NHC XII
NHC XII,2 · Teologický traktát Gospel of Truth

Evangelium pravdy

fragmentární druhá kopie

Druhý, silně fragmentární rukopisný svědek valentiniánské homilie o poznání Otce.

Otevřít ve Studijním studiu Sdílet v komunitě
Odborný průvodce četbou

Než otevřete text

Orientační komentář odděluje rukopisná fakta, moderní badatelské zařazení a interpretační otázky.

01

Souvislosti

Evangelium pravdy je položka NHC XII,2 v NHC XII. Traktát rozvíjí souvislý teologický nebo kosmologický výklad pomocí opakovaných pojmů a obrazů. V katalogu je pracovně spojován s tradicí „Valentiniánská“.

02

Proč je text důležitý

Druhý, silně fragmentární rukopisný svědek valentiniánské homilie o poznání Otce. Pro orientaci jsou nejdůležitější motivy poznání, Otec a textové varianty. K interpretaci je důležitá také související rukopisná verze, na kterou stránka odkazuje níže.

Metoda

Jak text číst

  1. Sledujte argument po tematických celcích, ne pouze po jednotlivých větách.
  2. Zapisujte si, jak se mění význam hlavních pojmů v průběhu výkladu.
  3. Při četbě sledujte zejména motivy poznání, Otec a textové varianty a ověřujte, jakou funkci mají přímo v dané pasáži.
  4. Mějte na paměti, že zdejší český text je duchovně orientovaná rekonstrukce, nikoli diplomatický přepis koptského rukopisu.
poznání

Sledujte, kde se motiv „poznání“ objevuje, kdo jej vyslovuje a zda označuje postavu, stav poznání, nebo obraz duchovní proměny.

Otec

Sledujte, kde se motiv „Otec“ objevuje, kdo jej vyslovuje a zda označuje postavu, stav poznání, nebo obraz duchovní proměny.

textové varianty

Sledujte, kde se motiv „textové varianty“ objevuje, kdo jej vyslovuje a zda označuje postavu, stav poznání, nebo obraz duchovní proměny.

Rozšířený rozbor Otevřít odborný detail

Literární forma

Traktát rozvíjí souvislý teologický nebo kosmologický výklad pomocí opakovaných pojmů a obrazů. Moderní žánrové označení „Teologický traktát“ slouží k orientaci; není to původní štítek vepsaný do rukopisu.

Historické zasazení

Text se dochoval v koptském rukopisu ze 4. století. Původní řecká kompozice může být starší; přesné datování a zařazení zůstává předmětem odborné diskuse. Údaj „2.–3. století“ se vztahuje k navrhovanému datování literární kompozice, zatímco fyzický koptský rukopis je pozdější svědek textu.

Interpretace a tradice

V katalogu je pracovně spojován s tradicí „Valentiniánská“. Takové zařazení pomáhá při srovnávání slovníku a motivů, ale nemá zakrývat vnitřní zvláštnost konkrétního díla.

Rukopis a meze edice

České znění je v portálu dostupné jako plynulá rekonstruovaná edice. Plynulost překladu nesmí být zaměněna za úplnost papyru; pro textovou kritiku je nutné srovnání s faksimile a kritickými edicemi.

Česká rekonstruovaná verze

Plné znění

¹Evangelium pravdy je radost pro ty, kdo přijali od Otce pravdy dar poznání ho skrze moc Slova, které vyšlo z Plnosti a je v myšlení a mysli Otce.

²To je ten, koho nazývají Spasitelem – protože to je jméno díla, které musí vykonat pro vykoupení těch, kdo Otce nepoznali.

³Jméno evangelia je zjevení naděje, protože to je objev těch, kdo ho hledají – neboť všechno hledalo toho, od něhož vyšlo.

⁴Všechno bylo uvnitř něho, toho neohraničeného, nepochopitelného, který je lepší než každá myšlenka.

⁵Neznalost Otce přinesla hrůzu a strach. A hrůza se stala hustá jako mlha, takže nikdo nemohl vidět.

⁶Proto chyba zesílila. Ale pracovala na své hmotné látce marně, protože pravdu nepoznala.

