny markiónské křesťanské kostely a místa setkávání byly násilím zkonfiskovány a předány katolické církvi. Po koncilu v Římě v roce 382 n. l. katolická církev formálně kodifikuje to, co se rozhodla zahrnout do své nové Bible: 46 knih z hebrejské Bible, včetně knih, které nejsou v judaismu ani považovány za kanonické ( deuterokanonické), a 27 knih Nového zákona, celkem tedy 73 knih se čtyřmi různými evangelii.

Na synodě v Hippo v roce 393 n. l. se konal druhý koncil, který znovu potvrdil seznam kanonických knih z předchozího koncilu. Markiónská církev měla v té době kánon jedenácti knih po dobu asi tří století, který obsahoval pouze jedno evangelium a deset epištol.

CO JE INTERPOLACE?

Markiónovské verze Pavlových epištol byly výrazně kratší než verze v konvenčních Biblích. Několik učenců a historiků však tuto otázku znovu prozkoumalo a dospělo k závěru, že markiónovské verze Pavlových epištol byly mnohem blíže původním textům a že konvenční verze obsahovala mnoho pasáží a zaváděla falešné učení o řadě témat, včetně misogynie; Marción se rozešel se zákonictvím, které charakterizuje katolickou církev, a prohlásil, že spasení přichází pouze skrze víru; koncept prvotního hříchu, představa, že Bůh předurčuje naše jednání, v jistém smyslu způsobuje hřích; Antisemitismus; věčné zatracení a protipohanská rétorika. V římských dobách bylo běžnou praxí, že písař psal jménem uctívaného učitele z minulosti. Dnes bychom to mohli považovat za padělek, ale tehdy se akt připisování myšlenek a spisů někomu z minulosti považoval za akt pokory. Bylo to také považováno za legitimní způsob, jak zajistit, aby čtenáři brali myšlenky vážněji; Římská kultura byla velmi konzervativní v tom smyslu, že myšlenky spojené s minulostí byly velmi respektovány. Tato běžná praxe, známá jako " interpolace", spočívala v tom, že písař přidal do textu jiné osoby úryvek ze svého vlastního písma. Při kopírování textu se zastavili na vhodném místě, vložili další materiál a pak pokračovali v kopírování od místa, kde skončili. Mnoho známých děl ze starověku obsahuje tyto vložené pasáže, například spisy Josepha a Homéra; Málokdo však uvažuje o možnosti, že by se takové vložené pasáže mohly vyskytovat i v Bibli. Interpolace jsou výsledkem literární akrece. Přidávání knih do kánonu Písma je rovněž literárním přírůstkem. Obecně platí, že původní verze jakékoli knihy, která prochází literárním přírůstkem, by byla nejkratší verzí.

JAK MŮŽETE TESTAMENTUM REKONSTRUOVAT?

Dokumenty, které tvoří markiónský kánon, se fyzicky nedochovaly do moderní doby; všechny známé kopie byly zničeny náboženskými autoritami, když katolíci získali politickou moc ve čtvrtém století. Navzdory tomuto zničení mohou být Markiónova písma stále obn ovena. Mnoho starověkých křesťanských spisovatelů z ní rozsáhle citovalo, zejména Tertullianus ve svém pětidílném díle Adversus Marcionem, Epifanius ve svém Panarionu a v menší míře také Adamantius v De recta in Deum fide. Popisovali rozdíly mezi Testamentem a oficiální verzí Písma, a dokonce k nim psali komentáře. Pomocí těchto citátů a popisů můžeme rekonstruovat markiónovský text. Nemáme citáty nebo popisy každého verše. Na většině míst byl však markiónovský

kánon totožný s odpovídajícím textem v konvenčním kánonu a starověcí autoři, kteří z něj citovali, zaměřovali svou pozornost především na kontroverzní pasáže, kde byly mezi oběma verzemi značné rozdíly. To znamená, že v místech, kde není markiónský text znám, byl pravděpodobně totožný s textem konvenční Bible, a tak lze k vyplnění mezer použít text z konvenční Bible. Pečlivým studiem těchto starověkých pramenů je možné identifikovat mnoho pasáží a knih v Bibli, které nejsou autentické. Jakmile jsou takové texty identifikovány a odstraněny, učení, které zůstává, je nejen autentičtější z historického hlediska; ale také logičtější, konzistentnější a pozitivnější. Rekonstrukce zde prezentovaná zaujala maximalistický přístup k rekonstrukci Evangelikonu a Apoštolského paláce. Absence důkazů ve spisech Tertuliána a Epifania nebo jiných patristických postav není nikdy důkazem nepřítomnosti. To, že verš není ověřen, není samo o sobě považováno za důkaz pro jeho vyloučení. Dále nepřijímáme pouze hypotetickou interpolaci jako platnou, pokud není podpořena primárním zdrojem, jmenovitě Tertuliánem, Epifaniem nebo Adamantiem. Hypotetické interpolace však považujeme za platné, pokud má dotyčný verš v různých starověkých rukopisech různé pořadí. Rekonstrukce Antilegomenonu naproti tomu zvolila do značné míry minimalistický přístup, protože tato díla jsou již zpochybňována a zpochybňována jako autentické spisy apoštola Pavla. Zahrnuli jsme pouze verše, které byly přímo citovány, zmiňovány nebo dosvědčeny Klementem Alexandrij ským nebo jinými patristickými postavami 2. století, jako byli Hermas, Tatian, Theofilos a Athenagoras. Vzácnou výjimkou byly verše zmiňované v prolozích nebo verše nezbytné pro textovou kontinuitu. Anglický text Testamenta je převzat z Bible krále Jakuba, který byl vybrán jednoduše proto, že se jedná o formální ekvivalenční překlad, je to jeden z nejpopulárnějších anglických překladů a kvůli podobnosti se slovy použitými v jiných překladech rekonstrukcí Marciona. Verze Evangeliconu je od Jamese Hamlyna Hilla ( 1891) a je založena na rekonstrukci z roku 1823 od Augusta Hahna. Zde prezentovaná verze je dále revidována pracemi a komentáři Daniela Jona Mahara, Davida Inglise a Stephana Hullera, aby také odrážela rekonstrukce provedené Gustavem Volkmarem ( Ďas Evangelium Marcions: Text und Kritik, 1852), Theodorem Zahnem ( Geschichte des n.t. Kanons, sv. II., 1888), Charlesem B. Waitem (History of the Christian Religion to the Year A. D. 200, 1881) a André Wautier (Comment Naquit le Christianisme, 1980). Rekonstrukce Pavlových epištol v Apostoliconu jsou celkově založeny na díle Davida Inglise s využitím materiálů od Adolfa von Harnacka ( History of Dogma, 1894), Paula-Louise Couchouda (La Première Edition de St Paul, 1928) a Jasona BeDuhna (The First New Testament: Marcion's Scriptural Canon, 2013).

Rekonstrukce Pavlových epištol v Antilegomenonu se opírají především o dílo Maegan C. M. Gillilandové (Text Pavlových epištol a Židům v Klementu Alexandrijském,

JAKÉ ANGLICKÉ PŘEKLADY BIBLE PODPORUJETE?

Markiónská církev Kristova podporuje všechny anglické překlady, které jsou založeny na formální ekvivalenci. Pro rekonstrukci Testamenta jsme použili Bibli krále Jakuba. Doslovný překlad se snaží zůstat co nejblíže původnímu textu, aniž by do překladu přidával nápady a myšlenky překladatelů. Argumentuje se tedy, že čím doslovnější je překlad, tím menší je nebezpečí poškození původní zprávy. Jedná se tedy mnohem více o doslovný pohled na překlad.

LITURGICKÉ OTÁZKY

CO JE TO PSALMIKON?

Psalmicon je markiónská křesťanská kniha čtyřiceti žalmů, které byly rekonstruovány z historických záznamů. Žalmikon je nejstarší křesťanský zpěvník z doby kolem roku 134 n. l. Muratoriho zlomek se zmiňuje o odmítnuté knize žalmů pro Markióna a o těchto markiónských žalmech se zmiňuje Marutha z Maipherkatu: "... místo žalmů si [Markiónovci] udělali chvalozpěvy na své služby." Předpokládá se, že apokryfní "Ódy na Šalamouna" byly původně tyto markiónovské žalmy, které byly složeny v řečtině Markiónem a jeho učedníky, ale později byly kvůli své popularitě rozšířeny a interpolovány podobným způsobem, jakým byl Evangelikon později transformován do Lukášova evangelia. Žalmy mohly být také používány současně gnostickými sektami, jako byli Valentiniáni. Zdá se, že když církevní otec Lactantius překládal žalmy do latiny, vložil do nich další žalm o narození z panny, a později, když byly žalmy přeloženy do syrštiny, byly ve svém tónu dále judaizovány, aby se přiblížily převládající ortodoxii. V určitém okamžiku byly tyto markiónské žalmy přejmenovány na Šalomounovy ódy, aby byly spojeny s hebrejskou Biblí. Tyto žalmy byly původně označovány jako " psalmoi idiotikoi", což znamená, že žalmy nepatří ke kánonu Písma, nebo alespoň nejsou přímým produktem božské inspirace. Na koncilu v Laodiceji v roce 360 n. l. bylo rozhodnuto, že při bohoslužbě se nesmí používat žádné žalmy složené neinspirovanými muži. Tyto skladby tak byly vyloučeny.

Markiónská církev uznává, že tyto žalmy nejsou inspirovány Bohem, ale považuje je za užitečné pro liturgické účely. Naše rekonstrukce těchto žalmů vychází z díla Jamese H. Charleswortha. "Slovo Kristovo ať ve vás bohatě přebývá ve vší moudrosti; učíce se a napomínajíce jedni druhých v žalmech, chvalozpěvech a duchovních písních, zpívajíce s milostí v srdci Pánu." Koloským 3:16

CO JE LITOURGICON?

Litourgicon je markiónský křesťanský liturgický průvodce, který byl rekonstruován z historických záznamů, výpovědí očitých svědků, teologů a písem apoštola Pavla. Je určena pro laiky ve spojení se Závětí a naučí vás, jak vést jednoduchou mši v době pronásledování a útlaku, stejně jako to dělali první křesťané. Naučíte se také, jak provádět svátosti svatého křtu, svatého svěcení, svatého přijímání a svatého smíření podle starobylých křesťanských obřadů.

JAKÉ SVÁTOSTI UZNÁVÁTE?

Markiónští křesťané uznávají všech jedenáct tradičních svátostí, včetně svatého křtu, svatého svěcení, svatého přijímání, svatého smíření, svatého manželství, svatého pomazání, svatého svěcení, svatého pedilavia, svatého polibku, svatého zahalování a svaté svátku lásky. Svatý křest, svaté svěcení a první svaté přijímání jsou považovány za tři iniciační svátosti a po dokončení je člověk považován za plně zasvěceného do marcionské církve Kristovy. Po dokončení iniciačních svátostí mají všichni marcionitští křesťané nosit vždy náhrdelník Chi Rho na znamení své oddanosti křesťanské víře. Tyto svátosti jsou založeny na Písmu a ustanoveny buď Ježíšem, nebo apoštoly. Svatý křest byl považován za první a základní svátost rané církve. Odkazy na něj lze nalézt v celém Testamentu, včetně následujících: "Zdaliž nevíte, že kteřížkoli pokřtěni jsme v Ježíše Krista, v smrt jeho pokřtěni jsme? Křtem ve smrt jsme tedy spolu s ním pohřbeni, abychom, jakož z mrtvých vstal Kristus k slávě Otcově, tak i my vstoupili na cestu novotného života." Římanům 5:3-4 "Neboť jedním Duchem jsme všichni pokřtěni v jedno tělo, buďto Židé, buďto Řekové, buďto služebníci, buďto svobodní; a všichni byli přivedeni k tomu, aby byli napojeni na jednoho Ducha." 1 Korintským 12:13 "Pohřbeni jsouce s ním ve křtu, skrze kterýžto i spolu s ním z mrtvých vstali jste skrze víru v působení Boha, kterýž jej vzkřísil z mrtvých." Koloským 2:12

Apoštol Pavel píše, že pokřtění Laodicejští byli zpečetěni zaslíbeným Duchem svatým, což se týká svatého svěcení. "V němžto i vy doufajíce, slyševše slovo pravdy, evangelium spasení vašeho, v němžto i uvěřivše zapečetěni jste Duchem zaslíbení svatým." Laodicejští 1:13 "A nezarmucujte svatého Ducha Božího, kterýmžto zapečetěni jste ke dni vykoupení." Laodicejští 4:30 Svaté přijímání bylo jasně ustanoveno při Poslední večeři, jak je vylíčeno v následujících verších: "A vyprávěli o tom, co se přihodilo na cestě, a jak se jim stal známým při lámání chleba." Evangelicon 23:34 "A díky činiv, lámal ji a řekl: Vezměte, jezte. Toto jest tělo mé, kteréž se pro vás lámou. Týmž způsobem vzal i kalich, když povečeřel, řka: Kalich tento jest nová smlouva v krvi mé. To čiňte, kolikrát jej pijete, na památku mne. Nebo kolikoli jíte chléb tento a pijete kalich tento, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde. A protož každý, kdož by jedl chléb tento a pil kalich Páně nehodně, vinen bude tělem a krví Páně." 1 Korintským 11:24-

27

Jako markiónští křesťané chápeme, že Ježíš dal apoštolům autoritu odpouštět hříchy. Věříme, že tato autorita byla předávána skrze presbytery až do dnešních dnů se svátostí Nejsvětějšího smíření. "Neboť srdcem věří člověk k spravedlnosti; a ústy se vyznává ke spasení." Římanům 8:13 Uzdravování nemocných bylo důležitou součástí Ježíšovy služby a jeho učedníci v ní pokračovali i po jeho vzkříšení. To pokračuje až do dnešního dne svátostí Nejsvětějšího pomazání. "A v téže hodině uzdravil mnohé z nemocí jejich a nemocí a zlých duchů; a mnohým, kteří byli slepí, dal zrak." Evangelikon 4:23 Markiónští křesťané vždy věřili, že Ježíš ustanovil svátost svatého svěcení před svým nanebevstoupením: "I řekl jim: Toto jsou slova, kteráž jsem mluvil k vám, když jsem ještě s vámi byl, Že tak musíť jest Kristus, a vstáti z mrtvých třetího dne, A aby pokání a odpuštění hříchů kázáno bylo ve jménu jeho mezi všemi národy." Evangelicon 23:43-45 (Ekumenická Bible) "Protož vyslanci Kristovi jsme, jako by vás Bůh skrze nás prosil. Prosíme vás na místě Kristově: Smiřte se s Bohem." 2 Korintským 5:20 V Testamentu některé části Písma ukazují, že svaté manželství je znamením Krista a církve a také zvláštním poutem mezi mužem a ženou:

"Protož opustí muž otce svého i matku, a připojí se k manželce své, a budou ti dva jedno tělo. To je veliké tajemství, ale já mluvím o Kristu a o církvi." Laodicejští 5:31-32 Svaté pedilavium bylo ustanoveno jako svátost Ježíšem, když umyl nohy svým učedníkům během Poslední večeře a když odpustil hříchy ženě, která mu umyla nohy: "Vstal od večeře a složil roucho své; Vzal si ručník a přepásal se. Potom nalil vodu do nádoby a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, kterou byl přepásán." Evangelicon 19:10-11 (Ekumenická Bible) "Obrátil se k té ženě a řekl Šimonovi: "Vidíš tuto ženu?" Vešel jsem do domu tvého, vody nohám mým jsi nedal. Ale ona slzami umyla nohy mé, a vlasy hlavy své vytřela. Nepolíbil jsi mne, ale tato žena od všedního času nepřestala líbat nohy mé. Hlavy mé olejem jsi nepomazal, ale tato pomazala noh mých mastí. Protož pravím tobě, hříchové její, kteříž jsou mnohé, odpuštěny jsou; Milovala zajisté mnoho, ale komu málo odpuštěno, tomu málo miluje. Odpověděl jí: "Tvé hříchy jsou odpuštěny." Evangelicon

4:46-50

Svátost svatého polibku byla ustanovena apoštolem Pavlem a je mnohokrát zmiňována v Apoštolském polibku. Jedním z příkladů je následující: "Všichni bratři vás pozdravují. Pozdravte se navzájem svatým políbením." 1 Korintským 16:20 Svátost zahalování, která se vztahuje pouze na ženy, byla také ustanovena jako svátost apoštolem Pavlem, když napsal: "Ale chci, abyste věděli, že hlavou každého člověka je Kristus; a hlavou ženy je muž; a hlavou Krista je Bůh. Každý, kdo se modlí nebo prorokuje, má zakrytou hlavu, zneuctívá svou hlavu. Ale každá žena, kteráž se modlí aneb prorokuje s nezahalenou hlavou, zneuctívá hlavu svou; nebo to všecko jedno jest, jako by se oholila. Nebo nebude- li žena zahalena, ať se i ostříhá; pakli by byla hanba ženě ostříhati se aneb oholena, přikrývka budiž oholena. Muž si zajisté nemá zahalovat hlavu, protože je obrazem a slávou Boží, ale žena je slávou muže. Neboť muž není z ženy; ale žena muže. Ani muž nebyl stvořen pro ženu; ale žena pro muže. A protož máť žena míti moc na hlavě své pro anděly. Ale ani muž bez ženy, ani žena bez muže není v Pánu. Neboť jakož jest žena z muže, tak i muž skrze ženu; ale všechny věci jsou Boží. Posuďte sami mezi sebou: sluší se, aby se žena modlila k Bohu nezahalená? Zdaliž vás sama příroda neučí, že má-li muž dlouhé vlasy, je to pro něj hanba? Má-li pak žena dlouhé vlasy, je to pro ni sláva; nebo vlasy její dány jsou jí za přikrývku." 1 Korintským 11:3-15 A konečně, svátost svátku lásky, která následuje po svatém přijímání, byla zmíněna apoštolem Pavlem: "Pročež, bratří moji, když se scházíte k jídlu, čekejte jeden na druhého. A lační-li kdo, ať jí doma; abyste se neshromažďovali k odsouzení. A zbytek dám do pořádku, až přijdu." 1 Korintským 11:33-34

JAKÝ JE VÁŠ NÁZOR NA KŘEST?

Markiónští křesťané odmítají křest nemluvňat, protože nemluvňata nemohou činit pokání nebo věřit. Nemluvňata se rodí bez hříchu a nejsou schopna hříchu

dosáhnout. Nepotřebují křest, dokud se nezačnou učit rozlišovat správné od špatného, a tak se budou Bohu zodpovídat za své vlastní činy. Křest v Písmu má vždy předpoklad pokání a víry, což je pro dítě nemožné. Kromě toho v Písmu nejsou žádné výslovné případy křtu nemluvňat. Markiónští křesťané věří v "kredobaptismus", jinak známý jako "křest věřícího", a že by měl být praktikován úplným trojitým nebo trigonním ponořením. To se děje ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a po tři dny a tři noci, kdy byl Ježíš v hrobě. Markiónská církev Kristova uznává jakýkoli trinitární kredobaptismus provedený úplným trojitým ponořením; jinak Markiónská církev Kristova vyžaduje, abyste se dali znovu pokřtít. "Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého." Evangelicon 23:55

JAKÝ JE VÁŠ NÁZOR NA BIŘMOVÁNÍ?

"Svěcení" je marcionitský křesťanský výraz pro " biřmování" a dochází k němu krátce po křtu, který není považován za úplný nebo plně účinný, dokud není přijato posvěcení. Marcionitská církev Kristova věří, že každý, kdo podstoupil trinitární kredobaptismus prostřednictvím úplného trojitého ponoření, ale neměl po něm biřmování nebo pokřižování, bude muset zpečetit svůj křest tím, že podstoupí křest.

