Hypotéza o zavedení nové terminologie

NOVÉ (FUNKČNÍ) TERMINOLOGIE

GNOSTICISMU

OBSAH:

∎

KOMPLEXNÍ GNOSTICKÉ UČENÍ ČESKÉHO FILOZOFA JOSEFA ŠÉDLA

∎

HYPOTÉZA O USTAVENÍ NOVÉ TERMINOLOGIE GNOSTICISMU A JEJÍCH

JEDNOTLIVÝCH ŠKOLÁCH

∎

[1] ALEXANDER MAISTROVOY – GNOSTICISMUS JE NÁDHERNÉ A JEDINEČNÉ

UČENÍ

∎

[2] HYPOTÉZA USTAVENÍ NOVÉ TERMINOLOGIE GNOSTICISMU A JEHO JEDNOTLIVÝCH ŠKOL II.

∎

[3] ZDROJE GNOSTICKÝCH, KŘESŤANSKÝCH, GNOSTICKO – KŘESŤANSKÝCH A

BIBLICKÝCH TEXTŮ

∎

[4] KŘESŤANSKÉ NÁBOŽENSKÉ PROBUZENÍ: VÝVOJ KŘESŤANSTVÍ V 1. –1.

STOLETÍ

∎

PROČ JE POTŘEBA REKLASIFIKOVAT GNOSTICISMUS?

∎

(STARÝ) GNOSTICISMUS?! (OD 3. STOLETÍ PŘ. N. L. DO 4. STOLETÍ N. L.)

∎

KONKRÉTNÍ PŘÍKLAD PŘEJÍMKY ČI KRÁDEŽE?!

∎

ŘÍMSKÝ UNIVERZALISMUS; SACRUM IMPERIUM ROMANUM; HEILIGES

RÖMISCHES REICH; UNIVERZÁLNÍ ŘÍMSKOKATOLICKÝ CÍSAŘSKÝ KULT

∎

MODERNÍ PARALELA: RUSKÉ PRAVOSLAVÍ A STÍN ŘÍMSKÉ ŘÍŠE

∎

KONSTANTINOVA DVOJÍ LOAJALITA

∎

PŘEHODNOCENÍ ZÁKLADŮ: GNOSTICKÁ KRITIKA CÍRKEVNÍCH DĚJIN

∎

MEZIDOBÍ – TZV. ZDÁNLIVĚ PRÁZDNÁ DOBA (MEZIOBDOBÍ OD 5. STOLETÍ DO 18.

STOLETÍ)

∎

CO SE DĚLO OD ČTVRTÉHO STOLETÍ DO OSMNÁCTÉHO STOLETÍ?

∎

SHRNUTÍ A PŘIPOMENUTÍ VŠECH PŘÍMÝCH KRITICKÝCH POZNÁMEK:

∎

JAK TEDY TRUE GOOD GOD – NEBO ALIEN GOD REAGOVAL

∎

OPATRNÉ OBJEVOVÁNÍ STARÝCH CEST GNOSTICISMU (PRVNÍ OHLASY NA

NÁLEZY) - 18 STOLETÍ Ω 1945 PO KRISTU – MĚŘÍTKEM JSOU NÁLEZY V NAG HAMMÁDÍ

(1945) A POTÉ V QUMRÁNU (1949)

∎

OBJEV GNOSTICKÝCH RUKOPISŮ Z NAG HAMMÁDÍ ČI TAKÉ KNIHOVNY Z NAG

HAMMÁDÍ NEBO TEXTŮ Z CHEMOBOSKION

∎

NEW AGE GNOSTICISMUS – OD ROKU 1945 PO KRISTU AŽ DOPOSUD

∎

PŘÍMÝ PŘÍKLAD ZMATEČNÉHO SYNKRETICKÉHO NEW AGE POCHOPENÍ: PŘÍMÁ ODPOVĚĎ NA ANKETNÍ OTÁZKU – CO VY, KAŽDÝ SÁM ZA SEBE, POVAŽUJETE ZA

GNOSTICISMUS?

∎

EXTRÉMNĚ NEBEZPEČNÝ ULTRA-GNOSTICISMUS – OD ROKU 1945 AŽ DOPOSUD

∎

NEOGNOSTICISMUS: PROROCKÝ DOSLOVNÝ POHLED

∎

DVA ZPŮSOBY NÁHLEDU NA SPASITELE JEŽÍŠE KRISTA

∎

TRANSHUMANISTICKÝ NEO-GNOSTICISMUS

∎

OPONENT VŠECH GNOSTICKÝCH ŠKOL – BIBLICKÝ DEMIURGISMUS

∎

KRITICKÁ POZNÁMKA K NOVÉMU ZÁKONU

KOMPLEXNÍ GNOSTICKÉ UČENÍ ČESKÉHO FILOZOFA JOSEFA ŠÉDLA

Pokud se někdo vážně zajímá o Gnosticismus (a nyní nezáleží na verzi), nabízím mu svůj "produkt". Tento "produkt" představuje můj subjektivní a komplexní pohled na vývoj Gnosticismu (a jeho prolínání s Křesťanstvím), lze říci "jen nesmírně snadný základ" p ro porozumění – protože pokud se vážně zajímáte o "Gnosticismus", nezastavíte se po přečtení mého přehledu. Samozřejmě vítám přímou vědeckou, skeptickou a faktickou kritiku, ale pokud chcete skutečně pomoci s kritikou verze 4.0, prosím, dodržujte pravidla faktické kritiky. Zajímají mě také vaše zkušenosti s "gnostickým odpadem" a vaše zkušenosti s gnostickými z hereze zrozenými sektami – kulty osobnosti, které prosperují díky internetu a opakují starou známou doktrínu, že nejlepší způsob, jak dostat peníze od lidí, je prostřednictvím "spirituality", nejlépe ve formě instantní polévky, která vás pouze duchovně zanechá hladovými. Takže čtěte, pište, kritizujte. Otevřená teologie: "Neo-Gnostická teologie je" vždy na cestě, a pochybnost je vždy matkou všech ctností. Každý se postupně učí – rozlišuje se pouze úroveň znalostí, která spočívá v člověkově vztahu k Bohu a Boha k člověku. Každý vztah k Božímu je jedinečný v člověku, zárove ň platí gnostické pravidlo, že Božské mluví každému tisícero způsoby a tisíci možnými způsoby podle jeho dokonalého uvážení v pravý čas - "ti, kdo v toto Božské nevěří, se často snaží druhého člověka násilně indoktrinovat." Z tohoto pravi dla plyne, že každý člen lidské komunity nese odpovědnost sám za sebe a za Boží kvalitu své cesty. V lidské univerzální komunitě neexistuje "duchovní" dozorce ani jakýkoli inkvizitor. Neo-Gnostici se popisují následovně: Neo-Gnostici přijímají v úvahu pouze logické argumenty. Náboženské víry a mýty interpretují především jako archetypy 167 kolektivního vědomí v lidské psychologii. Stejně jako většina gnostických systémů stojí Neo-Gnostici v opozici k bezohledným a neuváženým náboženským přesvědčením a kultu osobnosti.168 Extrémní respekt k vědě: Věda je vždy pomocníkem v tvorbě – seznam článků a studií – v případě duchovních témat je pomocníkem Religionistika, Teologie (všech věrouk, kterým se budu věnovat), Apologetika (všech věrouk, kterým se budu věnovat), Biblická studia, Historická studia, L ingvistika, Archeologie, Antropologie, a další 167 Jung, Carl Gustav: (1875–1961) Švýcarský psychiatr a analytický psycholog, jehož psychologické koncepty zahrnují introverzi a extroverzi, kolektivní nevědomí a archetypy. Jung věřil, že gnostici a další příslušníci duchovních hnutí, jako byli například alchymisté, praktikovali proces individuace, a proto se v jejich dílech objevují archeotypové prvky. Cituje se jeho výrok, že při prvním čtení gnostických textů měl pocit, že konečně našel okruh přátel, kteří mu rozumějí. Viz také Sedm kázání mrtvým; Zdroj – kniha A DICTIONARY OF GNOSTICISM; Andrew Phillip Smith; Theosophical Publishing House; Wheaton, Illinois Chennai, India; First Quest Edition 2009 168 Původní znění a inspirace k terminologii: Alexander Maistrovoy - „Stoupenci PhilDickian Gnosticism se popisují takto: "PhilDickian Gnosticism uvažují pouze o logických argumentech. Náboženské víry a mýty interpretují především jako archetypy kolektivního vědomí v lidské psychologii. Jako většina gnostických systémů stojí PDG v opozici vůči bezohledným, nereflektovaným náboženským vírám a kultu osobnosti" .; zdroj - https://samanskecesty.wordpress.com/2022/03/02/uroboros-alexander- maistrovoy-facebook-group-gnosis-way-of-neo-gnostic-the-pearls-of-knowledge-copyright/

Humanitní vědy. Pokud je nalezena chyba, která je zcela v rozporu se vědeckými poznatky, konkrétní bod neslučující se se vědeckými poznatky musí být přepracován, neboť znalost vědy je základem skutečné vysoké školy.

HYPOTÉZA O USTAVENÍ NOVÉ TERMINOLOGIE GNOSTICISMU A JEJÍCH

JEDNOTLIVÝCH ŠKOLÁCH

Tato hypotéza slouží jako komplexní revize a nahrazení dřívější hypotézy s názvem "Kritická analýza gnostických cest očima Neo -Gnostika – verze 1.0". Současná verze, označená jako Verze 3.0, byla přejmenována na "Hypotézu ustavení nové terminologie Gnostic ismu a jejích jednotlivých škol". To představuje odklon od předchozí verze "Hypotéza o ustavení nové terminologie Gnosticismu a jejích jednotlivých škol; Verze 2.0." Je důležité poznamenat, že tato interpretace je převážně mytologická a odráží pohled křesťanského Neo -Gnostika na celou historii. I když je snaha prezentovat informace přesně, profesionálně, historicky a objektivně, interpretace je nevyhnutelně ovlivněna s ilně subjektivním pohledem na historii. Případné nepřesnosti či nedorozumění jsou možné a autor uvítá alternativní pohledy prezentované formou písemných kritických poznámek. Tato otevřenost se vztahuje i na věcnou, skeptickou a vědeckou kritiku s tím, že verze 4.0 bude vytvořena na základě konstruktivní kritiky, a bude tak představovat neustálý pokrok od nedokonalých znalostí. Současná verze 3.0 prošla podstatnými revizemi, které zahrnovaly zpětnou vazbu a kritiku z dřívějších verzí – "Kritická analýza gnostických cest očima Neo - Gnostika – verze 1.0" a "Hypotéza o ustavení nové terminologie Gnosticismu a jejích jednotlivých škol; Verze 2.0." Kritické poznámky byly zvýrazněny pro srozumitelnost, zachování původního textu pro referenci a zároveň řešení jakýchkoli vnímaných zavádějících nebo nesprávných informací. Kromě toho byla přidána nová kapitola o Křesťanství, která poskytuje podrobný rozbor jeho významu v kontextu křesťanského Neo-Gnosticismu.

[1] ALEXANDER MAISTROVOY – GNOSTICISMUS JE NÁDHERNÉ A JEDINEČNÉ

UČENÍ

A) ŠOKUJÍCÍ REALITA GNOSTICKÉHO UČENÍ

Když jsem se během svého zkoumání různých náboženství setkal s gnostickým učením, byl jsem hluboce zasažen jejich hloubkou a realismem. Gnostikové, v radikálním rozporu s jinými náboženskými doktrínami, se odvážili sesadit Stvořitele z Jeho piedestalu. Na rozdíl od Buddhistů, kteří připisovali lidská neštěstí přílišné připoutanosti k životu, nebo Židů a Muslimů, kteří považovali pozemské strasti za "vyšší božskou nutnost", Gnostici nabízeli jedinečnou perspektivu. Nehledali spásu v podsvětí jako Křesťané, ani nevysvětlovali neštěstí karmou jako Hinduisté. Gnostici nenacházeli útěchu v podmíněném vykoupení nebo osvobození založeném na přikázáních a vyhýbali se kázání nedosažitelné "nirvány". Na rozdíl od moderních ideologií neslibovaly pozemský ráj, kterého by bylo možné dosáhnout politickými prostředky. Pla tónův Demiurg, tradičně považovaný za spravedlivého a

spravedlivého, byl Gnosticismem redefinován jako ignorantská a domýšlivá entita – "potrat" představující chybný projev duchovnosti. Tento radikální posun vnímal kosmos, hmotu a tělo jako inherentně zlé, cizí božskému duchu. Gnostický světonázor zobrazoval svět jako démonickou, mučivou komnatu, groteskní parodii na vyšší říše, kde vládne světlo, mír a harmonie. Podle Gnostiků byli ti, k teří považovali tělesný život za přímo spojený s nekonečnem a věčností, označeni za zbabělce, prudérní nebo blázny. A přece v trpící lidské existenci přebývala božská jiskra, částečka božského světla (ve stoickém myšlení pneuma). Tato částice umožňovala přístup k pravému božskému vědění – Gnózi – umožňující jednotlivcům pochopit podstatu světa a jejich místo v něm. Gnos ticismus představoval, podle mého názoru, nejpřesnější a nejrealističtější vnímání světa a lidstva.

B) ROZMANITÉ ASPEKTY GNOSTICISMU

Gnosticismus se svými rozmanitými a spletitými projevy se projevuje jako několik odlišných přístupů a vnímání světa. Dokonce i učenci jako Hans Jonas uznali, že je obtížné pochopit všechny složitosti, které utkali různí autoři. Základní myšlenka však přetrvává: svět jako zjevné zlo, buď výtvor temných sil (Manichejci), nebo výsledek narušení božské harmonie (egyptsko-syrská škola). V tomto chmurném scénáři trpí jak Stvořitel, tak lidstvo následky materiálního světa. Gnostická myšlenka, i když je smutná, je zároveň jasná. Lidé, rukojmí neúprosného osudu (Heimarmene – Kenoma), se ocitají odsouzeni k existenci v konfliktních světech Abraxase. V těchto říších se to jen hemží protiklady – dobro a zlo, pravda a lež, posvátno a odpor, bolest a radost, zrození a smrt se prolínají. Lidská existence je vylíčena jako vržená do soumraku, tísnivě, chladného, brutálního a krutého světa. My, jako mosty života v nekonečném řetězu generací, jsme uvězněni v černé díře strachu a instinktů. Spásná milost však spočívá v tom, že máme duši – Pneuma – která má potenciál přenést nás do jiných dimenzí a světů. Navzdory tomu, že jsou lidé zahnáni do kouta nemilosrdnými zákony Stvořitele, uchovávají si moc postavit lávku přes bouřlivé temné elementy světa, vedoucí do Božského přístavu – Pleroma. Hořkost a bolest koexistují s nadějí v tomto spletitém gnostickém světonázoru.

[2] HYPOTÉZA USTAVENÍ NOVÉ TERMINOLOGIE GNOSTICISMU A JEHO

JEDNOTLIVÝCH ŠKOL II. Úvod: I. Autor, praktikující "křesťanský Neo -Gnostik", se snaží v rámci hypotézy redefinovat pojem "Neo-Gnostik". Autorova interpretace si klade za cíl poskytnout nový specifický význam, zdůrazňující otevřenost terminologie.

II. Citujeme -li Alexandra Maistrovoye, stoupenci PKD 169 Gnosticismu jsou popisováni jako ti, kteří se spoléhají na logické argumenty, interpretují náboženskou víru a mýty jako archetypy kolektivního vědomí. PKD Gnosticismus se staví proti bezohledné náboženské víře a kultu osobnosti.

PRINCIPY KŘESŤANSKÉHO NEOGNOSTICISMU:

III. Být křesťanským Neo-Gnostikem znamená držet se určitých pravidel a pravd pro vnitřní soudržnost. Hypotéza ve verzi 3.0 zůstává otevřená vědecké a náboženské diskusi, která podléhá věcné kritice a vylepšení. IV. Navzdory autorově přímé praxi Gnóze je učiněn pokus prezentovat hypotézu s určitým odstupem od osobní subjektivity.

MOTIVACE A OTEVŘENOST:

V. Hypotéza je vytvořena kvůli vnímanému nedostatku koherentní gnostické teorie. Autor věří v potřebu nové hypotézy, která by stanovila terminologii Gnosticismu a jeho škol a podpořila otevřený přístup k dalšímu vývoji. VI. Do hypotézy jsou zapracovány kritické praktické poznámky Mgr. Jana Kozáka170, reprezentujícího Prokopovu školu indoevropské duchovní tradice. Spolupráce s dalšími odborníky z praxe a zkoumání nových objevů přispívá k ucelené perspektivě. VII. Uznání rozdílných názorů s Mgr. Janem Kozákem, zdůraznění důležitosti otevřeného myšlení pro kritické myšlení.

DŮLEŽITÉ POZNATKY A AKADEMICKÝ ZÁKLAD:

VIII. Autor se pokouší nastínit důležité poznatky vědeckým a kriticky faktografickým přístupem. Aspirací je, aby akademická obec zpřesnila základní hypotézu do vyššího odborného pohledu. IX. Základ spočívá v nutnosti osvojení si vědeckého porozumění Gnosticismu studiem textů napříč různými obory. Odpírání vědeckého vzdělání je vnímáno jako nerespektování práce výzkumných pracovníků.

STUDIUM TEXTŮ A TERMINOLOGICKÉ VÝZVY:

X. Předmětem studia jsou křesťanské a křesťansko -gnostické texty, přičemž je zdůrazněna důležitost čtení textů s otevřenýma očima a aktualizovanými terminologickými znalostmi. Je zdůrazněno vytváření nových gnostických textů založených na přímé gnostické zkušenosti. 169 Philip Kindred Dick – americký scifi spisovatel a gnostik – PhilDickian Gnosticism – The Gnosis of Philip K. Dick in The Exegesis of 2-3-74 170 pan Mgr. Jan Kozák – z Prokopské školy indoevropské tradice https://www.gnostica.cz/

XI. Uznává se složitost gnostické terminologie, přičemž stejná slova mají různé interpretace mezi různými gnostickými školami. Jako příklad je uveden termín "Demiurg".

SOUČASNÁ KRAJINA A KONSENSUS:

XII. 21. století nabízí nepřeberné množství vědeckých i neakademických prací o Gnosticismu. Oba typy textů mohou přispět k výzkumu, pokud jsou podrobeny stejným vědeckým standardům. XIII. Uznání kvality textů, ať už akademických nebo neakademických, s vyloučením těch, které obsahují prokazatelné nepravdy. Panuje shoda v tom, že hypotéza ve verzi 3.0 není finální verzí a zůstává otevřená pro další vývoj.

HISTORICKÝ ZÁKLAD A OSOBNÍ PERSPEKTIVA:

XIV. Studium historického základu Bible, gnostických textů a souvisejících materiálů je považováno za zásadní. Důraz je kladen na zkreslení ve starozákonních, judaistických a křesťanských textech. XV. Autor přiznává osobní vlivy, včetně toho, že byl křesťanským Neo-Gnostikem, městským šamanem a učil se z různých gnostických tradic. Uznání omylnosti a osobního přístupu je jasné. [3] ZDROJE GNOSTICKÝCH, KŘESŤANSKÝCH, GNOSTICKO – KŘESŤANSKÝCH

A BIBLICKÝCH TEXTŮ

EN – Základem je knihovna Gnostické církve – Ecclesia Gnostica 171 Tato rozsáhlá na internetu přístupná knihovna obsahuje tyto texty v angličtině - [1] Knihovna Nag Hammádí [2] Klasická gnostická písma [3] Valentinus a jeho tradice [4] GRS Mead Collection [5] Patristická polemická díla [6] Křesťanské apokryfy [7] Corpus Hermeticum [8] Manichejské spisy [9] Mandejské spisy [10] Katarské spisy [11] Alchymistické spisy [12] Moderní gnostické texty [13] Svitky od Mrtvého moře Podrobné vysvětlení (Staro) Gnosticismu pro začátečníky [1] EN – Úplné vysvětlení základů gnosticismu 172 [2] CZ – Prokopská škola indoevropské tradice (Sanskrt, véda, buddhismus, gnóze a pohanství) https://www.gnostica.cz/ - pan Mgr. Jan Kozák173 Další užitečné zdroje ke studiu [1] EN – Kompletní přehled – Všechny novozákonní apokryfy174 [2] EN – Kompletní přehled – Raně křesťanské spisy175 [3] EN – Nekanonická literatura – Starozákonní apokryfy176 171 Ecclesia Gnostica http://www.gnosis.org/library.html 172 Úplné vysvětlení základů gnosticismu https://gnosticismexplained.org/ 173 pan Mgr. Jan Kozák – z Prokopské školy indoevropské tradice https://www.gnostica.cz/ 174 Všechny novozákonní apokryfy https://www.interfaith.org/christianity/apocrypha/ 175 Raně křesťanské spisy http://www.earlychristianwritings.com/ 176 Starozákonní apokryfy http://wesley.nnu.edu/sermons-essays-books/noncanonical- literature/noncanonical-literature-ot-apocrypha

PhilDickian Gnosticism: [3] EN – PKD OTAKU + PhilDickian Gnosticism177 [4] EN - Thephildickian.com – Specializace na Philipa K Dicka, sci-fi a radikální hnutí178 [5] EN – Radio Free Albemuth179

[4] KŘESŤANSKÉ NÁBOŽENSKÉ PROBUZENÍ: VÝVOJ

KŘESŤANSTVÍ V 1.–19. STOLETÍ

∎

POČÁTKY KŘESŤANSTVÍ

∎

NIKDY NEEXISTUJÍCÍ JEŽÍŠ KRISTUS?

∎

JAN KŘTITEL A JEŽÍŠ KRISTUS – MANDEJSKÁ – NAZORSKÁ STOPA?

∎

PRAMENY K JEŽÍŠOVU ŽIVOTU Z ENCYCLOPEDIA BRITANNICA

∎

PŘÍMÉ VÝPOVĚDI UČENCŮ Z DOBY, VE KTERÉ MĚL JEŽÍŠ KRISTUS ŽÍT

∎

SHRNUTÍ ODKAZŮ NA JEŽÍŠE V TALMUDU A RABÍNSKÉ LITERATUŘE

∎

PROČ TALMUD KLADE JEŽÍŠE DO PRVNÍHO STOLETÍ PŘED NAŠÍM

LETOPOČTEM?

∎

UMĚLE STVOŘENÝ KRISTUS

∎

MYŠLENKA ŘÍMSKÉHO UNIVERZALISMU

∎

SPASITEL JEŽÍŠ KRISTUS

∎

OTEC JEŽÍŠE KRISTA NENÍ STVOŘITEL – DEMIURG TOHOTO SVĚTA

∎

INKARNACE BOŽSTVA ZAKÁZÁNA

∎

NOVODOBÁ PARALELA ŘÍMSKÉ ŘÍŠE

∎

KŘESŤANSTVÍ JAKO EXTRÉMNÍ HNUTÍ NADĚJE PRO VŠECHNY BEZ

VÝJIMKY

∎

ÚPADEK KŘESŤANSTVÍ

∎

DOBA TEMNA

∎

PESIMISTICKÁ ANAL ÝZA FALEŠNÉ ŘÍMSKÉ VLČÍ CÍRKVE – NEJVĚTŠÍ

KATASTROFA V DĚJINÁCH KŘESŤANSTVÍ ZAČALA VSTUPEM ŘÍMSKÉ ŘÍŠE DO

CÍRKVE KRISTOVY

∎

BIBLE; MAREK 10,35-45 – CITÁT

∎

PŮVODNÍ ŠABLONA PRO TUTO ANAL ÝZU, KTEROU JSTE SI PŘEČETLI

∎

JEŠU HA NOTSRI 180 JAKO ZAKLADATEL KŘESŤANSTVÍ NEBO JEŽÍŠ

KRISTUS ŽIJÍCÍ 100 LET PŘED JEŽÍŠEM KRISTEM V EVANGELIÍCH

∎

DEJME SLOVO MÝTICISTŮM?!) ŽÁDNÉ DŮKAZY PRO JEŽÍŠOVSKÝ MÝTUS?

∎

DVANÁCT PROTIARGUMENTŮ JOELA PEARSONA BY NICHOLAS COVINGTON – JAN 23, 2024 - NO COMMENTS

∎

JEŽÍŠ, INDICKÝ JOGÍN

∎

HISTORICITA VERSUS MÝTICISMUS – JEŽÍŠ KRISTUS A KŘESŤANSTVÍ

∎

POČÁTKY KŘESŤANSTVÍ: Přemýšlení o kořenech křesťanství mě vede k odmítnutí hypotéz o neexistenci historického Ježíše Krista. Alternativně, když ne Ježíš, tak to musela být jiná vlivná postava (nebo možná doketismus ve své tajemné síle), která přispěla ke složitosti té doby v Izraeli před pádem Druhého chrámu v roce 70 n. l. Mgr. Jan Kozák postuluje Šimona Mága ze Samaří jako přijatelného kandidáta, i když 177 PKD OTAKU + PhilDickian Gnosticism https://philipdick.com/ 178 Specializace na Philipa K Dicka, sci-fi a radikální hnutí http://thephildickian.com/ 179 Radio Free Albemuth https://radiofreealbemuth.com/ 180 Yeshu ha-Notsri as the founder of Christianity - https://www.mythicistpapers.com/yeshu-ha- notsri-as-the-founder-of-christianity/

logické povědomí o Šimonově hnutí v Ježíšově době zůstává nejisté (vyhrazuji si ne více než 30% podporu). Explozivní mesiášské tendence této éry daly vzniknout mnoha kandidátům, i když historické důkazy chybí. Dílo Josepha Flavia, zejména jeho údaje z židovské války, vyvolává skepsi ohledně jeho realismu a počátek osobního vyprávění. Možnost nepravdy v jeho dílech, odhadovaná na 50 %, vyvolává výzvu odlišit pravdu od fikce. Jeho zjevné zběhnutí k římskému univerzalismu situaci dále komplikuje, což ještě zhoršují manipulativní a falešné nápisy pozdějších křesťanských autorů. Základní otázku historické neexistence Ježíše Krista je třeba řešit otevřeně a uznat hojnost informací, které vyžadují diferencované zkoumání z různých úhlů pohledu. Opakující se zkoumání této otázky zůstává otevřené a podléhá zkoumání z různých úhlů pohledu. Doketismus: Víra zakořeněná v řeckém "dokeō", což znamená "zdát se". Doketismus předpokládá, že Ježíš postrádal pravé fyzické tělo, a zdá se, že ho má, přičemž jeho pravé tělo je duchovní. V důsledku toho je význam ukřižování bagatelizován. Tato víra je patrná v Sethiánských i Valentiniánských textech, stejně jako ve Skutcích apoštolů. Nebyl to však všeobecně přijímaný gnostický pohled. Doketické perspektivy zastávaly také skupiny jako Paulikiáni, Bogomilové a Kataři. Zdroj: "SLOVNÍK GNOSTICISMU" od Andrewa Phillipa Smithe, Theosophical Publishing House, Wheaton, Illinois, Chennai, Indie, First Quest Edition 2009.

