Z čisté praxe – Gnosticismus 21. století II

GNOSTICISMUS 21. STOLETÍ - MGR. JAN KOZÁK, PH.D.

ÚTĚK Z VESMÍRNÉHO VĚZENÍ: OD GNOSTICKÝCH FILMŮ KE

KONSPIRACISTICKÉ KOSMOLOGII

Upřímně děkuji autorovi tohoto příspěvku za přímý souhlas se zveřejněním jeho příspěvku. Osobní úvod s poděkováním: Než se začtete do tohoto článku, tak chci moc poděkovat autorovi panu Janu A. Kozákovi457 za úžasnou osobní spolupráci a za možnost začlenit jeho skutečně odbornou práci – článek do této učebnice. Je jasné, že k tomu došlo s přímým souhlasem autora, protože diskuse nad tímto tématem jsou v mé mysli živé. Takže pan Jan A. Kozák se vnořil do gnostické záplavy v kinematografii a našel tam úžasný vhled do moderního Gnosticismu 21. století. Upřímně podobný záměr jsem měl také, a plné znění (z jiného úhlu pohledu) z něj si můžete přečíst v druhé části Učebnice – tedy samostatné gnostické – cyberpunkerské – šamanské knihy Agnostos Theos – Promluvy v Děsu, která vznikla už více jak před deseti lety. Když jsem ji psal, netušil jsem ani desetinu z toho, co jsem napsal do této Učebnice Gnosticismu. A pak, před několika dny, když jsem našel pečlivě zpracova ný článek Jana A. Kozáka, tak jsem si vzpomněl, že jsme nejen o tomto tématu komunikovali společně (asi) i na posledním (nebo předposledním) Festivalu Fantazie v Chotěboři, kdy mě ten nápad hluboce chytil, a taky mě pak dostalo, jak rychle byl zpracován a do jaké hloubky – autor je tak předposledním skutečně zlatým extrémně kvalitně přispívajícím (Tato gnostická učebnice v sobě obsahuje mnoho příspěvků, od mnoha českých i světových autorů (gnostiků i negnostiků) a diskutujících, se kterými v rámci kvality spolupracuji) do této Učebnice Gnosticismu, který nás vede do naší současné reality – a Gnosticismus v kinematografii ukazuje Živost Gnostických myšlenek. * Mgr. Jan Kozák, Ph.D., Rád bych poděkoval Fryderyku Kwiatkowskému, Radku Chlupovi a Zuzaně Stankovitsové za d i s k u s e a velmi užitečné připomínky k článku, z nichž některé ovlivnily konečnou podobu textu. Veškeré zbývající chyby jsou však mým vlastním dílem. Abstrakt: Článek tematicky a strukturálně analyzuje skupinu filmů, které se obvykle označují jako "gnostické filmy". Tyto filmy mají společnou ideologii, neboť 457 Mgr. Jan Kozák, Ph.D., Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, Česká republika; e- mail: jan.kozak@ff.cuni.cz © 2021 The Authos. Jedná se o článek s otevřeným přístupem šířený za podmínek licence CreativeCommons Attribution License (http://creativecommons.org/licenses/by/4.0); https://doi.org/ 10.14712/25704893.2023.4; Citováno s přímým souhlasem autora v plné verzi dne 27.8.2023.

postulují existenci dvou světů – jednoho iluzorního a druhého pravého. Hrdina musí uniknout z falešného světa a dosáhnout toho pravého. Vzhledem k tomu, že většina gnostických filmů se objevila na přelomu tisíciletí, nabízí článek také odpověď na otázku, co přispělo ke vzniku těchto filmů. Vzhledem k tomu, že kosmologie těchto filmů je velmi podobná kosmologie konspiračních teorií, ukazuje se, že vznik těchto filmů je součástí sociokulturního vývoje, kdy se konspirační myšlení dostává do kulturního mainstre amu. V devadesátých letech 20. století konspirace opouštějí okrajovou pozici a získávají na popularitě, ale ještě nejsou vnímány jako bezprostřední společenská hrozba, a proto nebyly pro hollywoodské filmaře tabu. Devadesátá léta byla také dekádou unipolárního uspořádání světa, kdy absence nepřátelského Jiného vyvolávala úzkost ze systému samotného, což se odráží v analyzovaných filmech. Klíčová slova: konspirační teorie; mytologie; gnóze, gnostický mýtus; gnostický film; kinematografie; demiurg Úvod Psal se rok 1998. Byl jsem studentem prvního ročníku religionistiky na Karlově univerzitě a nad rámec standardních osnov jsem pilně četl texty starověkých gnostických tradic. Texty korpusu z Nag Hammádí – zejména The Apocryphon of John, Tripartite Tractate and Gospel of Truth – dokonale vyhovovaly mému mladickému intelektuálnímu vkusu. Fascinovala mě kosmologie, v níž je biblický Bůh postaven do role padoucha a kde svět není vnímán jako pozitivní realita, kterou je třeba šťastně obývat, ale jako vězení, z něhož je třeba uniknout. Takový pohled na svět mě přitahoval nejen proto, že jsem byl silně kritický k "Systému" (tj. ke světu dospělých, do kterého jsem vstupoval). Byl pro mě také zcela pochopitelný díky zkušenosti života v komunistickém režimu v mém dětství. Můj otec by l disident a politický vězeň458 (to on mě seznámil s gnosticismem) a moje nejranější zkušenost se školou a státem byla pocitem odcizení a podezření: Svět se nezdál být dobrým místem, i když se nám veselé průvody, televize a noviny snažily namluvit opak. Byl to utlačovatelský systém a vypadalo to, že jen málo lidí je dost chytrých na to, aby pochopili jeho pravou podstatu, a ještě méně jich má dost odvahy, aby se mu postavili a vzdorovali. Když jsem se deset let po sametové revoluci věnoval studiu gnosticismu, děla se v téže době velmi zvláštní věc: lavina začala filmy The Truman Show (1998), Dark City (1998), and Pleasantville (1998) a v následujícím roce následoval The Matrix (1999), The Thirteenth Floor (1999), a eXistenZ (1999). Filmy spolu technicky nijak nesouvisely: jejich styl, reži séři ani producenti neměli nic společného, jen jejich kosmologie si povahu každodenní reality a většina z nich vyprávěla příběhy o "probuzení" z iluzorního světa a escapu do vyšší reality. Moje reakce na tuto shodu byla téměř paranoidní: Je to jen moje fascinace tímto tématem, že mám tendenci ho vidět všude? Nebo si o gnosticismu čtou i lidé v Hollywoodu? Stává se snad celý svět gnostickým? Odpověď na poslední otázku se brzy ukázala jako záporná: V následujících letech se objevilo ještě několik filmů tohoto typu, ale nakonec měla tato vlna skončit. V té době jsem nevěděl, co si s tématem počít, a tak jsem ho nechal být. Uplynulo mnoho l e t a já se věnoval výzkumu historických náboženských tradic, které s gnosticismem nesouvisely, ale v posledních letech jsem 458 “Jan Kozák” [online], Memory of Nations, accessed July 2022, available online at https://www.memoryofnations.eu/en/kozak-jan-1951.

se k tématu vrátil. Můj výzkum teorie mýtu 459 mě přivedl k současnému fenoménu konspiračních teorií a kulturnímu pozadí konspirační imaginace, kde se objevily tytéž filmy, o nichž jsem se si všiml před dvaceti lety, se náhle znovu objevil: Konspirační teoretici se tedy ani tak nesnaží odhalit základní přírodní síly, ale snaží se odhalit skryté síly, které ovládají společnost. V tom spočívá jejich osobní spása. To se v tomto prostředí často ilustruje odkazem na filmy jako The Truman Show (dir. Peter Weir, 1999), ExistenZ (dir. David Kronenberg, 1999), nebo nejčastěji, The Matrix (dir. Wachowski and Wachowski, 1999) kde hlavní hrdina, hacker Neo, zjišťuje, že každodenní realita je ve skutečnosti virtuální realitou konstruovanou uměle inteligentními roboty (...) .460 V tu chvíli se mi vrátily mé staré otázky o "gnostických filmech" a k nim se přidalo několik nových: jaká je souvislost mezi gnostickou imaginací hollywoodských filmařů a postmoderní konspirační kulturou? Mohla by tato souvislost vysvětlit náhlý výskyt vlny těchto filmů? Předkládaný článek je pokusem o řešení těchto otázek. Chci prozkoumat vztah mezi gnostickou (či gnostickou, viz níže) kosmologií v Hollywoodu a konspirační kulturou s cílem vnést více světla do obou těchto oblastí. Fenomén konspiračních teorií se v posledních desetiletích stal obzvláště výrazným a je důležité zkoumat jeho zdroje a vzájemné působení s populární kulturou. Tímto uzavírám úvod, který je vědomě psán osobním a subjektivním stylem, neboť věřím v "vědeckost s lidskou tváří", kde se subjekt neskrývá za fasádou neosobního podání, ale kde jsou motivace a osobní postoje přiznány a otevřeně uvedeny hned na začátku textu. Gnostické filmy na přelomu tisíciletí Nápadný výskyt filmů s podobnou gnostickou kosmologií nebyl mým přeludem. Jak poznamenali jiní badatelé, byla jim přisouzena nálepka "gnostické" (nebo "gnostické") a posledních 20 let se na toto téma vedou neustálé diskuse. Fond zařazených filmů se pohybuj e kolem stejných titulů s mírnými obměnami: Eric G. Wilson (2006) věnoval gnosticismu v současné kinematografii celou monografii 461 a zmínil Vanilla Sky (2001), The Thirteenth Floor (1999), eXistenZ (1999), Dark City (1998), and Pleasantville (1998), zatímco Fryderyk Kwiatkowski, zatímco Fryderyk Kwiatkowski, který napsal sérii článků na toto téma, jmenoval The Truman Show, Dark City, The Thirteenth Floor, The Others (2001), Waking Life (2001), Vanilla Sky (2001), and The Matrix trilogy (1999–2003)462 Dokonce i badatelé, kteří nepoužívají označení "gnostický/gnostický" (typicky filmoví teoretici, kteří se nezajímají o náboženský nebo mytologický aspekt), stále 459 Jan A. Kozák, Monomýtus: Syntetické Pojednání o Teorii Mýtu, Praha: Malvern, 2021. 460 Stef AUPERS a JARON HARAMBAM, "Rational Enchantments: Conspiracy Theory between Secular Scepticism and Spiritual Salvation" , in Asbjørn Dyrendal, David G. Robertson a Egil Asprem (eds.), Handbook of Conspiracy Neory and Contemporary Religion, Leiden: Brill 2018, p. 61. 461 Eric G. WILSON, Secret Cinema: Eric Wilson Wilson: Gnostic Vision in Film, New York: Continuum 2006, s. 5. 462 Fryderyk Kwiatkowski, “How To Attain Liberation From a False World? The Gnostic Myth of Sophia in Dark City (1998)” , Journal of Religion and Film 21 (1, 2017): p. 1.

