ZDROJ PRO POCHOPENÍ GNOSTICISMU | Chodníček poznání

GNOSTICISMU

ZDROJ5 ‡ Lze říci, že gnostický mýtus má čtyři fáze. Nejprve přichází PLEROMA, božská sféra duchovní plnosti (nižší sféra napodobení se nazývá KENOMA) a emanace různých eónů, kteří ji obývají. Poté přichází pád Sofie, nejmladší z eónů. Následuje narození Demiurga a vytvoření hmotného světa, a nakonec příběh lidstva, vytvoření a evoluce lidstva a vykupitelů a zjevovatelů, kteří přinesli Gnosis do světa, aby pomohli uvězněným semínkům světla uniknout.

Sophia: (řecky "moudrost") je ústřední postava gnostického mýtu, která představuje uvěznění duše ve světě hmoty a její osvobození do světa ducha. Příběh o pádu Sophie má v gnostických textech mnoho variant, ale nejčastějšími prvky jsou následující: Sophie je nejnižší z aeonů a zažije pád, který přivede na svět hmotný ve smír a demiurga. Poté je alespoň částečně navrácena do svého původního postavení aeonem, který může být znám jako Spasitel. Stejný proces pak probíhá u lidí, z nichž každý může být osvobozen z hmotného světa. V Basilid ově kosmologii je Sophie jednou z pěti emanací od Otce. Podle valentinského systému v Tertuliánově spisu Proti Valentiniánům byla Sophie aeonem emanovaným z Anthropa a Ecclesia, který je spárován v syzygii s Theletem. Gnostická Sophie se vyvinula z personi fikované Moudrosti helénistické židovské sapienciální literatury, jako je Kniha moudrosti, Kazatel a Přísloví. V Příslovích 8,22-31 Moudrost prohlašuje, že byla stvořena před počátkem světa6 Celkový mýtus popisuje proces, kterým Bůh září a naplňuje duchovní sféru. Na jejích nejvzdálenějších hranicích vzniká náhodně materiální svět, v němž jsou uvězněny fragmenty ducha. Probíhající příběh představuje pokus lidstva osvobodit uvězněné světlo, které se poté může znovu připojit k Pleromě. Na začátku byl pouze Bůh. Boha lze poznat přímo skrze Gnosis, ale nelze jej definovat. (Můj použitý mužský rod pro odkaz na Boha je pouze tradiční, i když gnostici velmi často považují nejvyššího Boha za muže, zejména otce.) Můžeme říci pouze to, co Bůh ne ní, ne to, co je, a tato negativní teologie je velmi charakteristická pro Gnosticismus. Jakýkoli pokus označit nebo definovat Boha jej omezuje a nemůže vyjádřit jeho absolutní, transcendentní vlastnosti. Bůh je nezměřitelný, nevyjádřitelný, neznámý, nepojm enovatelný. Tyto epizody neomezují Boha, protože vyjadřují to, co Bůh není, spíše než to, co je. Ale Bůh není zcela nepřístupný. Bez narušení jeho jednoty a transcendence začal zářit svými různými vlastnostmi, jako jsou Myšlení, Ticho, Hloubka, Láska, které jsou známy jako eóny. Tyto vlastnosti byly utvořeny v párech mužských a ženských, 5 CITACE – Celý tento popis je popis přejatý z knihy ANDREW PHILLIP SMITH – TAJNÉ DĚJINY GNOSTIKŮ, JEJICH PÍSMA, VÍRY A TRADICE, Copyright © Andrew Phillip Smith 2008, 2015, Copyright na design a typografii © Watkins Media Limited 2015; citace upravena do českého slovosledu autorem knihy. 6 Zdroj – kniha A DICTIONARY OF GNOSTICISM; Andrew Phillip Smith; Theosophical Publishing House; Wheaton, Illinois Chennai, India; First Quest Edition 2009; + Sophia - https://gnosticismexplained.org/sophia/

syzygií, které se pářily a vytvářely ještě mladší eóny, které byly jinými aspekty Boha. Poslední kvalita, která zářila, byla moudrost, což znamená "moudrost" Sofie řecky. Bůh a všechny jeho hypostáze nebo atributy byly spojeny v plnosti Boha: Pleroma. Sofie, jako poslední a nejnižší z eónů, nebyla spokojená. Nepostavila se proti Bohu, jako Lucifer v křesťanské verzi jeho pádu, ale její zvědavost a touha ji vedly ke pádu. Někteří říkají, že chtěla poznat Boha přímo, ale nedosáhla dost vysoko, a tak se propadla níže než Pleroma, jiní, že při zkoumání toho, co bylo níže, se nějakým způsobem konečně spojila (pářila) s ničím.