∎

NIKDY NEEXISTUJÍCÍ JEŽÍŠ KRISTUS? Znepokojivá hypotéza, že fyzický spasitel, Ježíš Kristus, nikdy v dějinách neexistoval, získává pozornost. Gnostičtí badatelé, včetně Mgr. Jana Kozáka v České republice, předpokládají, že historickým Ježíšem mohla být postava známá jako Šimon Mág. Případně spekulují, že někdo, kdo se v údajné Ježíšově době maskoval jako mesiáš, předcházel historickému Ježíši

(příkladem je Šim'on bar Kochba, vojenský mesiáš). Toto fascinující dilema nachází řešení nečekanými prostředky:

∎

JAN KŘTITEL A JEŽÍŠ KRISTUS – MANDEJSKO – NAZO(A)REJSKÁ STOPA? "A jaký je výsledek tohoto zkoumání? Zdá se mi, že je zde naznačeno velmi důležité pozadí křesťanských počátků. Ukazuje na široce rozšířené židovské eschatologické, a tedy nutně mesiášské hnutí předcházející křesťanství, jehož bylo nejranější křesťanství nejprve vyvrcholením, ať už byly později zavedeny jakékoli modifikace a doplňky. Je proto třeba litovat, že naše informace o Janu Křtiteli a jeho učení jsou tak skrovné. Je zcela přirozené, že se někteří Janovi stoupenci připojili k Ježíšovi při jeho veřejném vystoupení jako hlasatele před mučednickou smrtí jejich vlastního uvězněného proroka. Náhlost, s jakou Evangelium podle Marka, naše nejstarší vyprávění, uvádí Ježíše, který "povolal" první čtyři své učedníky, a jejich okamžité opuštění všech a následován í ho, aby se stali "rybáři lidí", je nevysvětlitelná bez předchozí znalosti Cesty ze strany Šimona a Ondřeje, Jakuba a Jana. Je možné, že již znali Janovo učení. Pisatel čtvrtého evangelia nám totiž kategoricky říká (J 1,40), že Ondřej, bratr Šimona-Petra-Kéfy, byl Křtitelovým učedníkem. Jestliže však někteří z Janových skutečných "učedníků" následovali Ježíše dříve, než se objevila jakákoli otázka mesiášství, je pravděpodobné, že tak učinilo i mnohem více jeho laických následovníků. Nejstarší dějiny rozšíření křesťanství, tedy Ježíšova mesiášského hnutí, totiž zachovávají stopy toho, že na některých místech existoval značný janovský vliv, zejména pokračující užívání Janova křtu. Naopak většina Janových učedníků zdánlivě odmítala uznat Ježíšovy mesiášské nár oky a ozvěny historie zachované v mandejských tradicích prohlašují, že je co nejdůrazněji odmítali. V každém případě je docela dobře možné, že některé z velkých postav, typů a symbolů, které Ježíš použil ve svých nabádáních a učení, nebyly jeho původní, ale že je spolu s dalšími mystickými, apokalyptickými a prorockými představami sdílel s kruhy, které byly poučeny Janem. Ježíš je nucen vyzdvihnout Jana jako největšího proroka, který přišel před ním, ba jako více než proroka; a přesto se říká, že i ten nejm enší v nebeském království je větší než Jan. To může znamenat pouze v Království v jeho plnosti, neboť většina křesťanů jistě zdaleka nedosahuje vysokých ctností Křtitele. Dále je nesmírně pravděpodobné, ne -li nepochybně zřejmé, že celá Janova mentalita byla zaplavena něčím, co můžeme nazvat pouze my stickými pojmy a představami, grafickými figurami, vysoce zduchovnělými, mentalitou proroka a vidoucího. Je-li Jan předchůdcem Ježíše, pak mnohé z křtitelových eschatologických a s nimi spojených názorů jsou pravděpodobně předchůdci nejranější křesťanské obecné nauky. A s ohledem na to všechno je těžké nevěřit, že Ježíš nejenže znal osobně Jana a to, co mu leželo v zádech, ale používal více jeho myšlenek a symbolů, než by se podle evangelií mohlo zdát.

Mandejské tradice si z tohoto hlediska zaslouží co nejpečlivější rozbor; než ji však představíme, můžeme dodat několik slov o odcizení janovského a ježíšovského hnutí."181

∎

JAN KŘTITEL A JEŽÍŠOVO MESIÁŠSTVÍ? "Ačkoli se synoptikové v některých pasážích snaží, aby to vypadalo, jako by Jan Ježíšovo mesiášství uznával, a pozdější a "opravné" čtvrté evangelium důrazně potvrzuje, že tak činil již od křtu, v nejstarší tradici zřejmě existovaly v této otázce velmi značné pochybnosti. Q (Mt 11,3nn = Lk 7,19nn) dává čtenáři najevo, že Jan až do konce neměl v této věci žádné přesvědčení, natož předchozí duchovní apercepci. Vypráví nám totiž, že těsně před svým koncem vyslal uvězněný prorok k Ježíšovi posly, kteří se ho v naprosté nejistotě ptali: "Jsi to ty, kdo má přijít, nebo čekáme jiného?" Na tuto jednoznačnou otázku není dána žádná přímá odpověď. Janovi poslové -učedníci jsou prostě vyzváni, aby svému mistrovi podali zprávu o zázračných uzdraveních, o nichž jim bylo řečeno, nebo jichž byli svědky. Důkaz Mesiášství je zde podán tak, že se op írá pouze o zázraky; o jakémkoli předchozím duchovním uznání Ježíše jako Očekávaného tato tradice neví a není ani schopna podat zprávu o tom, že Jan přijal zázraky jako důkaz naplnění svého očekávání. Z toho si můžeme být důvodně jisti, že ačkoli někteří Janovi učedníci následovali Ježíše, když po Janově uvěznění zahájil svou veřejnou službu, a pokračovali v hlásání blízkého příchodu Království, většina se toho zdržela. Pokračovali ve svém vlastním způsobu a disciplíně; ani později neuznali Ježíšovo mesiášství, neboť k tomu především neměli od svého mistra žádné oprávnění. To je negativní závěr; ale pozitivní odmítnutí křesťanského mesiášského nároku je s ostrým polemickým důrazem vyzdviženo v Mandejské tradici, která se hlásí k Janovi a považuje Ježíše za podvodníka-mesiáše. Ježíšův křest Janem je sice uznáván, ale vysvětlován polemicky mystickým způsobem. Existují však náznaky, že kromě následného rozhořčení vnějšího teologického sporu existoval původně vnitřní hlubší gnostický základ rozkolu, neboť Ježíš není představen jako nevědomý, ale naopak je mu umožněno s hlubokým morálním vhledem odpovídat na některé Janovy zkušební otázky. Nejpřekvapivějším faktem Mandejské tradice však je, že nezachovává žádné náznaky toho, že by vůbec věřila ve svébytný židovský mesianismus. Její soteriologie je jí vlastní a tradice odmítá židovská proroctví a apokalyptiku a vlastně celou Tóru stejně důrazně jako křesťanské učení. Nicméně na jejím vlastním zobrazení je na počátku konkrétní společenství, jehož byl Jan tak velkým prorokem, líčeno jako usazené v Judeji, dokonce v Jeruzalémě, a tvrdí se o něm, že mělo hlubokou znalost vnitřního smyslu Zákona. Vztahuje se k ještě starobylejší tradici, o níž se tvrd í, že je čistší a moudřejší než ta hebrejská. Ačkoli je legendární "historická" stránka této otázky velmi nejasná, naše nejlepší autority se shodují v tom, že pokud jde o mýtický prvek, Mandejské tradice uchovává mnoho stop nejranějších forem nám známé předkřesťanské gnóze. Problém je tedy nesmírně složitý."182

∎

PRAMENY K JEŽÍŠOVU ŽIVOTU Z ENCYCLOPEDIA BRITANNICA: Jedinými podstatnými prameny pro Ježíšův život a poselství jsou evangelia Nového zákona, z nichž nejstarší byl Marek (napsán 60-80 n. l.), následovaný Matoušem, Lukášem a Janem (75-90 n. l.). Některé další důkazy lze nalézt v Pavlových listech, které byly napsány 181 Gnostic John the Baptizer: by G. R. S. Mead I. JOHN THE BAPTIZER AND CHRISTIAN ORIGINS;

182 Gnostic John the Baptizer: by G. R. S. Mead I. JOHN THE BAPTIZER AND CHRISTIAN ORIGINS;

počínaje rokem 50 n. l. a jsou nejstaršími dochovanými křesťanskými texty. Existují však i další zdroje, které mohou přinést další informace. Nekanonické prameny, zejména apokryfní evangelia, obsahují mnoho výroků připisovaných Ježíšovi a také příběhy o něm, které jsou občas považovány za "autentické". Mezi tyto apokryfy patří Jidášovo evangelium, gnostický text z 2. století n. l., který Jidáše líčí jako významného Ježíšova spolupracovníka, nikoliv jako jeho zrádce. Velkou pozornost vzbudil i další významný text, Tomášovo evangelium z poloviny 2. století n. l., které je v současné době velmi populární. Jedná se o evangelium "výroků" (114 výroků p řipisovaných Ježíšovi, bez vyprávění), které vychází z gnosticismu, filozofického a náboženského hnutí 2. století n. l., jež zdůrazňovalo spásnou moc esoterického poznání získaného božským zjevením. Pro Tomáše spása spočívá v sebepoznání a výsledkem křtu je obnovení prvotního stavu – muž a žena v jedné osobě, jako Adam před stvořením Evy (výrok 23). Duchovní návrat do tohoto stavu znamenal, že nahota nemusí vést k hanbě. Jedna pasáž (výrok 37) dovoluje tušit, že raně křesťanští následovníci Tomášova evangelia si v rámci křestní iniciace svlékli oděv a pošlapali jej. Existuje několik souvislostí mezi tímto světonázorem a světonázorem Pavlovým a evangeliem podle Jana, ale celková teologie Tomášova evangelia je natolik vzdálená Ježíšovu učení, jak je nacházíme v Matoušově, Markově a Lukášově evangeliu – v nichž je ústřední židovská eschatologie -, že není považována za hlavní pramen pro studium Ježíše. Je samozřejmě možné nebo dokonce pravděpodobné, že jednotlivé výroky v Tomášově evangeliu nebo v jiných apokryf ních evangeliích pocházejí od Ježíše, ale je nepravděpodobné, že by nekanonické prameny mohly výrazně přispět k portrétu historického Ježíše. Stejně jako v případě Tomášova evangelia se tradice, které se nacházejí v jiných apokryfních evangeliích, často zc ela liší od svědectví kanonických evangelií a jsou zasazeny do dokumentů, které jsou obecně považovány za nespolehlivé. V římských a židovských pramenech z 1. století je několik zmínek o Ježíšovi. Dokumenty naznačují, že během několika let po Ježíšově smrti Římané věděli, že někdo jménem Chrestus (mírně zkomolené slovo Christus) byl zodpovědný za nepokoje v židovské komunitě v Římě (Suetonius, Život zbožštělého Claudia 25.4). O dvacet let později byli podle Tacita křesťané v Římě natolik významní, že je pronásledoval Nero, a vědělo se, že jsou oddá ni Christovi, kterého nechal popravit Pilát (Letopisy 15.44). Tato znalost Ježíše však závisela na obeznámenosti s raným křesťanstvím a neposkytuje o Ježíšovi nezávislé svědectví. Josefus napsal o Ježíšovi odstavec (Židovské starožitnosti 18.63 a násl.) - stejně jako o Theudovi, Egypťanovi a dalších charismatických vůdcích (Dějiny židovské války 2.258-263; Židovské starožitnosti 20.97-99, 167-172) -, který však byl křesťanskými písaři značně přepracován a původní Josefovy poznámky nelze rozeznat.183 Poznámka editora: Pod tímto celistvým náhledem z Encyclopedia Britannica budou prověřeny a vypsány dopodrobna všechny mimobiblické citace o Ježíši Kristu. Pavlovy dopisy obsahují spolehlivé, ale skrovné důkazy. Jejich hlavní téma, že Ježíš byl ukřižován a vstal z mrtvých, je zvláště výrazné v 1 Kor 15, kde Pavel připomíná ranou tradici o Ježíšově smrti a následném zjevení jeho následovníkům. Ukřižování a 183 Zdroj: https://www.britannica.com/biography/Jesus/The-Jewish-religion-in-the-1st-century

zmrtvýchvstání přijímali všichni křesťané první generace. Pavel také cituje několik Ježíšových výroků: zákaz rozvodu a nového manželství (1 Kor 7,10 -11), slova nad chlebem a kalichem při Ježíšově poslední večeři (1 Kor 11,23 -25) a předpověď brzkého příchodu Spasitele z nebe (1 Sol 4,15-17). Úplnější informace o Ježíšovi se nacházejí v evangeliích Nového zákona, i když ta nemají stejnou hodnotu pro rekonstrukci jeho života a učení. Matoušovo, Markovo a Lukášovo evangelium se navzájem shodují natolik, že je lze studovat společně v paralelních sloupcích v díle zvaném synopse, a proto se nazývají synoptická evangelia. Janovo evangelium je však natolik odlišné, že je nelze se synoptiky sladit jinak než velmi obecně (např. že Ježíš žil v Palestině, učil, uzdravoval, byl ukřižován a vstal z mrtvých). Zdá se, že Ježíšova veřejná kariéra v synoptické knize trvala méně než jeden rok, protože je zmíněna pouze jedna Pascha, ale u Jana se vyskytují tři Paschy, což znamená, že jeho služba trvala více než dva roky. Ve všech čtyřech evangeliích Ježíš koná zázraky, zejména uzdravení, ale zatímco u synoptiků převažují exorcismy, u Jana nejsou žádné. Největší rozdíly se však objevují v metodách a obsahu Ježíšova učení. V synoptických evangeliích hovoří o Božím království v krátkých aforismech a podobenstvích, přič emž využívá přirovnání a řečnických obratů, z nichž mnohé čerpá ze zemědělského a vesnického života. Málokdy se odvolává na sebe, a když je požádán o "znamení", které by prokázalo jeho autoritu, odmítá to (Mk 8,11 -12). U Jana naopak Ježíš používá dlouhé me taforické promluvy, v nichž je hlavním tématem on sám. Jeho zázraky jsou popisovány jako "znamení", která podporují pravost jeho tvrzení. Vědci jednomyslně vybrali synoptickou verzi Ježíšova učení. Verdikt ohledně zázraků je stejný, i když méně pevný: Ježíš byl s největší pravděpodobností znám jako exorcista, což vedlo k obvinění, že vyháněl démony knížetem démonů (Mk 3,22-27). Volba mezi osnovou vyprávění synoptiků a Jana je méně jasná. Kromě toho, že Jan představuje delší službu než ostatní evangelia, popisuje také několik cest do Jeruzaléma. U synoptiků je zmíněna pouze jedna. Obě osnovy jsou pravděpodobné, ale služba trvající více než dva roky zanechává více nezodpovězených otázek než služba trvající několik měsíců. Obecně se uznává, že Ježíš a jeho učedníci byli potulní, že cestovali po Galileji a jejím nejbližším okolí a že Ježíš učil a uzdravoval v různých městech a vesnicích i na venkově a na břehu Galilejského jezera. Kde však trávili zimu? Kdo je živil? Žádné z evangelií nevysvětluje, jak žili (i když Lk 8,1 -3 naráží na nějaké podporovatelky), ale ještě více toto opomenutí bije do očí u Jana, kde delší služba předpokládá potřebu zimní ch příbytků, ačkoli žádné nejsou zmíněny. Tato a další úvahy nejsou rozhodující, ale krátké kariéře synoptických evangelií je třeba dát mírně přednost. Synoptická evangelia jsou tedy hlavními prameny pro poznání historického Ježíše. Nejsou však ekvivalentem akademického životopisu nedávné historické postavy. Synoptická evangelia jsou spíše teologickými dokumenty, které poskytují informace, jež autoři pova žovali za nezbytné pro náboženský rozvoj křesťanských komunit, v nichž působili. Podrobnosti o Ježíšově každodenním životě téměř zcela chybí, stejně jako tak důležité rysy, jako je jeho vzdělání, cestování a další vývojové zkušenosti. Postavy jsou celkově "ploché": emoce, motivy a osobnosti jsou zmíněny jen zřídka. Přesto existuje několik výjimek, které ukazují, jak málo je toho vlastně známo: Petr váhá (Mt 14,28 -31; Mk 14,66-72), Jakub a Jan žádají o přednostní zacházení v nadcházejícím království (Mk 10,35-40) a Pilát se trápí nad rozhodnutím Ježíše popravit (Mt 27,15 -23; Lk 23,2-25). Na

druhé straně farizeové a zákoníci Ježíše pravidelně vyzývají a pak mizí, přičemž není příliš znát, čeho z jejich pohledu chtěli dosáhnout. I Ježíš je v evangeliích poměrně plochou postavou. Někdy je rozzlobený, jindy soucitný (Mk 3,5; resp. 6,34), ale víc se o něm říct nedá. To je frustrující aspekt evangelií. Jiná situace je u Pavla, jehož dopisy se dochovaly a jsou samy o sobě objevné. Síla jeho osobnosti je v dopisech, ale sílu Ježíšovy osobnosti je třeba hledat někde za evangelii.184

∎

PŘÍMÁ VYJÁDŘENÍ UČENCŮ Z DOBY VE KTERÉ JEŽÍŠ KRISTUS MĚL ŽÍT:

JOSEFUS FLAVIUS185

První verze: "Byl pak kolem toho času Ježíš, muž moudrý, pokud se smí nazývat člověkem, neboť byl činitelem podivuhodných skutků, učitelem těch, kdo s oblibou přijímají pravdu. Přitáhl k sobě mnoho Židů i mnoho pohanů. On byl [Kristus]. A když ho Pilát na návrh předních mužů mezi námi odsoudil na kříž, ti, kdo ho zpočátku milovali, ho neopustili, neboť se jim třetího dne znovu zjevil živý, jak o něm božští proroci předpověděli tyto a deset tisíc jiných podivuhodných věcí. A kmen křesťanů, od něho tak pojmenovaný, nevymřel dodnes." - Židovské starožitnosti – kniha XVIII. Tato výše zmíněná citovaná verze je historicky sporná, předpokládá se mezi odborníky, že byla následně přepsána a originál by měl znít takto: Druhá verze: "V té době žil Ježíš, muž moudrý, neboť byl činitelem podivuhodných skutků. Přitáhl k sobě mnoho Židů i pohanů. A když ho Pilát na návrh předních mužů mezi námi odsoudil na kříž, ti, kdo ho zpočátku milovali, ho neopustili. A kmen křesťanů, od něho tak pojmenovaný, nevymřel dodnes. - Židovské starožitnosti – kniha XVIII. Bohužel přímá vědecká shoda nepanuje, a vědci na (první verzi) zaujali tři názory, čtvrtý je můj doplněk: (První) Pasáž je ve své celistvosti pravá. (První) Pasáž je částečně autentická, ale byly tam křesťanské redakce. (První) Pasáž je kompletní výmysl, možná ji vytvořil křesťanský apologeta Eusebius ze čtvrtého století – dává se přednost Druhé pasáži. Ti, co nesouhlasí se zněním První pasáže v plném znění, dávají přednost očistěné verzi Druhé pasáže, nicméně ještě může nastat horší varianta, že důvěryhodnost citátu z Židovských starožitností nemá žádnou platnost a jedná se o pozměněný vpisek, který znehodnocuje, byť i Druhou verzi. Z mého pohledu se mi daná pasáž spíše nezdá jako celek. A nedokážu ji považovat ani v První či Druhé verzi za pravou – takže obě varianty odmítám jako upravené – vzhledem k tomu, jakým způsobem bylo pracováno s ostatními texty, mimo ortodoxními texty, a stále přemýšlím o důvěryhodnosti autora z historického hle diska (Josefus Flavius psal dle mého 184 Zdroj: https://www.britannica.com/biography/Jesus/The-Jewish-religion-in-the-1st-century 185 Zdroj citátu i komentáře – přepracováno pro účel knihy; Zdroj: https://religions.wiki/index.php/Testimonium_Flavian

subjektivního úsudku pro římskou moc na objednávku a vytvářel dějiny dle římských doporučení a pravidel).

SUETONIUS:186

Suetonius byl římský historik, který psal o Judaismu a Křesťanství. Apologeti tvrdí, že zmínil Ježíše jménem, i když je to pochybné. „Jelikož Židé neustále dělali nepokoje na popud Chresta, vyhnal je [Claudius] z Říma“

JINDE VE STEJNÉM DÍLE (ŽIVOTY CAESARŮ) UVÁDÍ SUETONIUS

„Za jeho vlády byla tvrdě potrestána a potlačena mnohá zneužívání a nebylo přijato méně nových zákonů: byly stanoveny limity na výdaje, veřejné bankety byly omezeny na rozdávání jídla, prodej všech druhů vařených moštů v krčmách. bylo zakázáno, s výjimkou luštěnin a zeleniny, zatímco předtím, než byly všechny druhy lahůdek vystaveny k prodeji. Křesťané byli trestáni, třída mužů vystavena nové a zlomyslné pověře. Učinil přítrž odklonům vozatajů, kteří si z dlouholeté imunity nárokovali právo na svobodu a pob avit se podváděním a okrádáním lidí. Pantomimičtí herci a jejich partyzáni byli vyhnáni z města."

DISKUSE

Nejenže Suetonius dokazuje, že znal rozdíl mezi Židy a křesťany, ale že jejich trest (což není výslovně uvedeno) byl součástí všeobecného úklidu Říma. Suetonius psal v roce 115 n. l., takže to zdaleka není dobová zpráva. Necituje ani neuvádí zdroje a křesťanství by do této doby bylo slušně zavedeno. Jméno v textu není „Christus“, ale „Chrestus“, což v žádném případě není obvyklé označení Ježíše. Bylo to běžné jméno, zejména mezi římskými svobodníky. (Cicero, Epistulae ad Familiares, kniha 2, dopis 8, oddíl 1; "Cože! Myslíš, že jsem chtěl, abys mi poslal zprávu o gladiátorských zápasech, o odloženích soudních procesů, o loupežích provedených Chrestem a takových věcech, jako když jsem v Římě, nikdo se mi neodváží prodat?") Celá pasáž tedy nemusí mít nic společného s křesťanstvím.

CORNELIUS TACITUS187

Publius Cornelius Tacitus (cca 55 -117 n. l.) byl senátor a historik Římské říše. Jeho knihy podávají soudobé dějiny Římské říše, které začínají smrtí císaře Augusta v roce 14 n. l. a končí smrtí císaře Domiciána v roce 96 n. l. 186 Zdroj citátu i komentáře – přepracováno pro účel knihy; Zdroj https://religions.wiki/index.php/Suetonius 187 Zdroj citátu i komentáře – přepracováno pro účel knihy; Zdroj https://religions.wiki/index.php/Tacitus

Posledním Tacitovým dílem bylo Ab excessu divi Augusti, nazývané Letopisy, napsané kolem roku 117 n. l. Jedná se o soubor šestnácti knih, které zahrnují dějiny římských císařů počínaje smrtí Caesara Augusta (14 n. l.) a konče smrtí Nerona (68 n. l.). Knihy zahrnují období vlády císařů Tiberia (14-37 n. l.), Caliguly (37-41), Claudia (41-

LUCIÁN188

V Peregrinově pomíjivosti Lucián zmiňuje křesťany uctívající ukřižovaného muže. "Křesťané, jak víš, dodnes uctívají člověka – význačnou osobnost, která zavedla jejich nové obřady a byla kvůli tomu ukřižována. . . . Vidíte, že tito bludní tvorové vycházejí z obecného přesvědčení, že jsou nesmrtelní na věky, což vysvětluje pohrdání smrt í a dobrovolné sebeobětování, které je u nich tak běžné; a pak jim bylo jejich původním zákonodárcem vtisknuto, že jsou všichni bratři, a to od chvíle, kdy se obrátí, popřou řecké bohy, uctívají ukřižovaného mudrce a žijí podle jeho zákonů. To vše berou zc ela na vědomí, což má za následek, že všemi světskými statky stejně pohrdají a považují je pouze za společný majetek." Apologeti tvrdí, že to potvrzuje platnost evangelijního vyprávění. Bez ohledu na to, že se nejedná o vyprávění očitého svědka, ale že bylo napsáno 120 let po údajné Ježíšově smrti, Lucián nikde ve svých spisech nezmiňuje jméno tohoto muže ani kult, který přivedl na svět. Používat Lukiána jako argument pro Ježíšovu historicitu je ze strany křesťanů zvláštní obhajoba, tj. máme předpokládat, že Lucián mluví o Ježíši. Až na to, že v Palestině byly ukřižovány tisíce lidí a o mnoha z nich bylo známo, že zakládají nová náboženství, zejména v době kolem Luciána. Palestina pokrývá území zhruba stovky mil od severu k jihu a od východu k západu, rozkládá se od severu od Damašku až daleko na jih, za Masadou a Mrtvým mořem. Jediné, co to dokazuje, je, že byl zabit člověk, protože založil kult.