vnímají mezi těmito filmy určitou podobnost a mají tendenci je sdružovat - např. G. Christopher Williams, který uvádí filmy The Truman Show, Pleasantville, Dark City, The Thirteenth Floor and eXistenZ, 463 or Simone Knox, který diskutuje o The Thirteen Floor, Dark City, eXistenZ, Pleasantville, The Truman Show and The Matrix, přičemž jako společný rys těchto filmů vidí zaujetí vztahem mezi reprezentací a realitou.464 Než se budeme věnovat označení "gnostický/gnostický" v kinematografii, kritériím výběru a přehledu vybraných filmů, ilustrujme, jaký druh vyprávění zkoumáme, bližším pohledem na prototypického zástupce této skupiny – Truman Show (1998, r. Peter Weir): Film vypráví příběh Trumana Burbanka (hraje ho Jim Carrey), obyčejného úředníka, který žije se svou ženou Meryl v městečku Seahaven. Seahaven "je předměstský ráj s téměř surrealistickým nádechem 50. let, kdy je všechno v pořádku. Ale jeho pohlednicový zevn ějšek maskuje něco podivně špatného." 465 Všichni kolem Trumana jsou přehnaně v e s e l í a jeho žena má podivný zvyk podporovat a doporučovat různé výrobky (například značku kakaa nebo kuchyňský spotřebič), přičemž se dívá za Trumana do r o h u místnosti. Věci se začnou hroutit, když se 463 Christopher G. Williams, “Mastering the Real: Trinity as the ʻRealʼ Hero of The Matrix” , Film Criticism 27 (3, 2003). 464 Simone Knox, “Reading ʻThe Truman Showʼ Inside Out” , Film Criticism 35 (1, 2010): p. 1. 465 Randall Verarde, “Suspicion, the Seed of Awakening: The Truman Show as Gnostic Fairy Tale” , The San Francisco Jung Institute Library Journal 19 (1, 2000): p. 38.

jednoho dne Truman stane svědkem pádu velkého svítidla podobného lampě z oblohy a jeho dopadu na ulici před jeho domem. Když to přijde prozkoumat, najde na lampě nápis "Sirius (9 Canisn Major)". První "trhlina", padající "hvězda", je brzy následována dalšími podivnými událostmi a s i t u a c e vyvrcholí Trumanovým zjištěním, že všichni kolem něj (včetně jeho ženy a nejlepšího přítele) jsou herci a celý jeho svět je jen obrovská filmová kulisa – doslova: Seahaven je zakryt obrovskou kopulí, kde se otáčí umělé slunce, měsíc a hvězdy, jak si to představovali ve středověku. Miniaturní kamery jsou všude, včetně parků, pláží, zrcadel a knoflíků na oblečení. Není to předměstský ráj, ale vězení pokryté tisíci vševidoucích očí. Trumanova autenticita (podmíněná tím, že se nikdy nedozví o skutečné povaze své situace) je zde základní hodnotou. Miliardy lidí platí tvůrcům seriálu za to, že sledují neustále Trumanův každodenní život proto, že si neuvědomuje, že je pozorován. Vedoucí a režisér pořadu Christof, autor celé podívané, sídlí uvnitř umělého měsíce a řídí vše kolem Trumana, včetně povětrnostních p o d m í n e k (sluneční svit a déšť, blesky a hromy), což v lidové představivosti připomíná Boha. Nicméně Christof je pouze Bohem představení, nikoliv skutečného světa mimo kopuli.

I když ovládá vše na scéně, neovládá Trumana – Pravého člověka. Christof se může pouze snažit manipulovat Trumanem tak, aby zůstal ve svém původní nevědomosti a nikdy se "neprobudí", ale svou vůli a jednání neovládá (na rozdíl od herců, kteří se řídí pokyny režiséra). Truman proti vůli vedoucího pořadu odhalí pravou podstatu svého světa a rozhodne se z něj uniknout. Překoná svůj strach z mořských hlubin a odpluje na lodi pryč z rodného města. K jeho překvapení loď nakonec narazí na vnější stěnu ateliéru s namalovanou oblohou a mraky (obr. 1). Najde únikový poklop s n á p i s e m "EXIT" a opustí své vězení, aby se už nikdy nevrátil (obr. 2). Film je mnohovrstevnatý a nelze jej snadno omezit na jednu myšlenkovou linii. Zřetelně reaguje na boom reality show, které se staly celosvětově populárními v 90. letech, reflektuje také rozšíření sledovacích kamer ve veřejném prostoru a vyjadřuje obavy mileniálů z vlivu masmédií. 466 Svět, který Truman obývá, vyzařuje specifickou atmosféru "Stepfordských paniček" a naznačuje určitou resonanci mezi 50. lety ("Vyhráli jsme druhou světovou válku a teď žijeme dokonalý veselý život") a 90. lety ("Vyhráli jsme studenou válku a teď žijeme do konalý veselý život"), přičemž v obou případech naznačuje, že pod zářivou zástěrkou se skrývá nějaká zásadní faleš nebo klam. Tyto vlivy a myšlenky (a mnohé další) vstupují do rámce, ale netvoří jádro příběhu.467 Samotný příběh je příběhem člověka žijícího v nevědomosti uvnitř obrovského vězení vytvořeného a řízeného osobou podobnou Bohu. Cesta hlavního hrdiny je především cestou za poznáním pravé podstaty jeho světa, po níž následuje úspěšný pokus o útěk z vězení. Probudí se, najde způsob, jak prohlédnout iluzi, a opustí panství, kde byl bez svého souhlasu držen. Tyto rysy vedly mě i další badatele ke spojení Truman Show s gnostickým mýtem.468 Ujasněme si, co se tímto pojmem myslí. Co se rozumí pod pojmem "gnostický/gnostický"? Problém tohoto označení byl podrobně diskutován – nejlépe jej shrnul Kwiatkowski ve svém článku, který je celý věnován problematice pojmu "gnosticismus" ve Fikčních studiích.469 466 Knox, “Reading The Truman Show Inside Out” , p. 1. 467 Rozdíl mezi různými tehdy relevantními tématy a gnostickou povahou příběhu je nejlépe patrný lze ilustrovat na srovnání filmu Truman Show s filmem edTV (1999) ze stejného období. který má celkově stejné téma: hlavní hrdina filmu je středobodem reality show. Zatímco edTV reflektuje stejné "aktuální záležitosti" té doby, konkrétně bulvární exploatační povahu reality show. reality show, ústřední struktura příběhu je zcela odlišná. Postrádá filozofickou a mytologický rozměr a zároveň končí útěkem hlavního hrdiny z reality show, výsledek není prodchnut významem spásy jako v Truman Show. 468 "Stejně jako Truman se i první gnostici rozhodli, že nastal čas získat odpovědi. Stejně jako Truman, ani oni nemohli hledané odpovědi najít v chaosu svého světa, vesmíru, který se zdál být zkonstruován tak, aby je na každém kroku klamal. To, co hledali, byla realita za dveřmi na obloze, na vrcholu nebeské kopule, za jakoukoli mazanou simulací, kterou by tento svět mohl mít. je. " April DeCornick, The Gnostic New Age: How a Countercultural Spirituality Revolutionized (Gnostický nový věk: Jak kontrakulturní spiritualita způsobila revoluci). Religion from Antiquity to Today, New York: Columbia University Press 2016, s. 53. 469 Fryderyk Kwiatkowski, “About the Concept of “Gnosticism” in Fiction Studies” , CLCWeb 18 (3, 2016), p. 1–8.