JAK PŘISTUPUJETE KE SVATÉMU PŘIJÍMÁNÍ?

Markiónští křesťané praktikují svaté přijímání pod obojí způsobou. Přijímání pouze eucharistického chleba je považováno za nedokonalé. Markiónští křesťané navíc poklekají, aby přijímali svaté přijímání přímo do úst.

VĚŘÍTE V TRANSSUBSTANCIACI?

Ano. Markiónští křesťané věří v proměnu celé podstaty chleba v podstatu Kristova těla a celé podstaty vína v podstatu Kristovy krve. Tato změna se uskutečňuje v eucharistické modlitbě působením Kristova slova a působením Ducha svatého. Vnější vlastnosti chleba a vína, tedy "eucharistické způsoby", však zůstávají nezměněny.

MUSÍ SE SMÍŘENÍ DÍT VEŘEJNĚ?

Ano. Markiónští křesťané věří, že zpovědi a rozhřešení se musí odehrávat před zraky ostatních věřících. Použití zpovědnice je zakázáno, protože všechny zpovědi musí zpovědník učinit veřejně.

JAK SE MODLÍTE A JAK ČASTO?

Markiónští křesťané se musí modlit modlitbu Páně třikrát denně ke cti Nejsvětější Trojice a po tři dny a tři noci, kdy byl Ježíš v hrobě. Kromě toho se

markiónští křesťané musí modlit jednou ráno, jednou večer, jednou před spaním a před každým jídlem. Před modlitbou a před návštěvou mše svaté si všichni markiónští křesťané musí umýt ruce, tváře a nohy a všechny modlitby by měly být pronášeny čelem k východu, klečet, sklánět hlavu a sepjaté ruce.

KDY SLAVÍTE VÁNOCE?

Markiónští křesťané slaví Vánoce 24. listopadu, přesně v den, kdy Ježíš v roce 29 n. l. sestoupil z nebe do Kafarnaum. To odpovídá úplnému zatmění Slunce, které nastalo ve čtvrtek 24. listopadu roku 29 n. l. v 11:05 a trvalo přesně jednu minutu a 59 sekund.

KDY SLAVÍTE SVATÝ TÝDEN?

Markiónští křesťané slaví Velký pátek první pátek v dubnu. Ježíš byl ukřižován v pátek 3. dubna roku 33 n. l. To odpovídá zatmění Měsíce, které začalo v 18:20 a skončilo o 30 minut později v 18:50. S využitím tohoto data mohou markiónští křesťané snadno určit přesná data celého Svatého týdne každý rok s použitím prvního pátku v dubnu jako svého základu. Patří sem Bílá neděle ( Ježíšův příchod do Jeruzaléma), Bílé pondělí ( Podobenství o minas), Bílé úterý ( Ježíš vyčistil chrám a odpověděl na zpochybnění své autority), Špionážní středa (Zrada Ježíše Jidášem), Zelený čtvrtek (Poslední večeře), Velký pátek (Ukřižování Ježíše), Černá sobota ( Ježíš položen do hrobu), Velikonoční neděle ( Zmrtvýchvstání) a nakonec Nanebevstoupení Páně (Ježíšovo Nanebevstoupení). Markiónští křesťané se mají postit jak na Špionskou středu na památku zrady Krista Jidášem, tak na Zelený pátek ve smutku nad Ježíšovým ukřižováním.

SLAVÍTE NĚJAKÉ SVÁTKY?

Markiónští křesťané slaví svátek Markióna. Oslava života a přínosu Markióna ze Sinopé na Svatý den 15. července, červencové idy, které odrážejí datum nalezené ve staré marcionovské křesťanské frázi: " 115 let a šest a půl měsíce mezi Kristem a Markiónem. Tertullianus také cituje tuto frázi. Je to období, které začalo tím, že Ježíš sestoupil na zem v patnáctém roce vlády císaře Tiberia v roce 29 n. l. a kdy římská církev v červenci roku 144 n. l. exkomunikovala Markióna ze Sinopé s neochvějnou odvahou, která pocházela od Ducha svatého proti mocným silám, a která mu umožnila zvítězit a ukázat druhým, že náš křesťanský Bůh nám byl zjeven pouze skrze Ježíše Krista. Kromě toho markiónští křesťané slaví 14. září svátek Pravého kříže. Podle křesťanské tradice byl pravý kříž objeven v roce 326 Helenou z Konstantinopole, matkou římského císaře Konstantina Velikého, během pouti, kterou podnikla do Jeruzaléma. Chrám Božího hrobu byl postaven na místě nálezu na příkaz Heleny a Konstantina. K ostel byl vysvěcen o devět let později i s částí kříže. Jedna třetina zůstala v Jeruzalémě, jedna třetina byla převezena do Říma a uložena v sesadorské bazilice Santa Croce v Jeruzalémě a jedna třetina byla převezena do Konstantinopole, aby se město stalo nedobytným.

JAK VEDETE MŠI SVATOU?

Mše, tak jak je strukturována, je nedenominační a neupřednostňuje jednu "značku" křesťanství před druhou. Mše by měla být vedena v lidovém jazyce a ženy musí nosit pokrývky hlavy, zatímco muži musí mít hlavu nezakrytou. Před mší si každý musí umýt ruce, obličej a nohy. Všechny modlitby jsou vedeny směrem na východ. Kdykoli je během mše zmiňován Pán Ježíš Kristus, musí shromáždění sklonit hlavu. Markiónští křesťané se v den Páně scházejí dvakrát. Den Páně je neděle, která slouží jako týdenní památka na památku vzkříšení Ježíše Krista. Markiónští křesťané se nejprve ráno scházejí k "liturgii katechumenů", která je přístupná všem, a pak znovu na konci dne, aby pokračovali ve mši „ liturgií věřících", která je přístupná pouze těm, kteří dokončili tři iniciační svátosti nebo se chystají přijmout první svaté přijímání. Následuje společná a svátostná hostina zvaná Svatá slavnost lásky. Každý člověk přináší nějaké jídlo, které je rovnoměrně rozděleno mezi všechny. Je to příhodné zakončení dne, který začínal prostou ranní modlitbou a vrcholil oslavou Boha a Krista. Toto jídlo symbolizuje společenství, sdílení, jednotu a bratrství. Markiónští křesťané se musí postit od večerní modlitby v sobotu až do nedělního svatého přijímání. Jídlo musí být také doručeno nemocným, nemocným nebo komukoli, kdo se nemůže zúčastnit mše svaté. Markiónovská křesťanská mše se drží praxe otevřeného přijímání pro všechny křesťany, kteří podstoupili trinitární kredobaptismus prostřednictvím úplného trojitého ponoření následovaného biřmováním nebo křižmováním.

LIDOVÝ NEBO LITURGICKÝ JAZYK?

Mše a modlitby by měly být vedeny v jazyce, kterému rozumíte, což je obvykle lidový jazyk. Markiónská církev Kristova však nemá žádná omezení pro používání liturgických jazyků, jako je latina nebo řečtina koiné, pokud věřící plně rozumí pronášeným slovům.

UCTÍVÁTE SVATÉ?

Ne. Markiónští křesťané považují uctívání svatých za herezi modlářství a související kanonizační praxe se rovná herezi zbožštění. Markiónovská křesťanská teologie popírá, že by bylo možné skutečně rozlišovat mezi uctíváním a vzdáním úcty, a tvrdí, že praktikování uctívání odvádí křesťanskou duši od jejího pravého cíle, uctívání Boha. Pro markiónské křesťany je slovo " svatý" používáno obecněji k označení kohokoli, kdo je křesťanem. To se podobá četným zmínkám apoštola Pavla v Apostoliconu.

V tomto smyslu každý, kdo je v těle Kristově ( vyznávající křesťan), je svatý kvůli svému vztahu s Ježíšem Kristem. Markiónští křesťané považují přímluvné modlitby ke svatým za modlářství, protože je vnímají jako projev bohoslužby, která by měla být vzdávána pouze samotnému Bohu, který je prokazován ostatním věřícím, mrtvým nebo živým. Zatímco markiónští křesťané pohlížejí na všechny křesťany jako na svaté a neuctívají je, ani je nevyvyšují, je přijatelné ctít a obdivovat určité světce, kteří jsou přímo nebo nepřímo zmíněni v Testamentu. Patří sem apoštolové a učedníci Ježíše Krista a další jmenovaní křesťané z Evangelikonu nebo Apoštolského paláce. Je přijatelné, aby markiónské kostely byly pojmenovány po těchto světcích.

JAK SE DĚLÁ ZNAMENÍ KŘÍŽE?

Markiónští křesťané dělají znamení kříže při vstupu do kostela nebo při jeho procházení, při zahájení a ukončení mše svaté, po svatém přijímání, před a po svatém svátosti smíření, po svěcení olejů a před ranní a večerní modlitbou. Pohyb se provádí spojením prvních tří prstů, které symbolizují Nejsvětější Trojici, vložením dalších dvou prstů do dlaně, poté dotykem čela, pod hrudníkem, levou stranou, poté pravou stranou a zakončením znovu otevřenou dlaní na hrudi se skloněnou hlavou. Trojiční formule doprovází znamení kříže: na čele " Ve jménu Otce..." v žaludku nebo srdci "... a Syna..."; přes ramena "...a Ducha svatého..."; a nakonec: "...Amen".

MÁTE NĚJAKÁ DIETNÍ OMEZENÍ?

Jediná dietní omezení, která musí markiónští křesťané dodržovat, vyplývají z apoštolského dekretu, který zakazuje jíst pokrm obětovaný modlám, jíst krev, jíst maso obsahující krev a jíst maso zvířat, která byla uškrcena. "Mluvení lží v pokrytectví; mít své svědomí vypálené rozžhaveným železem; Zakazujíce ženiti se, a přikazujíce zdržovati se pokrmů, kteréž stvořil Bůh, aby přijímány byly s díkůčiněním věřících a znajíce pravdu. Nebo všeliké stvoření Boží dobré jest, a nic se nedá odmítnouti, jestliže z díků činěním přijato bývá; nebo posvěceno jest slovem Božím a modlitbou." 1 Timoteovi 4:2-5 JSTE VEGETARIÁNI, PESCATARIÁNI NEBO VEGANI? Ne. V písmech není žádný základ pro nařizování vegetariánské, pescatariánské nebo veganské stravy. Pro apoštola Pavla bylo vegetariánství způsobem, jak neurazit vegetariánské hostitele, ale nebylo to výslovný Boží příkaz. "Jestližeť se však rmoutí bratr tvůj pro pokrm tvůj, nyní nechoď s láskou. Nezabíjej ho svým masem..." Římanům 12:15

KDY SE POSTÍTE?

Markiónští křesťané se mají postit jak na Špionskou středu na památku zrady Krista Jidášem, tak na Velký pátek v zármutku nad Ježíšovým ukřižováním.

Kromě toho se markiónští křesťané musí postit od večerní modlitby v sobotu až do nedělního svatého přijímání.

CÍRKEVNÍ OTÁZKY

VĚŘÍTE V KNĚŽSKÝ CELIBÁT?

Ne. Manželství a mít rodinu je ctnostné a čestné. Nezakazujeme duchovním, aby se ženili a měli děti; ve skutečnosti je vyžadováno, aby byl vysvěcen jako presbyter. "Kněz tedy musí být bezúhonný, manžel jedné ženy, bdělý, střízlivý, dobrého chování, pohostinný, způsobilý učit; Neholduje vínu, neútočí, nelačný po špinavém zisku; ale trpělivý, ne rváč, ne chamtivý; Ten, kterýž dobře spravuje dům svůj, majíce syny své v poddanosti se vší vážností; Nebo neumí-li kdo spravovati dům svůj, kterak by pečoval o církev Boží?" 1 Timoteovi 3:2-53

KOLIK MÁTE KNĚŽSKÝCH SVĚCENÍ?

Dva. Markiónská církev Kristova má tradiční dva svaté řády – presbytera a jáhna. Ty jsou rozšířeny o další podřády protopresbyterů a protodiakonů.

MÁTE ŘÍDÍCÍ ORGÁN?

Ano. Markiónská církev Kristova je řízena naším presbyteriem, což je kolegium nebo rada vysvěcených presbyterů.

SVĚTÍTE ŽENY?

Ano. Umožňujeme svěcení žen na jáhenky. Mohou asistovat při vykonávání všech svátostí. To je v souladu s tradicemi a zvyklostmi prvních křesťanů. Ženy si musí zakrývat hlavu, když jsou v kostele, během mše a při modlitbě.

VĚŘÍTE NA KNĚŽSKÁ ROUCHA NEBO LITURGICKÁ ROUCHA?

Ano. Marcionitské křesťanské duchovenstvo by mělo při vedení bohoslužeb nosit kněžský límec a pektorál Chi Rho.

VŠECHNY DOSAVADNÍ CITACE PŘEVZATY Z WEBU –

Marcionite Church of Christ542 542 https://marcionitechurchofchrist.org/#questions

5 BODŮ, PROČ SE MARCIONISMUS SHODUJE S GNOSTICISMEM/5 BODŮ, PROČ SE MARCIONISMUS

NESHODUJE S GNOSTICISMEM

Autorem je Edson Gomez (Moderní Markiónská církev) 543 – text je sepsán za účelem poskytnutí přímých informací pro Učebnici Gnosticismu 2.0, autorovi tímto srdečně děkuji za spolupráci. J.Š. 5 BODŮ, V NICHŽ SE MARCIONISMUS SHODUJE S GNOSTICISMEM

kmenového Boha pouze Židů a neslučitelný s univerzálním Bohem prezentovaným Chrestosem. 5 DŮVODŮ, V NICHŽ SE MARCIONISMUS NESHODUJE S GNOSTICISMEM

znamená, že se s nikým neradil a říká: "Jestliže vpravdě zůstanete založeni a zůstanete pevní ve víře a nedáte se odchýlit od naděje evangelia, které jste slyšeli, které bylo kázáno všemu stvoření pod nebem a jehož služebníkem jsem se stal já, Pavle. Koloským 1:23 Za sloupy církve považovali Petra, Jakuba a Jana, podívejte se, co řekl Pavel po 14 letech návratu do Jeruzaléma: "Ale když jsem viděl, že nechodí dobře a přímo podle pravdy evangelia, řekl jsem Petrovi přede všemi: "Galatským 2:14 Jedno je tedy jasné: Nebyl vzkříšený Ježíš, který by po léta mluvil s učedníky. Chtěl bych učinit následující prohlášení, že pilíře židovské křesťanské církve byli Petr, Jakub a Jan, Chrestos se snažil, aby tito 3 pochopili jeho poselství, v proměnění vidění Eliáše a Mojžíše pro ně, symbolizující celý Judaismus, náboženství zlých Archóntů, ti dva jsou ve vidění s Chrestosem, Otec se však neodvolává na ty dva, mluví pouze na Chrestos a říká, že toto je můj milovaný syn, poslouchej – zkrátka, bylo to proto, abychom nechali proroky stranou a poslouchali Chrestose, ale oni neposlouchali, a to natolik, že již kázali evangelium, které nebylo to pravé. Všimněte si, že hrdinové Gnostiků jsou tito tři; Petr, Jakub a Jan, přičemž Jakub je Pavlův největší nepřítel, v některých gnostických knihách ve sbírce Nag Hammadi jsou zmiňováni jako v případ ě Jakuba Spravedlivého, jako toho, který ví všechno, mám o tom tezi; Domnívám se, že mnoho gnostických spisů bylo napsáno v době, kdy Katolicismus vítězil nad Gnosticismem, a aby netrpěli pronásledováním, vyměnili hrdinu Pavla za tři Petra, Jakuba a Jana, patristické hrdiny. Shrnutí: Tyto rozdíly ukazují, že ačkoli Gnosticismus a Marcionismus sdílejí některé povrchní podobnosti, mají odlišné přístupy ke kosmologii, spáse, ukřižování, eschatologii, autoritě Písma a interpretaci postavy Isu Chrestos jako svého poslání a spásy psychiky.

{9} KOLBRIN BIBLE TEACHINGS

Kolbrinova bible je sbírka starověkých rukopisů, které tvrdí, že obsahují moudrost a učení z různých zdrojů, včetně egyptských, keltských a biblických tradic. Je rozdělena do dvou hlavních oddílů: "Egyptské texty" a "Keltské texty". Kolbrin není uznáván jako kanonický nebo mainstreamový náboženský text a je mnohými učenci považován za pseudepigrafické dílo. V současné době má Kolbrinova bible relativně omezené množství příznivců (omezení udává Internet – a Kolbrinské specializované fundamentalistické skupiny) a není spojena s rozšířeným nebo dobře definovaným náboženským hnutím. Nedostatek široce uznávaných a standardizovaných doktrín ztěžuje poskytnutí komplexního seznamu věrouk, které zastávají následovníci. Na základě obsahu Kolbrinovy bible a některých dos tupných obecných informací však uvádíme některé aspekty, které mohou být s Kolbrinem a jeho následovníky spojeny:

POTENCIÁLNÍ DOKTRÍNY A TÉMATA V KOLBRINOVĚ BIBLI:

1. Starověká moudrost:

∎

Kolbrinova bible tvrdí, že obsahuje starobylou moudrost z různých kultur a nabízí učení o spiritualitě, kosmologii a morálních principech. 2. Cykly katastrof:

∎

Některé části Kolbrinu popisují cykly katastrofických událostí, což naznačuje cyklický vzorec destrukce a obnovy na Zemi. 3. Duchovní etika:

∎

Kolbrin může obsahovat učení o etickém chování, osobním chování a duchovním růstu. 4. Kosmologie a stvoření:

∎

Text se zabývá kosmologickými koncepty, včetně povahy vesmíru, mýtů o stvoření a role božských sil. 5. Proroctví:

∎

V Kolbrinu jsou údajná proroctví, včetně předpovědí o budoucích událostech a osudu lidstva. 6. Změny Země:

∎

Někteří následovníci si mohou vykládat Kolbrinovy popisy katastrofických událostí jako proroctví o budoucích změnách na Zemi.

POZITIVNÍ A NEGATIVNÍ ZKUŠENOSTI:

Je náročné poskytnout podrobné a přesné informace o pozitivních a negativních zkušenostech následovníků Kolbrinovy Bible kvůli omezeným dostupným údajům a absenci dobře definovaného organizovaného hnutí. Zkušenosti se mohou mezi jednotlivci značně lišit a výklad Kolbrinova učení se může lišit.

POTENCIÁLNÍ POZITIVNÍ ZKUŠENOSTI:

1. Duchovní vhled:

∎

Následovníci mohou v textu najít duchovní postřehy a moudrost, které jim poskytnou zdroj inspirace a vedení pro osobní růst. 2. Kulturně-historická zajímavost:

∎

Někteří jedinci mohou ocenit Kolbrinovu bibli pro to, že obsahuje texty z různých starověkých kultur, a považovat ji za historickou a kulturní kuriozitu.

POTENCIÁLNÍ NEGATIVNÍ ZKUŠENOSTI:

1. Kontroverze a skepse:

∎

Kolbrinova bible čelí skepsi a kritice ze strany učenců a náboženských autorit, kteří zpochybňují její autenticitu a historickou přesnost. 2. Nepodložená tvrzení:

∎

Někteří následovníci mohou zažít rozčarování, pokud se setkají s problémy při dokládání historických nebo prorockých tvrzení učiněných v Kolbrinu. 3. Nedostatek uznání:

∎

Kolbrin není široce uznáván nebo přijímán hlavními náboženskými institucemi, což může vést k pocitu izolace nebo vyloučení jeho následovníků. 4. Špatná komunikace ve facebookových skupinách (osobní zkušenost průzkumníka)

∎

Při průzkumu textů Kolbrinu jsem se snažil zjistit teologické pozadí a kvalitu textu. Vstoupil jsem do několika diskuzí, kdy jakákoliv otázka vyvolávala okamžitě až fanatickou a fundamentalistickou odezvu, to mě docela dost zarazilo.