PLINIUS MLADŠÍ189

Římský právník Plinius Mladší se ve svých spisech zmiňuje o křesťanech. Apologeti tvrdí, že to dokládá historickou existenci Ježíše. "Brzy se rozšířila obvinění, jak se obvykle stává, kvůli probíhajícímu soudnímu řízení, a došlo k několika incidentům. Byl zveřejněn anonymní dokument obsahující jména mnoha osob. Ti, kteří popírali, že jsou nebo byli křesťany, když vzývali bohy mnou diktovanými slovy, obětovali modlitbu s kadidlem a vínem tvému obrazu, který jsem k tomu účelu nařídil přinést spolu se sochami bohů, a navíc proklínali Krista – k ničemu z toho prý nelze donutit ty, kdo jsou skutečně křesťany -, ti by podle mého názoru měli být propuštěni. Jiní, které udavač jmenoval, prohlásili, že jsou křesťany, ale pak to popřeli a tvrdili, že jimi byli, ale přestali být, někteří před třemi lety, jiní před mnoha lety, někteří dokonce před pětadvaceti. Všichni se klaněli tvému obrazu a sochám bohů a proklínali Krista." To nic nedokazuje, pokud jde o Ježíšovu existenci, ale pouze potvrzuje existenci křesťanů. Je to však jedno z prvních svědectví o současných křesťanech, kdy dostali 188 Zdroj citátu i komentáře – přepracováno pro účel knihy; Zdroj https://religions.wiki/index.php/Lucian 189 Zdroj citátu i komentáře – přepracováno pro účel knihy; Zdroj https://religions.wiki/index.php/Pliny_the_Younger

na výběr mezi dalším uctíváním Ježíše a smrtí, a v drtivé většině se rozhodli nezemřít pro lež

THALLUS190

Zdá se, že historik Thallus poskytuje rané potvrzení temnoty ukřižování, o níž se zmiňuje Matouš 27,45; Marek 15,33; Lukáš 23,44 -48. Nemáme k dispozici Thallovy spisy, pouze komentáře Julia Africana ze 3. století n. l. Nejstarší rukopis Africanova díla pořídil Jiří Syncellus v 9. století n. l.. "Na celý svět se přitiskla strašlivá tma, skály se roztrhly zemětřesením a mnohá místa v Judsku a jiných oblastech se zřítila. Thallos ve třetí knize dějin nazývá tuto temnotu zatměním slunce, zdá se mi, že bezdůvodně."- Africanus, in Syncellus Julius mu dále vytýká, že to říká proto, že zatmění Slunce není možné za úplňku. Dokonce i Beda (křesťanský apologeta) poznamenává, že je to nemožné, protože zatmění nemůže nastat během úplňku. 2] Nicméně v listopadu roku 29 n. l. došlo k zatmění, které mo hlo být tím, o němž se Thallus zmiňoval. Všimněte si, že datum jediného zaznamenaného zatmění Slunce nastalo 4 roky před datem, které křesťané uvádějí pro Ježíšovu smrt. F. Jacoby i R. T. France poznamenávají, že to v žádném případě nedokazuje, že se Thall us o Ježíšovi vůbec zmínil – zdá se, že to byl Julius, který téměř dvě století poté, co o tom Thallus údajně psal, tuto souvislost učinil. Údajná Thallova identifikace zcela závisí na chybném výkladu Josefa, který i autor F. F. Bruce připouští jako "pochybný. Dr. R. T. Frances (konzervativní křesťan) toto datování Thalla rovněž odmítá. A konečně, Josefus zmiňuje... "allos Samareus genos", což je třeba pro podporu této identifikace opravit na "Thallos". Jediné, co Josefus zmiňuje, je, že "Thallos" půjčil Ag rippovi peníze. To je velmi nekonkrétní, protože i kdyby Josef řekl "Thallos", není možné si být jistý, že se skutečně jedná o historika Thalla, protože v té době byl Thallos běžným jménem (problém "který Thallos?"). Eusebius ve (čtvrtém století) říká: "Ježíš Kristus podle předpovězených proroctví podstoupil své umučení v 18. roce vlády Tiberia [32 n. l.]. V té době také v jiných řeckých kompendiích nacházíme událost zaznamenanou těmito slovy: "Slunce bylo zatměno, Bithynii postihlo zemětřesení a ve městě Nikáji se zřítilo mnoho budov Všechny tyto události se staly během umučení Páně. Ostatně i Flegon [Trallianus], význačný počtář olympiád, se o těchto událostech podrobněji rozepsal ve své 13. k nize, kde říká toto: "Všichni, kteří se účastnili těchto událostí, byli velice šťastní: V roce 202 [32 n. l.], čtvrtého roku olympiády, nastalo v šestou hodinu [tj. v poledne] velké zatmění slunce, které předčilo všechna předešlá a proměnilo den v takovou noční tmu, že bylo vidět hvězdy na nebi, a v Bithýnii se pohnula země a vyvrátila mnoho budov ve městě Nikaie." 190 Zdroj citátu i komentáře – přepracováno pro účel knihy; Zdroj https://religions.wiki/index.php/Thallus

Arménský překlad Eusebia (který zachovává odkazy, jež nejsou v řecké verzi) má však "tři svazky Thalla, v nichž zkráceně provedl shrnutí od vyplenění Tróje (1184 př. n. l.) až po 167. olympiádu (která skončila v červenci 109 př. n. l.) To představuje další dva problémy s odkazem na Thalluse. Aby Thallus odpovídal Ježíšovu příběhu, je třeba dojít k závěru, že číslovky v arménském překladu jsou poškozené, přičemž mnozí badatelé tvrdí, že 167. olympiáda by ve skutečnosti měla být buď 207. o lympiáda (končící v červenci roku 52 n. l.), nebo 217. olympiáda (která skončila v červenci roku 92 n. l.). Dalším problémem je zmínka o Flegonovi, podle níž se zemětřesení odehrálo v Bithynii asi 600 mil od Jeruzaléma, ačkoli nedávné zemětřesení na Aljašc e ukazuje, že na tuto vzdálenost mohlo být cítit zemětřesení o síle 7,1 stupně nebo vyšší.

GAIUS PLINIUS CAECILIUS SECUNDUS191

GAIUS PLINIUS CAECILIUS SECUNDUS, obvykle známý jako Plinius Mladší, se narodil v roce 62 n. l. v Comu. Bylo mu pouhých osm let, když jeho otec Caecilius zemřel, a adoptoval ho jeho strýc, starší Plinius, autor Přírodopisu. Pečlivě se vzdělával, studoval rétoriku u Quintiliana a dalších sl avných učitelů a stal se nejvýmluvnějším řečníkem své doby. V tom i v mnohém dalším napodoboval Cicerona, který se v té době stal uznávaným mistrem latinského stylu. Ještě jako mladý sloužil jako vojenský tribun v Sýrii, ale nezdá se, že by se horlivě věnoval vojenskému životu. Po návratu vstoupil do politiky za císaře Domiciána a v roce 100 n. l. byl Trajánem jmenován konzulem a připuštěn k důvěrným stykům s tímto císařem. Později, když byl místodržitelem Bithýnie, měl ve zvyku předkládat svému pánovi každý bod politiky a korespondence mezi ním a Trajánem, která tvoří poslední část tohoto výběru, je velmi zajímavá jak kvůli probíraným tématům, tak kvůli světlu, které vrhá na charaktery obou mužů. Předpokládá se, že Traján z emřel kolem roku 113 po Kr. Pliniovy řeči jsou nyní ztraceny, s výjimkou jedné, panegyrické řeči o Trajánovi, kterou pronesl jako poděkování za konzulát. Ten, ačkoli je rozvláčný a na moderní vkus poněkud příliš lichotivý, se stal vzorem pro tento druh skl adeb. Ostatní slohy byly většinou dvojího druhu, soudní a politické, přičemž mnohé z nich byly, podobně jako Ciceronova řeč proti Verresovi, obžalobou provinčních místodržících pro krutost a vydírání poddaných. V nich, stejně jako ve své veřejné činnosti o becně, se projevuje jako člověk veřejného ducha a čestný; ve vztahu k rodnému městu byl ohleduplným a štědrým mecenášem. Dopisy, na nichž dnes spočívá především jeho sláva, byly z velké části napsány s ohledem na jejich zveřejnění a uspořádal je sám Plinius. Postrádají tedy spontánnost Ciceronových impulzivních výroků, ale pro většinu moderních čtenářů, kteří nejsou speciálními studenty římských dějin, jsou o to zajímavější. Zabývají se nejrůznějšími tématy: popisem římské vily; půvaby venkovského života; neochotou lidí navštěvovat autorova čtení a poslouchat, když byli přítomni; večeří; lovem dědictví ve starém Římě; získáním kusu sochy; jeho láskou k mladé ženě; příběhy o duchách; plovoucími ostrovy, ochočeným delfínem a dalšími podivuhodnostmi. Zdaleka nejznámější jsou však ty, které popisují velkou erupci Vesuvu, při níž zahynul jeho strýc, mučedník 191 LETTERS OF PLINY By Gaius Plinius Caecilius Secundus; Translated by William Melmoth; Revised by F. C. T. Bosanquet; Zdroj: https://www.gutenberg.org/files/2811/2811-h/2811- h.htm#link2H_4_0112

vědecké zvědavosti, a dopis Trajánovi o jeho pokusech potlačit křesťanství v Bithýnii s Trajánovou odpovědí, v níž schvaluje jeho politiku. Celkově tyto dopisy podávají poutavě živý obraz doby raného císařství a zájmů kultivovaného a bohatého římského šlechtice. Příležitostně, jako v posledních zmíněných dopisech, se zabývají důležitými historickými událostmi, ale jejich hlavní hodnota spočívá v tom, že nám přibližují – podobně jako "The Spectator" vykresluje Anglii Annina věku – život doby, která není tak nepodobná té naší, jak by se mohlo zdát z jejího letitého odstupu. A v této době je zdaleka ne méně zajímavá postava samotného pisatele dopisů, s jeho ješitností a domýšlivostí, citlivostí a velkorysým citem, pedantstvím a loajalitou.

XCVII CÍSAŘI TRAJANOVI

"Je mým neměnným pravidlem, pane, obracet se na Vás ve všech záležitostech, kde cítím pochybnosti, neboť kdo je schopen lépe odstranit mé pochybnosti nebo mě poučit o mé nevědomosti? Protože jsem nikdy nebyl přítomen žádnému soudnímu procesu s těmi, kdo se hlásí ke křesťanství, neznám nejen povahu jejich zločinů nebo míru jejich trestu, ale ani to, jak dalece je vhodné se do jejich zkoumání pouštět. Zda se tedy obvykle dělá nějaký rozdíl s ohledem na věk, nebo se nemá rozlišovat mezi mladými a dospělými; zd a je pokání opravňuje k odpuštění; nebo pokud byl člověk jednou křesťanem, nic nepomůže, když upustí od svého omylu; zda je trestné samotné vyznání křesťanství, které není doprovázeno žádným trestným činem, nebo pouze samotné zločiny, které jsou s vyznáním spojeny; ve všech těchto bodech jsem na velkých pochybách. Zatím jsem vůči těm, kteří byli předvedeni přede mne jako křesťané, postupoval takto: Pokud se přiznali, zopakoval jsem otázku dvakrát a pohrozil jim trestem; pokud trvali na svém, nařídil jsem, a by byli okamžitě potrestáni, neboť jsem byl přesvědčen, že ať už je povaha jejich názorů jakákoli, zarputilá a neústupná tvrdohlavost si rozhodně zaslouží potrestání. Byli přede mne předvedeni i další, posedlí stejným poblouzněním, ale protože byli římským i občany,[1067] nařídil jsem, aby byli posláni do Říma. Ale tento zločin se rozšířil (jak už to bývá), zatímco byl skutečně stíhán, vyskytlo se několik případů stejné povahy. Bylo mi předloženo anonymní udání obsahující obvinění proti několika osobám, kter é po vyšetření popřely, že by byly křesťany nebo že jimi kdy byly. Opakovali po mně vzývání bohů a obětovali náboženské obřady s vínem a kadidlem před vaší sochou (kterou jsem za tím účelem nechal přinést spolu se sochami bohů), a dokonce haněli Kristovo j méno: zatímco ty, kdo jsou skutečně křesťany, prý k žádné z těchto úliteb nenutí: Proto jsem považoval za vhodné je propustit. Někteří z těch, kteří byli obviněni osobním svědkem, se nejprve přiznali ke křesťanství, ale hned poté to popřeli; ostatní sice přiznali, že dříve k nim patřili, ale nyní (někteří před více než třemi, jiní před více než dvaceti lety) se tohoto bludu zřekli. Všichni se klaněli tvé soše a obrazům bohů a zároveň pronášeli nadávky proti jménu Kristovu. Tvrdili, že celá jejich vina nebo jejich omyl spočívá v tom, že se scházeli ve stanovený den před rozedněním a adresovali Kristu jako božstvu formu modlitby, přičemž se zavazovali slavnostní přísahou, že nebudou mít žádné nekalé úmysly, ale že se nikdy nedopustí žádného podvodu, krádeže ne bo cizoložství, že nikdy nezfalšují své slovo ani nezapřou důvěru, když budou vyzváni, aby ji vydali; poté měli ve zvyku se rozdělit a pak se znovu sejít, aby společně pojedli neškodný pokrm. Od tohoto zvyku však upustili po zveřejnění mého ediktu, jímž jsem podle vašich příkazů zakázal konat jakákoli shromáždění. Poté, co jsem obdržel tuto zprávu, jsem usoudil, že je tím spíše nutné pokusit se zjistit skutečnou pravdu a podrobit mučení dvě otrokyně, které prý vykonávají' jejich náboženské obřady, ale vše, co jsem mohl objevit,

svědčilo o absurdní a extravagantní pověře. Považoval jsem proto za vhodné přerušit všechna další jednání, abych se s vámi poradil. Zdá se totiž, že jde o záležitost, která si zaslouží vaši pozornost, tím spíše, že nebezpečí těchto stíhání, která se již ro zšířila a pravděpodobně ještě rozšíří na osoby všech stavů a věkových kategorií, a dokonce i na osoby obou pohlaví, se musí týkat velkého počtu lidí. Tato nakažlivá pověra se totiž neomezuje pouze na města, ale šíří se i do okolních vesnic a na venkov. Pře sto se zdá, že je stále ještě možné omezit její postup. Přinejmenším chrámy, které byly kdysi téměř opuštěné, začínají být nyní navštěvovány a posvátné obřady po dlouhé přestávce opět ožívají; zároveň je všeobecná poptávka po obětech, které donedávna nacházely jen velmi málo kupců. Z toho všeho je snadné si domyslet, jaké množství lidí by se dalo získat zpět, kdyby byl udělen všeobecný pardon těm, kdo budou litovat svých chyb."

XCVIII – TRAJAN PLINIJOVI

"Postupoval jsi správně, můj nejdražší Secundtisi, když jsi vyšetřoval obvinění proti křesťanům, kteří byli před tebe předvedeni. Není možné stanovit nějaké obecné pravidlo pro všechny takové případy. Nevybočuj z cesty a nehledej je. Pokud by skutečně byli před tebe předvedeni a zločin by se prokázal, musí být potrestáni; avšaks tím omezením, že pokud dotyčný popře, že je křesťanem, a vzýváním našich bohů dá najevo, že jím není, nechť je mu (bez ohledu na předchozí podezření) po jeho pokání odpuštěno. Anony mní udání by neměla být přijímána v žádném druhu stíhání. Zavádí to velmi nebezpečný precedens a je to zcela cizí duchu naší doby."

∎

SHRNUTÍ ODKAZŮ NA JEŽÍŠE V TALMUDU A RABÍNSKÉ LITERATUŘE:192"

∎

TALMUDSKÉ VYPRÁVĚNÍ O JEŽÍŠI

∎

ANOTACE KNIHY: Historický Ježíš je stejně nepolapitelný jako přitažlivý. Každý chce zjistit, kdo skutečně byl. Vědci procházejí stránky Nového zákona a apokryfní literatury a hledají jakoukoli stopu o jeho skutečné identitě. Lidé hledají odpovědi na všech místech – kromě jednoho. Talmud obsahuje mocný protipříklad ke křesťanskému a vědeckému konsenzu o Ježíši. Žil Ježíš v prvním století před naším letopočtem? Byl synem římského vojáka? Prováděl magii? Proč byl popraven? Na všechny tyto otázky odpovídá Talmud a přibližuje nás k poznání, kdo byl historický Ježíš a kdy žil. Na těchto stránkách naleznete přehledné představení vyprávění Talmudu a některé důsledky tohoto vyprávění pro naše chápání Ježíše jako Žida z řecko-římské Palestiny.193 "V Talmudu se o Ježíši nejčastěji hovoří jako o Ješu ben Pandera (nebo jako o variantě tohoto jména) nebo jako o Ješu ha Notsri (často překládáno jako "Nazaretský"). Většina těchto zmínek se vyskytuje ve spojení se zmínkami o jeho jménu, které se 192 Dr. A. Jordan; Shrnutí odkazů na Ježíše v Talmudu a rabínské literatuře; Zdroj: https://drajordan.com/2022/05/02/summary-of-references-to-jesus-in-the-talmud-and-rabbinic- literature/ ; Následuje shrnutí odkazů na Ježíše v Talmudu a rabínské literatuře. Jedná se o shrnutí článku, který kromě knižního zpracování tématu připravuji k předložení k publikaci. Proto lze říci jen tolik, kolik je možné říci útržkovitě. Toto je zamýšleno jako kratší shrnutí, které má podnítit přemýšlení a diskusi k tématu. " 193 Jesus the Nazarene: The Talmud and the Founder of Christianity Paperback – April 5, 2023 -

AMAZON

používalo při uzdravování po jeho smrti (Chullin 2,22; Y Avoda Zarah 2,2; Y Šabat 14,4; Qohelet Rabba 1,8; Avoda Zarah 27b). Některé zmínky však ukazují, že nějakým způsobem vyučoval Tóru, často s použitím jména Ješu ha Notsri (Avoda Zara 17a; T Chullin 2,24; Kohelet Rabba 1,8; Berachot 17a-b). Někteří používají tuto variaci jména, aby se jednalo o dvě samostatné osoby. To však nemá příliš velké opodstatnění, uvážíme -li, že v jednom případě jde o jméno (Ješu ben Pandera), zatímco v druhém o titul (Ješu ha Notrsi). Význam titulu ponecháváme na další diskusi nad rámec tohoto shrnutí. Jeho jméno bylo běžné, dokonce bylo příbuzné se jménem jeho učitele, Jéšua, neboť Ješua i Jéšua jsou odvozena od stejného kořene. Zdá se, že alternativa Ješua není ničím jiným než rozdílem ve výslovnosti, k níž Talmud poznamenává, že Galilejci nevyslovovali ajin na rozdíl od alef (Eruvin 53b). To vyvrací další častý názor na jméno "ješu", že jde o zkratku hebrejského "nechť je jeho jméno vymazáno" (ימח שמו וזכרו(נו) . Jeho rodina je zmiňována i jinde v rabínských záznamech, a to v méně než pozitivním smyslu. Zde někteří dělají tlustou čáru a vymýšlejí si další osobnost. Příběhy o Ben Stadovi jsou často oddělovány od tradice Ježíše, syna Panderova/ Nazaretského. V těchto příbězích se říká, že Miriam "zabloudila" (stat da) od svého manžela, který je buď Stada, nebo Pappos ben Jehuda, a má vztah s jiným. Identifikace jejího manžela jako pravděpodobně Pappos ben Jehuda však vytváří chronologický problém, vzhledem k tomu, že Talmud obvykle klade Ježíše do 1. století př. n. l.. Zdá se však nepravděpodobné, že by se jednalo o samostatnou osobu, i když nápadně polemičtější než jiné zmínky (Šabat 104b; Sanhedrin 67a). Ježíš je spojován s Jehošuou ben Perachiášem, který žil v 1. století př. n. l. (Pirke Avot 1,4). Talmud zachovává několik halachických a agadických nauk jeho jménem (Menahot 109b; M Hagiga 2,2; T Machširin 3,4). Stejně tak sám Ježíš měl údajně své vlastní žáky (Sanhedrin 43a), ačkoli Talmud uvádí pět žáků, což je rys spojený s jinými významnými rabíny (Pirke Avot 2,9; Sanhedrin 14b). Na Ježíše se však vzpomíná jako na "špatného učedníka", který sešel z cesty (Sanhedrin 103a; Berachot 17b). Talmud zachovává jedno halachické (právní) učení v Ježíšově jménu. Jedná se o výklad verše: "Do domu Hospodina, svého Boha, nepřineseš plat prostitutce ani cenu psa" (Dt 23,19). Ježíš byl požádán, "Jaká je halacha: Je dovoleno udělat z platby prostitutce za poskytnuté služby toaletu pro velekněze v chrámu?". Odpovídá: "Je to dovoleno, jak vyplývá z verše: "Neboť z platby prostitutce je shromáždila a k platbě prostitutce se vrátí" (Micheáš 1,7). Protože mince pocházejí z místa, kde je špína, ať jdou na místo, kde je špína, a ať se použijí na stavbu záchodku." Ježíš si přečetl pasáž z 5. Mojžíšovy 23,19 a viděl souvislost v použití prostředků z prostituce na financování špinavých věcí. Rabíni text četl i jako odsouzení provozování prostituce. Připomíná to Ježíšovo učení z evangelií: "Vraťte císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží" (Mk 12,17). V Talmudu se také dochovala verze Ježíšova učení v Matoušově evangeliu 5,17 - 19, že přišel "naplnit" Tóru. Vyskytuje se to v rámci příběhu o sestře rabana Gamliela, Immě Šalom, která zná ve svém okolí "filozofa", což je interpretováno jako nějaký soudce. Imma Šalom před něj posílá svého bratra se zlatou lampou a žádá ho o soud. Imma

Šalom říká, že chce podíl na otcově majetku. Soudce říká, aby ho rozdělil mezi bratra a sestru. Rabban Gamliel opáčí, že Tóra říká, že pokud je syn, dcera nedědí. Filozof odpovídá odsouzením: "Ode dne, kdy jste byli vyhnáni ze své země, byla Mojžíšova Tóra odňata a místo ní byl dán avon gilyon. V avon gilyon je to napsáno: "Syn a dcera budou dědit stejně." Druhý den se vrátili, přivedli osla a požádali o soud. Rabban Gamliel přečetl avon gilajon a cituje: "Nepřišel jsem ubírat z Mojžíšovy Tóry a nepřišel js em přidávat k Mojžíšově Tóře." Gamliel cituje tuto pasáž, aby vyvrátil to, co filozof předtím řekl o dědictví a dcerách. Z této pasáže vyplývá, že Tóra stále platí jako právní norma a že dcera nemůže dědit, pokud má syna (Šabat 116a-b). Talmud uchovává vzpomínku na Ježíše jako na zázračného činitele, i když je to zarámováno jako magie (Sanhedrin 107b; Sota 47a). Talmud obsahuje různé magické prostředky proti neduhům, jako jsou zaříkadla k uzdravení (Šabat 66b -67a, Gittin 67b). Pro zvýšení účinnosti bylo možné přidat jména Boží, svatých a andělů nebo konkrétní formule (Šabat 67b, Sanhedrin 101a; Pesachim 112b). Amulety a talismany byly také významné při magickém léčení a jako preventivní prostředky (Šabat 67a). Křesťanský Ježíš byl v evange liích spojován s magickým léčením, používal specifické magické techniky a formule. Především používal při léčení sliny, dotýkal se postiženého místa a pak se dotýkal jazyka nebo přímo přikládal vlastní sliny na postižené místo (Mk 7,31 -35; Mk 8,22 -25). Tal mud zakazuje používání slin při léčení (Sanhedrin 101a) a používání některých druhů magických formulí (Sanhedrin 90a). Jeho poprava je prezentována jako vykonaná v předvečer svátku Pesach Sanhedrinem. Obvinění z jeho popravy znělo, že praktikoval čarodějnictví a podněcoval Izrael k modloslužbě (Sanhedrin 43a -b), což možná vyplývalo z jeho nedovoleného používání magie ve vz tahu k používání zakázaných magických formulí a/nebo slin při léčení. Nakonec je za své hříchy proti izraelskému lidu potrestán v posmrtném životě (Gittin 56b-57a)."

∎

VÝZNAM TALMUDSKÉHO VYPRÁVĚNÍ O JEŽÍŠI „Toto je shrnutí materiálu uvedeného v Talmudu, který se týká historického Ježíše, jak si ho rabíni pamatovali. Tyto materiály se čtou soudržně jako jedno vyprávění o jednom konkrétním člověku. Neexistuje žádný jiný důvod, proč tato vyprávění rozdělovat do samostatných zpráv než snaha dokázat, že Talmud se o historickém Ježíši nezmiňuje, nebo přimět talmudské záznamy, aby zapadly do křesťanského vyprávění (tj. trvat na tom, že se neshodují chronologicky). Talmud však představuje jednotnou a ucelenou vizi toho, kdo byl Ježíš, z rabínského pohledu. Jeho vztah k historickému Ježíši je pravděpodobně stejně problematický jako křesťanské vyprávění. Nicméně brát Talmud vážně jako alternativní vyprávění poskytuje něco, co akademickému bádání chybí, a to protipříklad, s jehož pomocí lze ověřovat hypotézy o historickém Ježíši. Pokud se spoléháme pouze na křesťanské vyprávění, což dělá většina badatelů, nemůžeme prokázat žádné z tvrzení o Ježíši, protože neexistuje žádné nezávislé ověření. Pokud bychom vzali v úvahu židovské vyprávění, takové ověření by mohlo existovat a spolehlivé historické vyprávění by se pravděpodobně nacházelo někde mezi židovským a křesťanským vyprávěním.“

∎

TALMUD A HISTORICKÝ JEŽÍŠ "Kde se vyprávění Talmudu o Ježíši protíná s historickým Ježíšem? Nemyslím si, že by vyprávění Talmudu bylo přesným obrazem historického Ježíše v jeho současné podobě. Domnívám se však, že obsahuje vzpomínky na historického Ježíše, zejména ve srovnání s křesťanskými vyprávěními. Dovolte mi, abych se vyjádřil k různým aspektům Ježíšova života a jeho identity v Talmudu a spojil je s tím, co považuji za platné historické vzpomínky, a začal tím, co považuji za méně pravděpodobné historické pravdy. Chronologie Ježíše v Talmudu je pravděpodobně záměnou dat a jmen při ústním předávání baraitot. Elman (1999) poukazuje na to, že možná až dvě třetiny babylonského Talmudu byly předávány a sepsány ústně, a to kvůli "všudypřítomné ústnosti" v sásánovské Persii. Jádro mé skepse k pravosti této tradice vyplývá z dvojsmyslu v příběhu o hostinci. Ta se dochovala v Babylonském talmudu jako výskyt mezi rabínem Jéšuou ben Perachiášem a Ješuem spolu s Jehudou ben Tabbajem a Šimonem ben Šatachem (Sota 47a; Sanhedrin 107b). Bylo to v době, kdy Ješua a Jehošua odešli do Alexandrie. Právě v době, kdy se Jéšua ben Perahja a Ješua vrátili, se jejich cesty rozdělily a celá historie se měla změnit. Jehošua dostal dopis od Šimona, že je bezpečné vrátit se do Izraele. Vrátil se se svým učedníkem Ježíšem a po cestě se ubytoval v hostinci. Jehošua komentuje hostinec a to, jak je krásný. Ješua to chápe jako narážku na manželku hostinského. Jozue Ješuu pokárá za nevhodnost jeho výroku a ostrakizuje ho. V tomto okamžiku se odděluje od ra bínů. Ješua se pokusil omluvit. Tento příběh je pozoruhodný tím, že Ješuu představuje v částečně pozitivním světle vzhledem k tomu, že se svému učiteli několikrát pokusil omluvit. Ke konečnému rozchodu mezi ním a Ješuou došlo kvůli nedorozumění. Druhá část příběhu je skutečně srdcervoucí. Poté, co Ješua opustil svého učitele, v domnění, že byl pokárán, se obrátil k modlářství. Přesný význam tohoto výroku je nerozluštitelný. Mohl by se vztahovat k nějakým kamenným modlám. Jiní mají kreativnější výklady této věty – žádný z nich však podle mého názoru není přesvědčivý. Ješua přichází za Ješuou a prosí ho, aby činil pokání, ale Ješua cituje Ješuovo vlastní halachické učení o podněcovateli: "Kdo hřeší a přivádí k hříchu davy, nedostane příležitost činit pokání." Později je zaznamenáno, že právě tehdy se Ješua obrátil k modlářství a čarodějnictví a opustil rabínský kruh. V Jeruzalémském talmudu (J Chagiga 2,2) však stejný příběh vypráví Jehuda ben Tabbai, ale místo Ježíše uvádí sebe jako toho, kdo špatně pochopil z mínku svého učitele o hostinci. Kdo to tedy byl, kdo špatně pochopil svého učitele: Ježíš nebo Jehuda? Spojení Ježíše s Jozue ben Perachiášem přisuzuji chybnému přiřazení na základě jazykového, fonetického sblížení těchto tří jmen: Jehoshua, Jehuda, Ješua (יהושוע,יהודה, ישוע.)Je pravděpodobné, že spojení mezi Jehošuou a Jehudou (ben Tabbai) bylo původní tradicí učitel-žák, která je zachována ve výčtu předávání ústní tradice v Pirke Avot (1,8). To zapadá do tradice zugot ("dvojic") této části řetězce. Jéšua ben Perachjáš a Ni ttaj Arbelský předávají tradici Šimonovi ben Šetachovi a Jehudovi ben Tabbaiovi. Doplnění třetího významného žáka, Ješua ben Pantera, tradici "dvojic" zkresluje a je v rozporu s dřívějšími prameny.