Existuje riziko používání označení "gnostický" v příliš vágním smyslu, což dobře ilustruje Kwiatkowského citace Ioana P. Culianu: Kdysi jsem věřil, že gnosticismus je dobře definovaný fenomén, který patří do religiózních dějin pozdní antiky (...). Brzy jsem však měl zjistit, že jsem byl naivní. Nejen gnóze byla gnostická, ale gnostičtí byli i katoličtí autoři a Neoplatonici. Reformace byla gnostická, komunismus byl gnostický, nacismus byl gnostický, liberalismus, existencialismus a psychoanalýza byly také gnostické, moderní biologie byla gnostická, Blake, Yeats, Kafka, Rilke, Proust, Joyce, Musil, Hesse a Thomas Mann byli gnostici. Od velmi autoritativních vykladačů gnóze jsem se dále dozvěděl, že věda je gnostická a pověrčivost je gnostická; moc, protimoc a nedostatek moci jsou gnostické; lež je gnostická a právo je gnostické; Hegel je gnostický a Marx je gnostický; Freud je gnostický a Jung je gnostický; všechny věci a jejich protiklady jsou stejně gnostické.470 Abych předešel problémům tohoto druhu, 471 budu pro účely tohoto článku definovat, co rozumím pod pojmem "gnostik" a/nebo "gnostický". Jak si již bylo možné všimnout, hodlám rozlišovat mezi gnostikem s velkým "G" a gnostikem bez něj. Pod pojmem gnosticismus nechápu fenomén, který přímo souvisí s historickým gnosticismem (nebo z něj zřetelně geneticky vychází), rozmanitým náboženským hnutím, jež vzkvétalo ve 2. a 3. století n. l. v oblasti Blízkého východu a Římské říše, a dokonce se v podobě manicheismu rozšířilo i na Dálný východ. Roelof van der B roek stručně shrnuje gnostickou kosmologii:472 (1) Rozlišuje se mezi nejvyšším, neznámým Bohem a nedokonalým nebo zjevně zlým Bohem stvořitelem, který je často ztotožňován s Bohem Bible; (2) to je často spojeno s rozsáhlým popisem božského světa (Pleroma), z něhož pochází základní jádro lidských bytost í, a katastrofálního "pádu" božské bytosti (Sofie, "Moudrosti") v tomto horním světě; (3) v důsledku toho lidstvo uvízlo v pozemském stavu zapomnění a smrti, z něhož je zachráněno zjevením gnóze jedním nebo více nebeskými posly; (4) spása se často aktualiz uje a oslavuje v rituálech, které se provádějí v gnostické komunitě.473 470 Ioan P. Culianu, “The Gnostic Revenge: Gnosticism and Romantic Literature” , in Religionstheorie Und Politische Theologie, München: Wilhelm Fink 1984, p. 290–91. 471 Příkladem příliš vágní definice může být Lanzillotta, který nakonec zařadil některé filmy, které se zdají být náhodně vybrané na základě příliš malého počtu relevantních znaků; Lautaro Roig Lanzillotta, "Albert Camus, Metaphysical Revolt, Gnosticism and Modern Cinema" , Gnosis: Journal of Gnostic Studies 5 (1, 2020): s. 45-70. 472 Je důležité zdůraznit, že od vydání zásadních prací Michaela A. Williamse Rethinking "Gnosticism": An Argument for Dismantling a Dubious Category, Princeton: Princeton University Press 1996, a Karen King, What is Gnosticism?, Cambridge, Mass.: Harvard University Press 1996. University Press 2005, mnoho odborníků zpochybňuje existenci gnosticismu jako historického fenoménu. Pro podrobnější přehled současného užívání tohoto termínu odkazuji čtenáře na Grant Adamson, "Gnosticism Disputed: DeConick (ed.), Religion: Secret Religion, Farmington Hills: Macmillan Reference US (2016): s. 39-54, a Dylan M. Burns, "Gnosticism, gnostics, and gnosis" , in Garry W. Trompf, Gunner B. Mikkelsen, and Jay Johnston (ed.), The Gnostic World, Boca Raton, LF: Routledge 2018, s. 9-25. Van den Broekovu charakteristiku zde používám jen jako heuristický nástroj pro stanovení pracovního prototypu pro srovnání, nic víc. 473 Roelof Van den Broek, Gnostic Religion in Antiquity, Cambridge: Cambridge University Press 2013, p. 10.

Ačkoli je důležité znát základní rysy mytologie týkající se historického gnosticismu, pro naše účely to nebude tak užitečné, protože většina z nich se vztahuje k historickému gnosticismu. "Gnostické filmy" nejsou přímými potomky gnosticismu. Určitý nepřímý vliv nelze vyloučit - jedním ze spisovatelů science fiction, který měl (posmrtně) obrovský vliv na Hollywood, byl Philip K. Dick. 474 Dick obdivoval gnosticismus, četl pramenné texty a odbornou literaturu na toto téma, a dokonce citoval texty z Nag Hammádí ve svém románu Valis. 475 V tomto ohledu byl však spíše ojedinělý a u autorů základní skupiny "gnostických filmů" se tento druh přímé inspirace neobjevil (ani Wachowští, autoři Matrixu, gnosticismus výslovně nezmiňují a místo toho poukazují na křesťanství, platonismus a postmoderní filozofii).476 Scénáristé a režiséři se také obvykle velmi rádi chlubí přímou inspirací a vlivy na svou tvorbu: V Matrixu to jasně ilustrují jména postav: Thomas Anderson ("Syn člověka"), Morfeus, Trojice a Sion odkazují na Bibli a řeckou mytologii. Na druhou stranu tam nenajdeme žádnou Sofii, Yaldabaotha nebo Pleromu (tj. gnostická jména a pojmy), dokonce ani náznak toho, že by autoři mohli využít gnosticismus jako přímý zdroj inspirace. Pro účely této analýzy proto nabízím jiné označení, gnostické, s malým "g". Zde se nejedná o vazbu na historický gnosticismus, ale spíše o typologický nástroj vymyšlený pro srovnávání jednotlivých kosmologií. Znaky jako číslo (2) ("rozsáhlé popisy Pleromy") z výše uvedeného van der Broekova souhrnu jsou v tomto případě nepoužitelné, protože zatímco dlouhé popisy božského světa a výčet Aionů (dokonalých entit obsažených v Pleromě) jsou základními prvky gnostických traktátů, v současných gnostických filmech s e nikdy nevyskytují. Ze zřejmých důvodů: gnostické filmy jsou zábavné příběhy o jednom protagonistovi nebo malé skupině protagonistů, zatímco gnostické traktáty jsou náboženské texty zabývající se kosmogonií, eschatologií, soteriologií, rituály atd. Dalším rysem, který je pro gnosticismus zásadní, ale ve filmech chybí, je význam ostrého protikladu materiální a duchovní sféry. Tělo a tělesná realita jsou prizmatem, zatímco pouze náš duch (pneuma) z nich může být vyveden a osvobozen. Ani tento prvek ve filmec h nenajdeme, přinejmenším částečně z čistě praktických důvodů: neviditelné duchovní sféry a skutečnosti nelze zobrazit tak, aby byly pro mainstreamového diváka relativizovatelné. Zobrazení duchovního rozměru prostřednictvím slovní expozice je navíc v rozporu s filmovou zásadou "ukazuj, neříkej". Musíme jít nad rámec rysů diktovaných 474 Počet filmových a televizních adaptací románů a povídek Philipa K. Dicka je ohromující a překonává všechny klasiky SF (Isaac Asimov, Robert A. Heinlein, Arthur C. Clarke). Problém iluze a reality je základním tématem PKDho díla. 475 Michael Kaler, “Neo-Gnosticism at the Movies” , Journal of Religion and Film 22 (3, 2018): p. 6. 476 "V online chatu s diváky DVD Wachowští přiznali, že buddhistické odkazy ve filmu jsou záměrné. Na otázku "Bylo vám někdy řečeno, že Matrix má gnostický podtext?" však odpověděli dráždivě dvojsmyslně: "Považujete to za dobrou věc?" . Frances Flannery-Daileyová a Rachel L. Wagnerová, "Probuďte se! Gnosticismus a buddhismus v Matrixu" , Journal of Religion & Film 5 (2, 2016): s. 24.