ROZMANITÉ TVÁŘE SOFIE: VARIACE V GNOSTICKÉM MÝTU Gnostický mýtus o Sofii, ústřední postavě různých gnostických tradic, zahrnuje bohatou tapisérii příběhů a interpretací. Sofie, často představující moudrost nebo aeon vycházející z božského Pleroma, hraje klíčovou roli v gnostických kosmogoniích. Tento

článek zkoumá různé variace gnostického mýtu o Sofii a zdůrazňuje jemné aspekty jejího příběhu napříč různými gnostickými sektami. **1. V mnoha gnostických tradicích je Sofie zobrazována jako jeden z aeonů vycházejících z božské říše, Pleroma. Jako emanace božské moudrosti ztělesňuje transcendentní a duchovní aspekt božství, který předchází stvoření hmotného světa. **2. Sophiina touha po poznání: Jedním ze společných témat v mýtu o Sofii je její touha po poznání nebo zkušenostním porozumění. Tato touha, často zobrazovaná jako touha poznat konečné, vede k jejímu sestupu nebo pádu z božské říše. Tento motiv je přítomen v různých gnostických textech a je zásadní pro pochopení důsledků, které se odvíjejí v materiálním světě. **3. Sophiino nezamýšlené stvoření: Mýtus naznačuje, že ve své snaze získat znalosti nebo tvořit nezávisle, Sophia neúmyslně dává vzniknout Demiurgovi nebo

nižšímu božstvu zodpovědnému za formování hmotného světa. Toto nezamýšlené stvoření se stává ústředním bodem gnostických kosmologií a symbolizuje chybnou povahu materiální říše. **4. Sophiin omyl a vykoupení: Různé gnostické sekty nabízejí různé pohledy na Sophiiny činy. Někteří vykreslují její sestup jako chybu, zatímco jiní to považují za nezbytný krok v kosmickém dramatu. Téma vykoupení se často objevuje v popředí zájmu a Sophia hledá způsob, jak napravit své činy a obnovit rovnováhu božského řádu. **5. Sofie jako pozemská moudrost: V některých gnostických tradicích je Sofiin původ spojován se stvořením pozemské Sofie, ztotožňované se světskou nebo tělesnou moudrostí. Tento dvojí aspekt Sofie odráží napětí mezi vyšší, božskou moudrostí a kompromisní moudrostí, která se nachází v materiálním světě. **6. Sofiina role ve spáse člověka: Mýtus o Sofii se často prolíná s tématem lidské spásy. Božské jiskry nebo prvky světla uvězněné v hmotném světě jsou často považovány za emanace ze Sofie. Jako taková se Sophia stává ústřední postavou v procesu osvobozování těchto božských jisker prostřednictvím gnóze nebo duchovního poznání. **7. Sofiin vztah s Ježíšem Kristem: V některých gnostických tradicích hraje Sofie klíčovou roli v božském dramatu vedle postavy Ježíše Krista nebo božského vykupitele. Ježíš Kristus je vnímán jako ten, kdo pomáhá Sophii v jejím hledání vykoupení a pomáhá v procesu spásy lidstva. **8. Sophiin mýtus ve Valentinianismu: Valentiniánský Gnosticismus představuje osobitou interpretaci Sophiina mýtu. V této tradici je Sofie často spojována se svojí dcerou Achamoth, nižším aeonem, který se zaplétá s materiálním světem. Vyprávění klade důraz na proces spásy a konečný návrat Sofie na Pleroma. **9. Sofiin mýtus v Sethianismu: V sethských gnostických textech nabývá Sofiin mýtus jedinečných variací. Například Hypostaze Archóntů představuje příběh, ve kterém Sofie hledá pomoc u světelných bytostí (aeonů), aby unikla omezením Archóntů, symbolizující síly duchovní nevědomosti. **10. Sophiino kosmické drama: Celkové kosmické drama zahrnující Sophii se odvíjí různými způsoby napříč gnostickými tradicemi. Ať už je Sophia vnímána jako tragická postava, hledač božské moudrosti nebo katalyzátor stvoření materiálního světa, zůstává dynamickou a mnohostrannou postavou v gnostickém mýtu. Závěrem lze říci, že variace v gnostickém mýtu o Sofii zdůrazňují přizpůsobivost této ústřední postavy napříč různými sektami. Rozmanité nuance v jejím příběhu přispívají k bohaté teologické krajině gnostického myšlení, kde Sofiina role přesahuje pouhý aeo n a je komplexním a symbolickým ztělesněním moudrosti, stvoření a vykoupení. Jakkoliv se události vyvíjely, Sofie otěhotněla a výsledné dítě, často krutě, ale příznačně nazývané potratem, bylo znetvořené stvoření nazvané Ialdabaoth (někdy označované jako Saklas nebo Nebruel). Ialdabaoth nic nevěděl o Bohu nebo o velkém Pleromu nahoře, možná dokonce ne o své matce Sofii. Myslel si, že je jediným Bohem, vytvořil hmotný svět a prohlásil ho za dobrý. Ale ve srovnání s velkými věčnými