Tím se Ježíšova chronologie v Talmudu vyřazuje z úvahy. Samotný Talmud však není s chronologií konzistentní (stejně jako křesťanské prameny). Tím se dostáváme k další pochybné tradici: k otázce jeho "nemanželského" narození. Tradice v Šabatu 104b; Sanhedrinu 67a pojednávající o milenci jeho matky a cizoložství od jejího manžela se čtou jako polemické reakce na narození z panny. Domnívám se, že jméno Ježíš, syn Panterův, je platnou historickou vzpomínkou na Ježíšovo skutečné jméno, ale polemická reakce a vytvoření příběhu o Mariině nevěře je pozdější a není historická. Jsem si jistější v přiřazení jména "Pantera" Ježíšovu otci, a to vzhledem k pozdnímu výskytu postavy "Josefa" v evangeliích, o němž se vůbec nezmiňuje ani Pavel (který se rovněž nezmiňuje o Ježíšově matce), ani Marek, čímž se Josefova tradice dostává do období po 80. letech našeho letopočtu. Domnívám se, že vzpomínky Talmudu na Ježíše jako zázračného pracovníka/magika jsou historicky pravdivé, vzhledem k potvrzení s texty evangelií. Stejně tak byl jakýmsi učitelem s žáky (Sanhedrin 43a), i když jejich počet je pravděpodobně pro historii ztrace n. Křesťanské i židovské texty přisuzují přesnému počtu učedníků symbolická čísla. Domnívám se, že učení v Ježíšově jménu může odkazovat k historickému Ježíši, i když je těžké to definitivně uzavřít. V nejlepším případě to ukazuje, že židovsko -křesťanské komunity pokračovaly v halachických debatách, ale také měly různé právní výklady Tóry, což možná naznačuje, že sdílely přesvědčení některých židovských sektářů, že Tóra je zkažená a potřebuje "opravit". Jeho popravu je nejtěžší určit, uvážíme -li, že nejstarší křesťanské zprávy v Pavlových listech neposkytují mnoho historických podrobností. Poprava Ježíše byla pro Pavlovo evangelium důležitá, ale podrobnosti o tom, kdy a kde se tak stalo, Pavel nezmiňuje. Z Ježíšovy popravy jsou v Pavlových listech obviňovány dvě strany: "Archónti tohoto věku" (2 K 2,6-8) a Židé (1 Te 2,13-15). Talmud uvádí, že Ježíše popravil Sanhedrin, protože Ježíš provozoval čarodějnictví a vedl lidi k modloslužbě (Sanhedrin 43a -b). Evangelia přicházejí později a doplňují zprávy o Ježíšově smrti vytvořením pašijového vyprávění. Vzhledem ke složitosti Ježíšovy popravy ponechám většinu diskuse na jindy."

∎

PROČ TALMUD KLADE JEŽÍŠE DO PRVNÍHO STOLETÍ PŘED NAŠÍM

LETOPOČTEM?194

Talmudská chronologie Ježíšova života je jednou ze záležitostí, kterou okamžitě zpochybňují ti, kdo pochybují o tom, že Talmud uchovává nějaké autentické materiály o historickém Ježíši. Obvykle se vyprávění Talmudu chápe tak, že Ježíš byl umístěn do období vlády Alexandra Janneje s tím, že zemřel krátce po smrti tohoto krále v roce 66 př. n. l.. To je však v rozporu s (většinou?) křesťanských pramenů. Tento příspěvek zkoumá, proč Talmud může Ježíše představovat jako člověka žijícího v prvním století před naším letopočtem.

∎

ALTERNATIVNÍ TRADICE: První argument je jednoduchý: Talmud měl přístup k alternativní tradici o tom, kdy Ježíš žil. Tuto tezi zastává Richard Carrier v knize O Ježíšově historicitě, ačkoli ji nezastává žádný 194 Zdroj: https://yaakovavraham.wordpress.com/2022/10/17/why-does-the-talmud-place-jesus- in-the-first-century-bce/

jiný učenec. Jiný způsob uvažování o tomto argumentu je odlišná struktura vyprávění mezi synoptiky a Janem. James Tabor i James Charlesworth se vyjádřili v tom smyslu, že Janovo vyprávění, ačkoli je zcela v rozporu se synoptiky, má jisté historické přednos ti, které by měly být brány v úvahu. Tuto možnost zkoumám ve své knize Jesus the Nazarene: The Talmud and the Founder of Christianity (Talmud a zakladatel křesťanství). Několik úryvků z knihy najdete na "Stránce psaní" v části "Ježíš v Talmudu".

∎

CHYBNĚ PŘIPSANÁ TRADICE: Chronologie Ježíše v Talmudu může být záměnou dat a jmen při ústním předávání baraitot. Jádro argumentu pro skepsi k pravosti této tradice vychází z dublety v příběhu o hostinci. Ta se v Babylonském talmudu dochovala jako výskyt mezi rabínem Jéšuou ben Per achiášem a Ješuem spolu s Jehudou ben Tabbajem a Šimonem ben Šatachem (Sota 47a; Sanhedrin 107b). Bylo to v době, kdy Ješua a Jehošua odešli do Alexandrie. Právě když se Jehúa ben Perahja a Ješu vrátili, jejich cesty se rozdělily a celá historie se měla zm ěnit. Jehošua dostal dopis od Šimona, že je bezpečné vrátit se do Izraele. Vrátil se se svým učedníkem Ješuou a po cestě se ubytoval v hostinci. Jehošua komentuje hostinec a to, jak je krásný. Ješua to chápe jako narážku na hostinského ženu. Jéšua Ješuovi vytýká nevhodnost jeho výroku a ostrakizuje ho. V tomto okamžiku se odděluje od rabínů. Ješu se pokusil omluvit. Tento příběh je pozoruhodný tím, že Ješua představuje v polopozitivním světle vzhledem k tomu, že se svému učiteli několikrát pokusil omluvit. Ke konečnému rozchodu mezi ním a Ješuou došlo kvůli nedorozumění. Druhá část příběhu je skutečně srdcervoucí. Poté, co Ješu opustil svého učitele, v domnění, že byl pokárán, se obrátil k modloslužbě. Přesný význam tohoto výroku je nerozluštitelný. Mohl by se vztahovat k nějakým kamenným modlám. Jiní mají kreativnější výklady této věty - žádný z nich však podle mého názoru není přesvědčivý. Jéšua přichází k Ješuovi a prosí ho, aby činil pokání, ale Ješua cituje Ješuovo vlastní halachické učení o podněcovatel i: "Kdo zhřeší a přiměje k hříchu masy, nedostane příležitost činit pokání." Později je zaznamenáno, že právě tehdy se Ješu obrátil k modlářství a čarodějnictví a opustil rabínský kruh. V Jeruzalémském talmudu (J Chagiga 2,2) však stejný příběh vypráví Jehuda ben Tabbai, ale místo Ješuy uvádí sebe jako toho, jehož žák špatně pochopil zmínku svého učitele o hostinci. Kdo to tedy byl, kdo špatně pochopil svého učitele: Ježíš nebo Jehuda?

∎

CHYBNÉ PŘIŘAZENÍ TRADICE SE JMÉNY JE V BABYLONSKÉM TALMUDU BĚŽNÝM JEVEM, JAK POZNAMENÁVÁ ELMAN: "Diktát, že "ten, kdo něco říká jménem toho, kdo to uvedl, přináší světu vykoupení" [M Avot 6,6; BT Meg 15a; Hul 104b; Nid 19b; Kalla 1,1; Kalla 8,1], motivoval sběr variantních atribucí a dalších tradic. Bavli obsahuje více než 750 případů, v nichž jsou uvedeny alternativní atribuce... [V]ariantní atribuce lze často chápat jako možnosti vyplývající z rozmarů asociace, kdy je amorejský výrok připisován současníkům, kteří jsou úzce spřízněni, jako v případě R. Jóhanaana a jeho blízkého žáka R. Bavli. Abbahu (Pes 100a), nebo když lze obě jména snadno sluchově zaměnit, jako v případě R. Abina a R. Abiny (Ber 7a) nebo R. Ahaliho a R. Jehiela (Erub 12a), nebo když je jeden prvek jména společný oběma, jako v případě R. Josého b. Abina a R. Josého b. Zevida (Ber 13a) nebo R. Leviho b. Hammy a R. Hammy b. Haniny (Suk 47a). K těmto alternativám

mohlo dojít buď v procesu ústního předávání, nebo je důvod se domnívat, že jedna autorita skutečně citovala druhou. (Elman 1999, s. 61-62). Spojení Ježíše s Jozue ben Perachiášem by mohlo být přičítáno chybnému přiřazení na základě fonetického sblížení těchto tří jmen: Jehošua, Jehuda, Ješua (יהושוע,יהודה,ישוע.) Je pravděpodobné, že spojení mezi Jehošuou a Jehudou (ben Tabbai) bylo původní tradicí učitel -žák, která je zachována ve výčtu předávání ústní tradice v Pirke Avot (1,8). To zapadá do tradice zugot ("dvojice") této části řetězce. Jéšua ben Perachjáš a N ittaj Arbelský předávají tradici Šimonovi ben Šetachovi a Jehudovi ben Tabbaiovi. Doplnění třetího významného žáka, Ješua ben Pantera, tradici "dvojic" zkresluje a je v rozporu s dřívějšími prameny.

∎

BĚŽNÉ HISTORICKÉ OMYLY: Je možné, že tehdejší Judejci a Samaritáni měli odlišné pojetí dějin nebo přístup k historickým dokumentům, což vedlo k častějšímu chybnému přiřazování osob k historickým obdobím. Touto možností si nejsem tak jistý, ale přišlo mi pozoruhodné, že pozdější s amaritánští historici se dopouštěli stejného druhu omylů o Dositheovi, který je pro samaritánství podobnou postavou jako Ježíš pro judaismus.

∎

SEKTÁŘSKÝ ZÁMĚR PŘI ROZCHODU: Mohlo by se stát, že rabíni prosazovali svou vlastní autoritu v rostoucím rozkolu s křesťanstvím. Rabíni důsledně prosazují svou autoritu nad ostatními sektářskými skupinami v judaismu a nad Samaritány. Zdá se pravděpodobné, že by měli stejné cíle i vůči křesťanům. Tento důvod je však těžké zdůvodnit přímými důkazy. Nepřímo však rabíni vydávali nejrůznější právní příkazy vůči minim (židokřesťanům), které omezovaly jejich rituální a občanskou účast s hlavním proudem rabínského judaismu. Je dobře známo, že minim byli ze synagogy vykořeněni prostřednictvím birkat haminim, "požehnání" proti heretikům. Rabíni přijali i další legislativní opatření, která omezovala společenskou interakci mezi oběma skupinami. Rabíni prosazovali svou moc nad minim jako skuteční strážci biblického dědictví. Podstata tohoto argumentu tedy spočívá v tom, že rabíni svým podáním Ježíšova života říkají, že lépe než minim rozumí tomu, kým byl. Uchovávají autentický Ježíšův život oproti křesťanům, kteří ho neuchovávají. Křesťané tvrdí, že Ježíše zabili Židé? Rabíni říkají: Ano, zabili jsme ho, protože to byl mág a modloslužebník a sanhedrin ho popravil. Křesťané říkají, že Židé Ježíše zavrhli? Rabíni říkají, že nás odmítl a opustil cesty Tóry.

∎

OMYL ODKAZ: Možná, že zmínky o Alexandrovi v rabínském vyprávění o Ježíšovi mohou být odkazem na krále Agrippu buď omylem, nebo šifrou (viz důvod č. 1 níže). Agrippa je zmíněn v jedné klíčové zmínce v mišně: Sóta 7,8 Jak je část Tóry, kterou čte král, předčítána na shromáždění, když se měl shromáždit celý židovský lid? Na závěr prvního dne svátku Sukot, osmého dne po skončení sabatického roku, udělají na chrámovém nádvoří pro krále dřevěnou plošinu a on na ni usedne, j ak je uvedeno: "Na konci každého sedmiletého období, o svátku

šabatového roku" (Dt 31,10). Pracovník synagogy vezme svitek Tóry a předá ho představenému synagogy, která stojí na Chrámové hoře. Představený synagogy jej předá zástupci velekněze, ten jej předá veleknězi a ten jej předá králi. Král se postaví, přijme svitek Tóry a čte z něj vsedě. Král Agrippa vstal, přijal svitek Tóry a četl z něj ve stoje a mudrci ho za to chválili. Když Agrippa došel k verši z části, kterou král četl, a který říká: "Nesmíš nad sebou ustanovit cizince" (Dt 17,15), vytryskly mu z očí slz y, protože byl potomkem Herodova rodu a nebyl židovského původu. Celý národ mu řekl: Neboj se, Agrippo. Jsi náš bratr, jsi náš bratr. A král četl ze začátku Deuteronomia, z verše, který říká: "A toto jsou slova" (5. Mojžíšova 1,1), až po slova: "A toto jso u slova" (5. Mojžíšova 1,1): "Slyš, Izraeli" (5. Mojžíšova 6,4). Pak čte části začínající slovy: "Slyš, Izraeli" (5 Mojž. 6,4 -9), "A stane se, budeš -li poslouchat" (5 Mojž. 11,13 -21), "Budeš dávat desátky" (5 Mojž. 14,22-29), "Až skončíš s dáváním desátků" (5 Mojž. 26,12-15), dále pasáž týkající se jmenování krále (5 Mojž. 17,14 -20) a požehnání a prokletí (5 Mojž. 28), až dokončí celou část. Stejná požehnání, jaká pronáší velekněz na Jom Kipur, pronáší při tomto obřadu i král, ale místo požehnání týkajícího se odpuštění nepravostí pronáší požehnání týkající se svátků. Tento argument sleduje podobnou trajektorii jako argument č. 2 výše, ale zaměřuje se na další aspekty příběhu, které mohly být zaměněny.

∎

ODKAZ NA PRÁVNÍ SYSTÉM OD DOB ALEXANDRA JANNEA DÁLE: Alexander Jannaeus neboli Jannai, jak je nazýván v Talmudu, byl pro farizeje a pozdější rabíny zásadní postavou. Josefus a Talmud zaznamenávají řadu střetů mezi Jannaiem a farizeji (Ant., 13,372 -383; Kid. 66a; Sot. 47a; Sanh. 19a). Na smrtelné posteli však Alexandr své ženě poradil, aby se při vládnutí spolehla na farizeje, a udělil jim neuvěřitelnou politickou moc (Ant. 13: 400 -404). Po jeho smrti skutečně disponovali neuvěřitelnou politickou mocí, a to až do prvního století našeho letopočtu. Steve Mason u kazuje, jak se Josef, který nebyl farizejem, ve svém veřejném občanském životě podřizoval právním výkladům farizeů. Život 12 překládá takto: "Když jsem s ním žil tři roky a ukojil tak svou touhu, vrátil jsem se do polis. Protože mi bylo devatenáct let, zač al jsem se zapojovat do polisového života, přičemž jsem se přiklonil k filosofické škole farizeů, která se spíše podobá té, jež se mezi Řeky nazývá stoická." Následně poznamenává: "Josefus... tvrdil, že každý, kdo se ujímá veřejného úřadu nebo vlády, dokon ce i saduceus, se musí podřídit tomu, "co říká farizeus". Jinak by nebyl tolerován masami, které, jak Josefus uvedl na jiném místě (Ant. 13,297-98, 400- 32; 17,41 -45), farizeje energicky podporují." Možná by se zmínky o Alexandru Jannaeovi měly číst jako odkazy na jím nastolený politický systém, který vedl k tomu, jak rabíni chápali svou roli při likvidaci kacíře Ježíše.

∎

KÓDOVANÉ OSOBNOSTI MAPOVANÉ NA TALMUDSKÉ POSTAVY: Je známo, že Talmud se v některých případech zabývá kódovaným jazykem určitých osob nebo událostí. Například někteří ze skupiny rabínů dostávají kódová jména, jako například Elíša ben Abuja, který se po svém příklonu ke kacířským myšlenkám stává známým jako Aher ("ten druhý"). V tomto případě je snadné pochopit, proč mohly být některé věci kódovány, zejména v řecko -římské Palestině během editace Jeruzalémského talmudu ve 3. a 4. století n. l., kdy se křesťanství začalo stávat prominentním náboženstvím. Jeruzalémský talmud totiž hovoří o Ježíši mnohem šifrovaněji než pozdější babylonský talmud, pravděpodobně kvůli řecko -římskému kontextu.

Každopádně je možné, že by některé zdánlivě podivné rozpory v chronologii mohly být zakódovány? Nemohlo by například spojení Ješua/Ježíše s Jehošuou ben Perachiášem být zakódovaným slovem pro "Jochanan ben Zachariáš"? Podívejte se na fonetiku těchto jmen: JeHoShUa ben PeRaCHiaH (יהושוע בן פרכיה ) vs. YoCHaNaN Ben ZeCHaRiaH (יוחנן בן זכריה.) To by se mohlo dobře kombinovat s výše uvedeným č. 5, takže odkazy na Alexandra Yannaie nejsou ani tak chybami, jako spíše zakódovanými odkazy. Talmud sice není otevřeně kódovaný text jako svitky od Mrtvého moře. Příležitostně se však tohoto typu techniky dopouští. Mnohem větší smysl dává, že by tak činil, kdyby úřady stále více sympatizovaly buď s křesťanstvím, nebo s křesťany samotnými, a ti byli opovrhovanou menšinovou skupinou, která se v dřívějších staletích vzbouřila proti říši a o zakladateli křesťanství neměla mnoho pěkného co říci. V každém případě je těžké přesně zjistit, proč Talmud klade Ježíše do 1. století př. n. l., a je to jeden z nejzajímavějších aspektů Ježíšova vyprávění v Talmudu. Jedná se o možná řešení tohoto problému. Nejsem si jistý, zda jej lze vyřešit, ale doufám, že jsem poskytl několik myšlenek kolem tohoto tématu. Konec citace

∎

UMĚLE VYTVOŘENÝ KRISTUS: Jinak zavrhuji také myšlenku uměle vytvořeného a dosazeného Krista – vidím příliš mnoho očí a uší v Izraeli – Římany dosazený kult by se rozpadl okamžitě při jakémkoliv pokusu cokoli s dějin Křesťanství falšovat, pro hypotézu umělé zřízeného Římského či Ju daistického Křesťanství šířeného Římem nebo v součinnosti s představiteli Judaismu (v tajném spojení s Římem kvůli zachování moci, a případně vytvoření nového nástroje k ovládání mas v Římské říši) asi logicky nebylo v Izraeli místo. Izrael byl *výbušný ko tel,* alergický, a více než jen alergický na všechny římské okupační prvky. Ano můžeme vážně namítnout, že Farizeové se hádali ze Saducei, ze Zéloty, z Essénci, z Nazorejci, s učedníky Jana Křtitele – všichni se hádali o obsah svatých Písem se všemi, ale Římané byli stále pro celou židovskou pospolitost okupanty, a tedy vždy společní nepřátelé. Proti *Římskému Univerzalismu* stála v opozici extrémní víra v Monoteismus, kterou Řím neměl šanci ničím narušit – tento Monoteismus podle gnostického náhledu byl (již v Judaismu té doby) řízen jako pečlivě promazaný stroj Demiurgem (Fabrikatorem) a jeho silami a mocnostmi. Když si uvědomíte, že Judaismus té doby byl už dávno mocenským nástrojem Demiurga, proč by o něj chtěl vlastně přijít?! Na čem by se pak jeho mocnosti a síly živily než ve věčných hádkách, nenávisti a vzájemného zabíjení?

∎

MYŠLENKA ŘÍMSKÉHO UNIVERSALISMU: Myšlenka Římského všeovládajícího, všehoschopného okultního řádu Universalismu je silná jako i v moderním věku jako konspirace, ale pouze v hypotetické části, nelze ji nijak historicky podpořit. Nicméně lze vyslovit jinou hypotézu – hypotézu o Věčné Demiurgově Říši přenesené do lidského prostředí.

∎

SPASITEL JEŽÍŠ KRISTUS: Spasitel Ježíš Kristus přinášel úplně jiného *Boha* než byl ten starozákonní – stačí umět naslouchat i ortodoxnímu Janovu evangeliu (natožpak křesťanským a gnosticko -křesťanským apokryfům) – myslím, že z něj naprosto také srší absolutní neshoda Ježíšova Otce a starozákonního Demiurga

Jahveho, co se týče vnitřních kvalit a projevu. Problém je, že toto napětí mezi skutečným Bohem a chtonickým, extrémně děsivým starozákonním Demiurgem Jahvem vnímala jen malá část Kristovců, a proto později upadlo Křesťanství do Demiurgovy pasti naplno. Je ště k tomu dodám zcela jasně i to, že Demiurgovo *šílenství* projevené v příbězích Starého zákona je třeba studovat dopodrobna, a pokud to skutečně uděláte, tak Vás ani nenapadne srovnávat Judaismus tehdejší doby před pádem Druhého chrámu s Křesťanstvím a jeho skutečným Otcem. Kdo to ale skutečně v reálné církvi udělá, když nemá přístup ke všem alternativám?!

∎

OTEC JEŽÍŠE KRISTA NENÍ STVOŘITEL – DEMIURG TOHOTO SVĚTA: Skutečný Otec Ježíše Krista učil skrze Krista absolutní odpuštění hříchů, učil milovat nejen sebe a své bližní, ale i své nepřátele, s tím zároveň ostře rezonovalo to, že Kristovci se učili odpouštět i svým nepřátelům, aniž by je žádali – myšlenka radikálního extrémního odpuštění je součástí čisté křesťanské nauky, podle Kristova vzoru, protože nikdo nezůstal čistý v rozbitém světě Demiurgova šílenství. Otec Ježíše Krista tedy zjevený v Kristu neuznával nenávist ani svých bližních proti Římanům, naopak komunikoval nejen i s Římany naprosto otevřeně a s úctou – viz. uzdravení setníkova syna, nebo třeba příběh o samařské ženě, nebo příběh o milosrdném Samaritánu. Úplně veřejně, všem na očích a doslechu Ježíš Kristus jednal proti duchu své doby, duchu extrémně zastaralého Starého zákona – v Janově evangeliu se často vyjadřoval v tom duchu, že Svatá písma už nic nejsou, protože to, co v nich je, skončilo jeho příchodem, protože nastal Nový čas, protože *skutečný Bůh* přišel mezi lidi právě v něm, a kdo vidí Ježíš e Krista, vidí Otce – skutečného *Boha*, čili činy Ježíše Krista ukazovaly činy jeho Otce, který rozhodně neměl nic společného se starozákonním (afektním, nenávistným, žárlivým) Demiurgem – Jahvem. To je to, co musíme pochopit, Demiurg se snažil umlčet Kri sta, aby nenesl v sobě druhým Boží království, které bylo uvnitř něj i každého člověka – protože každý člověk obsahuje Boží jiskru čili obrovský potenciál proměny k dokonalosti a zároveň podle daru Otce všem, už je dokonalý každý člověk, bez výjimky. Z Kristova poselství jasně znělo a zní – miluji Vás tady a teď, hříchy jsou pryč, už Vás nemusí držet Demiurg v zajetí falešných zákonů a zjevení a Mojžíšových dvou desek Zákona a tím 10 přikázání, ale jste svobodni teď a tady. A proto přišel Kristus. Demiurg t o nepochopil, že prohrál, a že všechno, co vybudoval se zhroutilo. Padl, v okamžiku, kdy nechal Ježíše potupně zabít – spáchal skrze své démony posedlými lidskými služebníky přímou vraždu a sám sebe tím odsoudil – naprosto tou vraždou prohrál, protože zadr žet smrtí Syna Božího Ježíše Krista neměl šanci, kříž byl jen dočasnou potupou, ale jen do úsvitu třetího dne. Tím, co Demiurg provedl, tak dle mého úsudku vzal na sebe odpovědnost za všechny zlé skutky od počátku Universa, stal se majitelem všeho, co je červivé, šílené, hříšné, Zlé, protože vědomě zavraždil Ježíše Krista. Demiurg nic nezískal, naopak spasitel Ježíš Kristus odešel ve Věčnosti, ve smrti, do podsvětí Tartaru a odnesl sebou ke skutečnému Dobrému Otci pryč všechny lidi – minulé, současné i budo ucí generace lidí, aby podsvětí zůstalo ve věčnosti jenom pro toho, kdo do něj byl svržen po právu. A peklo, šílená říše Tartaru proto zůstala ve věčnosti bez lidí prázdná – protože žádný člověk v něm nemá co dělat – absolutní odpuštění se nedá překročit, buď platí universální vykoupení pro všechny, nebo je to jen hra božstev na dobré a zlé. Nijak to ale neříká nic o tom, že každý bude muset být vyučen podle Boží cesty, než na ní půjde dál skrze říši Stínů Smrti. Každý půjde dopředu, ke *skutečnému Bohu* ale musí projít nadzemským očištěním – absolvovat svůj potřebný čas v nebeském očistném

sanatoriu, než půjde dál k velké a dokonalé Univerzitě Bytí, kde se stane universálním znalcem, a bude buď moci zůstat, nebo sestoupit zpět jako buddhistický Bódhisattva.

∎

INKARNACE BOŽSTVA ZAKÁZÁNA: Ještě chci dodat, že existuje i [jasná nauka] o tom, že se žádné božstvo nemůže nikdy skutečně inkarnovat na planetu Zemi (toto zřetelně učí gnostik pan Mgr. Jan Kozák – platí to podle něj pro všechny věrouky a náboženství). Tento názor musí zaznít, ale opět, nijak se nedá zasahovat do moci *skutečného Boha* a klást mu podmínky, co může a co nemůže dělat. Námitku chápu jako hypotézu, ale já osobně dávám vyšší procento pravděpodobnosti, že Ježíš Kristus jako živoucí gnostický spasitel byl v těle mezi námi, a nesl v sobě přímý vhled Otce (nemá, ale smysl vytvářet kolem toho tisíce tupých a prázdných nauk a donekonečna se hádat, to předvedli Kristovci v prvních 400 letech Křesťanství dokonale), a tak pozvali svým jednáním do Kristovy církve Demiurga a jeho mocn osti a síly. A děje se to stále a znovu, nejnovější příklad ani není dnes daleko, a i když se nerad vyjadřuji k jakékoliv politické události, tato je spíš církevní, křesťanská a ostudná.

+ ∎ PLNÉ SLOVO O JEŽÍŠI KRISTU BUDE PODÁNO V SAMOSTATNÉ KAPITOLE

PANA MGR. JANA KOZÁKA V PLNÉ VERZI JEHO ČLÁNKU – NAUKA GNOSTIKŮ

V NEZKRÁCENÉ VERZI – PLNÉ VERZI K POROVNÁNÍ!

∎

NOVODOBÁ PARALELA ŘÍMSKÉ ŘÍŠE: Stačí se podívat i na čerstvý příklad Ruského Pravoslaví a jeho extrémně šílenou podporu státního Rašistického totalitního myšlení a řízení státu – Patriarcha Kirill, světským jménem Vladimir Michajlovič Gunďajev je v neustálém pozoru dávat, co je císařovo, císaři Putlerovi, ale to Boží už je z Pravoslavné Rašistické státní církve pryč – Ježíš Kristus by se rozhodně neplazil před hadem a lhářem i masovým vrahem z Kremlu, ale bohužel Patriarcha Kirill to činí naprosto otevřeně i s celým svým paracírkevním aparátem (jako někteří kněží za Hitlera v minulém století). Pravoslavná Rašistická církev v Rusku je tedy účastníkem

nyní probíhající války (září 2022) a žehná rukou svých kněží zbraním do války, kterou novodobý Ruský Hitler – Putler zahájil před sedmi měsíci proti svému sousedovi Ukrajině s nesmyslných a nijak neobhajitelných důvodů. Kněží tak slouží ve všech farnostech jen Císaři a Bůh, v Kristově síle je odsunut Démony a Archonty pryč. Jsem ale rád, že Podzemní pravoslavná Kristova církev k tomuto šílenství nemlčí, i když Rašistický Ruský režim těžce trestá kněze i šamany, kteří odkrývají Démonsko - Archontskou podobu ruského nikým nezvoleného samovládce (i to se dělo za Hitlera – nenáviděl kněze i mystiky, a gnostiky všeho druhu, protože věděli, co je skutečně zač a komu se upsal krví za světskou moc). Zažije i tato země znovu svobodu – když nyní o ni kvůli Satanovi (Putin něco musel Satanovi slíbit, za světskou moc se platí démonům i Archontům většinou krvavá oběť) kompletně přišla? Pro některé lidi je toto pochopení Rašismu jen v politickém chápání – já vidím Rašismus jako Duchovně – Démonské – Archontské pozadí (démonický vliv a platba válkou a krvavými oběťmi za SVĚTSKOU MOC)).