žánrem, stylem a citlivostí historické doby a uchopit jádro věci. Prvky, které charakterizují společnou kosmologii. Navrhuji tyto základní rysy:

Vybrané filmy Jak již bylo řečeno, kandidáty do této kategorie nabízí mnoho komentátorů – nejen výše citovaní vědci, ale také sestavovatelé seznamů filmů na IMDB 478 a různí blogeři.479 Někteří komentátoři navrhují do této kategorie až 80 filmů, ale přiznávají, že zahrnují i položky, které mají jen "lehký nádech gnosticismu".480 Do následující analýzy zahrnuji pouze filmy, které obsahují alespoň polovinu z výše uvedených dvanácti rysů.481 Pouze jeden rys považuji za zásadní a nepostradatelný, a to skutečnost, že hlavní hrdina musí začít svůj příběh ve falešném světě a v nevědomosti a v průběhu děje se musí dozvědět pravdu. Vyprávění, v nichž protagonista začíná ve skutečném světě a cestuje do světa falešného, budou z této analýzy vyloučena, protože jim chybí klíčový moment metanoie, transformační zkušenosti založené na osvobozujícím poznání.482 Z tohoto důvodu vylučuji některé filmy, které jsou obvykle považovány za filmy patřící do této skupiny. Mezi ně patří např:

Jedná se o následující:

sledovat mou argumentaci, a případná další diskuse o zařazení či v y ř a z e n í konkrétních titulů je vítána. Gnostické motivy ve filmech Vzhledem k omezenému prostoru zde není možné shrnout všech deset filmů podobně podrobně, jako jsem to udělal výše u Ne Truman Show. Naštěstí jsou k dispozici podrobná shrnutí děje, jež lze snadno najít na internetu. Proto nabídnu jen pár vět ke každému filmu, abych poskytl základní orientaci těm, kteří je neviděli:490 They Live (1988; r. John Carpenter) vypráví příběh muře, námezdního dělníka – Johna Nada, který jednoho dne najde speciální sluneční brýle, jež odhalují pravdivá poselství všech médií: nadále zůstat spát, konzumovat, reprodukovat se a přizpůsobit se (obr. 3). Tímto způsobem odhaluje skutečnou povahu zmanipulované reality. Díky slunečním brýlím také zjistí, že někteří lidé jsou mimozemšťané a že tito mimozemšťané udržují lidi ve stavu vymytých mozků kapitalistickým konzumem. Mimozemšťané vysílají signál, který brání lidem, aby je a jejich manipulaci viděli. John Nada a jeho společníci se rozhodnou zdroj zničit a nakonec uspějí.491 490 Řídím se příkladem uvedeným v Kalerově článku, a dokonce cituji jeho stručné shrnutí Matrixu, Truman Show, Dark City a Třinácté patro, Kaler, "Neognosticismus ve filmech" , p. 7-8. 491 Film They Live předchází vlně gnostických filmů o deset let, přesto obsahuje většinu prvků. Systém dvou světů je zde velmi zvláštní – není jasné, který z nich je ten "pravý" . Obyčejná realita je fyzicky reálná, ale černobílá realita je "pravdivým poselstvím" . Zřejmý je aspekt sociální kritiky, který je ve filmu explicitně přítomen. Jde v podstatě o prototyp konspirační teorie převedené do filmového vyprávění.

The Truman Show (1998; r. Peter Weir) vypráví o Trumanu Burbankovi, nevědomé hvězdě reality show pojmenované po něm, kterou vymyslel a řídí autoritářský režisér. Truman to nakonec zjistí a unikne do skutečného světa. Dark City (1998; r. Alex Proyas) vypráví o probuzení Johna Murdocha, který žije ve městě věčné noci, kde mimozemské bytosti mění lidské vzpomínky při hledání tajemství lidské duše. Osvícený lékař Daniel Schreber, který pro mimozemšťany pracuje a zradí je, Murdoch mimozemšťany porazí a získá schopnost přetvářet realitu – jeho prvním výtvorem je slunce. The Matrix (1999; r. Wachowští) vypráví příběh Thomase Andersona, alias Neo, který se probudí ze své všední reality, aby zjistil, že vše, co bereme za své je svět ve skutečnosti počítačem vytvořená iluze virtuální reality, Matrixu; lidstvo je uvězněno ve falešném světě, aby se počítačová inteligence mohla živit našimi životními energiemi. Shodou okolností je Neo předpovězeným Vyvoleným a poté, co je osvobozen bojovníkem za svobodu Morfeem a jeho posádkou, získává Neo schopnost přetvářet Matrix a měnit realitu. The Thirteenth Floor (1999; r. Josef Rusnak) vypráví o vytvoření světa virtuální reality a následně zjišťujeme, že naše vlastní realita je takovým světem vytvořeným obyvateli ještě vyššího reálného světa. Na konci filmu je hlavní hrdina vysvobozen z nižšího, nereálného světa a jeho vědomí stoupá vzhůru, aby žilo v reálném světě. The Virtual Nightmare (2000; r. Michael Pattinson) vypráví příběh Dalea Huntera, reklamního manažera, který pracuje na propagaci produktu s názvem Arora. Pak si uvědomí, že nikdo neví, co to vlastně je. Nakonec začne vidět zádrhele v realitě a zjistí, že pestrý každodenní život je jen virtuální realita promítaná do lidských myslí a zakrývající podivnou prázdnou realitu na pozadí. Spolu s kamarádkou Wendy zničí počítač, který ji generuje, ale zjistí, že lidé si na ni tak zvykli, že v simulaci zůstávají i bez počítače. The Others (2001; r. Alejandro Amenábar) vypráví příběh Grace, která žije se svými dvěma dětmi ve velkém domě, v němž jako by strašilo. Dům je zahalen v neustálé mlze a Grace nějak nemůže opustit jeho prostory. Nakonec zjistí, že podivné zvuky nejsou duchové, ale sk uteční lidé, kteří sídlo navštěvují, zatímco ona a její děti jsou duchové. To ona si vytvořila svou soukromou realitu, aby unikla realitě, v níž zavraždila své děti a následně se dopustila sebevražda.492 The Village (2004; r. M. Night Shyamalan) vypráví příběh Ivy, slepé dcery vesnického stařešiny, který se odehrává v 19. století. Za vesnicí se rozkládají Lesy, do kterých žádný vesničan nesmí vstoupit. Žijí tam totiž příšery. Nakonec jako diváci zjistíme, že to Starší hrají Příšery, aby lidé zůstali ve vesnici. Starší založili Vesnici jako útočiště před současným světem 21. století, který je v jejich očích zkažený a zlý. Jen Ivy smí cestovat přes Les do vnějšího světa, aby přinesla léky pro svého zraněného snoubence, protože jako slepá žena nikdy nevidí ven. 492 Viz také přesvědčivou argumentaci ve prospěch přítomnosti gnostické kosmologie u Fridricha II. Kwiatkowski, "Ti druzí" (2001) Alejandra Amenábara ve světle valentinské teologie. Thought, " CLCWeb: (6, 2019): 21-10.

The Island (2005; r. Michael Bay) vypráví příběh Lincolna, který žije v podzemním futuristickém prostředí s přísnými pravidly. Svět nad zemí je postapokalyptická pustina, ale existuje rajský Ostrov, kam se dostanou ti, kteří byli vybráni losem. Lincoln nakonec zjist í, že je to všechno lež, vnější svět je v pořádku a on a jeho kolegové jsou klony bohatých lidí, jejichž těla slouží jako zdroj pro transplantace orgánů. Lincoln unikne do vnějšího světa, a nakonec pomůže uniknout i ostatním. City of Ember (2008; r. Gil Kenan; podle knihy Jeanne DuPrau z roku 2003) vypráví příběh Doona a Liny, kteří žijí v podzemním městě, zatímco svět nahoře je ničen jadernou válkou. Město se pomalu rozpadá, zatímco starosta a většina lidí s tím nechce nic dělat. Hlavní hr dinové zjistí, že Stavitelé města chtěli, aby odešli po 200 letech, které už uplynuly, a najdou únikovou cestu a dostanou se na povrch, kde jsou – poprvé v životě – svědky východu slunce. Free Guy (2021; r. Shawn Levy) vypráví příběh Guye, kterému se jednoho dne dostanou do rukou speciální brýle, které používají lidé kolem něj. Brýle mu umožní zapojit se do hry. Nakonec zjistí, že celý jeho svět je jen akční hra s názvem Free City a že on sám je jen naprogramovanou postavičkou. Svět Free City však vychází z lepší původní hry Free Life, kterou autor akční hry ukradl jejím tvůrcům. V boji proti autorovi Free City se Guyovi podaří z něj uniknout, najít skrytý Free Life a vzít s sebou i ostatní obyvatele Free City.493 Jak je patrné z přehledů, některé prvky se opakují častěji. Jedním z takových prvků je struktura dvou souvětí. Stojí za povšimnutí, že společným rysem zde není přítomnost motivu virtuální reality generované počítačem, ale čistě strukturní rozdíl mezi "primární" a "sekundární" realitou: Sekundární realitou může být virtuální realita, filmové kulisy, obezděné prostředí nebo dimenze podobná snu či duchu. Všechna tato řešení mají společné to, že vytvářejí něco hierarchicky nižšího, než je základní realita – buď její simulaci, nebo její nepatrný výsek, který je zformován do jakéhosi malého vesmíru, mikrokosmu. V tomto smyslu dostáváme řadu malebných variací na gnostický motiv druhotného stvoření Demiurgem. Na rozdíl od historických gnostických mýtů nehodnotí současné gnostické filmy prvotní realitu jako blaženou, dobrou a úplnou. Právě naopak: primární realita je v několika případech vysloveně dystopická. Tuto zvláštnost nelze přehlížet – domnívám se, že naz načuje jedinečnou (post)moderní verzi gnostické kosmologie. Zatímco tradiční gnostická kosmologie vidí sekundární svět jako Hysterema ("Nedostatek", "Potřeba", "Kenoma 494") a primární jako Pleroma ("Plnost"), převrácená postmoderní 493 Free Guy tak obsahuje tři dimenze: dvě virtuální a jednu standardní realitu. Jedna z virtuálních dimenzí realit (Svobodné město) má rysy Hysteremy (je to eticky zkažené místo plné násilí), zatímco druhá (Svobodný život) Pleromy (blažené místo). Původní stvoření je pleromatický Svobodný život a hysteromatické Svobodné město je jen jeho zkaženou kopií. V tomto smyslu je blízké gnostické kosmologii. Existuje však také třetí realita – lidská realita, která vytvořila obě virtuální reality. Film je zvláštní také svou datací, o dvacet let mladší než většina ostatních členů skupiny. 494 Poznámka – Kenoma je v gnostickém mýtu opakem Pleromy, je to čistý svět Zla – svět pod přímým vlivem Demiurga a jeho Archontů.