{10} WHITE EAGLE TEACHINGS544

CITACE:

BÍL Ý OREL

KDO JE BÍL Ý OREL?

Bílý orel je učitel a filozof ducha. Jako duchovní průvodce naší zesnulé zakladatelky Grace Cooke podnítil vznik White Eagle Lodge. Jeho učení nadále inspiruje práci lóže, aby vneslo mír a uzdravení po celém světě. Jméno Bílý orel je symbolické a znamená "duchovní učitel", což je jméno, které si vybral od indiánské inkarnace před mnoha generacemi. V tisících channelingových učení sdílel moudrost, která sedí v srdci dlouhé linie duchovní filozofie. Tato moudrost je podle něj tak starobylá, že předchází naší současné civilizaci. Životní zkušenost Bílého orla se rozprostírá napříč mnoha inkarnacemi, kulturami a civilizacemi a prvky několika z nich lze nalézt v jeho učení. Je však možné, že si vybral osobnost domorodého Američana kvůli jejich tiché blízkosti k přírodě. Toto spojení se světem přírody naplňuje jeho vizi. Bílý orel se nikdy nehlásil sám za sebe, vždy tvrdil, že je mluvčím skupiny osvícených učitelů známých jako Hvězdné bratrstvo.

CO JE TO UČENÍ?

Učení podané formou přednášek tvoří širokou životní filozofii založenou na praxi a práci s ostatními. Obsahují vnitřní jádrové pravdy, které jsou podstatou a srdcem všech duchovních tradic a náboženství. Učení je rozmanité a týká se: • Jak žijeme • Karma, kterou vytváříme • Příležitosti, které nám život dává Zahrnují poznání, že duše nikdy neumírá a že naše usilování o mnoho reinkarnací buduje to, co Bílý orel nazývá naším "slunečním tělem". Lekce, které se učíme, se nacházejí v našich vzájemných vztazích – a v tom, jak se učíme milovat všechny tvory. Nakonec je duše osvobozena od nutnosti vrátit se na Zemi s fyzickým, smrtelným tělem. Žije věčně ve svém slunečním těle, někdy se rozhodne vzít na sebe fyzickou podobu za účelem nějaké konkrétní služby, aby pomohl ostatním na Zemi. 544 DESÁTÁ CESTA: WHITE EAGLE TEACHINGS; https://www.white-eagle.org.uk/ ; https://www.facebook.com/whiteeaglelodgeuk

V učení Bílý orel někdy používá slovní zásobu omezenou dobou, ve které mluvil. Slova, která se zdají být specifická pro pohlaví, náboženství nebo rasu, mají ve skutečnosti mnohem širší význam. Učení tedy promlouvá ke všem stejně.

V JAKÉM SMYSLU JE TOTO UČENÍ DŮLEŽITÉ PRO ŽIVOT?

Jak se přesouváme do věku Vodnáře, lidstvo se učí, jak se navzájem "milovat" prostřednictvím skupinové práce. Naším úkolem je porozumět utrpení a touhám druhých a poskytnout skutečnou podporu všem našim bratřím a sestrám, kteří "kráčejí cestou" lidské inkarnace. V učení Bílého orla je velmi silná integrace fyzických životů, které žijeme, s duchovními informacemi, které přijímáme. Jejich jednoduchost pramení z potřeby vyvážit učení na intelektuální úrovni meditačními praktikami a milující laskavostí. Povzbuzuje nás, abychom se vždy řídili vnitřní moudrostí srdce před jakýmkoli vnějším učením. Praktiky, které vycházejí z učení Bílého orla, zahrnují meditaci srdce a službu, často ve formě uzdravování. Ústředním bodem výuky je však skupinová práce, která nám pomáhá naučit se to, čemu říkáme "bratrství", což je termín, který White Eagle zamýšlí bez genderových předsudků. Učení je k dispozici všem, aby se s ním seznámili prostřednictvím publikací Bílého orla a databáze učení Bílého orla, stejně jako v našich skupinových aktivitách.

CESTA

CO JE TO CESTA?

Stezka je filozofie stanovená v Učení Bílého Orla. Popisuje cestu, kterou lidská duše urazí po mnoho životů, aby se přesunula z fyzického těla do solárního nebo nebeského. Všechny Velké Bytosti, které nazýváme Mistři – Pán Ježíš, Pán Buddha a Pán Krišna, abychom jmenovali alespoň některé – následovaly tuto univerzální cestu, která není omezena na žádné náboženství, čas nebo kulturu.

JAK DLOUHO PROCES TRVÁ?

Často můžeme spěchat, abychom vstřebali tyto znalosti, ale Cesta je cesta, kterou je třeba podniknout a trpělivě vstřebávat po mnoho životů.

CO TO OBNÁŠÍ?

Cesta, po které všichni kráčíme, má řadu stanovených fází, které se vyskytují na všech úrovních, nejen v našem fyzickém těle, ale i ve všech ostatních, včetně našeho emocionálního a mentálního těla. Bílý orel nazývá tyto fáze "iniciacemi". Jedná se o opakující se procesy života, smrti a znovuzrození spojené se čtyřmi živly – zemí, ohněm, vzduchem a vodou. Bílý orel říká, že neexistuje smrt, pouze změna z jednoho stavu do druhého.

Fyzické tělo se po "smrti" rozpadá, ale vyšší těla žijí dál a pokračují ve vývoji ve vyšším světě. Mezi fyzickými a nebeskými tělesy je množství jemnohmotných těles; Ty jsou podobné souboru "pochvy" v jógové filozofii. Tato jemnější těla se také vyvíjejí prostřednictvím zkušeností ve hmotě. Bílý orel nám tedy předkládá šest principů, které řídí a podpírají život.

NAŠICH ŠEST PRINCIPŮ

∎

Bůh, Věčný Duch, je Otcem i Matkou. Bůh je Jednota, jejíž součástí je veškerý život.

∎

Syn – kosmický Kristus – je také světlem, které září v lidském srdci. Kosmický Kristus je trvalým projevem božství v pozemské bytosti

∎

Uvědomujeme si neviditelný svět, který přemosťuje oddělenost a smrt a odhaluje věčnou jednotu života.

∎

Život se řídí pěti kosmickými zákony: reinkarnace, příčina a následek, příležitost, souvztažnost a kompenzace (nebo rovnováha a rovnováha).

∎

Konečným cílem lidstva je vyvinout vnitřní světlo tak zářivé, že i buňky fyzického těla budou transformovány natolik, aby překonaly smrtelnost.

∎

Tyto zásady vyjadřujeme v každodenním životě prostřednictvím služby Učení Bílého orla tvoří soubor posvátné vědy. Posvátná věda zkoumá, jak se světské stává svatým: jak jsou smrtelní lidé, všechny formy života a samotná Země podporováni v procesu fyzického neustálého zbožšťování. Učení je věčné, protože to, co se stalo "na počátku", se děje nyní a bude se dít navždy.

POPISUJÍ TAKÉ PĚT UNIVERZÁLNÍCH DUCHOVNÍCH ZÁKONŮ A PROCESŮ:

DUCHOVNÍ ZÁKONY

Vtělení "Dokud nestudujete a nesnažíte se, a nakonec plně nepochopíte zákon reinkarnace, nemůžete pochopit smysl života nebo kosmickou pravdu, protože bez ní neexistuje kontinuita myšlení."

Příčina a následek "Dnešek vytváří zítřek. Váš osud leží ve vašich rukou. Když se ohlédneme zpět na včerejšek, vidíme, že určité vibrace byly vytvořeny jako výsledek akcí." Příležitost Všechny dary, ať už jsou materiální nebo duchovní, k vám přicházejí z Boží vůle nebo podle zákona karmy. A pamatujte, že karma je jméno, východní jméno, které se dává příležitosti k poučení – moudrým duchovním lekcím. Korespondence "Existuje zákon, kterému rozuměli všichni starověcí bratři – jak nahoře, tak dole. V éterickém světě, ve světech duše, na mentálních úrovních se neprojevuje nic, co by se nemohlo projevit na hmotných úrovních.' Kompenzace (rovnováha a rovnováha) Z pozemského pohledu vidíte strašlivé fyzické utrpení, ale pamatujte, že v růstu duše je kompenzace. Neznáte nekonečnou lásku a milosrdenství svého Stvořitele. ABYCHOM VÁM POMOHLI NA VAŠÍ CESTĚ, WHITE EAGLE LODGE:

∎

Poskytuje pokyny ohledně kosmických a duchovních zákonů života

∎

Učí praxi meditace srdce

∎

Nabízí stále se prohlubující uvědomění si duchovního života

∎

Povzbuzuje praktikování duchovního zákona v každodenním životě

∎

Nabízí komunitu vzájemné podpory a příležitost ke službě

∎

Praktikuje a vyučuje starobylou vědu o hvězdách neboli astrologii jako praktickou metodu duchovního rozvoje

WHITE EAGLE LODGE UK SDÍLÍ UČENÍ WHITE EAGLE O VODNÁŘI:

"Byl vám dán symbol věku Vodnáře, kterým je postava nesoucí nádobu na vodu. Postava vylévá na zem vody ducha, živé vody. Vzpomínáte si, jak mistr Ježíš řekl svým učedníkům, aby následovali muže, který nesl džbán s vodou, který je zavedl do hostince a pak je odvedl do vyšší místnosti – což je výklad vyššího stavu vědomí muže nebo ženy. Středy hlavy jsou horní místnost, horní komora. Tam se měli připravit na příchod svého pána. Stejným způsobem má být vyšší mysl připravena na příchod Kristova ducha neboli osvícení božským. Slunce je božský oheň v duši každého syna a dcery Boha. Vyšší mysl tedy musí být připravena předtím, než Kristus může vstoupit.

Vidíte tu symboliku? Každý syn a dcera se musí nejprve vycvičit v čistém myšlení, v čistém životě. Pak musí usilovat o vyšší a lepší formy uctívání, vyšší a lepší formy života. Tím se člověk připravuje na příchod božského osvícení... Na počátku věku Vodnáře nastává období velkého vylití ducha na lidi. Na každém místě zjistíte, že ti nejneočekávanější muži a ženy budou světu dokazovat, že jsou nástroji ducha. Hledejte tajný klíč, hledejte postavu nesoucí nádobu na vodu, hledejte osobu ve svém každodenním životě, která je oživována v duchu. Nebuďte pošetilí ve svém pohledu, buďte velmi klidní a moudří; Ale znovu opakujeme, dávejte pozor na oživení ducha u pozems kých lidí, a zvláště u takzvaných světských lidí; Protože světští lidé jsou často lidé zkušení a velcí lidští. Znají a chápou pokušení, bolesti a utrpení lidského života. To jsou lidé, kteří budou projevovat moc ducha. Hledejte muže ducha, toho, který nese nádobu na vodu, Vodnáře."

WHITE EAGLE LODGE UK SDÍLÍ VIZI KRISTOVY PŘÍTOMNOSTI:

"Chceme vás vzít na místo ve světě světla. Zapomeňte na své tělo a nižší mysl a soustřeďte se na střed světla ve svém bytí; Použijte svou nebeskou představivost a představte si obrovskou arénu se sedadly a sedadly nebo schody stoupajícími v řadách od středu do nepředstavitelné výšky, dokonce i za hranice vaší schopnosti vidět. Je jako nesmírné slunce nebo kruh zářivého světla, nanejvýš jemného, zářícího veškerou měkkou září duchovního srdce života... Když se podíváte, uvidíte, že všechna ta sedadla, která s e zvedají ze základny a daleko za vaším dohledem, jsou zaplněna obrovskou společností bíle oděných bratří; A mezi tímto velkým shromážděním je pocit očekávání. Uslyšíte hudbu... harmonie sfér. Nyní vnímejte, jak do vaší vize přichází podoba prostého, milujícího Mistra, ztělesnění Kosmického Krista. Dokážete pocítit jeho požehnání a reagovat na něj? Vidíte krásu jeho tváře, prostotu a ušlechtilost jeho chování, moudrost a lásku, která z něj vyzařuje? Cítíte, jak vás jeho láska přitahuje k sobě, dává vám pokoj, ujištění, sílu? Záleží na vnějším světě, kde si hrají děti života, protože zde, v tomto amfiteátru, je nekonečná moc a láska, střed Boží vůle. Ó, cítíš obklíčení této lásky? V tom můžete vědomě žít a z tohoto středu vycházíte, abyste sloužili svému bratru, člověku a všemu životu. On, laskavý Mistr, to ví. Dá vám moudrost, abyste jednali správně. Držte se této vize tiše a pevně, i kdyby to mělo být jen na třicet vteřin, pokud můžete, a obdržíte požehnání.... Ó velký Duchu! Vaše požehnání pro Vaše děti je veliké. Obětujeme své srdce ve Tvých službách. Kéž mír a láska věčné pravdy požehná této Zemi a obrátí myšlenky lidí od zkázy na pravou cestu pomoci svému bratru člověku. Amen."

{11} SVATÁ MÁŘÍ MAGDALÉNA545

DĚKUJEME BRUCI

FANGEROVI. V ZÁŘI LAMPY: MAGDALÉNY,

ZTICHL Ý POKOJ A OTÁZKA

HŘÍCHU

CITACE:

V důvěrném shromáždění se sešli učedníci, kteří hledali útěchu a moudrost po Ješuově odchodu. Uprostřed nich stála Marie Magdaléna, jejíž přítomnost svědčila o hlubokém porozumění a duchovním vhledu. Když stála tváří v tvář Petrovi, místnost naplnilo hmatatelné napětí, které se zrodilo z rozdílných názorů a výkladů učení, jež všichni od Ješuy obdrželi. Ticho přerušil Mariin hlas, pevný, a přitom prodchnutý hlubokým klidem. "Hřích jako takový neexistuje. Projevujete ho pouze tehdy, když jednáte způsobem, který má cizoložnou povahu, " prohlásila a její slova odrážela podstatu evangelia o Máří Magdaléně. Toto pojetí hříchu bylo výrazným odklonem od tradičního judaistického učení. Naznačovalo, že hřích není vrozeným, neměnným aspektem lidské přirozenosti, ale spíše projevem jednání, které není v souladu s autentickým já člověka. Petr, který ztělesňoval tradicionalistický názor, odpověděl směsicí nedůvěry a výzvy. "Jak můžeš tvrdit, že hřích neexistuje? Co zákony a přikázání?" Jeho hlas, poznamenaný zmatkem a hluboce zakořeněným lpěním na zavedených doktrínách, odrážel vnitřní boj ostatních přítomných učedníků. Marie se setkala s Petrovým pohledem a její odpověď vyzařovala nejen k němu, ale ke všem shromážděným. "Zákony slouží svému účelu, ale nejsou podstatou naší duchovní cesty. Abychom skutečně pochopili hřích, musíme se ponořit hlouběji," 545 Hidden Lineage of Jesus &Mary Magdalene/ZDROJ TEXTU I OBRÁZKU - https://www.facebook.com/groups/1607568959475641

odpověděla. Její výklad "cizoložného jednání" přesahoval doslovnost a poukazoval na duchovní zradu – odklon od vnitřní božské podstaty člověka. Petr, který se snažil porozumět, položil další otázky a zpochybnil základ Mariina učení. Její odpověď byla směsicí trpělivosti a soucitu. "Dobro přišlo mezi vás, sleduje svou podstatu v přírodě, aby se vše znovu sjednotilo se svým původem, " pokračovala, čímž narážela na božskou sílu, možná Ješuovo učení nebo univerzální božskou přítomnost, která se snaží dovést lidstvo zpět do stavu původní čistoty a jednoty. Rozhovor mezi Marií a Petrem poukázal na hluboký konflikt v raně křesťanské komunitě. Na jedné straně stálo konvenční, na zákon zaměřené učení reprezentované Petrem, zatímco na druhé straně mystická, introspektivní cesta, kterou prosazovala Máří Magdaléna a která kladla důraz na osobní duchovní zkušenost a vnitřní proměnu. V průběhu večera intenzita debaty ustoupila reflexivnímu dialogu, v němž učedníci přemýšleli o Mariině hlubokém výkladu hříchu. Představa, že hřích není předem daná vada, ale důsledek ztráty kontaktu s vnitřní božskou podstatou, byla radikální myšlenkou, která zpochybnila jejich základní přesvědčení. Naznačovala duchovní cestu, která přesahovala pouhé dodržování vnějších zákonů a prosazovala hluboké introspektivní zkoumání vlastní přirozenosti a vztahu k božství. Na tomto shromáždění začalo krystalizovat nové chápání, které uznávalo Máří Magdalénu nejen jako žákyni, ale i jako učitelku hlubokých duchovních vhledů. Její výklad hříchu a role Dobra při vedení lidstva zpět k jeho původu nabídl transformativní pohled na duchovní cestu. Byla to výzva k nahlédnutí do nitra, k objevení božské podstaty a k přizpůsobení svého života této hlubší pravdě – cesta ze stínů nepochopení do světla duchovního probuzení.

{12} TALMIDAISM (TALMIDISMUS)546

KDO JSME?

CITACE:

Talmidaismus je volné uskupení sekt (jako jsou Ebionité), které následují Tóru, praktikují biblické izraelské zvyky a tradice, přijímají Ježíše jako židovského proroka, ale odmítají autoritu Pavla z Tarsu a Nový zákon, křesťanskou Trojici a Ježíšovo božství. Považujeme se za duchovní potomky raných (takzvaných) "židovských křesťanů" z prvního a druhého století.

ÉTOS NAŠÍ VÍRY

Nejhlubším důrazem talmidaismu (neboli "Cesty") je bezprostřední a radostná přítomnost Boha; druhým nejdůležitějším důrazem v talmidaismu je Boží království. Talmidaismus učí, že bychom měli uplatňovat laskavost, pokoru a soucit v naší každodenní nábožensk é praxi. Bez péče, ohleduplnosti a zájmu o druhé je cokoli jiného, co bychom mohli dělat, zbytečné. Cesta zdůrazňuje, že všichni si zaslouží být zahrnuti do Božího království – chudí, vyvržení a zavržení, a nejen ti, které náboženští učitelé považovali za spravedlivé.

PROČ SE NAŠE NÁBOŽENSTVÍ NAZÝVÁ "CESTA"?