∎

KŘESŤANSTVÍ JAKO EXTRÉMNÍ HNUTÍ NADĚJE PRO VŠECHNY BEZ VYJÍMKY: Rychlá *epidemie* šíření Křesťanství začala v prvním století i proto, že v sobě mělo Křesťanství Ježíše Krista hluboké originální myšlenky a touhu po rovnostářství všech lidí před Bohem skrze Krista – Muže a Ženy, Žida i Pohana, Pána i Otroka; také absolutním odpuštění hříchů; zrušením duchovního a později i fyzického otroctví; a proto se rychlost šíření učení o Božím království mnohonásobně zvýšila – jinak tu byl apel Ježíše Krista na misii *do celého světa,* kterou učedníci podle *Skutků jednotlivých apoštolů* okamžitě začali po odchodu Krista plnit (existují samozřejmě mimo ortodoxních Skutků apoštolských i jednotlivé knihy Skutků jednotlivých Apoštolů – (The Acts of Andrew; The Acts and Martyrdom of Andrew; The Acts of Andrew and Matthew; The Acts of Barnabas; The Acts of John; The Acts of John the Theologian; The Acts and Martyrdom of Matthew; The Martyrdom of Matthew; The Acts of Paul; The Acts of Peter; The Acts of Peter and Andrew; The Acts of Peter and Paul; The Acts of Philip; The Acts of Thomas; The Consummation of Thomas),195 v podstatě ale už velká misie začala za Kristova života, je tedy absolutně nelogické, že by to byla skrytá ideologická zbraň Izraele nebo Říma (to nevylučuje hypotézu, že v určitém okamžiku, na určitém místě, za jistých podmínek nebylo možné Křesťanství otočit proti základům od Krista). V podstatě se tak stalo to, že později císař Konstantin ďábelsky chytrým tahem tomuto hnutí nasadil ohlávku a použil je jako mocenský nástroj státu. Mezitím od prvního do třetího století učedníci donesli Kristovo učení od In die až po Anglii, o čemž máme úžasné záznamy – např. kniha The Gnostic Apostle Thomas: "Twin" of Jesus? by Herbert Christian Merillat196 nás informuje dopodrobna o cestách apoštola Tomáše do Indie, a vývoji Křesťanství v Indii.

∎

ÚPADEK KŘESŤANSTVÍ: *Křesťanství* začalo později upadat, když byla vytvářena tzv. dogmata na jejichž základě nové státní náboženství mohlo ovládat a manipulovat Římské občany. To už se ale mohlo stát až za podmínek 2 a 3. století, kdy existovala ucelená církevní organizace – a po splnění podmínek a) byla vytvářena tzv. dogmata na jejichž základě nové státní náboženství mohlo ovládat a manipulovat 195 The Gnostic Society Library; Zdroj: http://www.gnosis.org/library.html 196 Zdroj: The Gnostic Apostle Thomas: "Twin" of Jesus? by Herbert Christian Merillat http://gnosis.org/thomasbook/toc.html; kniha je k dispozici i na mém prvním webu přeložena do češtiny – CZ/EN – Gnostické učení dle Valentina - https://samanskecesty.wordpress.com/ultra-archiv-2021-2022/

občany a tím pádem nastalo b) byly potlačovány nesouhlasící křesťanské směry a samozřejmě i jejich písemnosti a také c) kdy biskupové nové státní církve, čerstvě disponující státní vojenskou silou, poměrně rychle tyto nesouhlasící křesťany zlikvidovali — bylo nastoleno duchovní otroctví trvající dodnes a tím nastala situace d) kdy byla potlačena hlavně tzv. tajná (pokročilá) duchovní učení — byla totiž překážkou snaze potlačit svobodu myšlení lidí a tím pádem přišlo splnění bodu e) tedy to, že pokročilé křesťanské směry byly zlikvidovány tak důkladně, že dnešní církevní křesťané paradoxně odmítají originální Kristovu nauku.197

∎

DOBA TEMNA: A nastala tím pádem doba temna – nepřestávající snaha církve potlačit duchovní svobodu myšlení je jednoznačně dokázána — v duchu Kristova výroku „po ovoci poznáte je“ — a toto ovoce je k nalezení v hojném počtu po celou dobu existence císařsko-papežské církve.198

∎

PESIMISTICKÝ ROZBOR FALEŠNÉ ŘÍMSKÉ VLČÍ CÍRKVE – NEJVĚTŠÍ

KATASTROFA V DĚJINÁCH KŘESŤANSTVÍ ZAČALA VSTUPEM ŘÍMSKÉ ŘÍŠE DO

KRISTOVY CÍRKVE: Gnostickou a (extrémně i nepříjemnou) pravdou je, že ODPŮRCE; SATAN; MÁRA; AHRIMAN; HLADOVÝ DUCH (to je jsou jen některá z Jeho černých jmen) zničil církev Ježíše Krista velice jednoduchým a bohužel průhledným zásahem. V konkrétní historické době Křesťanství přijalo do sebe v určité době Říšské (falešné a totalitní) prvky a změnilo se postupně (i bohužel násilnou a vnucenou cestou) ze sta různorodých společenství do jediného povoleného ortodoxního celku. S tím přišla do Kristovy církve ta největší katastrof a v jeho dějinách, tedy počátek jejího vnitřního rozkladu. Totiž v okamžiku, kdy ŘÍŠE ŘÍMSKÁ vstoupila do církve Kristovy, tak ji rozbila, a děje se tomu podnes. Církev tak neslouží jen Bohu (podle Kristova učení), ale slouží i Císaři, a to i uvnitř církve – změnila se ze společenství absolutní rovnosti sester i bratří na hierarchickou organizaci pyramidálního patriarchálního systému s nulovou úctou k ženám. To je gnostický vhled, smutný, děsivý, ale pravdivý. Přijetím Říšských prvků začala uvnitř církve cílená likvidace každé odlišnosti vzpouzející se ORTODOXII a tím i likvidace Všech skupin, které byly v církvi od počátku. Čili vstup Říma do církve je vnímán Gnostiky všech věků extrémně negativně, a dokud i se svojí hierarchií a extrémní snahou o jednotu za každou cenu neodejde ŘÍM z církve (všech ortodoxních křesťanských církví, nejen katolické) tak nemůže nastat další (mnohokrát potřebnější) REFORMACE. Čili Římané cíleně zničili (pod mocí Satana) za souhlasů Kristovců sápajících se po světské moci uvnitř církve Kristovo rovnostářské a sestersko-bratrské společenství zevnitř, a dokud tomu tak bude, tak nikdo ŘÍM od moci v církvi neoddělí.

∎

BIBLE; MARKOVO EVANGELIUM 10,35 -45 – CITACE: "35Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli mu: „Mistře, chtěli bychom, abys nám učinil, oč tě požádáme.“ 36Řekl jim: „Co chcete, abych vám učinil?“ 37Odpověděli mu: „Dej nám, abychom měli místo jeden po tvé pravici a druhý po levici v tvé slávě.“ 38Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?“39Odpověděli: „Můžeme.“ Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete pokřtěni. 4 0Ale udělovat místa po mé pravici či 197 Zdroj: Ing. Pavel Karpeta http://www.ragauian.cz/vznik-noveho-zakona-evangelium-ebionitu-a- dalsi-rane-krestanske-tajne-spisy/ 198 Zdroj: Ing. Pavel Karpeta http://www.ragauian.cz/vznik-noveho-zakona-evangelium-ebionitu-a- dalsi-rane-krestanske-tajne-spisy/

levici není má věc; ta místa patří těm, jimž jsou připravena.“ 41Když to uslyšelo ostatních deset, začali se hněvat na Jakuba a Jana. 42Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: „Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je. 43Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; 44a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech. 45Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé."

∎

ORIGINÁLNÍ VZOR PRO TENTO ROZBOR, KTERÝ JSTE PŘEČETLI:

∎

není pochyb o existenci silné osobnosti, která byla zdrojem křesťanského učení — to bylo tak přesvědčivé, že si získalo neskutečné množství žáků a příznivců

∎

stejně tak je jisté, že císař Konstantin ďábelsky chytrým tahem tomuto hnutí nasadil ohlávku a použil je jako mocenský nástroj státu

∎

byla vytvářena tzv. dogmata na jejichž základě nové státní náboženství mohlo ovládat a manipulovat občany

∎

byly potlačovány nesouhlasící křesťanské směry a samozřejmě i jejich písemnosti

∎

biskupové nové státní církve, čerstvě disponující státní vojenskou silou, poměrně rychle tyto nesouhlasící křesťany zlikvidovali — bylo nastoleno duchovní otroctví trvající dodnes

∎

byla potlačena hlavně tzv. tajná (pokročilá) duchovní učení — byla totiž překážkou snaze potlačit svobodu myšlení lidí

∎

pokročilé křesťanské směry byly zlikvidovány tak důkladně, že dnešní církevní křesťané paradoxně odmítají originální Kristovu nauku

∎

nepřestávající snaha církve potlačit duchovní svobodu myšlení je jednoznačně dokázána — v duchu Kristova výroku „po ovoci poznáte je“ — a toto ovoce je k nalezení v hojném počtu po celou dobu existence cézaro -papežské církve199

∎

HYPOTÉZA JEŠU HA -NOTSRI JAKO ZAKLADATEL KŘESŤANSTVÍ ANEB

JEŽÍŠ KRISTUS ŽIJÍCÍ 100 LET PŘED JEŽÍŠEM KRISTEM EVANGELIÍ

Existuje hypotéza, která uvádí celý příběh proroka Ješu ha-Notsri o 100 let dříve, než proběhl příběh Ježíše Krista; tento detailní přehled je zpracován na webu https://www.mythicistpapers.com/ a konkrétně dopodrobna je zpracován na webu https://www.mythicistpapers.com/yeshu-ha-notsri-as-the-founder-of-christianity/ ; pokud by jste v době, kdy budete číst tuto knihu celou web už nenašli, mám zálohu webu – samozřejmě mám na paměti, že všechny anti křesťanské popisy možného vývoje křesťanství občas někdo záměrně ničí, nebo blokuje. 199 Zdroj: Ing. Pavel Karpeta http://www.ragauian.cz/vznik-noveho-zakona-evangelium-ebionitu-a- dalsi-rane-krestanske-tajne-spisy/

∎

KRÁTKÁ UKÁZKA: JEŠU HA -NOTSRI JAKO SKUTEČNÝ ZAKLADATEL KŘESŤANSTVÍ ČÁST 1: ÚVOD – POČÁTKY KŘESŤANSTVÍ, JEŠU HA-NOTSRI Citace: „Čtenáři, kteří sledovali mé texty v posledních zhruba deseti letech, vědí – z knihy NazarethGate (závěrečná kapitola) a z těchto webových stránek – o mé tezi, že Ješu ha-Notsri byl historickým zakladatelem křesťanství (viz např. zde). Ješu žil v prvních desetiletích 1. století př. n. l. (nikoliv n. l.!), tedy přesně jedno století před údajným Ježíšem Nazaretským. Na rozdíl od Ježíše Nazaretského je však Ješu prorok známý z nekřesťanských literárních záznamů, které pocházejí z antiky. Tento údaj je rozhodující, neboť totéž nelze říci o Ježíši Nazaretském. V průběhu minulého století Ježíšovi mýtici vědecky prokázali, že raná svědectví o muži z Nazareta jsou bez výjimky buď křesťanskými podvrhy, nebo pozdně křesťanskými interpolacemi. Nejdůkladnější demolicí těchto falešných literárních "svědectví" je bezpochyby kniha Hermanna Deteringa Falsche Zeugen ("Falešní svědkové", německy, Alibri, 2011). Ke stejnému závěru však dochází i několik prací v angličtině, včetně několika prací Roberta M. Price a také knihy Franka Zindlera The Jesus the Jews Never Knew (AAP, 2003). Žádný z výše uvedených autorů se však neodvažuje pojednat o Ješu ha - Notsrim. Z vědeckého hlediska je to vlastně docela překvapivé, protože jméno Ješu ha- Notsri se přesně překládá jako "Ježíš Nazaretský". A v historii dokonce známe židovského proroka Ješu ha-Notsriho. Tento Ješu se objevuje v Mišně i Talmudu jako raný žák Jozua ben Perachiáše, který byl na počátku I. století př. n. l. hlavou Sanhedrinu a po veleknězi nejmocnější náboženskou osobností v Izraeli. Ješua uprchl do Alexandrie v Egyptě spolu s ben Perachiášem a řadou dalších rabínských v.i.p. během nechvalně proslulého pogromu Alexandra Jannea proti farizeům, o němž píše Josef (Ant. 13,372-83; Války 1,90-98) a rabínské spisy. Z židovských záznamů vyplývá, že Ješu ha -Notsri byl výchovou, vzděláním a dědictvím dobře situovaný farizej. Pojednání o pasážích týkajících se Ješua v Talmudu viz Nazaretská brána 419 -427. Případně můžete pár týdnů počkat a já budu tyto kritické stránky zrcadlit v dalších příspěvcích této série. To, že židovské záznamy naznačují, že Ješu byl dobře situovaným farizejem, může čtenářům připadat jako souhrnná diskvalifikace toho, že byl zakladatelem křesťanství. Koneckonců Ježíš z evangelií nesmiřitelně vystupuje proti farizeům – sám je sotva farizejem! Historie je však vždy plná překvapení a tento problém se vypaří, když se dozvíme, že historický Ješu se vzdal svého farizejského dědictví a následně se stal zavilým nepřítelem farizeů, své někdejší frakce. V dnešních vědeckých kruzích je módní vykreslovat Ježíše jako skrz naskrz Žida. Když se však Ježíšovi připisované výroky a podobenství v Novém zákoně zbaví (druhotných) narativních rámců a pomocných doplňků, jsou zcela nežidovské – podporují chudobu, askez i, enkracii, opuštění rodiny, lásku k nepřátelům a hledání něčeho lepšího, než co může poskytnout materiálno a tento život. Všechny tyto věci jsou židovství zcela cizí – přinejmenším židovství zakotvenému ve Starém zákoně. Překvapivě jsou však všechny tyto prvky zcela doma v buddhismu.

Nejpřekvapivější je, že by se nemělo přehlížet, že Ježíš byl stejně jako Buddha potulným žebravým prorokem. Zásadní podobnosti v životním stylu obou náboženských postav jsou skutečně zarážející. Známé podrobnosti o pozoruhodném životě a náboženské kariéře Ješu ha - Notsriho prozkoumám v dalších příspěvcích. Zde však shrnu, že během pobytu v egyptském exilu opustil své farizejské dědictví a zjevně přijal radikálně nežidovskou filozofii, což přimělo Perachiáše, aby Ješua exkomunikoval za odpadlictví. Co to bylo za filozofii? Mám silné podezření, že se zakladatel křesťanství v Alexandrii setkal s buddhismem, jistou formou gnosticismu, a obrátil se. Ješu se odmítl nechat zastrašit, po svém obrácení/exkom unikaci se zřejmě vrátil do Palestiny a s velkým úspěchem vyučoval své nové náboženství/filozofii mezi prostým lidem. Toto náboženství bylo pravděpodobně formou buddhismu přizpůsobenou židovskému cítění, obrazům a jazyku. Přesto Ješuova velmi úspěšná činno st vyvolala mezi židovským establishmentem údiv i strach. Byl zatčen sanhedrinem, souzen za kacířství a odpadlictví, ukamenován a jeho tělo bylo pověšeno na stromě, aby je mohli vidět kolemjdoucí. To je v kostce shrnutí Ješuovy raketové a mimořádné náboženské kariéry. Je zřejmé, že mezi službou Ješu ha -Nostri a službou Ježíše Nazaretského existuje mnoho nápadných paralel: oba byli proroky žijícími na přelomu letopočtu, oba se postavili proti "farizeům a zákoníkům", oba byli souzeni a shledáni vinnými židovským establishmentem, oba byli odsouzeni k smrti a oba byli ukřižováni/věšeni na strom. A jména obou proroků jsou samozřejmě totožná: Iesou Nazarene je jistě řeckou adaptací hebrejského Ješu ha-Notsri (důkaz viz v dalším příspěvku).

NAZARETHGATE

Dlouhá závěrečná kapitola mé druhé knihy NazarethGate (American Atheist Press, 2015) je bezesporu dosud nejpodrobnějším resumé argumentace ve prospěch Ješu ha-Notsri jako zakladatele křesťanství. Kapitola nazvaná "Při hledání zavrženého věštce" má sedmdesá t pět stran. Najdeme v ní celou řadu argumentů a podrobností podporujících mou tezi, zejména na stranách 419-27. Nehodlám zde rozebírat všechny překvapivé a zapomenuté historické detaily, které kniha odhaluje. Omezím se pouze na nejdůležitější body kapitoly a budu postupovat po jednotlivých oddílech: (a) Kontrola příběhu (str. 402 -06) - Tradiční pohled na původ Křesťanství, dnes tak rozšířený jako za posledních patnáct set let, je sám založen výhradně na křesťanských záznamech. Neexistuje žádná vnější kontrola. Jak se ukazuje (viz výše), tyto záznamy byly dlouho po přelomu letopočtu zfalšovány a vyfabrikovány samotnými křesťany, aby prosadili falešné názory na Ježíše Nazaretského, jak jsou uvedeny v Novém zákoně. (b) předkřesťanský Gnosticismus (str. 406 -08) - Obecně přehlížené, poměrně univerzální náboženství Levanty v předkřesťanských dobách bylo náboženstvím soustředěným na těžko dostupnou gnózi. Toto všudypřítomné náboženství je široce doloženo v klínopisných záznamech z doby bronzové a železné od Sumeru po Anatolii. V tomto předkřesťanském gnostickém náboženství je voda rozšířeným symbolem gnóze. Enki (doslova "Pán světa") byl sumerským vodním božstvem známým svou moudrostí. Enkiho domov byl ve vodní hlubině (" Abzu") a Gilgameš hledá rostlinu

nesmrtelnosti rovněž hluboko pod vodou (Epos o Gilgamešovi, tabulka XI). V Šalomounově chrámu byla velká vodní nádrž, pozůstatek staršího náboženství (1 Kg 7,23-26 a 2 Kron 4,2-5). Teprve seznámení s náboženstvím vodní gnóze doby bronzové a železné umožňuje pochopit prehistorii křtu, stejně jako skutečně záhadné pasáže v Bibli, jako je ta, v níž David podivně touží po vodě z Betléma (2 Sam 23,13-17). Samotný Betlém byl mýtickou branou ke gnózi a do záhrobí – ale všechny tyto bohaté proto - gnostické obrazy a symbolika se již dávno ztratily. A není to náhoda – křesťanství ji systematicky a záměrně vymazalo. (c) Ježíš Nazaretský byl "Pavlovi" neznámý (str. 408 -11) - to je stále zpochybňováno hlavním proudem křesťanství, ale je zcela zřejmé, že Pavel znal pouze duchovního Ježíše, všeobjímající, neviditelnou, spásnou a božskou entitu, která je dostupná všem a kd ykoli. Pavel také nezná nic – nebo téměř nic – o kariéře Ježíše Nazaretského. (d) Lidská bytost (str. 412 -17) - Zatímco Pavlův Ježíš je duchovní, zdá se, že některé listy připisované Pavlovi odkazují na spojení božských a lidských prvků v jediné osobě dějin, v osobě, která byla "pomazána", která "trpěla" a která byla duchovně povýšena na nebeského velekněze. V Listu Židům se hovoří o "ve dnech jeho těla" (5,7) a v mnoha listech se objevují narážky na proroka v těle (úplný seznam pasáží s diskusí je v knize). (e) Doketismus (s. 417 -18) - Výše uvedená teologická perspektiva (kterou nazývám II. stádiem christologie), tj. spojení božského ducha + lidského těla, je dnes nesprávně označována jako "doketismus" (z gk. dokein, "zdát se"). Podle běžné definice doketisté popírali, že Ježíš měl tělesné tělo. To je však nesprávná charakteristika, protože křesťané v prvním století n. l. (Ježíš Nazaretský ještě nebyl vynalezen) popírali pouze to, že božský spásný duch nemá tělo – je nehmotný (výše, bod [c]). Tato duchovní entita však sestoupila a obydlela tělo zde na zemi – a může tak učinit u jakéhokoli počtu lidí a kdykoli. Tato perspektiva je klíčem k rozluštění tolika novozákonních listů připisovaných Pavlovi. Stručně řečeno, doketisté sice tvrdili, že Ježíš neměl tělo, al e jen proto, že "Ježíše" definovali jednoznačně jako nehmotný, duchovní aspekt spaseného člověka. (f) "Stopy ke ztracenému učiteli" (str. 419 -71) - Na více než 50 stranách knihy NazarethGate pod tímto názvem předkládám důkazy o tom, že prorok z počátku 1. století př. n. l. jménem Ješu ha-Notsri (pravděpodobně sám titul/jméno) byl skutečným zakladatelem křesťanství. Pojednávám o Ješuovi v židovských spisech (str. 419-28), o vynálezu křesťanského Ježíše ve II. století n. l. a o mnoha záhadných postavách, které mohou být v jistém smyslu pouhými ozvěnami Ješua, jak je reflektují různé skupiny následovníků z prvního století (Jakub Spravedlivý, Šimon Mág, Jan Křtitel, Dositheus atd.). Kapitolu uzavírám krátkou diskusí o Kumránu a jeho pravděpodobných vazbách na původního Ježíše, Ješu ha-Notsriho.“200 ※ Ještě jedna podobná hypotéza byla sepsána už před více než sto lety – Did Jesus Live 100 B.C.? An Enquiry into the Talmud Jesus Stories, the Toldoth Jeschu, 200 Zdroj: https://www.mythicistpapers.com/2020/05/06/yeshu-ha-notsri-as-the-actual-founder- of-christianity-pt-1-introduction/

and Some Curious Statements of Epiphanius -- Being a Contribution to the Study of Christian Origins. By G. R. S. Mead London: Theosophical Publishing Society, 1903. ※

201

∎

DEJME SLOVO MÝTICISTŮM?!) ŽÁDNÉ DŮKAZY PRO JEŽÍŠOVSKÝ MÝTUS?

DVANÁCT PROTIARGUMENTŮ JOELA PEARSONA BY NICHOLAS COVINGTON – JAN

23, 2024 - NO COMMENTS202 CITACE: Pojďme si pěkně ukázat, že existují důkazy pro mýticismus, stejně jako nedostatek důkazů pro historicitu, jen abychom demonstrovali, že každý, kdo tvrdí, že mýticismus "nemá žádné důkazy", hrubě lže.

∎

JEŽÍŠ JE BŮH NEBO POLOBŮH Důkazy pro mýticismus: To je výchozí bod, z něhož se musí historičnost vzpamatovat, což je možné s dobrými důkazy. Důkazy pro předpoklad: Aniž bychom prováděli formální přepočet historických postav, které si přivlastnily teologické přívlastky a divoké legendy jako Caesar Augustus nebo Alexandr Veliký, oproti čistě mytologickým postavám jako Baal, Romulus, Osiris, Inanna, Herkules a podobně, zdá se velmi pravděpodobné, že většina starověkých bohů byla mýty. Hérodotos ve svých Dějinách (4.94-96) vypráví příběh o bohu Zalmoxisovi, který zmizel, byl považován za mrtvého a později se znovu zjevil Thrákům s tvrzením, že byl vzkříšen. Po vylíčení příběhu se zdá, že si Hérodotos není jistý Zalmoxisovou existencí, i když nakonec soudí, že je pravděpodobnější, že Zalmoxis je legendární historická postava. Hérodotova přesná slova zní: "Nyní ani nevěřím, ani zcela nevěřím pověsti o Zalmoxisovi a jeho podzemní komnatě, ale domnívám se, že žil mnoho let před Pythagorem; a pokud jde o to, zda existoval muž jménem Zalmoxis, nebo je to nějaké božstvo pocházející z Gótů, nechť je tato otázka zamítnuta." Tady je něco k zamyšlení: jestliže starověký člověk, který si byl lépe vědom starověkého kulturního kontextu, než budeš ty nebo já, pochyboval o existenci vzkříšeného božího muže, měli bychom být skeptičtí i ke vzkříšeným božím mužům, kteří vzešli z téhož starověkého kulturního kontextu. Důslednější a poněkud odlišný argument předkládá Richard Carrier (OHJ), který upozorňuje, že prakticky všechny známé postavy, které získaly alespoň 12/22 bodů na Raglanově archetypu mýtického hrdiny, jsou mytologické. Existuje mnoho srovnávacích tříd, do nichž bychom mohli zařadit Ježíše, pro kterého je většina nebo alespoň nepříjemně velká část ostatních příkladů mytologická: postavy z evangelií jako Barabáš, Jidáš, Lazar, Satan; starověcí mesiáši jako ten, který byl údajně tajně uvězněn pod městem Římem nebo každoročně odčiňoval hříchy v rajské zahradě (Kdo toho všeho byl svědkem?!). 201 Zdroj: http://www.gnosis.org/library/grs-mead/jesus_live_100/index.htm

202 ŽÁDNÉ DŮKAZY PRO JEŽÍŠOVSKÝ MÝTUS? DVANÁCT PROTIARGUMENTŮ JOELA PEARSONA BY

NICHOLAS COVINGTON – JAN 23, 2024 - NO COMMENTS; online odkaz není k dispozici

∎

EXISTUJE 0 OČITÝCH SVĚDECTVÍ O JEŽÍŠOVI Očekávané na mýtu, neočekávané na historicitě. To není zabijácký argument, protože jako zdroj lze stále použít doslechy, ale ukazuje to, jak slabé jsou důkazy pro historicitu. Bez ohledu na to, jaké argumenty se z pramenů vyvozují, nemohou být tak silné, jako by byla výpověď očitého svědka. Nadšenci pro historicitu na to často zapomínají a přeceňují svou důvěru. To je bod ve prospěch mýticismu.