gnostická imaginace vidí sekundární svět jako "Falešnou Plnost" a primární svět jako "Skutečný Nedostatek". Formulář "Skutečný nedostatek" má dva podtypy:

Tento rozdíl lze vysvětlit tím, že se ve filmech setkáváme s hybridem g n ó z e a campbelovského hrdinského pátrání. Hrdinovo pátrání ve své vznešenější podobě obsahuje motiv apoteózy,496 který nacházíme např. v Matrixu nebo Dark City.497 Jedním z důležitých faktorů, které hrají v této změně roli, je moderní individualismus. Naše fascinace hrdinským mýtem vychází z jeho čtení na osobní psychologické úrovni jako emancipačního příběhu o seberozvoji a sebeposílení. Proto jsou tyto filmy inicia čními narativními strukturami, v nichž projekčně oddereme psychologickou transformaci tím, že se ztotožníme s hrdinou, který je tomuto procesu podroben. Pokud sekundární realita není virtuální realitou, ale dílčí částí našeho hmotného světa, nutně vzniká motiv habitatu. Kromě tří filmů 498 všechny ostatní popisují sekundární svět jako svět s určitými hranicemi, které lze (nebo nelze) překročit. To odpovídá gnostickému Horosu, hranici mezi Pleromou a Hysterémou (Kenomou): Motiv vykořisťování lidí Archonty má ve filmech mnoho podob: ve filmu The Matrix jsou lidé využíváni jako baterie pro stroje, ve filmu The Island jsou lidé využíváni jako zdroj částí těl, ve filmu The Dark City jsou lidé pokusnými objekty mimozemšťanů atd. 496 Joseph Campbell, The Hero with a Thousand Faces, Novato: New World Library 2008, p. 138. 497 Vztah campbellovského hrdinského mýtu (CHM) ke gnostickému mýtu (GM) by si zasloužil samostatnou studii. Zjevný strukturální rozdíl spočívá v tom, že v CHM hrdina začíná svůj příběh v "normálním světě" , vstupuje do "posvátného světa" a pak se musí vrátit. Dochází k uzavření kruhu. Zatímco v GM se hrdina pohybuje jedním směrem – z "nepravého světa" do "pravého světa" . 498 The Matrix (1999), Virtual Nightmare (2000), and They Live (1988).

Funkci archontů nebo Demiurga ve filmech vykonávají různé entity, v mnoha případech – což je příznačné – ne zcela lidské, buď mimozemšťané, nebo machinové: Pozoruhodnou proměnu prototypu nalezneme ve filmu The Virtual Nightmare, kde si lidé sami vytvořili virtuální realitu a pak se v ní ocitli, takže jsou nevědomými "Archonty". Podobným zvratem je i pointa The Others, ovšem omezená na jednu osobu, hlavního hrdinu. V případě The Village, jsou Archonti ("Starší") dobromyslní – jejich motivací je ušetřit sebe a svůj lid hrůz vnějšího světa, ale jako prostředek k dosažení tohoto cíle používají podvod, což vrhá stín na jejich "dobromyslnost". Jejich pozice není daleko od Christofa, vládce show, ve filmu The Truman show, který také "chce pro svého herce to nejlepší", ale fakticky ho ve své show uvězní. V případě The City of Ember je funkce rozdělena: jsou zde Stavitelé, dávno mrtvá skupina

zakladatelů Města, postavy podobné mytologickým postavám jako Noah, Yima/Jamshid, Manu, or Utnapishtim, kteří sestrojí zařízení na záchranu zbytků lidstva. Pak je tu starosta, zkorumpovaný dědic tradice, který plní roli antagonisty, protože nechce změnit neudržitelný status quo. V těchto filmech se také opakovaně objevují výrazné motivy, které nebyly zahrnuty do našeho seznamu 12 filmů. Jeden takový motiv bychom mohli nazvat falešným p ř í s l i b e m systému. Ve filmu The Island je lidem v habitatu slibová na úžasná Země s modrou oblohou a mořem. Ve filmu The Dark City je polozapomenutá vzpomínka na místo zvané Shell Beach, které si mnozí pamatují, ale nikdo neví, jak se tam dostat. Ve filmu The Truman show sní Truman o cestě na Fidži, ale herci mu překazí j eho pokusy několikrát. V The City of Ember se očekává, že Stavitelé přijdou a vše napraví, a ve The Virtual Nightmare je neustále inzerován a netrpělivě očekáván produkt s názvem Arora, ale nikdo vlastně neví, co to je. Dalším výrazným motivem, který se ve výběru objevuje, je manipulace s pamětí, amnézie a anamnéza. Svět The City of Ember je zcela založen na problematice rememberace: lidé nevědí, že nikdy neviděli sluneční světlo, protože je to implantováno do jejich pamě ti. Hrdina začíná jako v amnézii a v klíčovém okamžiku získá transformaci znalostí jako paměťový implantát. Ve The Virtual Nightmare, pokud lidé začnou diskutovat o zakázaných tématech, náhle zapomenou, o čem se bavili. Tímto způsobem je systém udržuje v zapomnění. Ve filmu The Others je zase celá zápletka založena na tom, že hlavní hrdina potlačil vzpomínku na "kosmogonický" infantilní a sebevražedný zločin. Film jako vizuální médium může zkoumat určité symbolické potenciály podrobněji než jakýkoli prozaický text, což je patrné i v případě dalšího výrazného motivu – lodi a symboliky zrození, které spolu úzce souvisejí. Zcela pravidelně je ve

vybrané skupině filmů okamžik hrdinova probuzení (č. 8) nebo přechodu na druhý břeh (č. 9) vyjádřen formou cesty lodí či člunem a blízkostí vody. V analyzovaných filmech zjevně existují nejen strukturální podobnosti zápletek a kosmologií, ale také spontánní rezonance ve vizuálním jazyce a expresi. Zejména v případě "jádra jádra", tedy filmů, které získaly 10 a více bodů, se zdá, jako by byly – ve zcela odlišných stylech a idiomech – repohybující se kolem stejných neuralgických bodů. Čím by se tato rezonance dala vysvětlit? Na jakou kulturní atmosféru reagovali? Proč právě na přelomu tisíciletí? Vzhledem k tomu, že tyto filmy vznikly nezávisle na sobě a většina z nich vznikla přibližně ve stejné době, je zřejmé, že se nejedná o remaky, které by se navzájem přímo kauzálně ovlivňovaly. 499 Pocházejí od různých producentů a režisérů a jsou velmi různorodé co do tónů, žánrů i stylů. V Hollywoodu koluje každoročně mnoho původních filmových scénářů, ale jen zlomek z nich je vybrán a přežije Darwinův výběrový proces, 499 Většina z nich pochází ze stejného období, ale v případě filmu Free Guy (2021), který má dvě desetiletí. odstupem od zbytku skupiny, by měla být inspirace např. filmy Truman Show nebo Matrix. nelze vyloučit. Spíše, než přímou inspiraci bychom měli očekávat kulturní osmózu – nápady zpopularizované těmito dvěma slavnými filmy z doby kolem roku 2000 se od té doby staly veřejným "majetkem" . Je to je také možné, že se v nadcházejícím desetiletí dočkáme dalších filmů gnostického typu, protože "nostalgie" se bude projevovat i v dalších letech. kyvadlo" (které má přibližně třicetiletou periodu) se bude pohybovat od současné nostalgie 80. let minulého století k nostalgii 90. let, a s tím mohou přijít i remaky a reimaginace popkulturních produktů. této éry. Patrick Metzger, "Kyvadlo nostalgie: Nostalgie: "Kutálející se třicetiletý cyklus popkultury" . Trends" [online], The Patterning, 13.2.2017, přístupné v červnu 2022, dostupné online na https://. thepatterning.com/2017/02/13/the-nostalgia-pendulum-a-rolling-30-year-cycle-of-pop- culture-trendy/.