kvalitami Boha, které tvořily Pleromu, byla Země pouze stínem, složeným z hrubé hmoty. ‡

BÁJNÁ ODYSEA SOPHIE: GNOSTICKÁ SÁGA V prvotním objetí Pleromy, božské říše duchovní plnosti, přebývala Sophie, nejmladší a nejpodivnější z aeonů, v éterické záři. Pleroma, harmonická symfonie božských vlastností, vyzařovala z nevýslovného, nepoznatelného Boha. Přesto v nebeském tanci Sophia chovala touhu, touhu proniknout do tajemství, která přesahovala i nekonečné dálavy Pleromy.

AKT I: ZÁŘE PLEROMY

Ve věčném prostoru Pleroma se božské vlastnosti rozvíjely jako okvětní lístky, každý aeon byl zářivým projevem nevýslovného Boha. Mysl, Ticho, Hloubka – to byli

společníci Sophie, existující ve vznešené jednotě. V syzygiích, mužských a ženských párech, se božské kvality proplétaly a dávaly vzniknout dalším aeonům, z nichž každý byl aspektem kosmického klenotu.

DĚJSTVÍ II: ZÁHADA SOPHIINY ZVĚDAVOSTI

Přesto v harmonické tapiserii plápolala Sophiina zvědavost jako nebeský plamen. Touha poznávat, zakoušet nepoznatelné, se v ní probouzela. Byla to snaha o přímé spojení s nevýslovným, nebo snaha o hlubší pochopení říší za Pleromou? Nebeský dvůr šeptal o jejím rozjímání, zamumlání zvědavosti, které připravilo půdu pro kosmické zjevení.

DĚJSTVÍ III: SESTUP A NEZAMÝŠLENÉ STVOŘENÍ

V kosmickém baletu vedla Sophiina touha k významnému sestupu. Usilovala příliš vysoko a propadla se mimo objetí Pleromy, nebo se její zvědavost propletla s prázdnotou a zrodila nepředvídané? Výsledkem byl Ialdabaoth, znetvořené božstvo, které si není vědomo božských říší nahoře. Ialdabaoth, který se považoval za jediného Boha, ukoval hmotný svět – Kenomu a prohlašoval ho za dobrý, ale byl jen stínem ve srovnání s transcendentní Pleromou. IV. DĚJSTVÍ: SOPHIIN NÁŘEK Sophia, která byla svědkem nezamýšleného stvoření, zažila hluboký zármutek. Byl to kosmický potrat, její výtvor postrádal světelnou esenci Pleroma. Země, říše husté hmoty, stála v ostrém kontrastu s božskými kvalitami, které zrodily aeony. Sophia ve svém zármutku hledala vykoupení a obnovení kosmické rovnováhy. V. DĚJSTVÍ: CESTA VYKOUPENÍ Usmíření přilákalo Sophii na kosmickou cestu. Prošla aeony a hledala smíření, nebo jako maják moudrosti vedla lidstvo ke gnózi? Vyprávění utkalo příběh o Sophiině vykupitelském hledání, snaze osvobodit uvězněné jiskry světla v materiální říši a znovu je spojit s božskou plností Pleromy.

DĚJSTVÍ VI: MYSTICKÉ ODHALENÍ

V mystickém rozvíjení Sophiiny ságy se zjevení vynořila jako souhvězdí v kosmické tapisérii. Její touha, ať už poháněná tvůrčím impulsem, touhou po jednotě nebo touhou po přímém poznání, vykreslila nuancovaný portrét božství na jeho cestě gnostickým kosmem.

DĚJSTVÍ VII: VĚČNÁ TOUHA

A tak se mýtus o Sophii rozléhal chodbami gnostického myšlení. Příběh nebeské bytosti, jejíž touha poháněla kosmické drama a utvářela osud věků i lidstva. V šepotu esoterické moudrosti rezonovala Sophiina věčná touha a vybízela hledající k přemýšlení o taj emstvích, která překračovala hranice známého a odvážila se do nekonečných říší božství.