∎

KŘESŤANSTVÍ JE MYSTERIÓZNÍ KULT Tyto kulty uchovávaly "tajemství", takže brát slova, která říkali mimo svůj úzký okruh, za bernou minci by bylo pošetilé. Také mluvili, jako by jejich fiktivní bohové byli skuteční. Důkazy pro mýticismus: Kdyby byl Ježíš historický, musel by nějakým způsobem přejít na status mysteriózního kultu, ale Occamova břitva říká, že začal jako bůh mysteriózního kultu, protože to je jeho nejstarší zaznamenaná podoba. S PODOBNOU POSTAVOU PŘIŠEL FILÓN ALEXANDRIJSKÝ, TAKŽE VÍME, ŽE TAKOVÝ POLOBŮH MOHL BÝT VYTVOŘEN, ANIŽ BY VYCHÁZEL ZE SKUTEČNÉ OSOBY. DOKONCE CITUJE PASÁŽ, KDE SE POSTAVA JMENUJE "JEŽÍŠ" V

NECITOVANÉ POLOVINĚ VĚTY

To je důkazem mýtičnosti. Historici musí tvrdit, že jde o náhodu, což snižuje jejich pravděpodobnost kvůli jejich ad hoc výmluvě. [edit: i když si myslím, že Filónův "Ježíš" zvyšuje věrohodnost mýtizmu, nejsem si jist, zda je to "důkaz" mýtizmu, protože nějaká skupina mohla ztotožnit skutečnou osobu s mytologickým andělem, zatímco mýtizmus předpokládá tolik, že mytologický anděl dost al pozemské vyprávění. Ale Filónův "Ježíš" je silně srovnatelná postava s křesťanským Ježíšem, který je mytologický, a pěkně doplňuje argument z bodu 1]. NEJSTARŠÍ KŘESŤANSKÁ VYZNÁNÍ VÍRY: NAPŘ. LIST FILIPSKÝM 2, 5- 11, 1 KORINTSKÝM 2, 6 -10 A 1 KORINTSKÝM 15, 3 -8, UKAZUJÍ, ŽE PRVNÍ KŘESŤANÉ VĚŘILI, ŽE SESTOUPIL PREEXISTUJÍCÍ ARCHANDĚL, VTĚLIL SE A ZEMŘEL, VSTAL Z MRTVÝCH A PAK SE ZJEVIL VYBRANÝM LIDEM, ABY JIM TO SDĚLIL. NIKDY SE NEŘÍKÁ, ŽE SE TO STALO NA ZEMI.

∎

ROZBOR ROZPORUPL ÝCH DŮKAZNÍCH VERŠŮ EDITOREM BIBLE – ČEP; NOVÝ ZÁKON; LIST FILIPSKÝM 2, 5-11: 5 Nechť je mezi vámi takové smýšlení jako v Kristu Ježíši: 6 Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, 7 nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka 8 se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. 9 Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, 10 aby se před jménem

Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – 11 a k slávě Boha Otce každý jazyk, aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán. KDE je preexistující ANDĚL? Odkdy jsou andělé způsobem bytí rovni Bohu?! Důkaz?! BIBLE – ČEP; NOVÝ ZÁKON; 1 KORINTSKÝM 2, 6-10: 6 Moudrosti sice učíme, ale jen ty, kteří jsou dospělí ve víře – ne ovšem moudrosti tohoto věku či vládců tohoto věku, spějících k záhubě, 7 nýbrž moudrosti Boží, skryté v tajemství, kterou Bůh od věčnosti určil pro naše oslavení. 8 Tu moudrost nikdo z vládců tohoto věku nepoznal; neboť kdyby ji byli poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy. 9 Ale jak je psáno: ‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.‘ 10 Nám však to Bůh zjevil skrze Ducha; Duch t otiž zkoumá všechno, i hlubiny Boží. KDE je preexistující ANDĚL? Nikde?! Důkaz?! BIBLE – ČEP; NOVÝ ZÁKON; 1 KORINTSKÝM 15, 3-8: 3 Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem 4 a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, 5 ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. 6 Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli. 7 Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. 8 Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně. KDE je preexistující ANDĚL? Důkaz?!

∎

POZNÁMKA EDITORA: 6. BOD PRO ARGUMENT MÝTICISMU JE NESMYSL, NIKDE SE NEHOVOŘÍ O ŽÁDNÉM ANDĚLU, VERŠE NIC TAKOVÉHO V SOBĚ NEOBSAHUJÍ. To je hlavní bod pro mýtus (Kde je důkaz?!) a proti historicitě (Kde je důkaz?!). Historici jsou nuceni vymýšlet ad hoc vysvětlení, aby omluvili Pavlovo chování, a dokonce i vysvětlit, proč lidé, které Pavel cituje, také nikdy neslyšeli o historickém Ježíši.

∎

PAVEL SÁM NIKDY JEDNOZNAČNĚ NEUMÍSTIL JEŽÍŠE NA ZEM, PŘESTOŽE NAPSAL PŘES 20 000 SLOV VYCHVALUJÍCÍCH KŘESŤANSTVÍ. To je při hypotéze historicity doslova neuvěřitelné. Jedná se o zdrcující důkaz podporující mýtus. Věřící v historicitu jsou nuceni tento bod ignorovat nebo vytvářet spletité způsoby, jak do Pavlových spisů vnášet domněnky, které v textu neexistují. Abychom si udělali představu o tom, jak je to nepravděpodobné: Petr je Pavlem zmiňován mnohem méně často a s menšími podrobnostmi, a přesto je naprosto jasné, že Petr byl pozemský člověk, a ne nebeský bůh (Gal 2,11: "Když Kéfas přišel do Antiochie, postavil jsem se mu do cesty, protože stál odsouzen.").

BIBLE – ČEP; NOVÝ ZÁKON; Galatským 2,11: 11 Když pak Petr přišel do Antiochie, postavil jsem se otevřeně proti němu, protože byl zřejmě v neprávu. Na druhou stranu i ty "nejlepší příklady", kdy Pavel údajně mluví o pozemském historickém Ježíši, jsou řečeny i o jiných mytologických nebeských bozích, což pevně zdůrazňuje jejich slabost a nejednoznačnost. Afrodita (řeckokatolická Ištar) a Ježíš (Řím 1,3) jsou oba stvořeni ze spermatu; Naram -Sin z Akkadu tvrdil, že je manželem Ištar (s. 260 ) [nebeský mytologický bůh, který má doloženého historického "manžela", není o nic fantastičtější než takový, který má bratra!] a další blízkovýchodní vládci tvrdili, že jsou adoptováni bohy, stejně jako někteří z nich jsou prý "bratry" Pána Ježíše Krista (označení, o němž se výslovně říká, že není biologické podle Římanům 8,29; ve všech sporných pasážích kromě dvou je "bratr" míněn fiktivně, nikoli doslovně, a proto je s největší pravděpodobností v těch zbývajících dvou místech míněn obrazně, protože neexistují žádné pádné kontextové důvody, proč věřit v opak. Ježíš s biologickými bratry není zobrazen až v Markově evangeliu, které je do značné míry symbolické a které dává Ježíšovým bratrům jména velkých izraelských patriarchů (část 3, bod 4), jako by symbolizovalo teologii, že Ježíš byl králem nového Izraele). Existují i další nejednoznačné (a mnohem slabší) pasáže, které se někdy používají jako argument pro historicitu, přičemž většině z nich se věnuje Richard Carrier v celé knize "On the Historicity of Jesus".

∎

VŠUDE, KDE PAVEL UVÁDÍ ZDROJ PRO JEŽÍŠE: UVÁDÍ VIZE NEBO PÍSMO. TO JE PRO HISTORICITU ZÁSADNÍ PROBLÉM, PROTOŽE BY SE DALO OČEKÁVAT, ŽE SE ZMÍNÍ O EXISTENCI NĚKOHO, KDO SE S JEŽÍŠEM NA ZEMI SETKAL NEBO KDO ALESPOŇ SL YŠEL O TOM, ŽE JEŽÍŠ NA ZEMI EXISTUJE, ALE MÍSTO TOHO MÁME PŘESNĚ TO, CO PŘEDPOVÍDÁ MÝTICISMUS: ŽÁDNÉ ZDR OJE PRO SKUTEČNÉHO JEŽÍŠE. To nelze ignorovat. Musí to být vysvětleno historicitou a musí to být vysvětleno důkazy: ne ad hoc výmluvami.

∎

NEJEN PAVEL, ALE I VŠECHNY OSTATNÍ PRAMENY, KTERÉ BY MOHL Y PŘEDCHÁZET MARKOVI, O EXISTENCI JEŽÍŠE NA ZEMI MLČÍ: NAPŘ. LIST ŽIDŮM, 1 PETR, 1 KLEMENT. TO JE MNOHEM PRAVDĚPODOBNĚJŠÍ, POKUD SE JEŽÍŠ STAL HISTORICKOU POSTAVOU AŽ PO NAPSÁNÍ MARKA (NEBO PO NĚM, PROTOŽE MAREK SE JEVÍ JAKO SYMBOLICKÁ FIKCE A NIKDY NETVRDÍ, ŽE JE HISTORICKÝ). NEJSME SI JISTI PŘESNÝMI DATY, TAKŽE JDE O SLABŠÍ DŮKAZ, ALE STÁLE JE TO PROBLÉM PRO HISTORICITU.

∎

EVANGELIA JSOU ANONYMNÍ VÝMYSL Y VE ŠPATNÉM JAZYCE, VE ŠPATNÉ DOBĚ, NA ŠPATNÉM MÍSTĚ. JSOU TEOLOGICKY MOTIVOVANÁ A MAJÍ SVŮJ ZDROJ. NEUVÁDĚJÍ ŽÁDNÉ ZDROJE VEDOUCÍ K JEŽÍŠOVI. PRAMENY, KTERÉ MŮŽEME DOHLEDAT, NEVEDOU ZPĚT K JEŽÍŠOVI. NEJSOU NEZÁVISLÉ. TĚŽKO SI LZE PŘEDSTAVIT HORŠÍ ZDROJ.

Pokud se historicistická argumentace opírá o důvěru v evangelia, staví si domeček z karet. Ale to je přesně to, co bychom měli očekávat od mysteriózního kultu, který si vymýšlí příběhy. Na základě evangelií nemůžeme rozhodnout, zda byl Ježíš skutečný člověk, nebo bůh nebes; to by bylo možné pouze tehdy, kdyby byla evangelia natolik důvěryhodná, abychom mohli věřit, že Nepředstavují boha nebes jako historickou postavu. Přesně to se děje v Matoušově evangeliu 4,8, kde je satan, "kníže vzduchu" (Ef 2,2), představen jako ten, který byl na Zemi, aby Ježíše pokoušel tím, že mu z vrcholu nesmírně vysoké hory (na jistě malé, ploché zemi) ukázal všechna království. BIBLE – ČEP; NOVÝ ZÁKON; Efeským 2,2: 2 v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. O Večeři Páně, zobrazené jako pozemská událost, jíž byli přítomni skuteční lidé, se Pavel původně dozvěděl z vidění ("Předal jsem vám, co jsem dostal od Pána", 1 Kor 11). BIBLE – ČEP; NOVÝ ZÁKON; Korintským 1, 17–34: — Řád při večeři Páně: 17 Když už vás napomínám, nemohu také pochválit, že se shromažďujete spíše ke škodě než k prospěchu. 18 Předně slyším, že jsou mezi vámi roztržky, když se v církvi shromažďujete, a jsem nakloněn tomu věřit. 19 Neboť musí mezi vámi být i různé skupiny, aby se ukázalo, kdo z vás se osvědčí. 20 Když vy se však shromažďujete, není to už společenství večeře Páně: 21 každý se dá hned do své večeře, a jeden má hlad, druhý se opije. 22 Což nemáte své domácnosti, kde byste jedli a pili? Či snad pohrdáte církví Boží a chcete zahanbit ty, kteří nic nemají? Co vám mám říci? Mám vás snad pochválit? Za to vás nechválím! 23 Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zra zen, vzal chléb, 24 vzdal díky, lámal jej a řekl: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.“ 25 Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.“ 26 Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde. 27 Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně. 28 Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije. 29 Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení. 30 Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí umírají. 31 Kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni. 32 Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem. 33 A tak, bratří moji, když se shromažďujete k společnému stolu, čekejte jeden na druhého. 34 Kdo má hlad, ať se nají doma, abyste se neshromažďovali k odsouzení. Ostatní věci zařídím, až přijdu.

Vidění se proměnilo v historickou scénu. Podobně Jan vymýšlí skutečného Lazara, zatímco u Lukáše je Lazar pouze postavou v podobenství. Transformace boha viděného ve vidění na boha viděného očitým svědkem nebo boha nebeského na pozemskou historickou postav u je tedy pro autory evangelií mimořádně věrohodná, čímž se vylučuje jejich použití jako důkaz proti mýtické tezi. V nejstarších evangeliích Marka a Matouše chybí jakýkoli odkaz na zdroj očitých svědků nebo na skutečnost údajných událostí, zatímco u Lukáše (1,4) a Jana (21,24 -

∎

KŘESŤANÉ SI VYMÝŠLELI FALEŠNÉ DŮKAZY A NIČILI PROTICHŮDNÉ

DŮKAZY

Hodně. Tolik zfalšovaných epištol, evangelií, pasáží u jiných autorů, mezer nebo zcela zničených děl, která známe jen ze zmínek nebo citací. Kdo to všechno dělal? Vítězná historicistická sekta. Dokonce padělali "svědectví očitých svědků", aby zakryli naprostý nedostatek těch pravých. Každý, kdo tvrdí, že texty, které máme k dispozici, nevyžadují textovou kritiku nebo nedůvěru, argumentuje vírou, nikoli rozumem. Takovéto vymýcení raných církevních dějin se očekává u mýtu, kde nebylo Ježíše, kterého by bylo třeba zachovat; ale je neočekávané u historicity, kde by údajně byla Ježíšova tradice, kterou by bylo třeba zachovat. ZJEVENÍ SVĚDČÍ O MYTOLOGICKÉM KRISTU. JEDINÝMI JMENOVANÝMI POZEMSKÝMI LOKALITAMI PRO JEŽÍŠE VE ZJEVENÍ JSOU SODOMA A EGYPT (11,8 – CHYBÍ ZDROJ; POZNÁMKA EDITORA), VÝSLOVNĚ OZNAČENÉ JAKO "ALEGORICKÉ", A JEŽÍŠ JE TAKÉ UMÍSTĚN NA OBLOHU, DOKONCE PŘI NAROZENÍ (12,1-6 – CHYBÍ ZDROJ; POZNÁMKA EDITORA), ANIŽ BY TOTO PROSTŘEDÍ DOSTALO KVALIFIKACI POUZE JAKO "ALEGORICKÉ". TENTO VZOREC JE SNADNĚJI VYSVĚTLITELNÝ, POKUD AUTOR ZASTÁVAL PLUTARCHOVSKOU VÍRU, PODLE NÍŽ JE

SKUTEČNÉ SÍDLO BOHŮ V HORNÍM VZDUCHU A ŽE O BOZÍCH LZE VYPRÁVĚT

PŘÍBĚHY NA ZEMI, POKUD JSOU "ALEGORICKÉ", NEŽ KDYBY AUTOR VĚŘIL, ŽE SE JEŽÍŠ NARODIL NA ZEMI A POUZE OBRAZNĚ SE NARODIL NA NEBI.

∎

ROZPORUPLNÉ ČASOVÉ LINIE JSOU PRAVDĚPODOBNĚJŠÍ U MÝTU NEŽ U HISTORISMU. Mimo kanonická evangelia je Ježíš líčen jako zemřelý v roce 70 př. n. l. (Sefer Toledoth Ješua) kolem roku 50 n. l. (Irenej, Viktorin) nebo jako zemřelý z rukou Heroda místo Piláta (Petrovo evangelium). Tyto divoké variace není možné vysvětlit jako vzpomínky na skutečného člověka a téměř nemožné je vysvětlit jako odvozeniny vzpomínek, ale jsou najednou vysvětlitelné, pokud se vrátíme ke Zjevení 11,8, kde je Ježíš nemožně ukřižován jak v Sodomě, tak v Egyptě, protože umístění je nedoslovné.

BIBLE – ČEP; NOVÝ ZÁKON; Zjevení Janovo 11,8: — 8 Jejich těla zůstanou ležet na náměstí toho velikého města, které se obrazně nazývá Sodoma a Egypt, kde byl také ukřižován jejich Pán.

∎

ŽÁDNÉ POCHYBNOSTI Z HISTORICKÉHO HLEDISKA? S tvrzením o "neexistenci důkazů pro mýtus" souvisí i další argument, že o mýtu bylo slyšet až v osmnáctém století, který si vymysleli radikální skeptici bible, a že žádný starověký pramen Ježíšovu existenci nezpochybňuje, a ani nepokládá za nedoloženou. Pokud je toto tvrzení technicky vzato pravdivé, ukazuje se, že jde o velmi vykonstruovaný argument, a vysoce vykonstruované argumenty nejsou silné. 2 Petr 1,16 (padělek z poloviny druhého století, všimněte si, že dokumenty z prvního století žádné takové tvrzení neobsahují) upozorňuje, že "když jsme vám vyprávěli o příchodu našeho Pána Ježíše Krista v moci, neřídili jsme se přece chytře vymyšlenými příběhy, ale byli jsme očitými svědky jeho velebnosti". BIBLE – ČEP; NOVÝ ZÁKON; 2 List Petrův 1, 16: 16 Nedali jsme se vést vymyšlenými bájemi, ale zvěstovali jsme vám moc a slavný příchod našeho Pána Ježíše Krista jako očití svědkové jeho velebnosti. Zřejmě se jedná o to, že nějaký kritik nebo konkurenční křesťanská sekta učila evangelium nebo nějaké učení (učení) o Ježíši bylo "chytře vymyšleným příběhem" v duchu toho, co mýtici tvrdí, že evangelia ve skutečnosti jsou. I kdyby autor neměl na mysli nic víc než odlišit Ježíše od mytologických bohů své doby, nepřipouští to jen oprávněnost mýticistických srovnání? Starověký pohanský kritik Porfyrios podobně označuje evangelia jako "Mythoi" a poukazuje na podobnosti s umírajícím a vstávajícím bohem Aristeem, jehož "hrob" je objeven prázdný stejně jako Ježíš; Porfyrios podobně pranýřuje autory evangelií smyšlené Galilejské moře (podle něj jde pouze o jezero v oblasti), které je, pokud je pravdivé, větším výmyslem, než by byl historický Ježíš! Ačkoli žádný z těchto pramenů přesně neříká "Ježíš neexistoval", když tvrdí, že evangelia jsou mytologická, tito kritici, co my víme, mohli být mýtici nebo otevření myšlence mýtu a bylo by příliš troufalé tvrdit, že jimi vzhledem k těmto výrokům nebyli. V kombinaci se skepsí k historicitě umírajícího a povstávajícího boha Zalmoxe z Hérodota to vše buduje pevnou věrohodnost mýtičnosti antických pramenů. Nebudu se obtěžovat s vyčerpávajícím výčtem, protože to stačí k tomu, abychom vyřadili všechny lháře, kteří tvrdí, že pro mýtus neexistují žádné důkazy. Jděte dál a ignorujte všechny apologety, které přistihnete při používání takové lži. Zvláštní poděkování patří Joelu Pearsonovi za to, že mi dovolil tento svůj spisek znovu zveřejnit s mými skromnými úpravami a doplňky – NRC.

∎

CITACE:203 JEŽÍŠ, INDICKÝ JOGÍN

∎

NAROZENÍ JEŽÍŠE: V Bibli jsou stohy informací o Ježíši Kristu. Vše, co víme o Ježíši, jsme se naučili ze 4 novozákonních evangelií. Ale většina informací v těchto svatých knihách se týká jeho neposkvrněného početí a okolností jeho narození v Nazaretu. Později je zde mnoho textů popisujících poslední 3 roky jeho života a jeho pronásledování, ukřižování a vzkříšení. Neexistuje žádná zpráva o letech, která uplynula. Najdeme stručné informace o tom, jak byl Ježíš hned po svém narození vzat do Egypta, aby unikl pronásledování králem Herodem. Svatá rodina pak cestovala do mnoha zemí, stavěla chrámy a shromažďovala následo vníky. Později, když se situace uklidnila, se vrátili domů. Moudrost přesahující jeho věk: Když bylo Ježíšovi asi 10 let, rodina navštívila Jeruzalém. Židovský svátek Pesach právě probíhal, a když se rodina odtamtud stěhovala, mladý Ježíš byl nějak opomenut. Když jeho rodiče zjistili jeho nepřítomnost, okamžitě se ho vydali hledat. Za tři dny d orazili do Jeruzaléma. Ke svému úžasu našli Ježíše v rozhovoru s učenými muži a rabíny. Kladl jim učené otázky a odpovídal na jejich dotazy. Tohle trvalo 3 dny! Když mu za to rodiče vynadali a požádali ho, aby se omluvil. Odpověděl, že se jen věnuje svým Svatým otcům. Neudělal nic špatného. Ježíš již projevoval moudrost daleko přesahující jeho věk. Chybějící roky: Je s podivem, že následujících 18 let jeho života je ve svatých evangeliích vylíčeno v jedné krátké větě. Mohly by se zdroje informací o těchto letech Ježíšova života nacházet mimo křesťanské texty? V roce 1887 učinil misionář, cestovatel a spisovatel Nicholas Notovich mimořádný objev v Tibetu v Himalájích. Během svých cest po Himalájích pobýval v několika klášterech a tam se dozvěděl o velkém prorokovi jménem Issa, který přišel z Palestiny. Jeden mni ch popisuje Issu jako většího než všichni dalajlámové a který tvořil součást spirituality našeho Pána. Lord Issa přicestoval z Palestiny a žil a kázal v Indii mnoho let, než se vrátil do své země. Řekli také, že se pak vrátil do své vlasti, kde byl mučen a popraven, ale potomci jeho vrahů rozšířili jeho učení po celém světě. Láma v klášteře vyprávěl Mikulášovi o dokumentech v klášteře ve Lhase, které popisují příběh proroka Issy. Dokumenty vyprávěly o tom, jak se zbožným rodičům narodilo božské dítě. Během svého dětství prokazoval moudrost, která dalece přesahovala jeho věk. 203 Zdroj textu a obrázků - https://www.devvratyoga.com/jesus/

Když dosáhl věku 13 let, očekávalo se od něj, že si podle tradice vezme ženu. Mnoho bohatých lidí navštívilo jeho dům a nabízelo své dcery k sňatku. Cestování do Indie: Issa se však nechtěl oženit, a tak jedné noci tajně opustil svůj dům a připojil se ke skupině potulných obchodníků, kteří mířili na dálný východ. Karavana cestovala po zavedených obchodních cestách, které vedly z Damašku do Persie a dále do Indie. Když dorazil do Paňdžábu, rozloučil se s obchodníky. V té do bě mu bylo pouhých 14 let. Poté, co získal velkou slávu v Paňdžábu, odešel na jih do Palitany, kde trávil čas s oddanými džinistů. I zde si rychle získal respekt jako velký duchovní člověk. Když se do ně j lidé zamilovali a prosili ho, aby s nimi zůstal, odmítl a vydal se na cestu na východ. Brzy dorazil do Džagannáthu, dnešního Purí, kde byl vřele přivítán bráhmanskými kněžími a zůstal tam 6 let. Brzy prostudoval všechna svatá písma a stal se miláčkem všech, kteří s ním přišli do styku, a poté se vydal na sever, aby se dostal do Tibetu, kde žil s buddhistickými mnichy. Tam získal znalosti starobylého pálijského jazyka a začal vyučovat posvátné texty. V Tibetu zůstal 6 let, než se vydal na dlouhou cestu zpět do své rodné Palestiny. Návrat do Nazaretu: Vládnoucí elita a kněží se však jeho vlivu obávali a pronásledovali ho a pronásledovali. Do svého rodného města Nazaretu se nakonec dostal ve svých 29 letech. V posledních letech svého života Ježíš kázal v Nazaretu a shromáždil tisíce následovníků. To vlá dce znepokojilo a Ježíš byl zatčen, pronásledován a ukřižován. Obchodníci, kteří cestovali Palestinou a dostali se do Indie, vyprávěli příběh o tom, co se stalo Issovi v jeho vlastní zemi, a byl napsán v pálijštině v tibetských klášterec h. Po ukřižování: V Bhavishya Maha Puráně je uvedeno, že Ježíš přichází do Kašmíru v Indii a setkává se s králem Shalivahanou kolem roku 78 n. l. a informuje krále, že se jmenuje Issa, narozený z panny. Dále vysvětlil, jak utekl

před mučením v Palestině a dostal se sem. V Kašmíru si změnil jméno na Yuz Asaf neboli Ježíš sběrač. V Kašmíru kázal 10 principů, které původně kázal Gautama Buddha, a našel ztracené kmeny Izraele a kázal jim. Ježíš – Náth jogín: Voda, oheň, světlo – to je křest světlem a zvukem. Technika Óm je technika křtu, při které jste pokřtěni světlem a zvukem. Když Jan Křtitel křtil lid v řece Jordánu, řekl: "Já vás křtím vodou; ale ten, který přijde po mně, bude křtít světlem a ohněm." Ale zde není žádná zmínka o Ježíši; Kde tehdy byl? V té době byl Ježíš v Indii a učil se křestní technice světla a ohně – technice Omkar – s indickým jogínem Chetanem Náthem, který Ježíše pojmenoval Isha Nath; proto se stal v Indii známým jako Íšva. Ishwa znamená syn božského pána neboli íšvar. Takže, jak je zmíněno v knize "Autobiografie jogína" – co děláte, když praktikujete Kriya Yogu? Koupete se v božském světle svatého ducha. V době Ježíšova příchodu byla náthská tradice jógy již velmi stará. Hluboce ovlivnila jógové a meditační praktiky Ježíše. Také jak je zmíněno v "Ježíš žil v Indii" - věří se, že Ježíš pobýval v Indii asi patnáct let, od svých čtrnácti do třiceti let, dokud se nevrátil do Izraele. To však vedlo k vážným nelibostem náboženských autorit, které později plánovaly jeho smrt Římany a okupaci Izraele. Chetan Náth, vůdčí osobnost Nath Yogi Sampradaya, je považován za Ježíšova gurua. Věří se, že po ukřižování oživil Ježíše svými jogínskými silami a po návratu do Indie žil Ježíš po zbytek svého života v Himalájích v Kašmíru. Ježíš se nakonec naučil techniku Kriya Yogy od Chetana Natha. Ježíšův hrob: Ježíšův hrob se nachází v Rozabalu v Kašmíru. Stavba obklopující hrobku předchází islámský příchod o několik století. U hrobu vzdávají hold lidé ze všech společenských vrstev a náboženství. Indie tak jako to dělala po tisíce let, přijala také Yuze Asafa n eboli Ježíše sběrače a přijala ho za svého, indického jogína.

∎

HISTORICITA VERSUS MÝTICISMUS – JEŽÍŠ KRISTUS A KŘESŤANSTVÍ

∎

HISTORICITA + MÝTICISMUS

GNOSTICISMUS: HLEDÁNÍ PRAVDY V HISTORICKÝCH A MÝTICKÝCH

POSTAVÁCH

Pokud se rozhodnete vážně zabývat otázkou gnosticismu, nevyhnete se ani otázce historicity nebo úplné fikce postav jako Ježíš Kristus, jeho dvanáct učedníků a existence apoštola Pavla z Tarsu. Každý gnostik musí k této otázce položit smysluplné a cílené otázky, aby se přiblížil odpovědi. Často se setkáte s tím, že autoři různých gnostických škol nebo moderní gnostické guruové od vás budou vyžadovat konkrétní odpověď, kterou vám sami

poskytnou. Avšak pokud jdete po čisté individualistické gnostické cestě, hlavní a extrémní zápas o pravdu se neodehraje na tržišti světových nápadů, ale přímo ve vás. Historicisté a mýticisté jsou jako extrémně levé a pravé duchovní křídlo. Tyto dvě skupiny vedou mezi sebou moderní válku, ať už na bojišti výzkumu Nového a Starého zákona, výzkumu apokryfních textů spojených se Starým i Novým zákonem, a nakonec se tato vlna bojového šílenství přelije i do zdánlivě klidných gnostických vod. Tato bouře zde byla již před vaším narozením a doba, kdy se za otázku historicity nebo mýticismu popravovalo, je naštěstí pryč. Otázka však nezmizela, ani po posledních 100 letech výzkumu. Ani posledních 100 let intenzivního výzkumu nás neposunulo blíže k zjištění pravděpodobnosti konečného cíle – tedy historicita/mýticismus ano nebo ne, a dokonce se ani nijak nezměnily procentní vyjádření historicity/mýticismu. Slyšel jsem tvrzení, že někdo hrdě prohlásil na poli bádání gnosticismu, že už přece naprosto přesně doložil tu či onu variantu. Ale byly takové zoufalé výkřiky nekonečného badatele uznány, neboť se jimi nikdo nezabývá, protože nic nového badatel nepřinesl, jen opakuje něco, co už napsal třeba před 120 lety spisovatel, extrémně informačně spolehlivý George Robert Stow Mead (1863 -1933) - viz jeho práce. Informace ke knize Joseph Atwill – Caesars Messiah. Kniha Caesars Messiah je asi nejzávažnější knihou v oblasti Ježíšovského mýticismu. Je to matka všech Římských konspirací na téma Ježíš Kristus, a tedy i vznik Křesťanství. Základem celé této konspirace je v tom, že Křesťanství jako takové, je vynálezem ro du Flaviánů. Kniha je východiskem k mnoha konspiracím. Takže zkusíme oba přístupy – nicméně, předem varuji, žádnou mnou předkládanou variantu nepovažujte za tu jedinou správnou – sami musíte, ostatně jako v celé Učebnici Gnosticismu, přemýšlet za sebe sami.