aby z něj vznikl celovečerní film. I když je těžké zjistit, jaká je detailů složitého výběrového procesu je zřejmé, že hollywoodská kinematografie reaguje na celkové kulturní a historické reálie svým vlastním jedinečným způsobem. V následujícím textu naznačím jeden z možných důvodů náhlého vzniku gnostických filmů na přelomu tisíciletí, ale je důležité zdůraznit, že vznik kulturních produktů tohoto druhu není nikdy jedno příčinnou záležitostí. Mezi obvykle zmiňované faktory, které otevírají prostor pro vznik těchto filmů, patří:500 501

Potřebujeme už jen zdvojnásobit a napravit drobné nedostatky a brzy se dostaneme ke šťastnému konci. Pozitivní ideologové hlásali, že svět se nachází na "konci dějin", ale s a m o z ř e j m ě se pod projektovaným obrazem dokonalosti skrývalo mnoho problémů. Konzumní kapitalismus získal obrovskou podporu, protože jediná známá alternativa k němu – komunismus – selhala a byla zdiskreditována. Po rozpadu východního bloku zůstalo ideologické vakuum. Pochybnosti o povaze nové historické situace byly zprvu patrné jen na okraji společnosti – již na počátku 90. let. Výraz "nový světový řád", zpopularizovaný Georgem H. W. Bushem během války v Perském zálivu v roce 1991, se stal vlivným v konspiračním prostředí a v průběhu 90. let pomalu získával mainstreamovou platnost.503 Válka v Perském zálivu (1990-1991), Somálská intervence (1992-1995) a válka v Kosovu (1998 -1999) ukázaly, že radostný "Konec dějin" musel být udržován neokoloniálním násilím. Nevyřešené protiklady amerického neokolonialismu nakonec "Konec dějin" ukončily teroristické útoky z 11. září 2001. Útoky z 11. září byly lidskou tragédií, ale vyřešily geopolitickou a kulturní dezorientaci způsobenou tím, že v 90. letech neexistoval žádný symbolický Jiný, proti kterému by západní svět mohl bojovat. Prvním Nepřítelem v nové éře se stal islamistický tero rismus, neviditelná síť sebevražedných rebelů motivovaných destruktivní "cizí" ideologií. V následujícím desetiletí byl tento druh rozptýleného Jiného doplněn, a nakonec nahrazen mnohem konkrétnějším Jiným (Jinými) v podobě autoritářských států Ruska a Číny. Tímto způsobem bylo možné uniknout dezorientaci a úzkosti z "konce dějin" nalezením nových nepřátel a nových binárních opozic. Není tedy divu, že ve stejném období (2008 -současnost) dominují v Hollywoodu blockbustery superhrdinského žánru, kde je přímočará dualita hrdina versus padouch opět v popředí, zatímco zpochybňování samotného systému se vytrácí z mysli i z dohledu.504 V devadesátých letech však tato úniková cesta (přes nalezení Zloducha venku) ještě nebyla k dispozici. Byl to právě Nový světový řád (vítaný a vychvalovaný globalistickým establishmentem), který vyvolával rozptýlenou úzkost ze samotné své podstaty: 503 Michael Barkun, A Culture of Conspiracy: Apocalyptic Visions in Contemporary America, Berkeley: University of California Press 2013, p. 40. 504 Důvod, proč jsou velkorozpočtové filmy z roku 2010 a současného desetiletí mnohem méně podvratné, mnohem méně rozmanité a originální a mnohem více se opakují (remaky, pokračování, restarty atd.), souvisí s tím, že se v nich s postupným zesilováním trendů, které oceňují spíše vysokou pravděpodobnost fiskální návratnosti než experimenty: "Problém déjà vu v Hollywoodu ilustruje, jak mnoho dalších průmyslových odvětví a organizací se snaží odolat pokušení nadměrně využívat úspěšné, ale pomíjivé příležitosti, zatímco se nedostatečně věnuje zkoumání a nepřicházení s novými nápady a koncepty. To je jedno z klíčových dilemat inovací. " (https://readysteadycut.com/2022/09/20/why-are- there-so-many-movie-sequels/) V 90. letech 20. století bylo cca 90 % filmů původních, v roce 2019 je to jen cca 50 %, zbytek tvoří pokračování nebo remaky (https://digg.com/2020/original-vs-sequel-remake- highest-grossing-movies-percentage- vizualizováno).

Po oživení démonologie studené války v Reaganových letech přinesl "nový světový řád" v 90. letech nejistou paranoiu, v níž již neexistuje jediný rozpoznatelný nepřítel, a dokonce ani jasný smysl pro národní identitu.505 Tato rostoucí úzkost je dobře zdokumentována v oblasti konspiračních teorií. Ostatně není překvapením, že právě na přelomu tisíciletí se objevují zásadní vědecké práce o konspiračních teoriích: T y t o práce mohly vzniknout v tomto období právě proto, že v 90. letech 20. století došlo v USA k masivnímu nárůstu konspiracionismu. Peter Knight’s Conspiracy Culture (2000), 506 Jane Parish a Martin Parker: The Age of Anxiety (2001), 507 Jodi Dean’s Publicity’s Secret (2002) 508 a Michael Barkun’s A Culture of Conspiracy (2003).509 V té době se konspirátorství stávalo mainstreamem, ale nebylo tak všudypřítomné jako dnes a nebylo vnímáno jako existenční hrozba pro celou společnost. Navíc tito badatelé, zejména Knight a Dean a badatelé z kolokvia Parish a Parker, četli konspiracionismu s novým, sebereflexivním způsobem. Chápou jej jako záslužnou formu společenské kritiky, což je přístup, který v akademickém přístupu dosud nepřevládl. Dokonce se zdá, že tento "sympatický" akademický přístup dosáhl vrcholu ve stejné době, kdy kulminovaly gnostické filmy – přesně na přelomu tisíciletí. Konspiracismus byl v 90. letech "venku ze skříně", ale ještě nebyl veřejným nepřítelem. Proto bylo legitimní produkovat filmy jako Conspiracy Theory (1997; r. Richard Donner), Wag lke Dog (1997; r. Barry Levinson), The Men in Black (1997; r.Barry Sonnenfeld) nebo televizní seriál X-Files (1993-2002; tvůrce Chris Carter). Tato díla volně zkoumala a popularizovala mnohé konspirační teorie, aniž by se od nich musela explicitně distancovat – což je v roce 2022 nemyslitelné. Proto tvrdím, že náhlá vlna gnostických filmů je fenomén, který lze dobře pochopit v kontextu historického vývoje v době jejich vzniku. Tyto filmy vyjadřovaly zvláštní Zeitgeist v době, kdy neexistoval jasný nepřítel a zdálo se, že lidé stojí na "konci dějin". Liberální demokratický konzumní kapitalismus neměl alternativu a lidstvo se zdálo být sjednoceno pod "Novým světovým řádem". Toto historické období bylo sice radostné a optimistické, ale zároveň vytvářelo svou vlastní formu úzkosti. Gnostické filmy obvykle ukazují šťastný a optimistický život, který se ukazuje jako iluze zakrývající skutečnost, že lidé jsou vykořisťováni. Pod zdánlivě harmonickou a optimistickou slupkou se skrývají temné zápletky, postapokalyptická realita a zlí loutkáři, kteří řídí představení. Prvek společenské kritiky (v kombinaci s prvky existenciálních témat) je 505 Peter Knight, Conspiracy Culture: From the Kennedy Assassination to the X-Files, New York and London: Routledge 2000, p. 175. 506 Jane Parish and Martin Parker (eds.), The Age of Anxiety: Conspiracy Theory and the Human Sciences, Oxford: Blackwell 2001, passim. 507 Peter Knight, Conspiracy Culture, passim. 508 Jodi Dean, Publicity’s Secret: How Technoculture Capitalizes on Democracy, Ithaca and London: Cornell University Press 2002, passim. 509 Barkun, A Culture of Conspiracy, passim.

v gnostických filmech nápadně výrazný a nemá obdoby v desetiletích, která mu předcházela ani po něm následovala.510 Gnostická kosmologie a konspirace Ačkoli některé z analyzovaných filmů představují vizi, která úzce koresponduje s existujícími konspiračními teoriemi (např. film Ney Live se svými zlými mimozemšťany ovládajícími svět), většina z nich není na první pohled konspirační. Neobsahují konspiraci jako explicitní motiv (na rozdíl od X-Files nebo filmů jako Conspiracy Theory), ale sdílejí kosmogogii s (develněji rozvinutými) konspiračními teoriemi. Dvanáct rysů, které charakterizují gnostické filmy, lze uplatnit i jako charakteristiky konspiračních teorií typu, který Barkun označuje jako "superkonspirace".511 Typickým příkladem široce úspěšné superkonspirace je "reptoidní hypotéza" Davida Ickeho, která tvrdí, že mezi námi jsou skrytí tvarovaní reptiliánští mimozemšťané, kteří stvořili lidi v jejich současné podobě a živí se negativními emocemi.512Za zdroj holografických zážitků vysílaných reptiliány, které si lidstvo vykládá jako realitu, označil Měsíc (a později Saturn). 510 To neznamená, že je nelze najít, ale ve velkorozpočtových celovečerních filmech jsou zastoupeny jen zřídka. "Tradičním" místem pro tento druh imaginace je naopak podoba vědeckofantastických antologických televizních seriálů – například The Outer Limits (1963-1965; 1995-