Ve starověku se první židovští následovníci Ježíše Nazaretského označovali jako "následovníci cesty". Výraz "následovníci cesty" je v knize Skutků použit dvakrát (Skutky 22:4 a Skutky 24:14). V Novém zákoně je naše filozofie šestkrát nazvána "Cesta" (Skutky 9:2, 19:9, 19:23, 22:4, 24:14, 24:22). Třikrát je nazvána "Boží cestou" (Mt 22,16, Mk 12,14; Lk 20,21) a "Cesta Páně" jen jednou (Sk 18,25). "Cesta Hospodinova", nebo přesněji "Cesta JHVH", je původní název izraelského náboženství. Tak jako se "země Izrael" zkracuje na "Země" a stejně jako se "Svátek stánků" zkracuje na "Svátek", tak i "Cesta JHVH" byla zkrácena na "Cesta". To je výmluvný vhled do záměru Ješuova učení. Daleko od toho, aby se snažil odtrhnout od víry svých předků a vytvořit nové náboženství, to, co se ve skutečnosti snažil udělat, bylo přivést lidi zpět k pravým ideálům původního izraelského náboženství – spravedlnosti, soucitu a milosrdenství. 546 ZDROJ TEXTU I OBRÁZKU - https://talmidi.co.il/who/

JAK SE DÍVÁME NA JEŽÍŠE NAZARETSKÉHO (JEŠUU Z NAZARETU)

Vidíme Ješuu jako plně lidského, židovského proroka, který byl povolán Bohem, aby předal poselství svému lidu. Stejně jako Amos a Jeremiáš byli proroci asyrského a babylónského vyhnanství, tak i my věříme, že Ješua měl být prorokem římského vyhnanství. Tím, že Bůh povolal Izrael zpět k pravému srdci Tóry – soucitu a spravedlnosti – ukázal Ješuovi, jak izraelský lid přežije toto vyhnanství. Ješua však není středem naší víry, naše víra je pouze v JHVH; není to Ješuova osoba, která je pro nás důležitá, ale spíše jeho poselství. JAK SE LIŠÍME OD KŘESŤANSTVÍ – EXISTUJE NĚKOLIK HLAVNÍCH VĚCÍ,

KTERÝMI SE LIŠÍME OD HLAVNÍHO PROUDU KŘESŤANSTVÍ:

∎

Odmítáme Trojici; místo toho věříme v Jednoho, nedělitelného Boha – JHVH, Boha Izraele – který nemá žádnou fyzickou podobu.

∎

Odmítáme Ješuovo božství; místo toho věříme, že to byl smrtelný člověk, povolaný Bohem svých předků, aby byl židovským prorokem.

∎

Odmítáme narození z panny; Místo toho věříme, že se narodil normálním lidským rodičům.

∎

Odmítáme představu, že zemřel, aby usmířil hřích, nebo že jeho smrt měla něco společného se spasením; místo toho se domníváme, že to byla krutá a nespravedlivá smrt z rukou římských úřadů. Odmítáme autoritu učení Pavla z Tarsu ("sv. Pavel"); místo toho věříme, že byl odpadlíkem od Judaismu a že hlavní víra křesťanského náboženství pochází z jeho spisů, nikoli ze slov Ješuy. Zašli bychom dokonce tak daleko, že bychom řekli, že Pavel, ne Ješua, byl skutečným zakladatelem systému víry, který je dnes znám jako křesťanství.

JAK SE LIŠÍME OD HLAVNÍHO PROUDU JUDAISMU

Moderní judaismus je z větší části založen na učení rabínů, nikoli na Tóře a Prorocích (nebo Miqře – našich dvou termínech pro Tanach neboli hebrejskou Bibli). Věříme, že Ješuovy výroky, kde zdánlivě mluví proti Tóře, jsou ve skutečnosti kritikou ústního zákona farizeů (a jejich dědiců, rabínů). Z tohoto důvodu odmítáme autoritu Talmudu. Proto máme řadu praktik, které se liší od praktik hlavního proudu Judaismu. Naše tradice je bližší praktikám karaimských Židů, kteří také odmítají rabínskou autoritu. Například náš Nový rok je v prvním měsíci židovského roku, nikoli v sedmém; Šavu'ot (Svátek týdnů) je vždy v neděli; Hrdě nosíme techelet (modré šňůry) na rohových třásních našich tallitot (modlitebních šálů); A nenosíme t'fillin (modlitební modlitebny nebo modlitební krabičky) na čele; tato praxe je doslovným čtením pasáží,

které následují po Šémě. Také proto, že naše tradice pocházejí z tradic Galileje a Judeje, a protože tradice hlavního proudu Judaismu vycházejí z tradic babylonského židovstva, některé naše zvyky jsou odlišné. Máme starší a zákoníky, ne rabíny; naše bible se řídí galilejským kánonem, a proto neobsahují Knihu Ester; nedodržujeme Purim (byl to místní babylonský židovský svátek); a Tóru jsme četli za tři roky, ne za jeden.

NAŠE MISE

Hned na začátku by mělo být jasně řečeno, že neděláme misii židovských spoluobčanů; cítíme, že Židé nepotřebují konvertovat, protože již uctívají JHVH. Naším posláním je zpřístupnit pomoc těm nežidům, kteří již hluboce cítí k Bohu Izraele a kteří již milují Izrael a židovský národ. Naším cílem je šířit mír království Boží na tomto světě, být tvůrci pokoje a pomáhat rozmanitosti lidstva, aby spolu vycházelo. Také potřebujeme, aby si lidé uvědomili, že historická víra prvních židovských následovníků Ješuy je stále živá. Víme, že existuje mnoho lidí, kteří jsou nespokojeni s vírou hlavního proudu křesťanství, ale neuvědomují si, že existuje životaschopná, historická alternativa. Úvod: S výjimkou "Dopisu Ja'aqova Nasiho zahraničním komunitám" (nyní nazývaného "Epištola sv. Jakuba") se z toho, co napsali první následovníci Cesty, nedochovalo prakticky nic. Ale první židovští následovníci Ješuy museli psát jiné věci – je to jen logické. Zamyslete se nad tímto: Každá lidská bytost, která umí číst a psát, v určitém okamžiku zapíše své myšlenky slovy na stránku. A každá náboženská komunita, která kdy existovala, svěřila svou víru a učení do nějaké písemné formy. Nemůžeme se vyhnout tomu, ale logicky předpokládáme, že židovští následovníci Ješuy museli také něco ze svého učení sepsat. Pokud se z těchto spisů nic nedochovalo, musíme předpokládat, že byly buď ztraceny, nebo záměrně zničeny někým jiným.

ÚČEL NÁBOŽENSKÝCH SPISŮ TALMIDI

Jediným zdrojem biblické autority pro následovníky cesty je Tóra a proroci (neboli miqra – hebrejská Bible, kterou křesťané nazývají "Starý zákon"). Novodobí následovníci však vytvořili soubor textů, které se souhrnně nazývají "Napomenutí" nebo „Ha-haftsarot" v hebrejštině. Nejsou míněny jako autorita písem, ale spíše jako duchovní inspirace. Ani neměly být doslovnými reprodukcemi starověkých děl. I když jsou výroky z větší části věrně reprodukovány, všechny pasáže, které nejsou v souladu s jahvistickou teologií, byly buď pozměněny, nebo odstraněny. Exhortace obsahují 14 děl se záměrem být prostředkem, jehož prostřednictvím by mohly být zaznamenány starobylé talmidské názory a předány budoucím generacím, aby působily jako sbírka knih, jejichž prostřednictvím lze vykládat starověkou a moderní teologii Talmidi, a aby působily jako zdroj duchovní inspirace a povznesení pro moderní talmidy.

(1) KNIHA JOCHANANA KŘITELE

Tato kniha obsahuje zprávu o službě Yochanan the Immerser ("Jan Křtitel"). Je to důležité, protože Talmidis věří, že to byl prorok slíbený Malachiášem, který měl učit v duchu proroka Eliáše a který měl přijít před "Dnem JHVH" (což v jeho době odkazovalo na zničení Jeruzaléma a Chrámu v roce 70 n. l. a konečné vyhnanství židovského národa pod římskou nadvládou). Byl povolán Bohem, aby se ujal služby ponoření, aby si lidé uvědomili, že to nebyly krvavé oběti, které způsobily odpuštění hříchů, ale kajícné srdc e; že 'srdce musí být očištěno pokáním, než bude moci být tělo očištěno vodou'.

(2) SVITEK KÁZÁNÍ

Toto je jednoduchá sbírka výroků nebo etiky Ješuy z Nazarethu. Jedná se o pokus rekonstruovat takzvané "Q -evangelium" – zdroj běžných výroků, které se nacházejí v evangeliích Matouše a Lukáše, v jeho nejranější vrstvě Q1.

(3) KNIHA PROROKA JEŠUY (SEFER JEŠUA)

Toto je sbírka výroků čerpaných z evangelií Marka, Matouše, Lukáše a Tomáše; obsahuje všechny Ješuovy výroky z evangelií, o nichž se učenci domnívají, že jsou židovského původu. Mnoho evangelijních výroků bylo rejudaizováno ve snaze rekonstruovat jejich původní židovské prostředí. Ješua je proto vykreslován jako lidský prorok povolaný Bohem, aby varoval lidi před přicházející zkázou a následným vyhnanstvím. Většina výroků je taková, jaká jsou v evangeliích, nicméně kontexty mnoha z nich byly přepracovány ta k, aby lépe vystihovaly jejich pravděpodobně původní životní situaci.

(4) DVA SOUDY JEŠUY NAZARETSKÉHO

Toto je příběh posledního týdne Ješuova života, vyprávěný z židovské perspektivy. Tato kniha obsahuje společná vypravěčská vlákna, která se vyskytují ve všech zprávách o "pašijích". Není zobrazován jako bohočlověk, který zemřel, aby nás zachránil od našich hříchů, ale spíše jako židovský prorok, který byl krutě usmrcen rukou římských úřadů. Zatímco Nový zákon je v tomto ohledu silně antisemitský, tato kniha se pokouší napravit 2000 let trvající předsudky.

(5) UČENÍ VYSLANCŮ

To je převzato ze starověkého řeckého manuskriptu z koiné známého jako Didaché ("Učení"). Je to rekonstrukce toho, co mohlo být příručkou pro pohany obrácené na Cestu, aby se seznámili s jejím učením a praktikami.

(6) DOPIS JA'AQOVA

Jedná se o "List svatého Jakuba Spravedlivého" z Nového zákona, ale v trochu jiném formátu – odstavce byly zcela přeskupeny tak, aby témata dopisu plynula přirozeněji. Jakub Spravedlivý byl vůdcem starobylé komunity následovníků, velmi uznávaný jako zbožný a svatý muž.

(7) KNIHA JA'AQOVA ZBOŽNÉHO

To nahrazuje roli, kterou hraje "Kniha Skutků" v Novém zákoně. Místo toho, aby se soustředil na Pavla z Tarsu, jak to činí Skutky apoštolů, soustředí se na "sv. Jakuba Spravedlivého". Tato kniha silně čerpá z "Jakubových výstupů" a dalších starověkých pramenů o Jakubu Spravedlivém. Vzhledem k tomu, že se o jeho životě nedochovala žádná zpráva, mělo toto dílo stát jako jeho památka, aby se projevila jeho oddanost Bohu a svatý způsob života. Starověcí následovníci věřili, že jeho modlitby zastavily nebo alesp oň oddálily zničení Jeruzaléma. Do 4 let po jeho smrti začalo židovské povstání; během 8 let byl Chrám pryč.

(8) KNIHA ŠIMONOVÝCH VIDĚNÍ

To je převzato z židovských částí "knihy Zjevení" v Novém zákoně. "Den hněvu a zkázy" je chápán jako odkaz na zničení Jeruzaléma a Chrámu a konečné vyhnanství židovského národa ze Země izraelské.

(9) NÁŘEK NAD JERUZALÉMEM

Jedná se o sbírku Nářků, která se snaží pochopit příčiny zkázy a římského vyhnanství, ale nakonec zobrazuje neotřesitelnou víru v Boha, navzdory tomu, co se stalo. Zélóti jsou těžce odsuzováni jako hlavní příčina poskvrnění svatosti Chrámu; vyjadřuje přesv ědčení, že chrám byl zničen, protože pověst Boží svatosti byla poskvrněna a vyhnanství bylo nutné, aby mohla být obnovena posvátnost Božího svatého města.

(10) DNY ŠIMONA JERUZALÉMSKÉHO

Toto je příběh funkčního období Šimona, syna Qlofasůova jako hlava (Nasi) židovské komunity Ješuových následovníků. Vypráví příběh jeho vize a o tom, jak vedl komunitu k útěku z Jeruzaléma, aby se vyhnul Pelle před První židovsko-římská válkou 66-73 n. l. Pokračuje po něm až k poslednímu členu komunity, Yudah Nasimu.

(11) CHVALOZPĚVY ZBOŽNÝCH CHUDÝCH

Tyto konkrétní žalmy jsou převzaty ze svitků od Mrtvého moře, o nichž někteří věří, že jsou to ebionitské hymny.

(12) VÝBĚR Z MOUDROSTI JEŠUY BEN SÍRY

Ačkoli Kniha moudrosti Ježíše ben Síra (známá také jako Kniha Kazatel) nebyla napsána následovníky Cesty, mnoho jejích výroků rezonuje s etikou talmidaismu. Vybrané výroky obsažené v této knize jsou ty, které jsou také v souladu s myšlením talmidaismu – výroky, které inspirovaly starověké následovníky.

(13) ZÁVĚŤ YUDAH NASI

Dějištěm této knihy je Bar Kochbovo povstání v roce 135 n. l. a konečné vymření rodu Násiů (náboženských prezidentů), z nichž prvním byl Jakub Spravedlivý a

posledním Juda. Obsahuje varování před tím, jakému druhu nemorálnosti je třeba se vyvarovat a o jaký spravedlivý a zbožný způsob života je třeba usilovat. Velká část jeho obsahu je čerpána ze "Závěti 12 patriarchů".

(14) SOUDOBÉ SPISY NOVODOBÝCH NÁSLEDOVNÍKŮ

Tato kniha nahrazuje všechny pastýřské listy v Novém zákoně. Je to v podstatě sbírka výroků a podobenství, sestavených tak, aby poskytovaly podnětný zdroj moudrosti pro moderní Talmidy. Ze všech knih je to jediná kniha, o které se doufá, že časem bude doplněna.

OSLOVENÍ ZTRACENÝCH547

V naší tradici Talmidi prosazujeme posvátné poslání hledat ztracené ovce lidstva, stejně jako to dělal Ješua během své služby. Naše víra je zakořeněna v soucitu, pokoře a hlubokém závazku sloužit těm, na které tradiční náboženství zapomnělo a které zanedbávalo. V průběhu dějin proroci jako Jeremiáš a Ezechiel mluvili o Izraeli jako o ztracených Božích ovcích, když zbloudili z Jeho cest. Bůh sám prohlásil, že bude hledat své ztracené ovce a bude projevovat svou neochvějnou lásku a soucit ke každé duši. Ješua, jako Boží prorok, byl poslán, aby hledal ztracené ovce Izraele. Jeho služba spočívala v tom, že přinášel naději, uzdravení a vykoupení těm, kteří byli rozčarováni náboženstvím nebo se cítili ztraceni ve svém utrpení a hříchu. Dnes existuje bezpočet lidí, jak židovských, tak pohanských, kteří byli rozčarováni náboženstvím a opustili svou víru. Možná jim ublížilo jednání nespravedlivých vůdců nebo ztratili naději tváří v tvář nepřízni osudu. Jako novodobí Talmidové jsme povoláni oslovit tyto ztracené duše, ne proto, abychom je obrátili k talmidalismu, ale abychom jim připomněli Boží zaslíbení, nabídli jim naději a uzdravení a smířili je s jejich vlastní spiritualitou. Musíme sloužit těm, kteří jsou v duchovní nouzi, aniž bychom si kladli podmínky pro naši evangelizaci. Naším cílem není obrátit, ale obnovit naději, obnovit víru a přinést smíření s Božstvím. Ať už jsme židé nebo pohané, světští nebo věřící, všichni jsme milované děti Boží a je naší povinností šířit Jeho lásku a soucit na všechny, kteří jsou ztraceni a potřebují duchovní vedení. Přijměme své poslání s pokorou a milostí a podávejme pomocnou ruku ztraceným s otevřeným srdcem a otevřenou náručí, stejně jako Bůh hledá své ztracené ovce s bezmeznou láskou a soucitem. 547 https://www.facebook.com/groups/805462950873051 + https://www.facebook.com/groups/805462950873051/user/100087717889389

{13} YESHUINISTS & YESHUINISM – RADIKÁLNĚ

ODLIŠNÉ VNÍMÁNÍ

CITACE:

Ješuinismus548 je nejliberálnější ze všech talmidských sekt. Prosazuje hodnoty svobody myšlení, tolerance a porozumění nad dogmaty. Potvrzuje právo vše zpochybňovat a zkoumat jako důležitý náboženský princip. Tvrdí, že vlastní životní zkušenost je stejně důležitá jako biblické učení. Respektuje právo všech náboženských tradic na existenci a cítí, že každá sekta Talmidi má svou roli v Kongregaci Cesty. Ješuinistická teologie je méně rigidní než teologie kterékoliv jiné talmidské sekty. Zdůrazňuje rovnost pohlaví v jazyce bohoslužeb, a dokonce i jazyk popisující Boha je méně definovaný. Dávají přednost výrazům jako "Věčný" nebo "Svatý" nebo "Božský" spíše než "Bůh" a vyhýbají se rodově specifickým zájmenům ve vztahu k Bohu. Je zde také ocenění jednoty lidstva, stvoření a vesmíru. Vidí vše jako propojené a vzájemně propojené. Zajímá se o životní prostředí a práva zvířat. Cení si rozmanitosti lidské rasy a cení si odlišnosti a rozmanitosti. Odsuzuje, jak náboženství rozděluje lidstvo, a chápe, že více než náboženství samotné je to kmenový systém a nacionalismus, co rozděluje lidstvo; Dokud se lidé budou bát odlišnosti, bude docházet ke konfliktům. Učí, že se musíme naučit odvaze přijímat odlišnosti a nebát se jich. Ješuinisté nejsou "New Age". Jsou velmi v souladu s jahvistickou tradicí. Nevymýšlejí si věci, ani si nevybírají, čemu budou věřit. Velmi používají své osobní svědomí, aby jim pomohlo v každodenním zachovávání a dodržování Smlouvy. Písmo je vnímáno jako sbírka životních lekcí a prostředek zachování židovského národa. Kultura Talmidi je vysoce ceněna, nicméně Ješuinismus zastává názor, že je důležité, aby jednotlivec pochopil, proč dělá to, co dělá – aby se podílel na aktu věčného svědectví o aktivní Boží přítomnosti v dějinách. 548 Zdroj: https://talmidi.co.il/articles-on-talmidaism-theology/yeshuinists/

{14} THE MASSORITE SECT OF TALMIDAISM

(MASSORITSKÁ SEKTA TALMIDAISMU) – RADIKÁLNĚ

ODLIŠNÉ VNÍMÁNÍ

CITACE:

Massorité549 si cení starobylých tradic a rituálů a dodržují modernizovanou formu galilejských zvyků. Massoritští mesartim (ministři) nosí při bohoslužbách tradiční oděv a na festivalech massorité připravují tradiční jídlo podle starobylých receptů. Tento výraz by neměl být zaměňován s "Massoretes", kteří jsou editory textu hebrejské bible; nebo s "Masorti", což jsou konzervativní Židé v Izraeli. Všechny tři výrazy jsou však odvozeny ze stejného hebrejského slova – masóret, což znamená "tradice". Pohled Massoritů je relativně umírněný a flexibilní. Nejsou fundamentalističtí ani konzervativní. Zaujímají učený, umírněný pohled na biblický výklad a uvědomují si, že duchovní pravda není vždy totéž, co historická pravda. Přijímají také, že ne všichni ná sledovníci Cesty jsou povoláni k tomu, aby byli massorité, a věří, že každá tradice v rámci talmidaismu má své místo a svou vlastní roli, kterou má hrát v životě moderní talmidské komunity. Étosem massoritské spirituality je pokora a soucit a jemnost ducha. Masorit oceňuje starobylý styl, zvyky a tradice, zachovává to, co je nejlepší a smysluplné, a modernizuje to, co není přenositelné do moderního života. Massoritské modlitby jsou velmi ve starověkém hebrejském stylu poezie, massoritská hudba je velmi blízkovýchodní a massoritské společenské zvyky se snaží odrážet zvyky starověkých Izraelitů. Teorie, která se za tím vším skrývá, spočívá v tom, že při co největším znovuvytvoření kultury starověkého Izraele bude massoritský Talmidi nakonec schopen automaticky porozumět obrazům a důvodům, které se skrývají za hebrejským písmem. Tóra a Proroci byli napsáni se specifickou kulturou, a bez pochopení této kultury člověk nemůže plně ocenit Písmo. Masoritská teologie také nevidí konflikt mezi vědou a pravým náboženstvím; veškeré poznání a moudrost v konečném důsledku pocházejí od Boha. 549 https://talmidi.co.il/articles-on-talmidaism-theology/massorites/