HISTORICITA

∎

Ortodoxně biblická křesťanská: Tento přístup se zaměřuje výhradně na Starý a Nový zákon, zatímco ignoruje všechny ostatní zdroje. Toto omezení na kanonické texty Svatého písma může vést k stagnaci vývoje víry, neboť božství je považováno za omezené pouze na to, co je zaznamenáno v těc hto textech. Tento přístup je typický pro křesťanskou ortodoxii, ať už katolickou, protestantskou nebo pravoslavnou.

∎

Apokryfní: Tento přístup se zaměřuje na pochopení Ježíše Krista nejen z ortodoxních pramenů Starého a Nového zákona, ale také z apokryfních křesťanských zdrojů. Studium těchto zdrojů rozšiřuje ortodoxní poznání z Nového zákona a přináší širší pochopení osobnosti Ježíše Krista.

∎

Gnostická: Tento přístup se zaměřuje na nové zdroje informací mimo ortodoxní prvotní křesťanství, jako jsou gnostické verze evangelií a dalších apokryfních textů z pozice jednotlivých učitelů.

∎

Židovská: Tento přístup zahrnuje všechny prameny judaismu, včetně pozdního rabínského judaismu. Prověřuje všechny náboženské texty z doby Ježíše Krista ve větším časovém rozmezí. Příklad - G. R. S. Meada – Did Jesus Live 100 BC?204 Ignorace těchto pramenů Judaismu degraduje Vaše studium či výzkum, v případě Vašeho odmítnutí těchto pramenů Judaismu degradujete svůj výzkum na pavědecké jednání – jak si můžete dovolit ignorovat všechny prameny?! – Viz. Ukázka závažnosti v nadpisech:

∎

Žil Ježíš 100 let před naším letopočtem?

∎

Zkoumání příběhů o Ježíšovi z Talmudu, Toldoth Jeschu a některé kuriózní výroky Epifania – příspěvek ke studiu křesťanských počátků. G. R. S. Mead; Londýn: Theosophical Publishing Society, 1903.205

OBSAH

∎

Předmluva

∎

Kanonické datum narození Ježíše

∎

Nejstarší externí doklady k přijatému datu

∎

Geneze Talmudu

∎

Talmud v dějinách

∎

Na vnějším nádvoří Talmudu

∎

Nejstarší vnější důkazy o příbězích o Ježíšovi v Talmudu

∎

Talmud 100 let př. n. l. Příběh Ježíše

∎

Příběhy Talmudu o Marii

∎

Talmud Ben Stada Ježíšovy příběhy

∎

Talmud Balám Ježíšovy příběhy 204 Did Jesus Live 100 BC? - https://www.gnosis.org/library/grs-mead/jesus_live_100/index.htm 205 Did Jesus Live 100 BC? - https://www.gnosis.org/library/grs-mead/jesus_live_100/index.htm

∎

Ježíšovi učedníci a následovníci v Talmudu

∎

The Toldoth Jeschu

∎

Židovský život Ježíše

∎

Stopy raných toldothských forem

∎

100 let př. n. l. v Toldothu

∎

Po stopách prvních křesťanů

∎

O "Knize Elxaiově"

∎

100 let př. n. l. se datuje do Epifania

∎

Doslov206

∎

Mimobiblické zmínky: Svědectví spisovatelů, filosofů a kronikářů, jak v Římské říši, tak mimo ni, je důležité. Kvalita jednotlivých autorů je však velmi sporná. Kompletní rozbor této problematiky naleznete v pátém bodě této knihy.

∎

Svědectví z Indie: Existují historické prameny, které dokládají údajný studijní pobyt Ježíše Krista v Indii před jeho nástupem do kazatelské služby. Další svědectví naznačují, že po svém vzkříšení, či vyléčení, odešel Ježíš Kristus do Indie, možná až do Japonska. Tato informace může zklamat Mormony, kteří věří, že se Ježíš Kristus vydal do Ameriky. Pro hlubší pochopení doporučuji tyto dvě knihy: KERSTEN, Holger. Ježíš žil v Indii: utajený život před a po ukřižování. Praha: Alternativa, c1996. ISBN 80-85993-11-2. NOTOVIČ, Nikolaj Aleksandrovič. Neznámý život Ježíše Krista. Přeložil Daniel LUŠTINEC. Zlín: Tigris, 2015. ISBN 978-80-7490-086-0.

MÝTICISMUS

∎

Římský univerzalismus: Tento koncept se zaměřuje výhradně na prosazování zájmů Říma a ignoruje jiné zájmy. Předpokládá se, že Řím je schopen vytvořit nové židovsko-pohanské náboženství využitím nových pramenů na objednávku některých židovských římských občanů, jako byl Pavel ( Šavel) z Tarsu. Očekává se vytvoření uzavřené redakční skupiny, která vypracuje nové texty, začne je vyučovat nejprve v synagogách a pak rozšíří pravé poselství i mimo církevní židovské struktury založením náboženských obcí pro pohany. Tato varianta počítá s vytvořením nejen Ježíše Krista jako římského náboženského konstruktu, ale i vytvoření jeho dvanácti učedníků a také vytvoření Pavla z Tarsu. V té nejradikálnější variantě je prostě celé Křesťanství jen předem vymyšleným, na PAX ROMANA zaměřeným náboženstvím extrémně se lišícím od Judaismu.

∎

Konstrukt jen židovského Sanhedrinu 207 – aneb židovský mýticismus Gamalielova žáka Pavla z Tarsu: Předpokládá se, že Sanhedrin za pomoci Pavla z 206 Did Jesus Live 100 BC? - https://www.gnosis.org/library/grs-mead/jesus_live_100/index.htm 207 Britannica, The Editors of Encyclopaedia. "sanhedrin" . Encyclopedia Britannica, 10 Jan. 2024, https://www.britannica.com/topic/sanhedrin. Accessed 15 March 2024. Sanhedrin, kterýkoli z několika oficiálních židovských koncilů v Palestině pod římskou nadvládou, kterým byly připisovány různé politické, náboženské a soudní funkce. Převzato z řeckého slova pro radu (Synedrion), byl tento termín zřejmě

Tarsu (Šavla z Tarsu), tedy Gamalielova žáka, vytvořil alternativní Pavlovské Křesťanství, které spolklo jako hladový drak nově vznikající Kristovu církev.

∎

Sloučení a spolupráce židovského Sanhedrinu a římské okupační správy: I toto někoho napadlo, nicméně je to absolutní extrémní myšlenka – i Ti Židé, co extrémně prosazovali PAX ROMANA, tak by se nikdy nespolčili s Římany na něčem tak hanebném – i když, bohužel, ve skutečnosti se to úplně nijak vyvrátit nedá. Takže tato varianta zůstává jako divoká karta ve hře.

∎

Spojení židovských lidových legend a vlivů jiných náboženství a spirituality – Zoroastrismus; babylónské, chaldejské, sumerské, akkadské mýty; Egyptské náboženství + Hermetismus; Buddhismus a Hinduismus (Védánta a další školy): Tato varianta je sice divočejší, ale je možné, že přesně toto ukazuje skutečná první křesťanská církev ve svých dějinách – náboženský synkretismus. Stačí si vzpomenout používán pro různé subjekty, ale stal se zejména označení pro nejvyšší židovský zákonodárný a soudní soud – Velký Sanhedrin, nebo jednoduše Sanhedrin, v Jeruzalémě. Existovaly také místní nebo provinční sanhedriny s nižší jurisdikcí a autoritou. Rada starších neboli senát zvaný Gerousia, která existovala pod perskou a syrskou nadvládou (333–165BC), je některými učenci považován za předchůdce Velkého Sanhedrinu. Ačkoli se významné prameny – helénisticko-židovský historik Josephus, Nový zákon a Talmud – zmiňují o Sanhedrinu, jejich zprávy jsou útržkovité, zjevně protichůdné a často nejasné. Z toho vyplývá, že jeho přesná povaha, složení a funkce zůstávají předmětem vědeckého zkoumání a polemiky. Například ve spisech Josepha a evangelií je Sanhedrin představen jako politická a soudní rada vedená veleknězem (v jeho úloze světského vládce); v Talmudu je popisován především jako náboženský zákonodárný orgán vedený mudrci, i když s určitými politickými a soudními funkcemi. Někteří učenci přijali první názor jako autentický, jiní druhý, zatímco třetí škola zastává názor, že existovaly dva Sanhedriny, jeden čistě politický koncil, druhý náboženský soud a zákonodárný sbor. Někteří učenci navíc dosvědčují, že Sanhedrin byl jediným orgánem, který spojoval politické, náboženské a soudní funkce v jednom celku, komunita, kde byly tyto aspekty neoddělitelné. Podle talmudických pramenů, včetně traktátu Sanhedrin, Velký Sanhedrin byl soud 71 mudrců, kteří se scházeli při stanovených příležitostech v Liškat La-Gazit ("Komnata tesaných kamenů") v Jeruzalémském chrámu a kterému předsedali dva úředníci (zugot,nebo "pár"), Nasia AV BET DIN. Byl to náboženský zákonodárný orgán, "odkud zákon [halacha] vychází do celého Izraele" . Politicky mohl jmenovat krále a velekněze, vyhlašovat válku a rozšiřovat území Jeruzaléma a Chrámu. Soudně mohl soudit velekněze, falešného proroka, vzpurného staršího nebo neetický rod. Nábožensky dohlížela na určité rituály, včetně rituálů, Jom Kippur (Den smíření) liturgie. Velký Sanhedrin také dohlížel na menší místní sanhedriny a byl soudem poslední instance. Opět však existuje vědecký spor o to, zda jsou výše uvedené specifikace pouze ideálem, nebo skutečným popisem. Podle jednoho výkladu se také zdá, že talmudické prameny připisují minulosti stav věcí, který existoval až po pádu Chrámu. Složení Sanhedrinu je také předmětem mnoha sporů, spor se týkal účasti dvou hlavních stran té doby, Saduceů a Farizeů. Někteří říkají, že Sanhedrin se skládal ze saduceů; někteří z farizeů; jiné, střídání nebo smíchání obou skupin. Markovo a Lukášovo evangelium hovoří o shromáždění velekněží, starších a zákoníků pod veleknězem a mluví o "celé radě [Synedrion]" nebo "jejich rada" a Evangelium podle Jana mluví o velekněžích a farizeích. Evangelijní zprávy byly podrobeny kritickému zkoumání a zpochybňování kvůli extrémnímu teologickému a historickému významu této otázky, ale žádná z teorií, které byly vyvinuty, nezvítězila ve vědeckých studiích – konsensus není ustanoven přesně. Stále například není jisté, zda Sanhedrin měl pravomoc vynést rozsudek smrti v takovém případě, jako byl ten Ježíšův. Kniha A Skutků Apoštolů podává zprávu o procesech Petra a Jana před "radou a celým senátem" (zřejmě jedním a tím samým) a poukazuje na rozkol mezi farizejskými a saducejskými členy Sanhedrinu. Velká vysoká rada přestala v Jeruzalémě existovat po katastrofální vzpouře proti Římu v roce 1945. Sanhedrin však byl sestaven v Jabneh a později i na jiných místech v Palestině, což je některými učenci považováno za pokračování jeruzalémského koncilního soudu (viděno z židovského pohledu). Rada Sanhedrinu se skládala z předních učenců a fungovala jako nejvyšší náboženský, zákonodárný a vzdělávací orgán palestinských Židů; Měla také politický aspekt, neboť její šéf, byl Římany uznáván jako politický vůdce Židů (patriarcha nebo etnarcha). Tento Sanhedrin byl zastavený s koncem patriarchátu v roce 425, i když v moderní době došlo k neúspěšným nebo krátkodobým pokusům o znovuzavedení Sanhedrinu.

na zoroastrijskou myšlenku pekla/posmrtného života i na jejich myšlenku příchodu nového spasitele – viz. Zoroastrismus 208. V této knize v kapitole věnované Přátelskému setkání Gnosticismu se Zoroastrismem jsou pojmy doslovně vysvětleny, v této knize se opakovaně setkáte s tím, že budu opakovat myšlenky jiných náboženství, které se prakticky dostaly do Křesťanství, aniž by to mnozí křesťané i jenom tušili. A nutný dodatek – v současné době studuji Zoroastrismus, ale co se týče babylónské, chaldejské, sumerské, akkadské mýtologie, tak nejsem odborníkem na tuto problematiku; U Egyptských náboženství jsem asi v polovině studia, a Buddhismu i to, čemu říkáme nyn í Hinduismus jsem v těžké studijní fázi – spolehám se proto v této Učebnici Gnosticismu na odborná vyjádření i svědectví těch lidí, pro které jsou indické cesty živou a žitou stezkou.

∎

Markión ze Synopé209: (Nová hypotéza jedné ze tří skupin nových Markionitů). Zde je důležité zdůraznit, že Markión popsal zcela jednoznačně Ježíše Krista přišlého v „netělesném“ těle na Zemi ve věku okolo třiceti let. Podrobné vysvětlení také přímo v detailním prověření Markionismu v této knize z několika úhlů pohledu. Nyní existují asi?! tři skupiny obnovy učení Markióna ze Synopé – kdy jedna zastává tuto nauku – více v dalších informacích o novodobém Markionismu)210 208 Facebooková skupina – Parsi Zoroastrians Worldwide – The Hyderabadi Page – THE SAOSHYANT - (ÍRÁNSKÝ ZOROASTRIÁNSKÝ PŮVOD KŘESŤANSKÉHO MESIÁŠE): Termín "Saoshyant" je odvozen ze starobylého árijského jazyka Avestan v Íránu, posvátného jazyka zoroastriánských textů. V Zoroastrismu je Saoshyant prorokovanou mesiášskou postavou, od které se očekává, že přinese konečnou obnovu světa, Frashokereti (Osvěžení). Saoshyant je popsán v zoroastriánských písmech, zejména v textech jako Avesta a pozdější středoperské literatuře – knize Pahlaví. Úlohou Saoshyanta je porazit síly zla, vzkřísit mrtvé a nastolit na Zemi božské království. Tato eschatologická postava je úzce spjata se zoroastriánským důrazem na kosmický boj mezi silami dobra, reprezentovanými bohem Ahurou Mazdou, a silami zla, reprezentovanými Angrou Mainju nebo Ahrimanem. Vliv Zoroastrismu na Abrahámovská náboženství, včetně Judaismu, Křesťanství a islámu, je předmětem intenzivního vědeckého studia. Mnoho vědců se domnívá, že kulturní a teologické výměny mezi indoevropským Zoroastrismem v Íránu a Abrahámovskými náboženstvími semitského Středního východu pomohly utvářet "abrahámovská" náboženství během staletí, kdy byl židovský národ kolonizován a osvobozen Perskou říší. 209 Marcion: (cca 85 - cca 160) Heterodoxní křesťan, který založil nejúspěšnější ranou alternativu ke katolicismu. Byl majitelem lodí a obchodníkem z Pontu nebo Sinopu u Černého moře. Možná vyrostl v nějaké formě křesťanství a jeho otec byl podle některých tvrzení sinopským biskupem. Kolem roku 140 přišel do Říma, připojil se ke křesťanské církvi a daroval jí velkou sumu peněz (200 000 sestercií). Když se jeho neortodoxní názory staly kontroverzními, rozešel se v roce 144 s křesťanskou církví v Římě a založil vlastní církev. Říká se, že jeho náboženské názory ovlivnil Cerdo, nebo se někdy výslovně uvádí, že Cerdo byl jeho učitelem. Založil mnoho církví a měl okamžitý úspěch se svou verzí křesťanství, která stavěla do protikladu židovského Boha z hebrejské bible a Boha Ježíšova. Židovský Bůh byl nižší demiurg, který stvořil svět a nebyl nutně zlý, jen mu chybělo milosrdenství nebo dobrota. Pravý Bůh byl naproti tomu neznámý a milosrdný. Nižší bůh byl bohem zákona, pravý Bůh Bohem spásy a odpuštění. Ježíš byl pravým Bohem poslán na svět, aby vykoupil lidstvo. Markion sestavil první kánon křesťanských spisů, přičemž uznával pouze své vlastní evangelium, které bylo upravenou verzí Lukášova evangelia, a Pavlovy listy. Hebrejskou bibli zcela odmítl jako dílo nižšího boha. Samotná gnóze neměla v Marcionově teologii, která neobsahovala žádný gnostický mýtus ani kosmologii a nezmiňovala se o tom, že by v člověku byla jiskra božství, žádné místo. Markion tedy vytvořil gnosticismus bez gnóze. Jeho následovník Apelles upravil učení více gnostickým směrem; Zdroj – kniha A DICTIONARY OF GNOSTICISM; Andrew Phillip Smith; Theosophical Publishing House; Wheaton, Illinois Chennai, India; First Quest Edition 2009 210 Aktuální vývoj v březnu 2024 Zdá se mi, že máme tři rekonstrukce Markiónovy bible včetně té naší v Brazílii, protože lidé, kteří se na této rekonstrukci podíleli, mají o Markiónovi různé představy, takže se musíme časem srovnat. Výňatky z komentáře člověka, který rekonstruoval Marcionitskou bibli, kritizující brazilskou rekonstrukci,

∎

Gnostický: Dle Prokopské školy indoevropské tradice – Pan Mgr. Jan Kozák – plné vysvětlení v samostatné kapitole - [18] Z čisté praxe – Gnosticismus 21. století - Mgr. Jan Kozák: Nauka gnostiků.

∎

PROČ JE POTŘEBA REKLASIFIKOVAT GNOSTICISMUS? Imperativ reklasifikovat Gnosticismus pramení z kritické prázdnoty v jeho systematické kategorizaci. V současné době se jednotlivci mohou svobodně zabývat přeloženými starověkými gnostickými a křesťansko -gnostickými spisy, formulovat různé závěry nebo dokonce zakládat náboženská hnutí. To s sebou nese jak pozitivní, tak potenciálně nebezpečné důsledky, od konstruktivních interpretací až po vytváření pomýlených kultů osobnosti. Aby bylo možné se v tomto terénu efektivně orientovat, je nezbytné komplexní pochopení náboženských perspektiv. Vyžaduje schopnost podrobit jakýkoli text, ať už je starověký gnostický, křesťansko -gnostický nebo biblický, pečlivému zkoumání, vědecké kritice a skepticismu. To chrání tyto spisy před zneužitím a umožňuje novým čtenářům, aby k nim přistupovali přímo, bez omezení historických dogmat a indoktrinovaných interpretací. V naší současné době je osvobození od indoktrinace teoreticky možné, ale hluboce zakořeněný vliv starozákonního a novozákonního myšlení vyžaduje jemné porozumění, zejména pokud jde o terminologii. Aby bylo možné se do takového studia pustit, musí být člově k připraven použít lingvistickou analýzu k rozpoznání odborné terminologie a textových struktur. Kromě toho se stává nezbytným multidisciplinární přístup zahrnující historická studia, Antropologii, Archeologii, Religionistiku, Teologii, Apologetiku a Biblická studia (i další vědecké disciplíny). Starověké gnostické a křesťansko -gnostické spisy v podstatě slouží jako svědectví o bohaté rozmanitosti myšlení v oblasti náboženství a spirituality. Jednotlivci však musí uznat subjektivní povahu interpretace a výzkumní pracovníci by měli být vybaveni k tomu, aby se vyhnuli chybným závěrům. Lingvistika, Historie, Antropologie, Archeologie, Religionistika, Teologie, Apologetika a Biblická studia společně přispívají k rozluštění spletité tapiserie těchto starověkých textů. zveřejním; "Dalším skutečně bizarním principem této organizace je, že věří, že se Ježíš jednoduše "přenesl" do Kafarnaum – aniž by se narodil, přestože Pavel říká, že se Ježíš "narodil ze ženy" . Tuto neudržitelnou doktrínu hájí zřejmě jen proto, že evangelium, "Zvěstování Páně" , které nám zachoval Markion, začíná Ježíšovým prvním kázáním právě tam. ALE jak Markovo, tak Janovo evangelium neuvádějí vyprávění o narození... To však nepředpokládá, že se Ježíš nenarodil! Stejně jako každý jiný člověk! Všechna tři první evangelia, Markovo, Markovo i Janovo, hovoří o Ježíšových bratrech a rodičích! Jak by je mohl mít... když prostě "sestoupil" od svého nebeského otce!!!? Mnoho apokryfních evangelií také postrádá vyprávění... Ale mluví o Ježíšově rodině, jako například Tomášovo a Filipovo evangelium! A co je pro MARCIONOVU TRADICI nejzásadnější, Ježíš se narodil na svět, byl skutečně ukřižován a byl skutečně zabit na kříži... Pro spásu světa! Tím dokázal pošetilost a falešnost "Boha tohoto světa" . Pokud Ježíš neměl pravé tělo, pak jeho smrt byla iluzorní a jeho oběť nebyla skutečná a falešná..... Nevyvrátil by faleš "Boha lži" - pokud by jeho oběť nebyla pravá! Pokud Ježíš ve skutečnosti nezemřel na kříži, pak je jeho Bůh stejný lhář jako Bůh Zákona. Ateističtí učenci, jejichž brilantní prezentace je možné vidět v podcastech, jako jsou HISTORY VALLEY a MYTHVISION, mají literární znalosti a duchovní rozhled daleko přesahující lidi z této údajné markionovské církve. " https://www.facebook.com/groups/marcionitechurchofchrist

Při prosazování hledání pravdy vede překrucování nebo vědomá dezinterpretace textů pouze ke lži. Cesta ke skutečnému vzdělání spočívá v pečlivém a poctivém zkoumání těchto spisů a v rozpoznání složitosti spojené s porozuměním různým perspektivám.

∎

(STARÝ) GNOSTICISMUS?! (OD 3. STOLETÍ PŘ. N. L. DO 4. STOLETÍ N. L.) Zkoumání historické krajiny starověkého Gnosticismu odhaluje bohatství ztracených znalostí, které čekají na znovuobjevení. Učenci, kteří jsou osvobozeni od hranic inkvizitorů a dohlížitelů jediné pravé víry, nacházejí fascinující prvky prostřednictvím systematického výzkumu. Převládající vědecký konsenzus poukazuje na starověký Gnosticismus jako na předkřesťanské hnutí, podobné filozofickým školám helénistické éry, významně ovlivněné východními prvky od buddhismu po védské tradice. V této éře se symbolické náboženské ideje šířily po celém světě, od starověkého Egypta po Japonsko, a utvářely rozmanitý lidský svět, kde vedle sebe existovaly vzkvétající filozofické školy. Toto období bylo svědkem konvergence myšlenek Buddhismu, kultů ře cko-římských božstev, Mithraismu, Zoroastrismu, védských náboženství a různých synkretických směsí. Rozmanitost myšlení našla svůj původ v Hermetismu, zakořeněném v egyptském náboženském dědictví a čerpala inspiraci z védských a buddhistických ideologií. Starověký Gnosticismus vzkvétal díky slučování různých myšlenkových škol a vynořil se jako tavicí kotel myšlenek ovlivněných bohatou tapisérií globálních náboženských a filozofických tradic. Prokopská škola indoevropské tradice, vedená Mgr. Janem Kozákem, slouží jako nepostradatelný zdroj pro orientaci ve spletité síti starověké moudrosti. Navštivte Prokopovu školu indoevropské tradice, kde najdete další poznatky.

∎

ANAL ÝZA CHYB – CHYBA Č. [1] Nesprávná informace od autora textu [se domnívám, že on (Gnosticismus) byl původně živen Hermetismem.] "Odborná kritika – Mgr. Jan Kozák: "Nesouhlasím, hermetismus je produktem Egyptianismu, který již upadá a směřuje ke kultu hada, pouze první spis Corpus Hermeticum – Poimandres – je gnostický, ostatní gnostické nejsou." Podle vyjádřené věcné kritiky je tato moje subjektivní představa o Hermetismu mylná, a to z toho důvodu, že v době vzniku starého Gnosticismu (v této konkrétní fázi dějin) "byl Hermetismus produktem již upadajícího Egyptianismu, který směřoval ke kultu hada; pouze první pojednání, Corpus Hermeticum – Poimandres – je gnostické, ostatní gnostické nejsou." Z této kritické poznámky vyplývá, že gnóze byla více ovlivněna jak védskými, tak buddhistickými myšlenkami, a tedy ne hermetickými, ale pouze ve formě Corpus Hermeticum – Poimandrés. Podle tohoto chápání byly ostatní spisy již ve stavu úpadku. Po vzniku Kř esťanství, tedy po životě, učení, ukřižování, vzkříšení a

nanebevstoupení Ježíše Krista, se do tehdejšího náboženského světa přidávaly křesťanské prvky a začala vznikat Gnosticko – Křesťanská společenství (mimo hlavní proud ortodoxie – ale paradoxně i uvnitř křesťanských církví) a pomalu a jistě se rozvíjelo synkretické spojení Křesťanství a starého Gnosticismu. A tak máme objasněn původ krásných a mytologicky a teologicky bohatých gnostických hnutí – jako je Sethianismus nebo učení gnostického mistra Valentina. Tyto školy směle soupeřily se stále nestabilní a pronásledovanou křesťanskou ortodoxií až do 4. století, kdy se pod vlivem Římské říše stali ortodoxní Křesťané pronásledovateli s krví na rukou, ale s křížem v rukou.