⁷Byla v tvaru, který si vytvořila, připravovala se v moci a kráse, aby nahradila pravdu.

⁸To ale nebylo ponížení pro toho neohraničeného, nepochopitelného.

⁹Neboť hrůza, zapomnění a tvar lži byly jako nic, zatímco pravda je nezměnitelná, neotřesená, úplně krásná.

¹⁰Proto chybu neber příliš vážně. Protože neměla kořen, byla v mlze vůči Otci, připravovala skutky, zapomnění a strachy, aby oklamala ty, kdo jsou uprostřed, a učinila je zajatci.

¹¹Zapomnění chyby se nezjevilo. Nestalo se světlem vedle Otce.

¹²Zapomnění u Otce neexistovalo, ačkoli existovalo kvůli němu.

¹³Co u něho existuje, je poznání – to bylo zjeveno, aby zapomnění bylo zničeno a aby poznali Otce.

¹⁴Protože zapomnění existovalo kvůli neznalosti Otce, když ho poznají, od té chvíle zapomnění přestane být.

¹⁵To je evangelium toho, koho hledají – zjevil ho dokonalým skrze milosrdenství Otce jako skrytou záhadu, Ježíše Krista.

¹⁶Skrze něho osvítil ty, kdo byli v temnotě kvůli zapomnění. Osvítil je a dal jim cestu.

¹⁷A ta cesta je pravda, kterou je učil.

¹⁸Proto se chyba na něho rozzlobila, pronásledovala ho. Byla jím znepokojena, tak ho oslabila.

¹⁹Byl přibit na kříž. Stal se plodem poznání Otce.

²⁰Neporušil je, když z něho jedli – naopak, kdo z něho jedli, radovali se z tohoto objevu.

²¹A on je našel v sobě, oni ho našli v sobě – toho neohraničeného, nepochopitelného, dokonalého Otce, který stvořil všechno, v němž všechno je a který všechno postrádá, protože si v sobě uchoval jejich dokonalost, kterou nedal všemu.

²²Otec nebyl žárlivý. Jaká žárlivost by mohla být mezi ním a jeho údy?

²³I kdyby věčný bytost přijal jejich dokonalost, nemohli by se přiblížit dokonalosti Otce – protože ji uchoval v sobě, dal ji jako cestu návratu k němu a jako poznání jedinečné v dokonalosti.

²⁴On je ten, kdo uspořádal všechno, v němž všechno existovalo a který všechno postrádá.

²⁵Jako ten, o kom někteří nevědí, chce, aby ho poznali a milovali. Co všechno postrádalo, ne-li poznání Otce?

²⁶Stal se průvodcem, tichým a klidným. Uprostřed školy přišel a mluvil Slovo jako učitel.

²⁷Ti, kdo se považovali za moudré, přišli ho zkoušet. Ale on je zahanbil jako prázdné hlavy. Nenávist k němu měli, protože opravdu moudří nebyli.

²⁸Potom přišly i děti, ty, které mají poznání Otce. Když zesílily, byly učeny před tváři Otce.

²⁹Poznali a byli poznáni. Byli oslaveni a vzdali slávu.

³⁰V jejich srdci se zjevila živá kniha Živého – kniha napsaná v myšlení a mysli Otce, před stvořením všeho v jeho nepochopitelné části.

³¹To je kniha, kterou nikdo nemohl vzít, protože byla vyhrazena tomu, kdo ji vezme a bude zabit.

³²Nikdo se nemohl zjevit mezi těmi, kdo věřili v spásu, dokud se kniha neobjevila.

³³Proto byl soucitný, věrný Ježíš trpělivý byl ve svém utrpení, dokud knihu nevzal – protože věděl, že jeho smrt znamená život pro mnohé.

³⁴Jako u závěti, která ještě nebyla otevřena, je majetek zesnulého pána skrytý, tak i všechno bylo skryté, dokud Otec všeho byl neviditelný a jedinečný v sobě, v němž má každý prostor svůj zdroj.

³⁵Proto Ježíš přišel. Vzal tu knihu jako svou. Byl přibit na kříž. Připevnil otcovo nařízení na kříž.