{15} WOVOKOVA SPIRITUALITA ANEB NATIVE

AMERICAN PEOPLE

CITACE:

ŽIVOTOPIS WOVOKA BY ENCYCLOPEDIA OF WORLD BIOGRAPHY550

Wovoka (1856-1932) založil na základě vize náboženství tance duchů. Byl složitou osobností, kterou indiáni uctívali, zatímco místní osadníci ho po celý život odsuzovali jako podvodníka a blázna. Na základě osobní vize vytvořil Wovoka koncem 80. let 19. století náboženství tance duchů. Zkreslený výklad jeho víry a učení přispěl k událostem, které vedly k masakru na Wounded Knee koncem prosince 1890. Wovokův vliv na místní Pajuty a původní Američany na celém Západě pokračoval i po jeho smrti v roce 1932. Až do roku 1990 byla dokumentace o Wovokově životě roztříštěná a byl předmětem spekulací i zkreslených informací. Po roce 1890 byl považován za málo významného. Jedinou obecnou zprávou o jeho životě byla biografie Paula Baileyho z roku 1957, která ve čtenáři zanechává dojem, že Wovoka byl vlídný hochštapler. Význam a důsledky jeho života jsou však mnohem složitější. Klíčové primární zdroje a životopisné shrnutí přináší kniha Wovoka and the Ghost Dance (Wovoka a tanec duchů) Michaela Hittmana, antropologa z Long Island University. Hittman začal studovat nevadský kmen Yerington Paiute v roce 1965 a kniha pramenů, dokončená o pětadvacet let později, je mimořádnou kompilací (více než 300 stran) komentářů a pramenů, včetně původních rukopisů Wovok ových osobních známých, fotografií, novinových zpráv, vládních dopisů a hlášení, písní tance duchů, názorů dalších antropologů, k omentářů žijících členů kmene a rozsáhlé bibliografie. Každé seriózní studium života tohoto slavného proroka by mělo začít touto publikací. Podle Hittmana byl Wovoka "velký muž a falešný člověk. "

550 ŽIVOTOPIS WOVOKA BY ENCYCLOPEDIA OF WORLD BIOGRAPHY

Zdroj obrázku551 Wovoka se narodil kolem roku 1856 ve Smith Valley nebo Mason Valley v Nevadě jako jeden ze čtyř synů Tavida, známého také jako Numo-tibo's, známého šamana. (Souvislost Wovokova otce s dřívějším Tancem duchů z roku 1870 v tomto regionu je nejasná). Oba Wovokovi rodiče přežili až do dvacátého století. Přibližně ve čtrnácti letech byl Wovoka poslán žít a pracovat do skotsko -anglické rodiny Davida Wilsona. Během tohoto období získal jména Jack Wilson a Wovoka, což znamená "dřevorubec." Náboženské vlivy na Wovoku byly různé. Wovoka byl zřetelně ovlivněn náboženskými hodnotami zbožné sjednocené presbyteriánské rodiny; pan Wilson si každý den před prací četl Bibli. Žil v oblasti, kde byli běžní potulní kazatelé a kde převládal mormonismus. Je možné, že Wovoka cestoval do Kalifornie a na severozápad Pacifiku, kde mohl být v kontaktu s rezervačními proroky Smohallou a Johnem Slocumem. Přibližně ve dvaceti letech se oženil s Tumm, známou také jako Mary Wilsonová. Vychovali spolu tři dcery. Nejméně dvě další děti zemřely. 551 https://iloveancestry.com/topics/ancestry/north-america/native-american-indian/wovoka- paiute-medicine-man-ghost-dance-movement/

NÁBOŽENSTVÍ TANCE DUCHŮ552

Wovoka propagoval Kruhový tanec národa Numu a bylo mu přiznáno, že jako mystik má některé vlastnosti svého otce. Jeden z jeho dlouholetých známých popsal mladého Wovoku jako "vysokého, urostlého muže s pronikavýma očima, pravidelnými rysy, hlubokým hlasem a klidným a důstojným vystupováním." Místní sčítací agent o něm mluvil jako o "inteligentním" a okresní noviny dodaly, že se podobá "zesnulému Henrymu Wardu Beecherovi." Wovoka byl po celý svůj život znám jako střídmý člověk. Zlom ve Wovokově životě nastal koncem 80. let 19. století. V prosinci roku 1888 Wovoka pravděpodobně trpěl spalničkami. Na dva dny upadl do kómatu. Pozorovatel Ed Dyer řekl: "Jeho tělo bylo ztuhlé jako prkno. " Protože Wovokovo uzdravení korespondovalo s úplným zatměním Slunce 1. ledna 1889, připisoval mu Numus zásluhu na navrácení Slunce, a tím i na záchraně vesmíru. Po tomto zjevném zážitku blízké smrti Wovoka prohlásil, že měl duchovní vizi s osobním kontaktem s Bohem, který mu dal konkrétní pokyny pro ty, kdo jsou stále na zemi. Podle Wovoky mu Bůh sdělil, že na jaře roku 1891 dojde k proměně, kdy zemřelí budou opět žít, zvěř bude opět vzkvétat a bílí zmizí ze země. Dostal také pokyn, aby se podělil o moc s prezidentem Východu Benjaminem Harrisonem. Do doby apokalypsy radil Wovoka živým, aby pracovali pro dominantní obyvatelstvo a snažili 552 Zdroj obrázek - Aktá Lakota Museum

se žít morálně čistým životem. Plán do budoucna mohl být zajištěn pouze tehdy, pokud se věřící řídili zvláštními vzory a poselstvími Tance duchů, které Wovoka učil své následovníky. Místní věřící už na něj začali spoléhat, že přinese tolik potřebný déšť. Národní prostředí původních obyvatel Ameriky bylo takové, že se Wovokovo poselství brzy rozšířilo po celém západním území Severní Ameriky. Scott Peterson, autor knihy Native American Prophesies, vysvětluje: "Wovokovo poselství naděje se mezi demoralizovanými kmeny šířilo jako požár. " Zanedlouho se zástupci více než třiceti kmenů vydali na pouť, aby navštívili Wovoku a poznali tajemství tance duchů. Agent od Pyramid Lake v listopadu 1890 Wovoku propustil jako "mírumilovného, pracovitého, ale bláznivého Pah -Uta, " který "se prohlásil za domorodého Ježíše, jenž má vykoupit Rudého muže. " O dva týdny později vyjádřil pisatel časopisu Walker Lake Bulletin znepokojení nad 800 "nevrlými a drzými" mužskými indiány, kteří se účastnili tance v rezervaci Walker Lake. O den později vedl první známý oficiální rozhovor s Wovokou indiánský zvěd armády Spojených států Arthur I. Chapman. Byl vyslán, aby našel "indiána, který se vydával za Krista!" Chapman nebyl tím, co našel, nijak znepokojen. Nejdynamičtější důkaz Wovokova působení se odehrál poblíž Badlands v Jižní Dakotě. Delegáti regionálních Siouxů, včetně Krátkého býka a Kopajícího medvěda, se vrátili s poselstvím, že nošení košile Tance duchů učiní bojovníky nezranitelnými. Mezi těmi, kdo toto ujištění přijali, byl i slavný náčelník Sedící býk. Podmínky byly pro poselství o osvobození v Badlands ideální: bizoni mizeli, původní obyvatelé byli vytlačováni na zmenšující se území rezervace, protože v roce 1889 byla vymezená oblast otevřena bílému osídlení. Atmosféru umně přibližuje román o Lakotech Song of Wovoka z roku 1892, který popisuje: "Konec jejich [lakotského] způsobu života se zdál být banální ve srovnání se zcela reálnou možností vyhlazení. " Lakotové si Wovokovo učení, tedy pasivitu a trpělivost při čekání na boží zásah, špatně vyložili jako výzvu k aktivnímu zbavení země bílých osadníků. Mezi bílými osadníky a armádou v regionu se objevil strach. Nejistou budoucnost nově vzniklých států Severní a Jižní Dakota ohrožovalo "šílenství tance duchů. " Vzpomínky na povstání v Minnesotě v roce 1862 i na debakl u Little Big Hornu byly stále silné. Agent James McLaughlin z rezervace Standing Rock v Severní Dakotě, který nebyl schopen prosadit zákaz tance duchů mezi Lakoty, nařídil zatčení Sedícího býka, uznávaného lakotského vůdce, čímž záměrně narušil plán na zatčení Sedícího býka, který měl připravi t jeho starý kolega Buffalo Bill Cody, který by zatčení zajistil, aniž by Sedícímu býkovi ublížil. Jak uvedl indiánský zvěd Charles A. Eastman, 15. prosince 1890 vypukl při zatýkání Sedícího býka vojáky protest, který vyústil v přestřelku, při níž byl Sedící býk, šest indiánských obránců a šest indiánských policistů zabito. O několik dní později těžce nemocný Big Foot a jeho skupina pochodovali na místo kapitulace v rezervaci Pine Ridge v Jižní Dakotě. U Wounded Knee se jim postavila přesila 470 vojáků. Při závěrečném odzbrojování se strhla přestřelka. Více než 200 původních obyvatel Ameriky, z nichž mnoho bylo žen a dětí, bylo zabito. Následujícího dne byla zmrzlá těla svlečená z oděvů tance duchů bez obřadu vhozena

do hromadného hrobu. Pro mnohé to symbolizovalo konec odporu. Rozhodně neexistují žádné důkazy o tom, že by Wovoka záměrně podporoval konfrontaci, k níž došlo u Wounded Knee. Svou představu o neproniknutelné košili později označil za "vtip." Situaci zhodnotil jeho spolupracovník Ed Dyer: "Byl jsem skálopevně přesvědčen, že Jack Wilson se v žádném případě nepokoušel úmyslně vyvolat potíže. Nikdy neobhajoval násilí. Násilí bylo v rozporu s jeho povahou. Jiní se chytali jeho proroctví a kousků a dělali z nich víc, než zamýšlel svým způsobem s e jednou rozjel na tygrovi. Bylo těžké z něj sesednout." Během několika dní po zvěrstvech u Wounded Knee vyjadřovaly místní noviny ve Wovokově regionu znepokojení nad tím, že "v okruhu 40 mil se nachází 1000 zdatných a dobře vyzbrojených bukanýrů." Paiutové začínali být "velmi drzí" a tvrdili, že "zanedlouho budou vlastnit obchody, ranče a domy, které jim kdysi patřily v kraji, a že zanedlouho seberou bílému muži farmy a koně." Obavy vyjadřovaly i vládní zdroje. Frank Campbell uznal, že "mesiášské šílenství" má "ústředí" v Nevadě, a 5. září 1891 napsal komisaři p ro indiánské záležitosti: "Příčinou jeho všeobecného šíření mezi indiány je naděje, kterou tito lidé chovají, že nějaká síla větší, než jsou oni sami, může zastavit a rozdrtit přicházející příval civilizace, který je má brzy zaplavit." O měsíc později C. C. Warner, otevřeně nepřátelsky naladěný indiánský agent Spojených států u Pyramid Lake, prohlásil, že Wovokovi nepřidá na "proslulosti" tím, že ho nechá zatknout. "Budu s ním jednat tak, že mu nebudu věnovat pozornost nebo ho budu mlčky ignorovat." V prosinci 1892 hlásil, že ačkoli nezaznamenal žádnou místní agitaci, "pojal podezření, že 'mesiáš' Jack Wilson používá mezi cizími indiány zlovolný vliv, který by mohl vyústit v jarní povstání mezi indiány." Jeho velitel farmářů v rezervaci Walker River provedl osobní šetření. V srpnu následujícího roku Warner oznámil, že "fanatismus tance duchů" je "věcí minulosti" a že "nejsilnější zbraní, kterou lze proti tomuto hnutí použít, je zesměšnění. " STŘEDNÍ LÉTA, 1890-1920 Úloha Wovoka v letech po Wounded Knee byla obecně přehlížena. Je však zřejmé, že neupadl v zapomnění a neváhal využít své neobvyklé slávy a moci. Indiánský agent v červnu 1912 hlásil, "že Jack Wilson je stále v úctě u Indiánů v různých částech země a že ho stále považují za velkého medicinmana." O dva roky později toto tvrzení ještě posílil a dodal: "Vliv 'Mesiáše' Jacka Wilsona z doby před pětadvaceti lety není mrtvý." Indiánský agent S. W. Pugh zastával zcela jiný postoj než C. C. Warner. Když Jack Wilson usiloval o přidělení pozemků v rezervaci, vybízel komisaře pro indiánské záležitosti, aby mu to pomohl umožnit. "Rád bych ho tu měl, protože je mezi svými lidmi stále mocný a mohl by být výborně využit, kdyby tu byl. Je to velmi inteligentní indián a zřejmě mírumilovný. Tito lidé ho budou následovat kamkoli a on má pokrokové myšlenky. " Ačkoli si Wovoka v mládí vybudoval pověst silného a spolehlivého pracovníka, proslulost fenoménu tance duchů vedla k tomu, že během zbývajícího života využil svůj čas jinak. Pokusy dostat ho na Světovou kolumbijskou výstavu v Chicagu v roce 1893 i na Střed ozimní veletrh v San Francisku v roce 1904 zřejmě ztroskotaly, ale podnikl cesty do rezervací ve Wyomingu, Montaně a Kansasu i na bývalé indiánské území

Oklahomy. Některé cesty trvaly až šest měsíců. Při jedné cestě byl zasypán dary a až 1 200 dolarů v hotovosti. V roce 1924 dopravil historik a herec Tim McCoy Wovoku limuzínou na natáčení filmu, který natáčel v severní Kalifornii. Tam se k němu Arapahové, kteří byli najati pro film, chovali s naprostou úctou. Zatímco byl doma, Wovoka provozoval další čilou formu podnikání. S pomocí svého přítele Eda Dyera a dalších lidí odpovídal na četné dopisy a žádosti o konkrétní předměty, včetně thaumaturgů a kusů oblečení, které nosil. Nechával si platit za červenou barvu, stračí peří apod. Příhodné je, že Dyer, jeho častý tajemník, byl také dodavatelem. Jedním z nejoblíbenějších předmětů byl klobouk, který nosil "Prorok. " Obvyklá cena pro korespondenta byla 20 dolarů. Dyer poznamenal: "Přirozeně byl pod nutností koupit od e mne další za značně sníženou částku. Ačkoli jsem s klobouky dělal stálý a docela výnosný obchod, záviděl jsem mu jeho přirážku, která až loupeživě převyšovala tu mou. " Překvapivě se nenašel žádný z odpovědních dopisů, které Wovoka diktoval. Navzdory své relativní proslulosti a finančnímu zajištění žil Wovoka i nadále prostým životem. Ještě v roce 1917 bydlel ve dvoupokojovém domku postaveném z hrubých prken. Jeden z návštěvníků hlásil: "Žije čistě podle indiánských zvyklostí s velmi malým vybavením domácnosti. Spí na podlaze a podle všeho používá podlahu také jako stůl k jídlu. " Wovoka měl také zajímavou okrajovou roli v "politickém" světě. Již v listopadu 1890 navrhl bývalý zaměstnanec Úřadu pro indiánské záležitosti, že oficiální pozvání Wovoky a některých jeho stoupenců do Washingtonu "by mohlo mít tendenci toto šílenství utišit." Jeho raná vize samozřejmě zahrnovala názor, že se bude dělit o vedení státu s tehdejším prezidentem Benjaminem Harrisonem. V roce 1916 přinesly noviny Mason Valley News zprávu, že Wovoka zvažuje návštěvu prezidenta Woodrowa Wilsona, aby pomohl "ukončit vražednou válku v Evropě" (Wovokův vnuk se podle předpovědi svého dědečka stal pilotem a zemřel jako hrdina ve druhé světové válce). Ve 20. letech 20. století byl Wovoka vyfotografován na shromáždění Warrena G. Hardinga. Možná, že volba Charlese Curtise, Sac -Foxe z Kansasu, vicepre zidentem Spojených států byla znamením předpovězeného tisíciletí. Wovoka mu 3. března 1929 poslal radiogram, v němž stálo: "Jsme rádi, že jste viceprezidentem, a doufáme, že se jednou stanete prezidentem. " Wovoka se tak symbolicky stal prezidentem. Není možné absolutně posoudit skutečné nadání tohoto nevadského mystika a určit, které z jeho aktivit byly výsledkem skutečné inspirace a které pouhým trikem. Existuje mnoho svědectví o jeho úspěších, které sahají od splněných proroctví a navracení lidí z mrtvých až po předpovídání počasí, vyvolávání deště, přežití výstřelů ze zbraní a výrobu ledu uprostřed léta. Jeho spolupracovník Ed Dyer se domníval, že "je velmi lidské věřit tomu, čemu chceme věřit."

POSLEDNÍ ROKY

Antropolog Michael Hittman vysvětluje většinu Wovokových šamanských praktik a víry v kontextu jeho rodné kultury a dochází k závěru: "Zdá se, že Wovoka si víru ve své původní zjevení a nadpřirozené schopnosti udržel až do samého konce. " Ed Dyer později poznamenal: "Jeho prestiž trvala až do konce. " Jeho služby šamana

byly žádané až do doby krátce před jeho vlastní smrtí 29. září 1932, kdy zemřel na zánět zvětšené prostaty. Jeho více než padesátiletá manželka zemřela pouhý měsíc předtím. Členka kmene Yerington Paiute Irene Thompsonová vyjádřila reakci místních Numuů: "Když zemřel, mnoho lidí si myslelo, že se Wovoka ještě vrátí. " Noviny v Renu sice přinesly obsáhlý popis jeho života, ale v podstatě ho odmítly jako podvodníka: "'Magie' fungovala s pomocí neprůstřelné vesty; pilulky bílých mužů a několik dobrých 'přestávek' v počasí z něj udělaly nejvlivnější postavu své doby mezi indiány. " Scott Peterson ve své studii o indiánských prorocích z roku 1990 tvrdí, že kdyby Wovoka "nestanovil datum apokalypsy Tanec duchů se svou vizí světlých zítřků mohl být velmi dobře vitální silou v dnešním světě". Ve skutečnosti prvky náboženství tance duchů pronikly do praxe mnoha kmenů i po tragédii u Wounded Knee. Určitou formu původního tance předvádějí někteří Lakotové dodnes. Historik L. G. Moses popisuje Wovoku jako "jednoho z nejvýznamnějších svatých mužů, kteří se kdy objevili mezi severoamerickými indiány. " John Grim v Encyklopedii náboženství přisuzuje mystikovi zásluhy za prosazování "panindiánské identity. " Hittman tvrdí, že klíčovými prvky "Velkého zjevení" zůstávají "poctivost, důležitost tvrdé práce, nutnost nenásilí a imperativ mezirasové harmonie. " Wovokova role "agitátora" zůstává také výrazně symbolická. V roce 1968 vzpomínal bývalý vydavatel novin Mason Valley News (které ignorovaly smrt slavného obyvatele v roce 1932) na Wovokovo stoické vystupování v elegantním oděvu v ulicích městečka: "Nejlepší lidská podoba dřevěného indiána, jakou jsem kdy viděl. Ach, byl to jediný typ člověka, který otřásl armádou a Washingtonem, D. C. Někdo by to dnes měl udělat." O pět let později, poté co Dee Brown připomněl Američanům zapomenuté zvěrstvo z dějin amerického pohraničí, obsadili členové Amerického indiánského hnutí (AIM) původní místo Wounded Knee a svedli s americkými jednotkami bitvu.