Aplikujme 12 gnostických rysů na typickou superkonspirační teorii: Jak je patrné z tabulky, překryv kosmologie je vysoký - 10 z 12 bodů. Hlavní rozdíl je v otázce vnějšího světa. Zatímco ve starých gnostických mýtech a gnostických filmech obvykle nacházíme jasnou hranici mezi reálným a iluzorním světem, v konspirační kosm ologii takové rozdělení neplatí. I když prototypické superkonspirace mají strukturu dvou světů - 1) každodenního světa a 2) zákulisního světa konspirátorů, nevytvářejí dvě úhledně rozdělené sféry jako ve fikci nebo mýtu. Proto neexistuje žádná "vnější strana", kam by probuzení lidé mohli uniknout. Jiný svět konspirace není blaženou říší podobnou Pleromě nebo pevnější realitou bez manipulace – je to manipulace sama. Je to tedy děsivá Skutečnost, která utváří naši každodenní realitu, ale v zásadě nám uniká. Konspirativci jsou fascinováni tajemstvími Reálna, schůzkami temné kabaly, která řídí svět, ale ta nelze nikdy zcela odhalit – pouze naznačit. Zatímco konspirace z počátku 20. století přinesla dokumenty jako Protokoly siónských mudrců s jasně vysvětlenou agendou, konspirace z 90. let 20. století a 21. století je jiného typu, který nejlépe vyjadřují záhadné kapky Q, zdroj konspirační teorie QAnon. Tyto dva typy jsou označovány různými jmény a Peter Knight je rozlišuje jako "bezpečnou paranoiu" a "nejistou paranoiu", 513 zatímco Jaron Harambam jako "moderní konspirace" a "postmoderní konspirace".514 Jak uvádí Kathryn S. Olmstedová upozorňuje, že "[n]ebyli již konspirační teoretici hlavně znepokojeni tím, že mimozemské síly spřádají plány na uchvácení federální vlády; místo toho navrhovali, že spiklencem je sama federální vláda."515 Tento zvrat je v gnostickém filmu poměrně často vyjádřen probuzením hrdinů, kteří pochopí, že problémem je celý systém, v němž žijí, nikoliv jen některé jeho části. 516 Ačkoli tedy konspirační teorie také využívají systém dvou světů, ve filmech je nacházíme jako výrazný a nedílný prvek. Filmy mají 513 Peter Knight, Conspiracy Culture, p. 4, 175. 514 Jaron Harambam, Contemporary Conspiracy Culture: Truth and Knowledge in an Era of Epistemic Instability, New York and London: Routledge 2020, p. 62. 515 Kathryn S. Olmsted, Real Enemies: Conspiracy Theories and American Democracy, World War I to 9/11, Oxford: Oxford University Press 2009, p. 4. 516 Nejdetailněji je to provedeno ve Virtuální noční můře, kde hrdinové zjistí, že nejenže lidé sami vytvořili iluzorní realitu, ale zůstávají v ní i poté, co je speciální technologie, která iluzi vysílala do lidských mozků, hrdiny zničena.

tendenci vytvářet jasně ohraničené světy, mezi nimiž mohou postavy cestovat. Samotné cestování je v těchto příbězích klíčovým nástrojem vyprávění. Tato a další specifika lze snadno vysvětlit potřebami média (a žánru). Prvky jako hlavní hrdina, antagonista, cestování mezi světy, hrdinova cesta, narativní zvraty a další strukturní prvky jsou nezbytné pro budování poutavého příběhu, ale nejsou povinné pro konspirační kosmologii v její abstraktní podobě. Některé opakující se motivy, k t e r é charakterizovaly m nohé gnostické filmy (např. motiv habitatu, motiv hranic světa, symbolika zrození do vody atd.), proto zůstanou omezeny na narativní filmové médium. Jsou to nástroje, které tvůrcům pomáhají zhmotnit kosmologii, "ukázat ji", místo aby ji "vyprávěli". Existu jí však i motivy, které se ve filmech výrazně objevily, ačkoli nebyly "očekávány" podle definice 12 rysů, a lze je nalézt i v konspiračních představách. Jedním z takových motivů je motiv manipulace s pamětí a anamnézy, který lze nalézt již před 90. lety v konspiracích týkajících se únosů do UFO a interakce s takzvanými "muži v černém". 517 Nejvýznamněji jej však nacházíme v nedávné konspirační teorii, která tvrdí, že drobné detaily z minulosti byly změněny, upraveny a sestříhány, aby vytvořily paralelní vesmír.518 Závěrem je důležité rozlišovat mezi kosmologií a motivy. Kosmologie je definována svou strukturou, která může být naplněna velmi rozmanitým obsahem. The Village a The Dark City se překrývají ve své struktuře (viz tabulka na str. 78), ale ne příliš v konkrétním obsahu. Totéž platí pro gnostické filmy a superkonspirace obecně – sdílejí svou kosmologii. Aby to bylo složitější, některé motivy se zdají být sourodé s určitými strukturami – jsou to snadná řešení, která umožňují stručné symbolické vyjádření strukturních požadavků. Tak například strukturní prvek "autorsk(é) iluze, která uchvacuje obyčejné lidi", má tendenci traktovat řešení v podobě buď jediné entity (Ředitel, Architekt, Satan), nebo skupiny mocných entit (Starší, Cizinci, Reptiliáni). Závěr Mezi konspirační subkulturou a popkulturou produkovanou v Hollywoodu existuje složitá souhra. Jedním z charakteristických rysů konspirátorství je tzv. převrácení faktů a fikce, tj. přesvědčení, že běžná realita, jak je nám předkládána, je falešná, zatímco fiktivní díla jako The Matrix nám sdělují důležité pravdy: "Konspirační literatura je plná případů, kdy se o zjevně fiktivních produktech, jako jsou filmy a novely, tvrdí, že jsou přesným, faktickým zobrazením skutečnosti."519 Studium vzájemného působení konspirace a beletristických děl má svou desetiletou tradici, jejímž příkladem jsou práce Petera Knighta,520 Luca Boltanského,521 Lewise a Kahna522 a mnoha dalších. Gnostické filmy však dosud nebyly zkoumány jako důležitý dílek kulturní skládačky ve vztahu ke konspiračním teoriím, i když některé z 517 Barkun, A Culture of Conspiracy, p. 83. 518 Aaron French, “The Mandela Effect and New Memory” , Correspondences 6 (2, 2019): passim. 519 Barkun, A Culture of Conspiracy, p. 210. 520 Knight, Conspiracy Culture, passim. 521 Luc Boltanski, Mysteries and Conspiracies: Detective Stories, Spy Novels and the Making of Modern Societies, Cambridge: Polity Press 2014, passim. 522 Lewis and Kahn, “The Reptoid Hypothesis” , passim.

nejznámějších z nich (The Matrix, The Truman show) jsou většinou současných badatelů o konspiračních teoriích běžně zmiňovány. Mým cílem proto bylo tuto mezeru z a p l n i t. Cílem bylo nejen představit skupinu gnostických filmů (a transparentně ji definovat), ale také ji typologicky a historicky propojit s konspirací. Společným rysem je gnostická (či manichejská) povaha jak filmů, tak konspirátorství v jeho nejrozvinutější podobě, tzv. superkonspirace. Seznam 12 rysů se proto ukázal být užitečný nejen jako nástroj pro polytetickou definici gnostických filmů, ale také jako nástroj pro srovnání s kosmologií konspiračních teorií. Skupina filmů vybraných pomocí nástroje 12 znaků vykazovala i další opakující se společné rysy v podobě motivů (např. motiv stanoviště apod.). Většina těchto motivů se týkala pouze těchto filmů a nebyla společná s prototypickými superkonspiracemi, neboť ty to motivy byly emergentními entitami narativního filmového média. Jednou z nejzásadnějších diskutovaných otázek byla otázka náhlého vzniku vlny gnostických filmů a jejího pozdějšího vymizení. Nabídl jsem řešení vycházející ze specifického Zeilgeislu devadesátých let jako období unipolárního globalizovaného světa bez přím ého kulturního Nepřítele, kdy se úzkost obrátila proti samotnému systému. Devadesátá léta byla zároveň dobou, kdy konspirační teorie začínaly být populární, ale ještě nebyly společenským tabu. Vlna gnostických filmů je tak krátkým okamžikem v dějinách, kdy gnostická kosmologie našla vyjádření v otevřeném popkulturním médiu. Před 90. lety 20. století byla gnostická kosmologie skryta na okraji společnosti, například v prostředí sektářů, sci -fi fandomu nebo raného konspirátorství. Američtí filmaři fungovali jako kulturní zesilovače: dotáhli proces mainstreamizace gnostické kosmologie do konce. Po filmech The Matrix, X -Files a The Truman show měla většina obyvatel Západu šablonu gnostické kosmologie neustále přítomnou ve své mysli. Představa "úniku z Matrixu" nebo "přijetí červené pilulky" je základem většiny konspiračních webových stránek a blogů až do současnosti. V desetiletích následujících po devadesátých letech se konspiracionismus postupně rozrostl ve významnou společenskou sílu. S tím, jak konspirátorství nabývalo na významu a začalo být vnímáno jako vážná hrozba pro establishment a kulturní mainstream, klesala jeho přijatelnost v Hollywoodu. To vysvětluje postupné vyřazování explicitně konspiračních filmů a televizních pořadů jako X -Files nebo Wag the Dog. Nicméně to nevysvětluje vymizení gnostických filmů, z nichž některé neobsahují žádné výslovné spiknutí. Zde musíme překročit pouhé vnější téma filmu a zaměřit se na jeho implicitní kosmologii. Gnostické filmy, i když neobsahují otevřený motiv konspirace, přesto – díky své kosmologii – vyjadřují poselství "nevěřte systému". Proč bylo toto poselství pro hollywoodské filmaře životaschopné v 90. letech a dnes životaschopné není? Protože vyslání tako vého poselství by z těchto tvůrců udělalo spojence antisystémové, "alternativní" části populace. Jádrem problému je změněná pozice intelektuální a kulturní fronty – zatímco v 90. letech byli intelektuálové a tvůrčí lidé obecně více nakloněni kritice systém u, dnes systém brání před hrozící hrozbou konspirátorů a