³⁶Ach, jaké velké učení! Ponížil se až k smrti, ač je oděn věčným životem.

³⁷Odložil ty pomíjivé hadry, oblékl se do neporušitelnosti, kterou mu nikdo nemůže vzít.

³⁸Vstoupil do prázdné oblasti strachů, prošel před těmi, kdo byli svlečeni zapomněním – jako poznání a dokonalost, hlásal věci v srdci Otce, a tak se stal moudrostí těch, kdo přijali poučení.

³⁹Ale ti, kdo mají být poučeni – živí, zapsaní v knize živých – učí se sami, přijímají poučení od Otce, obracejí se k němu znovu.

⁴⁰Protože dokonalost všeho je u Otce, musí všechno vystoupit k němu.

⁴¹Proto kdo má poznání, bere si, co mu patří, a přitahuje to k sobě.

⁴²Kdo je nevědomý, je nedokonalý – a to je velká nedokonalost, protože postrádá, co ho učiní dokonalým.

⁴³Protože dokonalost všeho je u Otce, musí všechno vystoupit k němu a každý si vzít, co je jeho.

⁴⁴On je zapsal první, připravil je, aby je dal těm, kdo od něho přišli.

⁴⁵Ti, jejichž jména znal první, byli voláni poslední – takže ten, kdo má poznání, je ten, jehož jméno Otec vyslovil.

⁴⁶Kdo nemá jméno vyslovené, je nevědomý. Jak může slyšet, když jeho jméno nebylo vysloveno?

⁴⁷Kdo zůstane nevědomý až do konce, je tvor zapomnění a zahyne s ním.

⁴⁸Proč ti ubožáci nemají jméno, proč nemají hlas?

⁴⁹Proto kdo má poznání, je shůry. Když je volán, slyší, odpovídá, obrací se k tomu, kdo volal, vystupuje k němu a ví, jak je volán.

⁵⁰Protože má poznání, činí vůli toho, kdo volal. Chce ho potěšit, nachází odpočinek, dostává určité jméno.

⁵¹Ten, kdo má poznání, ví, odkud přišel a kam jde – jako ten, kdo se opil, vystřízlivěl, vrátil se k sobě a obnovil, co je jeho.

⁵²Obrátil mnohé od chyby. Šel před nimi na jejich místa, odkud odešli, když bloudili kvůli hloubce toho, kdo obklopuje každý prostor, zatímco nic ho neobklopuje.

⁵³Byl to velký div, že byli u Otce, aniž ho znali, a mohli odejít sami – protože ho nemohli pojmout a poznat, v kom byli, neboť jeho vůle ještě nevyšla z něho.

⁵⁴Zjevil ji jako poznání, s nímž souhlasí všechny jeho emanace – poznání živé knihy, kterou zjevil aiónům nakonec jako své písmena.

⁵⁵Ukázal jim, že to nejsou jen samohlásky ani souhlásky, aby je četli a mysleli prázdno – naopak, jsou písmena, která nesou pravdu.

⁵⁶Vyslovují se jen tehdy, když jsou známa. Každé písmeno je dokonalou pravdou, jako dokonalá kniha – písmena napsaná rukou jednoty, protože Otec je napsal pro aióny, aby skrze ně poznali Otce.

⁵⁷Zatímco jeho moudrost zůstává v něm, Slovo sestupuje a vrací se – jako světlo, které osvětluje temnotu, jako dech, který oživuje prach.

⁵⁸Všechno se vrací k němu, ten kdo je počátek a konec, kdo je plnost bez konce.

⁵⁹A tak končí zapomnění, začíná radost věčná. Amen. Fragmenty z více textů (identifikovány pouze některé)

Překlad, editace a rekonstrukce: Bc. Josef Šédl, DiS. · první vydání, Děčín 2026

Vyberte pasáž myší nebo pomocí klávesnice.Do Studijního studiaSdílet text v komunitěStudijní studio (0)
Uloženo v tomto prohlížeči.
Rukopisné paralely

Související verze

Stejné nebo úzce související dílo v jiném kodexu.