LAKOTSKÝ TANEC DUCHŮ V PINE RIDGE

20. ČERVNA 1890 PANÍ Z.A. PARKEROVÁ Následuje popis tance duchů, který paní Z. A. Parkerová pozorovala 20. června 1890 na potoce White Clay v rezervaci Pine Ridge v teritoriu Dakota. Na toto místo jsme přijeli kolem půl jedenácté v nádherný říjnový den. Na stany roztroušené tu a tam v nízkých, chráněných místech jsme narazili dlouho předtím, než jsme dorazili na místo tance. Posléze jsme spatřili více než tři sta stanů rozmístěných do kruhu s velkou borovicí uprostřed, která byla pokryta pruhy látky různých barev, orlími pery, vycpanými ptáky, drápy a rohy – to vše byly obětiny Velkému duchu. Obřady právě začaly. Uprostřed kolem stromu se shromáždili jejich šamani a také ti, kteří měli to štěstí, že měli vize a v nich viděli a mluvili s přáteli, kteří zemřeli. Patnáctičlenná skupina začala zpívat a pochodovala v zástupu, ostatní se přidávali za nimi. Po pochodu kolem kruhu stanů se otočili do středu, kde se shromáždilo mnoho lidí a sedělo na zemi. Myslím, že ten den měli na sobě poprvé duchařskou košili nebo duchařské šaty.

Všimla jsem si, že všechny byly nové a mělo je na sobě asi sedmdesát mužů a čtyřicet žen. Manželka muže zvaného Návrat z průzkumu viděla ve vidění, že všichni její přátelé nosí podobné šaty, a když se probrala z transu, svolala ženy a ty zhotovily velké množství posvátných oděvů. Byly z bílé bavlněné látky. Šaty žen byly střiženy jako jejich obyčejné šaty, volné roucho se širokými splývavými rukávy, u krku namalované modře, ve tvaru trojcípého šátku, s měsícem, hvězdami, ptáky atd. proloženými pravými peříčky, namalovanými na pase, které nechávaly spadnout až na tři palce od země, dole třásně. Ve vlasech, poblíž temene, bylo přivázáno peří. Všimla jsem si absence jakýchkoli ozdob hlavy, a protože jsem znala jejich marnivost a zálibu v nich, přemýšlela jsem, proč tomu tak je. Po dotazu jsem zjistila, že odhazují vše, co jim vyrobili běloši. Duchařské košile pro muže byly vyrobeny ze stejného materiálu -košile a legíny natřené na červeno. Některé legíny byly pomalované pruhy, které se táhly nahoru a dolů, jiné se rozbíhaly dokola. Košile byla kolem krku namalovaná modře a celý oděv byl fantasticky posetý postavičkami ptáků, luků a šípů, slunce, měsíce a hvězd a všeho, co viděli v přírodě. Po vnější straně rukávů byly řady peříček uvázaných na koncích brků a ponechaných, aby poletovaly ve větru, a také řada kolem krku a nahoře a dole na vnější straně nohavic. Všimla jsem si, že řada z nich měla v dlouhých vlasech uvázané vycpané ptáčky, hlavy veverek apod. Obličeje všech byly namalované červeně s černým půlměsícem na čele nebo na jedné tváři. Když se dav shromáždil kolem stromu, začal velekněz neboli mistr obřadů promlouvat a dával jim pokyny ohledně zpěvu a dalších záležitostí. Po jeho asi patnáctiminutové řeči všichni povstali a zformovali se do kruhu. Pokud jsem to dobře spočítala, bylo tam asi tři sta až čtyři sta lidí. Jeden stál přímo za druhým a každý měl ruce na ramenou svého souseda. Poté, co se několikrát prošli kolem a skandovali: "Otče, přicházím," přestali pochodovat, ale zůstali v kruhu a spustili ten nejstrašnější, srdce drásající nářek, jaký jsem kdy slyšel – plakali, sténali, naříkali a křičeli ze svého zármutku a vzývali své zesnulé přátele a příbuzné a zároveň nabírali hrsti prachu u svých nohou, omývali si v něm ruce a házeli si ho na hlavu. Nakonec zvedli oči k nebi, ruce sep jali vysoko nad hlavou a stáli vzpřímeně a naprosto klidně a vzývali sílu Velkého ducha, aby jim dovolil vidět a mluvit se svými zemřelými. Tento obřad trval asi patnáct minut, pak se všichni posadili na svá místa a vyslechli si další proslov, kterému jsem nerozuměla, ale o němž jsem se později dozvěděla, že to byla slova povzbuzení a ujištění o příchodu mesiáše. Když znovu vstali, rozšířili kruh tak, že se postavili čelem ke středu, chytili se za ruce a pohybovali se po způsobu školních dětí při hře "Oko jehly". A nyní začalo nejsilnější vzrušení. Šli tak rychle, jak jen mohli, jejich ruce se pohybovaly ze strany na stranu, jejich těla se kymácela, paže s rukama pevně sevřenýma v rukou sousedů se vší silou kývaly sem a tam. Pokud se některý z nich, slabší a křehčí, přiblížil k pádu, škubali s ním a stavěli ho do pozoru, dokud unavené přirození neustoupilo. Půda byl a obdělaná a odřená mnoha nohama, až jemný prach podobný mouce ležel lehký a sypký do hloubky dvou nebo tří palců. Vítr, který zesílil, ho občas zvedl, zahalil tanečníky a skryl je před zraky. V kruhu byli muži, ženy a děti, silní a statní, slabí, kteří měli spotřebu, i ti, kteří byli blízko smrti. Věřilo se, že nemocní se vyléčí, když se zapojí do tance a ztratí vědomí. Od začátku zpívali na monotónní melodii slova...

Otče, přicházím; Matko, přicházím; Bratře, přicházím; Otče, vrať nám naše šípy. Všechna tato slova opakovala stále dokola, dokud se z kruhu nevytrhl nejprve jeden a pak druhý, neodpotáceli se a nepadli. Jedna žena spadla několik metrů ode mě. Přiblížila se k nám, vlasy jí vlály přes obličej, který byl fialový a vypadal, jako by jí měl a prasknout krev; ruce a paže se jí divoce pohybovaly, každý nádech byl vzdech a sténání; padla na záda a skácela se jako špalek. Přistoupila jsem k ní, když tam ležela bez hnutí, ale každý sval se jí škubal a chvěl. Zdálo se, že je v naprostém bezvědomí. Někteří muži a několik žen se rozběhli, vysoko přešlapovali a strašlivě lomcovali vzduchem. Někteří mi později vyprávěli, že měli pocit, jako by se proti nim zvedala země a chtěla je udeřit do obličeje. Jiní padali tam, kde stáli. Jedna žena spadla přímo do kruhu a její manžel vystoupil a postavil se nad ni, aby ji nepošlapali. Nikdo nikdy nerušil ty, kteří upadli, ani si jich nevšímal, kromě toho, že od nich odháněl dav. V tanci pokračovali, dokud v bezvědomí neležela celá stovka osob. Pak se zastavili, posadili se do kruhu, a když se každý probral z transu, byl přiveden do středu kruhu, aby vyprávěl svůj zážitek. Každý vyprávěl svůj příběh medicimanovy a ten ho vykřikoval davu. Ani jeden z deseti netvrdil, že něco viděl. Zeptal jsem se jednoho indiána – vysokého, silného chlapíka, rovného jako šíp -, co zažil. Řekl, že viděl orla, který se k němu blížil. Letěl kolem dokola, přibližoval se a přibližoval, až k němu natáhl ruku, aby ho chytil, když vtom zmizel. Zeptal jsem se ho, co si o tom myslí. "Velká lež," odpověděl. Při rozhovoru s nimi jsem zjistil, že tomu nevěří ani jeden z dvaceti. Po nějaké době odpočinku absolvovali stejné představení třeba třikrát denně. Cvičili p ůst a každé ráno se ti, kdo se zapojili do tance, museli ponořit do potoka.

ZDROJ DOPISŮ553

∎

Mesiášský dopis od Wovoky napsal(a) James Mooney Protože jsem vždy projevoval pochopení pro jejich myšlenky a pocity a nyní jsem vykonal dlouhou cestu k samotnému mesiáši za cenu značných obtíží a útrap, byli Indiáni konečně plně přesvědčeni, že si opravdu přeji dozvědět se pravdu o jejich novém náboženství. Několik dní po mé návštěvě v Levé ruce mě navštívilo několik delegátů, kteří byli vysláni v srpnu předchozího roku, v čele s Černým krátkým nosem, Čejenem. Po úvodních přivítáních mi řekl, že Čejeni a Arapahové jsou nyní přesvědčeni, že řeknu pravdu o jejich náboženství, a protože milují své náboženství a touží po tom, aby běloši věděli, že je všechno dobré a neobsahuje nic špatného nebo nepřátelského, předají mi nyní poselství, které jim dal sám Mesiáš a že bych ho mohl 553 http://www.ghostdance.us/history/history-messiahletter.html

vzít zpátky a ukázat ho Washingtonu. Pak vytáhl ruku z korálkového váčku a dal mi dopis, který, jak se ukázalo, byl poselstvím nebo vyjádřením doktríny, kterou Wovoka přednesl čejenským a arapažským delegátům, z nichž jedním byl i Černý krátký nos, při pří ležitosti jejich poslední návštěvy Nevady v srpnu 1891 a zapsal na místě: lámanou angličtinou od jednoho z arapažských delegátů, Caspera Edsona, mladého muže, který získal určité anglické vzdělání několikaletou docházkou do vládní indiánské školy v Carlisle v Pensylvánii. Na zadní straně novin byl duplikát v poněkud lepší angličtině, napsaný dcerou školačky Black Short Nose, jak jí diktoval její otec, když se vrátil. Tyto dopisy obsahovaly poselství, které mělo být doručeno oběma kmenům, a jak je výslovně uvedeno v textu, nebyly určeny k tomu, aby je viděl bílý muž. Dcera Černého krátkonosého se pokusila tuto větu vymazat ještě předtím, než mi otec dopis přinesl, ale ty řádky byly stále jasně viditelné. Je to ryzí oficiální prohlášení doktríny o tanci duchů, jak ji dal sám mesiáš svým učedníkům. Je zde reprodukován ve dvou a doslovných překladech, tak jak byl přijat, s [třetím] překladem pro ty, kteří nejsou zvyklí na Carlisleovu angličtinu. V souladu s požadavkem Indiánů jsem přivezl originál do Washingtonu, kde jej přečetl indiánský komisař, ctihodný T. J. Morgan, načež jsem dal zhotovit dvě kopie, jednu jsem dal komisaři a druhou jsem si ponechal sám, originál jsem vrátil jeho majiteli, Černému krátkému nosu.

∎

Dopis Mesiáše (Arapaho Version) Co si přinesete domů, to roztančíte a totéž vám dáme. Když tančíte čtyři dny a jeden den, tančete ve dne, pět dní a pak padesát, umyjete se pětkrát pro každé tělo. Má tě rád (flok), dáváš mu spoustu věcí, jeho srdce sedí, cítí se dobře. Poté, co se vrátíte domů, dá dobrý mrak a dá vám šanci, abyste se cítili dobře. A on vám dá dobrého ducha. A on vám dá (al) dobrou barvu. Vy chcete, abyste sem přišli za tři měsíce, odtamtud nějaké kmeny. Letos bude (bude) pořádný kus sněhu. Někdy prší, na podzim prší, letos prší, nikdy vám nic takového nedaruje. Dědeček řekl, že když zemře, nikdy nepláče, nikomu neublížil. Žádný boj, vždy se chovej dobře, přinese ti to uspokojení, tento mladý muž, je to dobrý otec a matka, neříkej to žádnému bílému muži. Jueses byl na zemi, jako mrak. Každé tělo je zase naživu, nevím, kdy tu bude, jestli to bude letos na podzim nebo na jaře. Nikdo nikdy neonemocní, buď znovu mladý, -- (pokud už mladý člověk není nemocný), pracuj pro bělochy, nikdy se s ním neobtěžuj, dokud neodejdeš, až se země otřese, neboj se, nikomu neubliž. Šest (týdnů) nocí tančíš a tančíš nohama [jídlem?], abys jedl pro každé tělo a umýval se ve vodě. to je vše, co chci říct, jsem v tobě. A jednou od něho dostaneš dobrá slova, Nelži.

∎

Dopis Mesiáše (Cheyenne Version) Když se vrátíte domů, musíte tančit. Musíte tančit čtyři noci a jeden den. Ráno se vykoupeš, než půjdeš do svých domovů, pro každého a dopřeješ všem to samé. Jackson Wilson vás má všechny rád, je rád, že se mu dostane mnoha dobrých věcí.

Jeho srdce se plně rozplývalo radostí, až se vrátíš domů, dám ti dobrý oblak a dám ti šanci, aby ses cítil dobře. Dávám vám dobrého ducha a dávám vám všem dobré barvy, chci, abyste sem znovu přišli, chci, aby za tři měsíce odtamtud byly všechny kmeny. Sněhu bude letos dost. Někdy prší, letos na podzim prší, nikdy ti nic takového nedá, dědečku, říkal, když umírali, nikdy neplačte, nikomu neubližujte, nikomu neškodte, nebojujte. Chovejte se vždy slušně. Přinese vám to uspokojení do života. Tento mladý muž je dobrým otcem a matkou. Neříkejte o tom bílým lidem, Juse je na zemi, je jako mrak. Každé tělo je znovu živé. Neodmítejte pracovat pro bělochy a nedělejte s nimi žádné potíže, dokud je neopustíte. Když se země třese, nebojte se, neublíží vám to. Chci, abys tančil šest týdnů. Jezte a dobře se umyjte, očistěte se [Zbytek dopisu byl vymazán].

∎

Dopis Mesiáše (volné překlady) Překlad: James Mooney Když se vrátíte domů, musíte tančit pět dní. Tancujte čtyři po sobě jdoucí noci a poslední noc pokračujte v tanci až do rána pátého dne, kdy se všichni musí vykoupat v řece a pak se rozejít do svých domovů. Všichni musíte postupovat stejným způsobem. Já, Jack Wilson, vás všechny miluji a mé srdce je plné radosti z darů, které jste mi přinesli. Až se vrátíš domů, dám ti dobrý mrak [déšť?], který ti udělá dobře. Dávám vám dobrého ducha a dávám vám všem dobrou barvu. Chci, abyste za tři měsíce přišli znovu, někteří z každého kmene tam [na indiánském území]. Letos bude hodně sněhu a trochu pršet. Na podzim bude takový déšť, jaký jsem vám ještě nikdy nedal. Dědeček [univerzální uctivý titul mezi Indiány a zde znamenající mesiáše] říká, když vaši přátelé zemřou, nesmíte plakat. Nesmíš nikomu ublížit ani nikomu činit Zlo. Nesmíte bojovat. Dělejte vždy to, co je správné. Dá vám to spokojenost v životě. Tento mladý muž má dobrého otce a matku. (Možná se jedná o Caspera Edsona, mladého Arapaha z kmene Arapah, který zapsal tuto zprávu od Wovoky pro delegaci). Neříkejte o tom bílým lidem. Ježíš je nyní na zemi. Vypadá jako mrak. Mrtví jsou opět naživu. Nevím, kdy tu budou; Možná letos na podzim nebo na jaře. Až přijde čas, už nebude žádná nemoc a všichni budou opět mladí. Neodmítejte pracovat pro bílé a nedělejte s nimi žádné potíže, dokud je neopustíte. Až se země bude třást [při příchodu nového světa], nebojte se. Neublíží vám to. Chci, abys tančila každých šest týdnů. Uspořádejte hostinu na tanci a dejte si jídlo, které může sníst každý. Poté se vykoupejte ve vodě. To je vše. Ode mne ještě někdy dostaneš dobrá slova. Nelžete.

{16} OREGON GNOSIS

Oregon Gnosis554 byl vytvořen, aby pomohl ostatním objevit, jak se osvobodit od utrpení. Učení Samaela Aun Weora pomáhá ukázat cestu k sebeobjevení a osvícení. „Jsem jen ukazatel. Dosáhněte své vlastní seberealizace." -Samael Aun Weor. Náboženství, inteligence a bytí-nejvnitřnější-bůh. (Aktualizováno: 26. ledna

2022)555

CITACE:

„Všechna náboženství jsou drahé kameny navlečené na zlaté niti Božství. Všechna náboženství uchovávají věčné hodnoty. Falešná náboženství neexistují. Všechna náboženství jsou nezbytná; všechna náboženství plní své životní poslání. Náboženské principy nikdy neumírají. Náboženské formy mohou zemřít, ale náboženské principy, jinými slovy věčné hodnoty, nemohou zemřít nikdy. Pokračují; jsou znovu oblečeny do nových forem. Pod sluncem se každé náboženství rodí, roste, vyvíjí se, množí se v mnoho sekt a umírá. Tak to vždy bylo a bude." - Samael Aun Weor „K náboženským tématům by se mělo přistupovat s větším respektem, s velkým smyslem pro úctu, se skutečnou tvůrčí inteligencí. Všechna náboženství obsahují stejné principy, stejné věčné hodnoty, které se liší pouze svou náboženskou formou. Pro křesťana není inteligentní vysmívat se náboženství Buddhy, hebrejskému náboženství nebo hinduistickému náboženství, protože všechna náboženství spočívají na stejném základě. Studenti musí vědět, jak inteligentně jednat s lidmi všech náboženství, škol a sekt, a proto není moudré, když ani nevědí, jak si v chrámu zachovat správnou vyrovnanost. Satan, kterého v sobě nosíme, toto ego, toto „já,“ říká; Mám víc peněz než on, jsem krásnější než ona, mám víc inteligence než on, mám větší prestiž, víc bystrosti než oni atd. Kdo chce skutečně pochopit, co je inteligence, musí se ji naučit cítit, musí ji žít a zažijte to pomocí hluboké meditace. Inteligence se nedosáhne s více knižními informacemi, s více zkušenostmi, s více penězi nebo s větší prestiží. Inteligence v nás může vzkvétat pouze tehdy, když pochopíme celý proces „já“ (EGO). Když „já“ zemře, když se Ego rozpustí, pak jediná věc, která v nás zůstane, je Autentická Bytost, pravá Bytost, která má kýženou, velmi těžko získatelnou a autentickou inteligenci. Lidé si myslí, že mysl je kreativní, přesto se mýlí, protože „já“ (Ego) není kreativní a mysl je základním jádrem „já“. Inteligence je tvořivá, protože je z Bytí; je to atribut Bytosti, proto nesmíme zaměňovat mysl za inteligenci. Naše pravé Bytí je láska a z takové lásky se rodí skutečná a autentická inteligence, která nepatří času.“ Rozlišujme mezi myslí a myslí světla. Rozlišujme mezi subjektivním uvažováním a objektivním uvažováním. Objektivní uvažování je uvažováním Bytosti. Subjektivní uvažování je uvažováním zvířecího ega. Objektivní uvažování má pouze ten, kdo prošel buddhistickým zničením [úplné odstranění ega: pýcha, chtíč, závist, lakomství, lenost, žárlivost, hněv atd.]... Objektivním uvažováním je mysl světla, je to skutečná inteligence, vznešené myšlenky. Dámy a pánové, chci, abyste konkrétním, jasným a určitým způsobem věděli, že existují dva typy uvažování. První musíme označit jako subjektivní uvažování a druhé musíme kvalifikovat jako objektivní uvažování. 554 https://www.oregongnosis.org.in/ 555 https://www.oregongnosis.org.in/post/religion-intelligence-and-the-being-the-innermost-god