dalších antisystémových aktérů. Vlna gnostických filmů proto ilustruje tuto kulturní proměnu. Gnostické filmy dnes nenajdeme v hojném počtu právě proto, že gnostickou pochodeň nyní drží v rukou početné antisystémové davy. Bibliography 1. “Jan Kozák [online], Memory of Nations, accessed July 2022, available online at https://www.memoryofnations.eu/en/kozak-jan-1951. 2. Adamson, Grant, “Gnosticism Disputed: Major Debates in the Field”, In April D.DeConick (ed.), Religion: Secret Religion, Farmington Hills: Macmillan Reference USA 2016, p. 39–54. 3. Aupers, Stef, and Jaron Harambam, “Rational Enchantments: Conspiracy Theory between Secular Scepticism and Spiritual Salvation”, in Asbjørn Dyrendal, David G. Robertson, and Egil Asprem, Handbook of Conspiracy Theory and Contemporary Religion, Leiden: Brill 2018, p. 48–69. 4. Barkun, Michael, A Culture of Conspiracy: Apocalyptic Visions in Contemporary America, Berkeley: University of California Press, 2013, 320 p. 5. Boltanski, Luc, Mysteries and Conspiracies: Detective Stories, Spy Novels and the Making of Modern Societies, Cambridge: Polity Press 2014, 360 p. 6. Burns, Dylan M., “Gnosticism, gnostics, and gnosis”, in ed. Garry W. Trompf, Gunner B. Mikkelsen, and Jay Johnston (eds.), The Gnostic World, Boca Raton, LF: Routledge 2018, 9–25. 7. Campbell, Joseph, The Hero with a Thousand Faces, Novato: New World Library 2008, 432 p. 8. Culianu, Ioan P., “The Gnostic Revenge: Gnosticism and Romantic Literature”, in Jacob Taubes, Religionstheorie Und Politische Theologie, München: Wilhelm Fink 1984, p. 290–306. 9. Davis, Eric, TechGnosis: Myth, Magic, and Mysticism in the Age of Information, Berkeley: North Atlantic Books 2015, 456 p. 10. Dean, Jodi, Publicity’s Secret: How Technoculture Capitalises on Democracy, Ithaca & London: Cornell University Press 2002, 224 p. 11. DeCornick, April, The Gnostic New Age: How a Countercultural Spirituality Revolutionised Religion from Antiquity to Today, New York: Columbia University Press 2016, 392 p. 12. Flannery-Dailey, Frances, and Rachel L. Wagner. “Wake up! Gnosticism and Buddhism in the Matrix”, Journal of Religion & Film 5 (2, 2016): 1–32. 13. French, Aaron, “The Mandela Effect and New Memory”, Correspondences 6 (2, 2019): p. 201–233. 14. Fukuyama, Francis, The End of History and the Last Man, New York: Free Press 1992, 464 p. 15. Gruber, Max, “Why are there fewer original films being released?” [online,] Ready Steady Cut, 20.9.2022, accessed September 2022, available online at https://readysteadycut.com/2022/09/20/why-are-there-so-many- movie-sequels/

16. Harambam, Jaron, Contemporary Conspiracy Culture: Truth and Knowledge in an Era of Epistemic Instability, New York & London: Routledge 2020, 256 p. 17. Ho, Pang -Chieh, „The Proportion Of Original Movies To Sequels Among The Highest-Grossing Movies Worldwide, Visualized“ [online], digg, 7.7. 2020, accessed June 2022, available online at https://digg.com/2020/original-vs-sequel-remake-highest-grossing- movies-percentage-visualized. 18. Jeremycrow, “Top 10 Gnostic Themed Movies” [online], Steemit, 8.2.2017, accessed June 2022, available online at https://steemit.com/philosophy/@jeremycrow/top-1-gnostic-themed- movies. 19. Kaler, Michael, ‘Neo-Gnosticism at the Movies’, Journal of Religion and Film 22 (3, 2018): p. 1–17. 20. King, Karen, What is Gnosticism? Cambridge, Mass.: Harvard University Press 2005, 368 p. 21. Knight, Peter, Conspiracy Culture: From the Kennedy Assassination to the X-Files, New York and London: Routledge, 2000, 300 p. 22. Knox, Simone, “Reading” The Truman Show” Inside Out”, Film Criticism 35 (1, 2010): p. 1–23. 23. Kozák, Jan A., Monomýtus: Syntetické Pojednání o Teorii Mýtu, Praha: Malvern 2021, 312 p. 24. Kwiatkowski, Fryderyk, “About the Concept of ʻGnosticismʼ in Fiction Studies”, CLCWeb 18 (3, 2016), https://doi.org/10.7771/1481- 4374.2997. 25. Kwiatkowski, Fryderyk, “Climbing a ladder to heaven: Gnostic vision of the world in Jacob’s Ladder (1990),” Journal of Religion & Film 19 (2, 2015): p. 1–32. 26. Kwiatkowski, Fryderyk, “How To Attain Liberation From a False World? The Gnostic Myth of Sophia in Dark City (1998)”, Journal of Religion and Film 21 (1,2017): p. 1–33. 27. Kwiatkowski, Fryderyk, “The Others (2001) by Alejandro Amenábar in the Light of Valentinian Thought”, CLCWeb: Comparative Literature and Culture 21 (6, 2019). 28. Lanzillotta, Lautaro Roig, “Albert Camus, Metaphysical Revolt, Gnosticism and Modern Cinema”, Gnosis: Journal of Gnostic Studies 5 (1, 2020): p. 45–70, https://doi.org/10.1163/2451859X-12340076. 29. Lewis, Tyson, and Richard Kahn, “The Reptoid Hypothesis: Utopian and Dystopian Representational Motifs in David Icke’s Alien Conspiracy Theory”, Utopian Studies 16 (1, 2005): p. 45–74. 30. Metzger, Patrick, „The Nostalgia Pendulum: A Rolling 30 -year Cycle of Pop Culture Trends“ [online], The Patterning, 13.2.2017, accessed June 2022, available online at https://thepatterning.com/2017/02/13/the- nostalgia-pendulum-a-rolling-30-year-cycle-of-pop-culture-trends/. 31. Olmsted, Kathryn S., Real Enemies: Conspiracy Theories and American Democracy, World War I to 9/11, Oxford: Oxford University Press 2009, 336 p.

32. Parish, Jane, and Martin Parker (eds.), The Age of Anxiety: Conspiracy Theory and the Human Sciences, Oxford: Blackwell 2001, 320 p. 33. Rapidcereb, “Gnostic movies” [online], IMDB.com, 20.1.2021, accessed June 2022, available online at https://www.imdb.com/list/ls050422304/. 34. Romero, Miguel, “Take the Red Popcorn: Gnosticism in Cinema, Mysterious Universe” [online], Mysterious Universe, 27.10.2014, accessed July 2022, available online at https://mysteriousuniverse.org/2014/10/take- the-red-popcorn-gnosticism-in-cinema/.¨ 35. Thomassen, Einar, “The Platonic and the Gnostic ‘Demiurge,’” in Søren Giversen et al. (eds.), Apocryphon Severini: Presented to Søren Giversen, Aarhus, Denmark: Aarhus University Press 1993, p. 226–44. 36. Van den Broek, Roelof, Gnostic Religion in Antiquity, Cambridge: Cambridge University Press 2013, 266 p. 37. Verarde, Randall, “Suspicion, the Seed of Awakening: The Truman Show as Gnostic Fairy Tale”, The San Francisco Jung Institute Library Journal 19 (1, 2000): p. 37 –49. https://doi.org/10.1525/jung.1.2000.19.1.37. 38. Williams, Christopher G., “Mastering the Real: Trinity as the “Real” Hero of The Matrix”, Film Criticism 27 (3, 2003): p. 2–17. 39. Williams, Michael A., Rethinking “Gnosticism”: An Argument for Dismantling a Dubious Category, Princeton: Princeton University Press 1996, 360 p. 40. Wilson, Eric G. Secret Cinema: Gnostic Vision in Film, New York: Continuum 2006, 176 p.

ZDROJ523