Základem prvního typu uvažování jsou bezpochyby vnější, smyslové vjemy. Druhý typ uvažování je však jiný. To lze zpracovat pouze v souladu s vnitřními, živými zkušenostmi vědomí.“ - Samael Aun Weor Kořenový význam slova náboženství je sjednotit se nebo znovu se sjednotit s Božstvím, naší Nejvnitřnější Bytostí. "Duše touží po spojení se svým Nejvnitřnějším a Nejvnitřnější touží po spojení se svým Glorianem." - Samael Aun Weor „ Bytí, Nejniternější, můžeme zažít pouze prostřednictvím hluboké meditace. Zkušenost Bytosti, nejniternější, nás radikálně proměňuje. Je zcela nemožné zažít Bytí – Nejvnitřnější, Realitu – aniž byste se stali skutečnými technickými a vědeckými mistry oné tajemné vědy zvané meditace. Je zcela nemožné zažít Bytí – Nejniternější, Realitu – aniž bychom dosáhli skutečného ovládnutí ticha a ticha mysli. Pouze když je mysl skutečně tichá, pouze když je mysl v opravdovém tichu, můžeme zažít to, co je Skutečnost, to, co je autentické Bytí, Nejvnitřnější.“ - Samael Aun Weor „Láska, kterou všechny mystické instituce světa pociťují k božství, je patrná: k Alláhovi, Brahmovi, Tao, Zenu, IAO, INRI, Bohu atd. Náboženská esoterika neučí ateismus jakéhokoli druhu, kromě toho, že Sanskrtské slovo nastika zahrnuje: žádné přijímání idolů, včetně toho antropomorfního boha nevědomé populace. Bylo by absurdní věřit v nebeského diktátora, který sedí na trůnu tyranie a vrhá blesky a blesky na tento smutný lidský mravenčí kopec. Esoterika připouští existenci Loga neboli kolektivního Stvořitele vesmíru, architekta Demiurga. Je nepochybné, že takový Demiurg není osobním božstvem, jak se mnozí mylně domnívají, ale spíše zástupem Dhyan Chohanů, andělů, archandělů a dalších sil. Bůh je bohové. Ohnivými znaky je napsáno v zářivé knize života, že Bůh je Armáda Hlasu, velké Slovo, Sloveso. Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. Všechny věci stvořil on a bez něho nevzniklo nic, co bylo stvořeno. - Jan 1:1-3 Z tohoto důvodu je zřejmé, že každá autentická lidská bytost, která skutečně dosáhne dokonalosti, vstupuje do proudu zvuku, do nebeské armády tvořené Buddhy soucitu, anděly, planetárními duchy, Elohim, Rishi – Prajapatis atd. Bylo nám řečeno, že Logos zní, a to je zřejmé. Demiurge, sloveso, je mnohonásobná, dokonalá jednota. Kdokoli zbožňuje bohy, kdokoli se jim vzdává uctívání, je schopnější zachytit hluboký význam rozmanitých božských aspektů architekta Demiurga. Když se lidstvo začalo vysmívat svatým bohům, pak smrtelně zraněno upadlo do hrubého materialismu této doby železné.“ - Samael Aun Weor “ Svatý Pavel řekl: Což nevíte, že jste chrám Boží a že Duch Boží ve vás přebývá? - 1. Korinťanům 3:16 „Duch Boží“ je náš Božský Duch; je to Nejvnitřnější. Tedy Nejniternější je to nejbožštější, co v sobě máme. Je to Bůh mezi námi. Nejvnitřnější je krásný, vznešený, čistý. Nejvnitřnější má dvě věci: duši a tělo. Duše je v kontaktu se sympatickým nervovým systémem. Nejvnitřnější je v kontaktu s cerebrospinálním systémem; tedy s mozkomíšním sloupcem. Duše trpí, užívá si, pracuje, získává zkušenosti, dopouští se chyb, je nedokonalá. Duše je hříšná. Duše se nechává unášet vášněmi a trpí za to. Přeje-li si tedy duše stát se znovu Andělem, nezbývá jí nic jiného, než zastavit své vady, znovu se očistit, a opět se očistit, a znovu se očistit, aby dosáhla jednoty s

Nejvnitřnějším. Když duše splyne s Nejvnitřnějším, to znamená, že se smísí s Nejvnitřnějším, když se s Ním opět sjednotí, pak se stane Andělem. Nejvnitřnější je plamen. Duše je další plamen. Když se oba plameny spojí, vytvoří jeden plamen. Tento plamen je anděl. A tak jsou andělé dokonalí lidé, kajícné duše, lidé, kteří činili pokání ze svých hříchů, svých zlých skutků, smilství, cizoložství, svých vražd atd. Bůh je Nejvnitřnější Duch, který je v nás, univerzální duch života. On je božský oheň, který je ve skále, ve vodách, ve vzduchu, všude ve vesmíru. Celé nekonečno je oživeno božským ohněm. Bůh je moře hořícího ohně. Hořící oheň je všude. Oheň je Bůh. Oheň jsou Letnice. Je to Bůh. Oheň, který Mojžíš viděl v keři Horeb, je Bůh. To nejniternější, co v sobě máme, je plamen božského ohně: je to Bůh v nás. Nejvnitřnější je božská osoba. Je to nebeská osoba, která je v nás. Když se duše smísí s Nejvnitřnějším, stane se Jím. Pak se staneme anděly. Andělé jsou v přírodě, jsou v řekách, v moři, v oblacích, v sopkách, všude.“ - Samael Aun Weor "Átman (Chesed), Bytost, se rozdělí na Buddhi (Geburah) a Manas (Tiferet." Chesed-Nejvnitřnější; podle hinduistů je Átman. Bylo řečeno, že Chesed je přímo řízen Jupiterem a ničím jiným. To je falešné, protože Nejvnitřnější je Marťan, válečník, bojovník. To není akceptováno mnoha kabalisty, kteří by to dokonce mohli považovat za absurdní. Ale kdo má přímou zkušenost s Chesedem, moc dobře ví, že Chesed je válečník. Je to Nejvnitřnější, kdo musí být v boji na život a na smrt s temnotou, kdo musí velmi tvrdě bojovat za svou vlastní intimní realizaci Já; Vždy je v bitvě. Je zřejmé, že má něco z Jupitera, protože dokáže uchopit žezlo králů; Nepopírám to, ale je to nepravdivé tvrzení, že On je pouze a výhradně Jupiterián. Átman je náš Nejvnitřnější, naše božská Seita, sedmý princip, který je ve všech Bytostech, ale který není ve všech lidských bytostech. Nejvnitřnější je pravá lidská bytost, která žije inkarnovaná v lidském těle a kterou všichni nosíme ukřižovanou ve svém srdci. Když se lidská bytost probudí ze svého snu o nevědomosti, vydá se svému vlastnímu Nejvnitřnějšímu. Potom se Nejvnitřnější sjednotí s Kristem a lidská bytost se stane mocnou jako Absolutno, odkud vzešla. Nejvnitřnější je Bůh v lidské bytosti. Lidská bytost, která ignoruje tuto velkou pravdu, je jen stínem, stínem svého Nejvnitřnějšího. Symbolem Nejvnitřnějšího je hvězda pěti cípů, pyramida, kříž rovných paží, žezlo.“ - Samael Aun Weor Geburah je přísnost, zákon, Buddhi, Duchovní duše, Valkýra, o které mluvil slavný španělský spisovatel pan Mario Roso de Luna; a Geburah je také krásná Helena atd. Geburah, Buddhi, byl výhradně považován za Marťana. To je chyba, protože ve světě Duchovní duše, která je ženská, najdeme lva zákona, který je solární. V Geburahu tedy nacházíme přísnost zákona, ale také vznešenost lva. Proto je buddhistický, intuitivní svět zcela solární. Bytost, Nejvnitřnější, Monáda, má dvě Duše: první je Duchovní duše, druhá je Lidská duše. Duchovní duše je Dantova Beatrice, Krásná Helena, Sulamitka moudrého Šalamouna, nevýslovná rozkošná manželka, Buddhi Theosophy. Átman, Bytost, se rozdělí na Buddhi a Manas. Buddhi je naše Valkýra, naše božská manželka (Beatrice z Dante), duchovní duše. Manas, nadřazený Manas (v Theosophy mylně nazývaný kauzální ego), je lidská duše, věčný manžel Valkýry. Buddhi a Manas jsou skutečně dvě dvojčata, dvě ryby zvěrokruhu Ryb v hlubokých vodách věčného mateřského prostoru. Protiklady mužského a ženského rodu jsou smířeny v rámci monády, aby vytvořily nesmrtelnou triádu Atman-Buddhi-Manas. - Samael Aun Weor

„ Tiferet je ženich nevěsty; je to Superior Manas východní teosofie; není to nikdo jiný než lidská duše, kauzální tělo. Je to ta Duše, která trpí a dává nám tu velmi lidskou část. Musíme rozlišovat mezi tím, co je lidská duše, a tím, co je sama o sobě Tiferet. Je velmi snadné splést si Tiphereth s kauzálním tělem. Kauzální tělo se stává vozidlem Tiferet. Někteří kabalisté předpokládají, že Tiferet, svět lidské duše, nebo správně nazývaný svět Syna člověka, je řízen Sluncem. Ve skutečnosti tomu tak není, protože je řízena Venuší. To je důvod, proč je Kristus ukřižován na Velký pátek, a to je něco, o čem musíme meditovat. Svatba Guinevery, božské Amazonky, Božské Duše, s rytířem, kterým je Lidská duše, je úžasná událost, v níž zažíváme radikální proměnu. Je to proto, že Buddhi je jako jemné a průhledné alabastrové sklo, ve kterém hoří plamen Pradžny (bytosti). Esoterické hinduistické texty neustále zmiňují slavné Trimurti Átman-Buddhi- Manas. Tento Trimurti je Nejvnitřnější se svými dvěma dušemi, ženskou duchovní duší a mužskou lidskou duší. Zdroj a základ Vysoké magie lze nalézt v dokonalém zasnoubení Buddhi-Manas v čistě duchovních oblastech nebo v pozemském světě. Školy zasvěcení učí s naprostou jasností, že krásná Helena je Buddhi, Duchovní duše šestého Venušského zasvěcení, ženský potenciál Šakti vnitřní Bytosti. Krásná Helena Trojská je stejná Helena ve Faustovi z Goetha. Helen jasně znamená zasnoubení Núse (Átman-Buddhi) s Manasem (lidskou duší), spojení, jehož prostřednictvím se spojuje vědomí a síla vůle. Proto jsou obě duše v důsledku takového spojení obdařeny božskými silami. Esence Átmanu, který je prvotním, univerzálním a věčným božským ohněm, se nachází v Buddhi, který v úplném spojení s Manas určuje „mužsko-ženské“. Ona a On, Buddhi a Manas, jsou duše dvojčata v nás (i když je intelektuální zvíře stále ještě nemá inkarnované). Jsou to dvě zbožňované děti Átmana. Jsou to věční nevěsta a ženich, kteří jsou vždy zamilovaní. Věčná dáma, Duchovní duše, vždy vyžaduje od svého rytíře, lidské duše, všechny druhy pobuřujících obětí a zázraků odvahy. Rytíř bude mít štěstí, že po těžké bitvě oslaví zasnoubení s Guinevere, královnou „Jinských rytířů“! Svět Tiferet je světem síly vůle. V tomto světě se děje pouze Otcova vůle, jak na zemi, tak i v nebi." - Samael Aun Weor Božská Matka “Déví Kundaliní, zasvěcená královna Šivy, naše osobní Božská vesmírná individuální matka, přijímá v každém stvoření pět transcendentálních mystických aspektů, které musíme vyjmenovat: 1. Neprojevená Prakrti 2. Cudná Diana, Isis, Tonantzin, Maria nebo lépe řečeno Ram-Io. 3. Hrozná Hekaté, Persefona, Coatlicue, královna infemos a smrti; teror lásky a zákona. 4. Zvláštní individuální Matka příroda, stvořitelka a architektka našeho fyzického organismu 5. Živelná kouzelnice, které vděčíme za každý vitální impuls, každý instinkt.“ “ Mezi Aztéky byla známá jako Tonantzin, mezi Řeky jako cudná Diana. V Egyptě to byla Isis, Božská Matka, jejíž závoj žádný smrtelník nezvedl. Není vůbec pochyb o tom, že esoterické křesťanství nikdy neopustilo uctívání Božské Matky Kundaliní. Očividně je to Marah, nebo lépe řečeno RAM-IO, MARY. Co ortodoxní náboženství nespecifikovala, alespoň s ohledem na exoterický nebo veřejný kruh, je aspekt Isis v její individuální lidské podobě. Je jasné, že zasvěcenci se učili pouze tajně, že tato Božská Matka existuje individuálně v každé lidské bytosti. Nelze dostatečně zdůraznit, že Matka-Bůh, Rhea, Cybele, Adonia, nebo jak ji chceme nazývat, je variantou našeho vlastního individuálního Bytí tady a teď. Výslovně řečeno, každý z nás má svou vlastní zvláštní, individuální Božskou Matku. Bůh nemá žádnou formu. Bůh je spolupodstatný pro abstraktní absolutní prostor. Bůh

má dva aspekty, moudrost a lásku. Jako moudrost je Bůh Otec, jako láska je Bůh Matka. Kosmická matka nemá žádnou podobu, ale vezme na sebe jakoukoli podobu, aby mohla prosebníkovi odpovědět. Může se prezentovat v podobě Isis, Rhea, Cibeles, Tonantzin, Marie atd. Božská Matka není žena, ani jednotlivec. Ona je ve skutečnosti neznámá látka. Bůh Matka je Láska. Bůh Matka nás zbožňuje a nesmírně miluje." — Samael Aun Weor „Celý vesmír je řízen, sledován a oživován řadou téměř nekonečných hierarchií vědomých bytostí. Každý z nich (ať už se nazývají jedním nebo druhým jménem, jako Dhyan Chohans, Andělé nebo Devas atd.) mají úkol, který musí splnit, a jsou posly pouze v tom smyslu, že jsou agenty karmického a kosmického zákony. Nekonečně se liší ve svých příslušných stupních vědomí a inteligence. Všichni jsou dokonalí lidé v nejúplnějším smyslu toho slova. Mnohonásobné andělské služby charakterizují božskou lásku. Každý Elohim pracuje v rámci své specializace. Můžeme a musíme žádat o andělskou ochranu.“ - Samael Aun Weor Náš Pán Kristus nás naučil modlit se takto: 1. Otče náš, jenž jsi na nebesích, 2. Posvěť se jméno tvé, 3. Přijď království tvé, 4. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. 5. Chléb náš vezdejší dej nám dnes, 6. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. 7. Neuveď nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého. Amen. Tato modlitba je pronášena v hluboké meditaci, klanění se oné nevýslovné hvězdě, z níž pochází naše "nejvnitřnější", a tak se naučíme rozmlouvat s naším Otcem, který je ve skrytu. Mnozí by mohli říci: "Dobrá, ale jak a jakým způsobem nás náš nebeský Otec zplodil?" To vyžaduje vysvětlení, podívejme se: Náš Otec je především plamenem hořícího ohně a všechny plameny jsou náchylné k ohnivému rozpínání a rozvoji, rozvíjení, evoluci a nezávislosti každé z jeho jisker. Proveďte experiment s jakýmkoli plamenem a uvidíte, že plamen se může šířit všude a že každá z jeho jisker se může stát nezávislým plamenem. Vezměme si tento příklad k polární záři Mahámánvantary a pochopíte, jak vás vaši nebeští Otcové zplodili. Nyní, když si uvědomíte, že každá jiskra je spojena se svým vlastním paprskem světla, pak pochopíte vztah jisker ke světlu a vztah naší božské jiskry k paprsku

Absolutního Světla, ke kterému patříme. Tento paprsek Absolutního Světla je naše Glorian. Náš "Glorian" je dech, který je sám o sobě hluboce nepoznatelný; náš "Glorian" je dechem Absolutna. Předtím, než náš "Glorian" měl božskou monádu, neměl o sobě žádné vědomí; jeho poznání bylo poznáním Absolutního, ale nemohlo říci: "Já jsem Já. Nyní je však "Glorian" každého z nás obdařen "Božskou monádou", a proto náš "Glorian" již může říci: "Já jsem já", "Já jsem Absolutno" a "Já jsem tady a teď". A tak, opojen štěstím, se náš "Glorian" ponoří do tohoto oceánu nejvyššího absolutního štěstí s příchodem kosmické noci, aby se znovu probudil ze svého hlubokého odpočinku jako nevýslovný Bůh na začátku polární záře nové Mahámánvantary. Pak se každý z našich "Glorianů", nevýslovných plamenů, rozšíří, jako se rozpíná oheň. Každá z božských jisker našeho Gloriana se stane kamenem, rostlinou, zvířetem, člověkem a andělem a každá božská jiskra našeho Gloriana proměněná v plamen nás bude milovat a uctívat a bude k nám zpívat svou píseň na věky věků: Amen, řkoucí... "Haleluja, haleluja, haleluja!" Kadidlo je ho modliteb dosáhne našeho "Gloriana" jako nevýslovná vůně naplněná láskou. Náš "Glorian" pak udělá pro naše "děti ohně" totéž, co naši rodiče udělali pro nás. Pro žáka je vhodné, aby se naučil navštěvovat svého Otce v astrálním těle, aby obdržel přímé pokyny od svého Otce, který je v nebesích. Když hvězdné paprsky dosáhnou naší Země, produkují barvy, zvuky a kovové elementály, které pak kondenzují do kovů. Kovoví elementálové, kteří se vyvíjejí, se stávají rostlinnými elementály; Rostlinní elementálové se proměňují v živočišné elementály; a pak se zvířecí elementálové konečně stanou lidmi (probudí se jejich božské jiskry -monády, aby se v nich poprvé inkarnovaly), kteří se nakonec stanou anděly, aby se opět vrátili ke svému Otci, který je zplodil. Celé toto sestupování a vzestup panenských jisker na této cestě hmotou je symbolizováno žebříkem v Jákobově snu. Co je železo? Je to duše "Samael-Marsu", která se tam vyvíjí. Co je měď? Je to duše "Uriel-Venuše", která se tam vyvíjí. Co je olovo? Je to duše "Orifiel-Saturn", která se tam vyvíjí. Co je zlato? Je to duše "Michaela-Slunce", která se tam vyvíjí. Co je stříbro? Je to duše "Gabriela-Měsíce", která se tam vyvíjí. Co je cín? Je to duše "Zachariela-Jupitera", která se tam vyvíjí. Všechen tento příliv a odliv života se rozléhá v celé přírodě s čínským gongem.

S příchodem kosmické noci se všechny jiskry (monády), proměněné v plameny, vracejí ke svým hvězdným Otcům a jejich hvězdní Otcové se vracejí do Neprojeveného Logu, aby se ponořili do bezmezné blaženosti Absolutna, kde neexistují slzy ani bolest, kde jsme v šichni "jedním", kde jsme všichni "tou Sétou", "bezejmenným". "Tohle", "tamto", "tamto." Tento příliv a odliv života je pevně potvrzen ve Védách, které jsou nejstaršími posvátnými písmy. Filozofie advaity vznikla miliony let před Ježíšem Kristem. To je prastarý zákon kyvadla. Pro lidstvo nastaly "hvězdné okamžiky", ve kterých hvězdný Otec velkého džina (Monáda) mohl skrze něj promlouvat a vyjadřovat se, aby zahájil nové cykly duchovní kultury. Já, Samael Aun Weor, jsem pouze dítě (monáda) a nástroj "Samael-Marsu" a to, co vás učím, je moudrost mého Hvězdného Otce. Každý z nás (jako Monády) má své duchovní a astrální dědictví od svého Hvězdného Otce, který je v nebi." - Samael Aun Weor

{17} THE KAMAKURA GNOSIS CENTRE

O NAŠÍ GNOSTICKÉ ESOTERICKÉ ŠKOLE KAMAKURA

Kamakura Gnosis Center 556 je specializovaná škola esoterických znalostí, kde se studenti učí učení univerzálního gnosticismu. Patří mezi ně meditace, esoterická jóga, vědomí, psychologie, sebetransformace, esoterická anatomie, hebrejská kabala, alchymie, posvátná sexualita nebo ta ntra. Stejně tak Kundaliní, jasnovidectví, psychické síly, jóga snů a astrální projekce (také známé jako mimotělní zážitky nebo lucidní sny). Zahrnuje také duchovní zasvěcení, tarot, runy, astrologii, buddhismus, velká světová náboženská písma a mnoho dalších duchovních předmětů. Takže studujeme moudrost východu i západu komplexním, didaktickým způsobem, na rozdíl od mnoha jiných forem spirituality, které se zaměřují pouze na jedno konkrétní náboženství. Jistě, v Kamakura Gnosis Center čerpáme ze širokého množství zdrojů pro velmi specifickou duchovní praxi: pro radikální transformaci našeho vědomí, abychom se znovu spojili s božstvím a zajistili zmírnění utrpení pro všechny cítící bytosti. Gnóze je tedy rozsáhlá a hluboká věda pro aktualizaci hlubokých, trvalých vnitřních změn. Jak se snažíme ukázat na našich přednáškách, tyto znalosti byly přítomny ve všech mystických tradicích. Studujeme povahu úplné lidské bytosti prostřednictvím různých úhlů pohledu a předmětů. Protože každé náboženství doplňuje, vychovává a vede bohatou rozmanitostí vnitřních principů a forem. Prostřednictvím studia a praktických cvičení člověk identifikuje, pochopí a intuitivně vytuší univerzální nit spojující všechna n áboženství. Což je zkušenostní moudrost probuzeného vědomí.

CO JE TO GNOSTICKÁ ESOTERICKÁ ŠKOLA?

Esoterická škola je škola, která prostřednictvím svého učení seznamuje své studenty s vědomostmi a zkušenostmi toho, co je často skryto smyslům a běžným znalostem společnosti. Za prvé, v definici esoteriky najdeme „to, čemu rozumí jen malý počet lidí se specializovanými znalostmi nebo zájmem“. Taková škola by pak přijala touhy – upřímný zájem svých studentů – a zasvětila je do praktické realizace svých specializovaných znalostí: záhad. Ty jsou k dispozici všem, aby je mohli odhalit, ale pouze ti, kteří mají upřímný zájem, se je snaží odhalit. Skutečná esoterická škola navíc svým studentům vštěpuje nezbytné vlastnosti, aby postupně dospěli k hlubokým duchovním realizacím. Což je stejné jako putování hlouběji do sebe, abychom se setkali jako se zjevením, s vnitřním Božstvím. Esoterická škola je tedy školou, která učí tradici – linii učení předávaných nezfalšovaných předchozími duchovními mistry a poskytuje praktické metody pro 556 Zdroj textu i obrázků; https://gnosticsociety.jp/about-us/ ; https://www.facebook.com/gnosiskamakura

realizaci a odhalení. Prostřednictvím hlubokého porozumění zděděným znalostem se esoterická škola udržuje. Zasvěceným uplatňováním těchto znalostí se esoterická škola obnovuje a přizpůsobuje, aby lépe pomáhala lidstvu ve stavu, ve kterém se nachází. Navíc srdcem esoterické školy je láska ke světlu a láska k lidstvu. Protože skrze světlo lépe sloužíme a pomáháme svým bližním. A konečně, konečným cílem skutečných esoterických škol je jasně stanovit cestu zpět k božskému původu člověka.

{18} MANICHEISMUS A JEHO OŽIVENÍ – MANICHAEISM:

THE RELIGION OF LIGHT557

UROBOROS: KOHL NELSON – „MODERNÍ“ MANICHEISMUS ODRAZEM

NAŠICH DĚJIN/“MODERN“ MANICHEANISM REFLECTS OUR HISTORY

[COPYRIGHT ©]558

Ve jménu Velkého Života, nechť je posvěcené Světlo oslavováno! (Citace – Traktát patří k Mandejské gnostické tradici: TRAKTÁT „RYBÁŘ DUŠÍ“ Z JANOVY

KNIHY/NA POČÁTKU (§ 13)

KOHL NELSON – „MODERNÍ“ MANICHEISMUS ODRAZEM NAŠICH DĚJIN560

Ať už jsem v poslední době hovořil s Kaiem Leonardem, Josefem Šédlem nebo kýmkoli jiným, slovo „moderní“ bylo použito v souvislosti s manicheismem a myšlenka, jak učinit manicheismus živým a relevantním v moderním světě, mě přivedla k přemýšlení o dávném rozkolu, k němuž došlo uvnitř manichejské komunity mezi stoupenci archegose Mar Mihra, jehož stoupenci se nazývali „Mihrijja,“ a stoupenci archegose Mar Miqlase, jejichž stoupenci se nazývali „miqlasijja.“ Nebudu nyní předstírat, že jsem odborníkem na toto schizma, protože naše historie je značně zastřená, ale vím jen toto. Mar Mihr byl archegosem v 7./8. století n. l. a jeho archegosát se vyznačoval uvolněním manichejských pravidel chování. Jak bylo pro manicheismus typické, většina rozporů v komunitě se týkala spíše praxe než doktríny a schizma Mihrijja/Miklasijja je toho příkladem, protože Miklas byl archegos z pozdějšího 8. století, který se možná jako ztělesnění manichejského tradicionalismu pokusil zvrátit reformy svého předchůdce Mar Mihra a znovu zavést staré přísnější normy pro manichejskou komunitu … byl v tom úspěšný jen částečně, a proto došlo ke schizmatu. Pokud měl nyní někdo pravomoc upravit manicheismus, byl to Archegos, který byl jakýmsi živým nástupcem Máního, podobně jako jsou papežové považováni za nástupce svatého Petra. Domnívám se, že vzhledem k době, kdy Mar Mihr žil, se jeho změny manichejské pra xe pravděpodobně týkaly snahy přizpůsobit manicheismus novému postislámskému společenskému kontextu … to znamená, že se jej snažil „modernizovat“, aby lépe fungoval ve světě, který obýval a který se značně lišil od toho, který znal Mani, když původně stanovil předpisy pro církev. 557 https://www.facebook.com/groups/329659157592201/ 558 https://samanskecesty.wordpress.com/2022/04/30/uroboros-kohl-nelson-moderni- manicheismus-odrazem-nasich-dejin-modern-manicheanism-reflects-our-history-copyright/#more-

20025

559 https://www.facebook.com/groups/329659157592201/ 560 zdroj: https://alchetron.com/Mani-(prophet)

Mar Miqlas zase představoval reakcionářského ducha, který pravděpodobně považoval tyto reformy za zfalšování nadčasových předpisů, jimiž Mani řídil život své komunity. To je velmi podobný duch, jaký dnes zastávají dnešní katoličtí tradicionalisté, kteří odmítají liturgické reformy II. vatikánského koncilu i nový ekumenismus, který se po koncilu objevil. Heslo Mar Miqlase by klidně mohlo být stejné jako heslo katolických tradicionalistů, totiž „semper idem“ neboli „stále stejný.“

561

Ve mně a v mé formě myšlení jsou přítomny obě tendence. Vnímám však, že aby byl manicheismus životaschopný, srozumitelný a přitažlivý pro moderní svět, musel by se změnit. Zejména při absenci již zavedeného společenství by se musela alespoň dočasně uvolnit přísná pravidla, zejména ta, která jsou kladena na vyvolené. Současně ve mně existuje tradicionalistická tendence, která zbožňuje tradiční způsob života, jenž je předepsán vyvoleným, a jejich přísnou askezi. Stejná tendence si také velmi dobře uvědomuje proměnu charakteru neboli posvěcení, kterou mají tyto praktiky ve vyvolených jedincích vyvolit … proměny, o nichž se zase věří, že jim umožní osvobodit světlo, které je zde smíšené v hmotném světě … a já bych nechtěl riskovat, že tento mechanismus zničím. Proto by jakékoli „změny“ musely být prováděny opatrně, aby byl zachován bytostně svatý charakter vyvolených a manichejského společenství. Vyvstává také otázka autority. Možná by tyto změny mohly být provedeny v duchu Mar Mihra s využitím jeho změn jako precedentu pro modernizaci, ale pak byl vlastně Archegos a nikdo dnes takovou autoritu nemá, protože archegosát byl ztracen, a nikdo by se neměl odvážit přisvojovat si takovou autoritu. Jedním z možných řešení je církevní koncil, jaký měli později gnostické hnutí (s pravděpodobným manichejským původem) Kataři (koncil v Saint -Félix), neboť skupina manichejců by teoreticky a pod 561 Zdroj obrázku - https://www.gnosisforall.com/about-7

společným vedením světlé mysli mohla zvolit archegose, čímž by zmíněná osoba získala zdání legitimity a zároveň obnovila tolik potřebný úřad církve. I kdyby se tak stalo, zvolený archegos by byl varován, aby jednal tak, aby jeho reformy byly prováděny přinejmenším s ohledem na původní Máního záměr, aby byly prakticky nekritizovatelné … musí totiž pamatovat na to, že život vyvolených, a tím i církve, má být transformativní, posvěcující je, a tím je vyčlenit jako nositele soucitu, který jim umožní třídit světlo od tmy prostřednictvím jejich alimentárních praktik. Moderní manichejská církev by tak nebyla ani Mihrijou, ani Miqlasijou, ale při uznání legitimity ducha, který oživoval oba tyto nositele titulu archegos, by byla moderní i tradiční zároveň. To jsou jen mé myšlenky. Moje reakce: Ano, takto by se to dalo pojmout. Jde o definovat jednoduše základy, a dát jim moderní rozměr a vysvětlení a ukázat, že manichejská tradice je gnostickou cestou pro 21. století, a dokáže v sobě spojit, to úžasné, co zanechal prorok Mání a osta tní následovníci a spojit to s upřímnou snahou porozumět modernímu světu. Důležité ale také bude silně se vymezit proti abrahámovským náboženstvím spojeným se stvořitelem, demiurgem a ukázat na skutečné Velké Světlo, které k nám přichází pro nový věk, kdy se můžeme učit žít bez dogmatismu a fanatismu. A k výhodě internetu – stačí vytvořit úžasnou pavoučí síť skutečných gnostiků, kteří budou svojí svobodou inspirovat.

PŮVOD MANICHEISMU – NÁSLEDOVNÍCI PROROKA MÁNÍHO562

Citace: Manicheismus je dualistické gnostické náboženství soustředěné kolem věčného konfliktu mezi Světlem a Temnotou – dobrem a zlem. Jako jedno z prvních "světových náboženství" mělo kdysi následovníky, kteří se rozprostírali od Británie na západě až po Čínu na východě. Synkretická směs gnostického Křesťanství, Zoroastrismu a Buddhismu byla založena ve 3. století prorokem Máním, parthským šlechticem, který se stal náboženským kazatelem. Manicheismus učí o prehistorické bitvě mezi Světlem a Temnotou, vedené Bohem (v manichejských textech označovaným jako Otec velikosti nebo Zurvan) a vládcem démonů (označovaným jako "Král temnoty" nebo Ahriman). Po této bitvě se Světlo zamotalo a smísilo s temnotou, vytvořilo náš současný materiální vesmír, a nakonec samotné lidstvo, mikrokosmos odrážející makrokosmickou bitvu světla a temnoty. Manicheismus ctí a následuje učení čtyř hlavních proroků: Máního, Ježíše, Zarathuštry/Zarathustry a Buddhy. Manichejská teologie je silně svázána se svou složitou kosmologií. V manichejském myšlení Bůh tvoří procesem, který je velmi dobře znám ostatním gnostikům, jmenovitě emanací, při níž tvoří jiné bytosti ze své vlastní podstaty (světla). Tento proces emanací začal jako přímá a obranná reakce na Ahrimanovu invazi do říše světla, aby udržel temnotu na uzdě. 562 https://www.gnosisforall.com/about-7

TYTO EMISE LZE ROZDĚLIT DO TŘÍ FÁZÍ:

První stvoření – Dobro a zlo původně existovaly ve dvou zcela oddělených říších, jedna byla Světem Světla, kterému vládl Otec Velikosti spolu se svými pěti Šechinami (božské atributy světla: rozum, mysl, inteligence, myšlení a porozumění), a druhá Světem Temnoty, kterému vládl Král Temnoty. V určitém okamžiku si Království Temnoty všimne Světelného Světa, začne po něm lačnit a zaútočí na něj. Otec velikosti v prvním ze tří "stvoření" (nebo "volání") volá Matku života, která posílá svého syna Prvotního člověka (aramejsky Nāšā Qaḏmāyā), aby bojoval s útočícími silami Temnoty, mezi něž patří i Démon chamtivosti. Původní člověk je vyzbrojen pěti různými světelnými štíty (odrazy pěti Šechin), které v následné bitvě ztratí ve prospěch sil temnoty – popisovaných jako jakási "návnada", která má oklamat síly temnoty, protože síly temnoty chamtivě spotřebovávají tolik světla, kolik jen mohou. Když se Původní člověk probudí, je uvězněn mezi silami temnoty. Druhé stvoření – Pak Otec velikosti začíná druhé stvoření, volá k živému duchu, který volá svých pět synů a posílá volání k původnímu člověku (volání se pak stává manichejským božstvem). Odpověď (Odpověď se stává dalším manichejským božstvem) se pak vrací od Prvotního Člověka do Světa Světla. Matka života, Živý duch a jeho pět synů začínají tvořit vesmír z těl zlých bytostí Světa Temnoty, spolu se světlem, které spolkli. Je stvořeno deset nebes a planet, které se skládají z různých směsí zlých hmotných bytostí ze světa temnoty a pohlceného světla. Slunce, měsíc a hvězdy jsou stvořeny ze světla získaného ze Světa Temnoty. Slunce je zdrojem světla, které naplňuje Měsíc a Zemi, přičemž obojí je nástrojem při získávání uvězněného světla z hmoty a jeho posílání zpět do země světla. Třetí stvoření – Velcí démoni (v bar-Khonaiově podání nazývaní Archonti) se vznášejí nad nebesy a pak Otec velikosti začíná s třetím stvořením. Světlo se získává z hmotných těl mužských a ženských zlých bytostí a démonů tím, že způsobuje, že jsou sexuálně vzrušeni v chamtivosti vůči krásným obrazům bytostí světla, jako je Třetí posel a Panny Světla. Jakmile je však světlo vypuzeno z jejich těl a padá na zem (některé ve formě potratů – zdroj padlých andělů v manichejském mýtu), zlé bytosti ho nadále pohlcují tolik, kolik jen mohou, aby v sobě udržely světlo. To má nakonec za následek, že zlé bytosti spolknou obrovské množství světla, kopulují a zplodí Adama a Evu. Otec velikosti pak posílá zářícího Ježíše, aby probudil Adama (často popisovaného v podobě hada, zrcadlícího příběh z Genesis) a osvítil mu pravý zdroj světla, který je uvězněn v jeho hmotném těle. Adam a Eva však nakonec kopulují a zplodí více lidských bytostí, které uvězní světlo v tělech lidstva po celou lidskou historii. Zjevení všech proroků, včetně proroka Máního, jsou pokusy Světelného světa odhalit lidstvu pravý zdroj duchovního světla, uvězněného v jeho hmotných tělech, a naučit lidstvo, jak se vymanit z hmotného světa a vrátit se domů do země světla. Mání učil, že cesta ke spáse spočívá v tom, že se vyhneme materialismu a zvítězíme dobrem nad zlem, a to konáním dobrých skutků, jako je modlitba a půst, a vyhýbáním se hříchům. Mání a jeho náboženství kladlo velký důraz na nenásilí, protože všechny živé bytosti obsahují Boží světlo, takže ubližování těmto bytostem se rovnalo poškozování světla v nich.

Manichejci, podobně jako Džinisté, jsou povzbuzováni, aby byli vegetariány a sklopili zrak, aby se vyhnuli šlápnutí hmyzu a jiných malých živých bytostí. Všechny živé bytosti obsahují živou duši (uvězněné světlo), nazývanou také "kříž světla", která zrcadlí utrpení Ježíše na kříži s utrpením Božího světla uvězněného ve hmotě. Manicheismus se rychle rozšířil po Asii a Evropě ze svého počátku v perské Mezopotámii, a nakonec vyhynul kvůli útlaku a vládním ediktům proti nim. Nehledě na možnost přežívání mezi určitými venkovskými komunitami v Číně a vznikajícími rekonstrukcionistickými skupinami na Západě, je dnes manicheismus téměř vyhynulý. Zamyslete se nad těmito slovy, která napsal manichejský písař přibližně před 1700 lety: "Bude zachováno tisíc knih... Přijdou do rukou spravedlivých a věrných, Evangelium a Pokladnice života, Pragmateia a Kniha tajemství, Kniha obrů a Epištoly, žalmy a modlitby mého Pána, jeho Ikona a jeho Zjevení, jeho podobenství a jeho tajemství... Kolik jich bude ztraceno? Kolik jich bude zničeno? Tisíc ztracených, dalších tisíc obnovených; neboť oni je na konci najdou. Políbí je a řeknou: "Ó Moudrosti velikosti, ó zbroji apoštola Světla! Když jsi byl ztracen... Kde tě našli?" ... A nalezneš je, jak je nahlas předčítají, jak pronášejí jméno každé knihy mezi nimi: jméno jejího pána. a jméno těch, kteří dali vše, aby to bylo napsáno, a jméno písaře, který to napsal." - Manichejské homilie 23.13-25.19 DODATEK – ZAJÍMAVOST – ČÍNSKÝ MANICHEISMUS – SHANGDI, MÍNGZŪN 明尊 "ZÁŘIVÝ PÁN" NEBO 真神 "PRAVÝ BŮH". Manicheismus, dualistické náboženské hnutí založené v Persii ve 3. století n. l. Manim, který byl znám jako "apoštol světla" a nejvyšší "osvícenec". Ačkoli byl manicheismus dlouho považován za křesťanskou herezi, jednalo se o samostatné náboženství, které si díky ucelenosti svých nauk a rigiditě své struktury a institucí zachovalo po celou dobu své existence jednotu a jedinečný charakter. Čínský manicheismus představuje soubor učení, jehož cílem je vyvolat probuzení (佛 fó), a je to dualistické náboženství, které věří ve věčný boj mezi principy dobra/světla a zla/tmy, přičemž ten první je reprezentován bohem známým jako Shangdi, Míngzūn 明尊 "Zářivý pán" nebo 真神 "Pravý bůh". I v roce 2024 existuje hypotéza, že Čínský Manicheismus ještě přežil. Myšlenku budu zkoumat, je nadějí na obnovu památky staré tradice proroka Máního.