∎

ANAL ÝZA CHYB – CHYBA Č. [2] [Po vzniku křesťanství, tj. po životě, učení, ukřižování, zmrtvýchvstání a nanebevstoupení Ježíše Krista, se do tehdejšího náboženského světa přidávaly křesťanské prvky a začala vznikat Gnosticko – Křesťanská společenství (mimo hlavní proud ortodoxie – ale paradoxně i uvnitř křesťanských církví) a pomalu a jistě začalo synkretické spojení Křesťanství a starého Gnosticismu.] Druhá kritická poznámka směřuje "k jádru původu Křesťanství a zde, přiznávám, je pro mě obtížné přijmout myšlenku, že podle jádra starého gnostického učení neexistoval žádný Ježíš Kristus fyzicky a celý vznik Křesťanství", tj. ne po nástupu císaře Konstantina k moci ve čtvrtém století, je vlastně jen imaginární, kritik mi svým chápáním jasně připomíná, že celá židovská legenda byla vytvořena v zrcadle (imitaci) a stínu, a že biblický Ježíš Kristus nikdy neexistoval. Odborná kritika chyby č. [2] - Mgr. Jan Kozák: "Jak můžete vy, kteří znáte gnostickou doktrínu Demiurga, věřit v biblický příběh o fyzickém židovském Spasiteli z Davidovy linie? Musíte vidět, že se jedná o zhmotnění gnostického Světla Poznání ("Artefakt"), tj. typické demiurgické práce! Židé inkulturovali duchovní tradici, tj. kult Světla poznání, a zničení světa je Bible jako "svatá kniha". Od samého počátku židokřesťanství se rozvíjí destrukce člověka a světa, protože tato doktrína je omylná a nečistá – je to nauka o věčném a "svatém" hříchu. Jahve odpouští všechno, ale věřící se na něj musí plně spolehnout, musí ho poslouchat jako otroci, což dělají i všichni jeho ctitelé, kteří jsou "věčnými hříšníky", takže lžou, kradou a zabíjejí. Je pro mě těžké na tuto poznámku odpovědět, protože mám za sebou 22 let ortodoxního protestantského Křesťanství a nikdy jsem nezkoumal fyzickou neexistenci Ježíše Krista podrobně (ani mě to nikdy nenapadlo), mimo ortodoxní zdroje a v rámci omezené křesťanské apologetiky. Je těžké, vážně intelektuálně přijmout myšlenku, že spasitel Ježíš Kristus je jedním z konstruktů té doby a že ve skutečnosti nikdy fyzicky neexistoval, smysl cesty se pro vás hroutí, protože Ježíš Kristus, jak je popsán v Novém zákoně, byl pro mě živým vzorem, a dokonce i když jsem začal zkoumat křesťanské a gnosticko-křesťanské texty, tak jsem nepochyboval jsem o fyzické existenci Ježíše Krista, jen jsem si myslel, že jeho obraz a realita byly vytrženy z gnostického pravého pohledu a hledal jsem ho – je však pravda, že nejsem zcela dobrý ani v přemýšlení o otázce fyzické existence Ježíše Krista.

Můj názor na tuto záležitost je nyní takový, že se ještě nedokážu odpoutat od konceptu fyzické existence Ježíše Krista, i když samozřejmě rozumím nauce o Duchu nápodoby, nejsem v této otázce upřímně uzavřen. Ale upřímně, například gnostický učitel Valentinus a další považovali Ježíše Krista za skutečnou osobu?! Přijímám tuto přímou kritiku Mgr. Kozáka a chápu, co se snaží říci, ale zároveň musím poukázat na to, že ne všechny gnostické školy, a ne všichni gnostičtí učitelé zpochybňovali fyzickou existenci Ježíše Krista. V této podobě se tedy bude jednat o otevřený konflikt – spor, protože v současné době, navzdory všem studiím, které jsem podstoupil, je tato doktrína o fyzické neexistenci Ježíše Krista nejkontroverznější doktrínou, ve které nesouhlasím s Mgr. Janem Kozákem. Otázku však nechávám otevřenou a je mi naprosto jasné, že je nutné tento spor znovu otevřít a prozkoumat oba pohledy, včetně všech pro a proti. S tím souvisí i fakt, který zdůraznil pan Mgr. Jan Kozák že k nákaze raného Křesťanství římským způsobem, tedy římským umělým Kristem, nedošlo až s nástupem císaře Konstantina na římský císařský trůn, ale hned od počátku vzniku křesťanství. Často se také mylně předpokládá, že všechny školy mimo ortodoxní křesťanské školy byly zároveň gnostickými školami, protože ve vztahu k ortodoxii se postupně formovalo poměrně velké hnutí neortodoxních křesťanských směrů a například Pravoslaví si uchovalo svou kompletní historii (mimo římskou ortodoxii) ve svém vlastním vývoji (příkladem je Syrská církev a její Pešitta). Není tedy možné automaticky předpokládat, že starý Gnosticismus ovlivnil všechny cesty křesťanských škol a jejich herezí, a proto je podstatné vědět, že starý Gnosticismus začal do svého učení postupně začleňovat křesťanské prvky. [3] Paradoxně je však tak é paradoxní, že ortodoxní křesťanství, již orientované na Řím, přijalo extrémní množství gnostických myšlenek, a pokud čtete Nový zákon a máte znalosti gnostických a gnosticko -křesťanských textů, můžete rozpoznat hluboký vliv gnóze na křesťanství a jeho "ortodoxní" Nový zákon.

∎

ANAL ÝZA CHYB – CHYBA Č. [3] Mgr. Jan Kozák: Zde je jasně vyjádřen přímý nesouhlas kritika - "Já nesouhlasím, bylo to naopak – vy stále trváte na nekonceptuální představě, že tělo je první a idea druhá, že nejprve dům stál a pak někdo objevil ideu domu na jeho základě a existenci". Poznámka autora: Upřímně řečeno, musím se nad touto otázkou hluboce zamyslet, protože narušuje celé mé chápání – ale to je to, co musí Neo -Gnostik vzít v úvahu, když se vystavuje kritice. Na to nedokážu hned odpovědět – raději bych to zapracoval do verze 3.0). Do očí bijí cí je i přejímání jednotlivých výroků (a celých příběhů) Ježíše Krista z jiných náboženství, a tak tomu bylo i před Novým zákonem, se Starým zákonem. Kdo vám řekne, že si tehdejší náboženská a duchovní hnutí nevyměňovala ideje, ať už dobrovolně, nebo na principu nápodoby, a tedy nedobrovolně – tedy logicky krádeží, kdy pisatel Písma svatého prostě "ukradl" příběh jinému náboženství a následně ho přeprac oval do svého Písma svatého, bude vám lhát. Existuje velmi

jednoduchá metoda – stačí vzít staré védské a buddhistické texty a najít paralely se Starým a Novým zákonem a věřte mi, že pokud to uděláte poctivě (existuje mnoho badatelů, kteří si touto cestou prošli), budete překvapeni mnoha věcmi. Osobně v současné do bě stále pracuji s jinými studiemi na komplexním srovnání těchto a) vypůjčených nebo b) ukradených textů a příběhů.

∎

Analýza chyb – chyba č. [1] V mém prvotním tvrzení, že Gnosticismus byl primárně živen Hermetismem, odborná kritika Mgr. Jana Kozáka tuto perspektivu vyvrací. Tvrdí: "Hermetismus je produktem upadajícího Egyptismu, který směřuje ke kultu hada; pouze první pojednání, Corpus Hermeticum – Poimandres – je gnostické. " Tato kritika přesměrovává původ gnóze na védské a buddhistické vlivy a zdůrazňuje, že Hermetismus hrál menší roli a byl na ústupu již během vzniku starověkého Gnosticismu. K Hermetismu jsem následně z tohoto důvodu provedl hlubokou kontrolu jeho myšlenek, a zde musím přiznat, že pan. Mgr. Jan Kozák zná pravdu – největší chybou Hermetismu je nauka syntézy.

∎

Analýza chyb – chyba č. [2] Druhý omyl zkoumá původ křesťanství a zpochybňuje základní myšlenku, že fyzická existence Ježíše Krista je historickou realitou. Mgr. Jan Kozák poukazuje na gnostickou doktrínu Demiurga a zpochybňuje víru v biblický příběh o fyzickém židovském Spasiteli. To vyvolává hluboký konflikt, který uznává, jak obtížné je oddělit se od tradičního křesťanského pohledu a pochopit gnostickou perspektivu, že Kristova existence je symbolická, nikoli historická. Dodnes netuším, nenalézám jednoznačné důkazy pro neexistenci Ježíše Krista.

∎

Analýza chyb – chyba č. [3] Chyba č. [3] zkoumá záměnu mezi gnostickými myšlenkami a ortodoxním Křesťanstvím a naznačuje, že gnostický vliv sahal i do "ortodoxního" Nového zákona. Mgr. Jan Kozák s tím silně nesouhlasí a tvrdí, že vliv byl opačný, a zdůrazňuje nadřazenost idejí nad materiální existencí (Dodnes netuším, nenalézám jednoznačné důkazy pro zkreslenost církve od počátku)

∎

KONKRÉTNÍ PŘÍKLAD PŘEJÍMKY ČI KRÁDEŽE?! 1. ŽIDOVSKÁ VERSE PŘÍBĚHU BIBLE, STARÝ ZÁKON, ČEP, 1 KRÁLOVSKÁ 3,16-28 16 Tehdy přišly ke králi dvě ženy nevěstky a postavily se před něj. 17 Jedna z těch žen řekla: „Prosím, můj pane, já a tato žena bydlíme v jednom domě a já jsem u ní v domě porodila. 18 Třetího dne po mém porodu také tato žena porodila. Byly jsme spolu a v tom domě s námi nebyl nikdo cizí, v domě nebyl nikdo kromě nás dvou. 19 Syn této ženy však v noci zemřel, neboť ho zalehla. 20 Proto v noci vstala, a zatímco tvá otrokyně spala, vzala mého syna od mého boku, položila si ho do klína a svého mrtvého syna po ložila do klína mně. 21 Ráno jsem vstala, abych svého syna nakojila, ale on byl mrtev. 22 Když jsem si ho však zrána pozorně prohlédla, zjistila jsem, že to není můj syn, kterého jsem porodila.“ Zdroj obrázku 211 Druhá žena však prohlásila: „Nikoli. Můj syn je ten živý, a ten mrtvý je tvůj.“ Ale první trvala na svém: „Ne. Tvůj syn je ten mrtvý, a ten živý je můj.“ A tak se před králem hádaly. 23 Král řekl: „Tato tvrdí: ‚Ten živý je můj syn, a ten mrtvý je tvůj.‘ A tato tvrdí: ‚Ne, tvůj syn je ten mrtvý, a ten živý je můj.‘“ 24 Král proto poručil: „Podejte mi meč.“ Přinesli tedy před krále meč. 25 A král nařídil: „Rozetněte to živé dítě ve dví. Jednu polovinu dejte jedné a druhou polovinu 211 https://i.pinimg.com/564x/19/d8/bb/19d8bb3137e0e3866ef08fdf21c5d247.jpg

druhé.“ 26 Tu řekla králi žena, jejíž syn byl ten živý a jíž se srdce svíralo soucitem nad jejím synem: „Prosím, můj pane, dejte to živé novorozeně jí, jen je neusmrcujte!“ Ale druhá řekla: „Ať není ani moje ani tvoje. Rozetněte je!“ 27 Tu král rozhodl: „D ejte to živé novorozeně té, která řekla: ‚Neusmrcujte je,‘ to je jeho matka.“ 28 Když se celý Izrael dozvěděl o rozsudku, který král vynesl, jala je bázeň před králem. Viděli, že je nadán Boží moudrostí k vykonávání soudu. 2. BUDDHISTICKÁ VERSE PŘÍBĚHU

MAHA-UMMAGGA JATAKA (#546)212

Hladová skřetice spatřila matku s dítětem. Skřetice matce řekla, jak je její chlapeček rozkošný, a požádala ji, aby ho nakojila; matka souhlasila. Skřetice si s chlapcem chvíli poseděla a pak s ním utekla. Matka se dala do pronásledování, chytila skřetici a poté obě prohlásily, že dítě je jejich. Bódhisattva viděl skřetiny rudé, nemrkající oči a nedostatek stínu a hned pochopil, že to není matka, ale nedal to najevo a obě souhlasily, že přijmou jeho verdikt. Bódhisattva nakreslil na zem čáru, položil na ni dítě a řekl každé ženě, aby se chytila jednoho konce a táhla. Která žena dostane dítě za čáru, ta si jej může nechat. Začaly tahat, ale když dítě vydalo hlasitý bolestný výkřik, matka ho pustila a začala plakat. Sdělila davu, že být něžný k dětem je vlastní srdci matky, a prozradila, že druhá žena je skřetice, která se chystá dítě sníst. Skřetice přiznala svou totožnost a úmysl a Bódhisattva ji pokáral s tím, že se jako skřetice narodila za hříchy z minulého života a nyní neunikne cestě nespravedlivých, protože znovu zhřešila. Naučil ji pěti přikázáním a poslal ji pryč. 3. BUDDHISTICKÁ VERSE PŘÍBĚHU JAKO POHÁDKA V INDII Pohádka převzata do Indických pohádek z Buddhistických Džátak – Bódhisatwovské příběhy213 Ženy se praly o dítě. "Je to moje dítě, nech ho na pokoji," zvolala žena v červeném sárí. Ubohé dítě bylo příliš malé na to, aby mohlo mluvit. "Ne, je můj," zvolala žena v zeleném sárí. Brzy se shromáždil dav. Vesničtí stařešinové odvedli hádající se ženy k moudrému muži. Vesnický mudrc se zeptal ženy v červeném sárí: "Co mi chcete říct?" "Je to moje dítě, pane. Koupala jsem se v řece a syna jsem nechala na břehu. Tato žena zvedla mé dítě a utekla. Rychle jsem se oblékla a běžela za ní," řekla žena. Moudrý muž požádal druhou ženu, aby mu to vysvětlila. "Je to lhářka, pane. Byl jsem to já, kdo se koupal v řece. Je to moje jediné dítě. Přišla tam, zvedla ho a utekla. Naštěstí se mi ji podařilo chytit," řekla druhá žena. Vesničané, kteří sledovali toto drama, nevěděli, komu věřit. 212 Maha-Ummagga Jataka (#546) - https://thejatakatales.com/maha-ummagga-jataka-546/ 213 Zdroj textu i obrázku - https://kathakids.com/folktales/the-real-mother/

Mudrc vstal. Pomocí větvičky nakreslil na zem čáru. Požádal obě ženy, aby se postavily na obě strany řady, a položil dítě doprostřed. Podle pokynů moudrého muže držela jedna žena dítě za levou ruku a druhá za pravou. "A teď mě pozorně poslouchejte," řekl mudrc, "oba musíte přitáhnout dítě k sobě. Dítě patří tomu, kdo ho přitáhne k sobě." Žena v červeném sárí vší silou zatáhla za dítě. Když dítě plakalo bolestí, druhá žena ho nechala jít. "Je můj," vykřikla vítězoslavně žena v červeném sárí, zatímco druhá žena se rozplakala. "Počkejte," řekl mudrc a obrátil se k vesničanům, "kdo myslíš, že miluje dítě víc? Ta, která si přitáhla dítě k sobě, nebo ta, která ho nechala jít?" Vesničané odpověděli: "Ten, kdo to nechá být, miluje dítě víc." Mudrc vzal dítě ženě v červeném sárí. "Pouze matka může mít něžné srdce pro své dítě," řekl. Dítě předal skutečné matce, která ho objala. Dětský zvedák dostal přísné varování a bylo mu dovoleno jít.

4. BERTOLT BRECHT / KAVKAZSKÝ KŘÍDOVÝ KRUH Cizí kníže s vojáky vstoupí do města a dá zabít guvernéra Abasvilliho. Jeho žena Natela utíká a ve válečné vřavě ztratí svého malého syna Micheila. Ujme se ho služka Gruša, před tím však slíbí věrnost vojákovi Simonovi. Má na něj čekat, až se vrátí z boje, nebo utíkat před vojáky a zachránit dítě? Svůdné, strašlivě svůdné je dobro. A tak Gruša utíká s dítětem a stane se jeho opravdovou matkou. Ale může se navždy skrývat? A jak obstojí v nejtěžších zkouškách, které ji teprve čekají? Příběh o dvou matkách, kt eré vedou spor o dítě, se poprvé objevil ve Starém zákoně – král Šalamoun nechá přinést meč a chce dítě „spravedlivě“ rozetnout na dvě půlky. Pravá matka raději ustoupí, aby své dítě zachránila. Obdobný příběh znají i jiné kultury. Na zem se nakreslí křídový kruh, do něj se vloží dítě a matky se o něj přetahují. Autorem nejznámější verze legendy je slavný německý dramatik, teoretik a režisér Bertold Brecht. Ve svém Kavkazském křídovém kruhu vypráví vlastně dva příběhy – sleduje linku uneseného a zachráněného dítěte a osud vyděděnce Azdaka, který se stane neobyčejn ě svérázným soudcem. Oba příběhy dospějí až ke křídovému kruhu. Rozhodne soudce správně a dostane dítě ta pravá matka?

∎

ŘÍMSKÝ UNIVERZALISMUS; SACRUM IMPERIUM ROMANUM; HEILIGES

RÖMISCHES REICH; UNIVERZÁLNÍ ŘÍMSKOKATOLICKÝ CÍSAŘSKÝ KULT214

Vzhledem k absenci ověřeného zdroje vzbuzují zde uvedené otázky a odpovědi značné intriky, které si zaslouží důkladné prozkoumání. Stojí za zmínku, že tyto dotazy mají hlubokou povahu a zanechávají nesmazatelnou stopu ve vědomí člověka. (Původní zdroj – Yohannitský Gnosticismus 215; Příspěvek však již není k dispozici a skupina je pouze archivována.) Otázka: Co bylo dříve, univerzální římskokatolický imperiální kult – univerzalismus/křesťanství, nebo Bible? Odpověď: Prvním byl římský univerzalismus. (Kritická poznámka č. 1 – Když jsem se ponořil do otázek a odpovědí o římském univerzalismu, obklopil mě hluboký pocit neklidu. Je to podmanivý zdroj a koncept římského univerzalismu se zdá být velmi citlivý na vliv Demiurga, který od samého počátku vytvářel způsoby, jak ovládat církev). Otázka: Kdo vybíral a určoval, které texty se v Bibli objeví a které ne? Odpověď: Římský univerzalismus. Otázka: Vybíral římský univerzalismus texty, které potvrzovaly jeho současné učení? Odpověď: Samozřejmě. Otázka: Odmítal římský univerzalismus texty, které byly v rozporu s jeho současným učením? Odpověď: Samozřejmě. 214 Tyto informace jsou ve stadiu spekulace – je nutné se nad nimi zamyslet, a provést empirické ověření. 215 Yohannite Gnosticism; Zdroj: https://www.facebook.com/groups/255993475860785

Otázka: Byla Římská univerzalistická bible vůbec první Biblí, kterou sestavili Ježíšovi následovníci? Odpověď: Ne, Bible raného církevního otce Markióna ze Sinopé byla napsána dlouho před římskou univerzalistickou Biblí. Kritická poznámka: "Kde můžeme číst Markiónovu Bibli?" Odpověď: Nemůžeme. K dispozici je částečná rekonstrukce – Marcion: Evangelium Páně a jiné spisy. Otázka: Proč nemůžeme číst Markiónovu Bibli? Odpověď: Římský univerzalismus zničil všechny kopie a očistil všechny Marcionovy následovníky a všechny, kteří přišli po něm a kteří se stavěli proti učení římského univerzalismu. Otázka: Existuje nějaké vynikající učení raného církevního otce Markióna ze Sinopé, které silně odporuje učení římského univerzalismu? Odpověď: Ano. Marción ze Sinopé řekl, že Jahve není Bůh, ale Satan, který se maskuje jako Bůh, zatímco římský univerzalismus říká, že Jahve je Bůh. Otázka: Takže "církevní dějiny" jsou plné smrti a zkázy všech těch, kteří se stavěli proti římskému univerzalismu a jejich Bibli? Odpověď: Přesně tak. Aha. Zajímavý... Dodatek: Když se nad tím zamyslíme, otázky a odpovědi na téma Univerzální římskokatolický imperiální kult podtrhují platnost faktického kritikova tvrzení, že Křesťanství bylo od počátku "umělým konstruktem" vytvořeným Judaismem a římským univerzalismem – záměrným plánem zorganizovaným Demiurgem.

∎

MODERNÍ PARALELA: RUSKÉ PRAVOSLAVÍ A STÍN ŘÍMSKÉ ŘÍŠE Podíváme-li se na současnou paralelu s Římskou říší, stačí se podívat na nedávný příklad ruského pravoslaví a jeho hluboce znepokojivého spojení s totalitní ideologií státu. Patriarcha Kirill, známý v sekulárních kruzích jako Vladimir Michajlovič Gunďajev, je prominentní postavou, která neustále přenechává vliv církve císaři Putinovi, jemuž někteří trefně přezdívají "Putler". V tomto znepokojivém scénáři se pravoslavná církev v Rusku zapletla s rasistickým totalitním myšlením státu a represivní vládou. Znepokojivá podívaná se odehrává, když patriarcha Kirill otevřeně propůjčuje autoritu církve vůdci, který ve srovnání s ním zrc adlí historické postavy, jako byl Hitler. Vyvolává palčivé otázky o úloze církve při podpoře režimu, který pod pochybnými záminkami vede válku proti sousední Ukrajině. Ježíš Kristus by se v očích této kritiky nesklonil před vůdcem, který je charakterizován jako had, lhář a masový vrah, vycházející z Kremlu. Patriarcha Kirill spolu s celým svým aparátem tak však zdánlivě činí bez výhrad. Toto nešťastné uspořádání je přirovnáváno k historickým případům, kdy kněží i za Hitlera zpronevěřili svou morální integritu. Pravoslavná církev v Rusku, jak je charakterizována v tomto příběhu, se stala ochotným účastníkem probíhajícího konfliktu (od srpna 2022). Je překvapivé, že rozšiřuje své požehnání i na zbraně, jimiž se ohání moderní ruský vůdce, a vykresluje paralely s historickými případy, kdy náboženské instituce schvalovaly útočné války.

Uprostřed tohoto znepokojivého scénáře se však z podzemní pravoslavné církve Kristovy vynořuje paprsek naděje. Navzdory přísným trestům ze strany rasistického ruského režimu odhalují odvážní kněží a šamani v rámci tohoto tajného hnutí démonický vliv a arch ontskou podobu ruského autokrata. Tento odpor je ozvěnou historických případů, kdy mystikové a gnostikové čelili pronásledování za to, že se odmítli sklonit před tyranií. Na obzoru se rýsuje zastřešující otázka: Může tato země, chycená v sevření temnoty a zloby, znovu najít svobodu? Vyprávění naznačuje, že ztráta svobody v Rusku je připisována symbolickému paktu se Satanem, kde je světská moc získávána krvavou obětí, což je koncept připomínající historické jednání s temnými silami. Chápání Rašismu v této interpretaci přesahuje pouhou politickou ideologii. Ponoří se do říše duchovně-démonicko-archontského vlivu, který zahrnuje démonickou nadvládu a platbu válkou a krvavými oběťmi za světskou moc. Výzva ke zkoumání duchovního pozadí Rašismu se stává nutností – pochopit jeho původ a účel. Uprostřed vřavy se ozývá výzva k modlitbě – neustálá prosba za Ukrajinu a Rusko. Duchovní bitva se neodehrává jen na pozemské úrovni, ale také proti knížectvím, mocnostem a všudypřítomným duchům zla ve vzduchu, jak je zdůrazněno v Efezským 6:12. Vyprávění vykresluje pochmurný obraz doby, kdy démoni zla a nenávisti zdánlivě manipulují duchem nenávisti a extrémního zla v ruském obyvatelstvu, což podtrhuje naléhavost duchovního rozlišování a intervence. Závěrem: Když se vrátíme do historie, vyprávění vybízí k hlubšímu zkoumání duchovních dimenzí, které jsou základem současných událostí. Čtenář je nabádán, aby se zamyslel nad duchovními bitvami propletenými s pozemskými konflikty a zdůraznil potřebu neustálých modliteb za Ukrajinu i Rusko uprostřed převládajícího duchovního zmatku.

∎

NÁVRAT DO HISTORIE: ODHALOVÁNÍ STÍNŮ KŘESŤANSKÝCH DĚJIN Z GNOSTICKÉ PERSPEKTIVY + ROZBOR CHYBY Č. [4] Vrátíme-li se k historickým pramenům, vynoří se kritická poznámka, která vrhá světlo na klíčový okamžik křesťanského příběhu. V roce 325 císař Konstantin, oddaný Mithraista, zorganizoval Nicejský křesťanský koncil. To znamenalo počátek transformační éry, která započala hluboké změny v křesťanské církvi. Politická snaha sjednotit ortodoxní křesťanské spisy do Nového zákona se rozvinula na příkaz císaře. Tato konsolidace však měla neblahý dopad a propojila politický vliv Říma s církevními záležitostmi. Církev Kristova zdánlivě upadla do rukou císaře, což vedlo k vyhnání skutečného Ježíše Krista, Zmrtvýchvstalého, který byl nahrazen romanizovanou verzí – falešným Kristem. Tento historický okamžik je identifikován jako kritická chyba, která pokládá základy pro následné chyby.

∎

CHYBA Č. [4] - BOD OBRATU V KŘESŤANSKÝCH DĚJINÁCH Vyprávění se noří do omylu č. [4] a tvrdil, že při upevňování křesťanských spisů došlo k zásadnímu omylu. Snaha o jednotu, poháněná mocenskou honbou římské hierarchie, vedla k vyloučení Kristova rovnostářského a sesterského bratrství v církvi.

Gnostické perspektivy pohlížejí na vstup Říma do církve jako na předzvěst negativních důsledků. Likvidace rozdílů a tlak na pravověrnost započatý uvnitř církve signalizoval zánik různých skupin, které vedle sebe existovaly od jejího vzniku. Někteří Gnostici předpokládají, že záměrná likvidace disentu v Církvi začala až s přijetím imperiálních prvků, které narušily původní Kristovo učení. Kritika tvrdí, že dokud si Řím udrží moc v Církvi, skutečná reformace zůstává nepolapitelná. To je ozvěnou názoru, že Lutherovo odmítnutí tradice bezděčně chytilo protestanty do pasti a uvěznilo je v mezích uzavřené, neomylné Bible.

∎

S tímto pohledem pan Mgr. Jak Kozák nesouhlasí.

∎

KONSTANTINOVA DVOJÍ LOAJALITA Vyprávění odhaluje paradox v Konstantinově jednání během křesťanských koncilů. I když se oficiálně účastnil křesťanských shromáždění, současně se držel svého pohanského kultu Mithraismu, čímž posiloval dvojí věrnost oběma vírám. Dokonce i jeho křest se ode hrál na smrtelné posteli, což zdůraznilo složitost jeho náboženské příslušnosti.

∎

VLIV MITHRAISMU Vlivná role Mithraismu, starověkého íránského náboženství, prostupuje celým příběhem. Mithraismus se svými obětními rituály se rozšířil po celé Římské říši a dostal se i do Španělska, Británie a Německa. Konstantin tím, že přijal křesťanství, zdánlivě integroval Mithraistické prvky do nového římského náboženství. Úpadek Mithraismu následoval po přijetí Křesťanství Konstantinem ve 4. století.

∎

BIBLE A GNOSTICKÁ KRITIKA Je představena biblická pasáž z Bible; ČEP; Marka 10:35 -45, která zdůrazňuje Ježíšovo učení o otroctví a pokoře. Gnostická optika je aplikována na interpretaci těchto učení v kontrastu s následnou institucionalizací křesťanství. 35 Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli mu: „Mistře, chtěli bychom, abys nám učinil, oč tě požádáme.“ 36 Řekl jim: „Co chcete, abych vám učinil?“ 37 Odpověděli mu: „Dej nám, abychom měli místo jeden po tvé pravici a druhý po levici v tvé slávě.“ 38 Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?“ 39 Odpověděli: „Můžeme.“ Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete pokřtě ni. 40 Ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž jsou připravena.“ 41 Když to uslyšelo ostatních deset, začali se hněvat na Jakuba a Jana. 42 Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: „Víte, že ti, kdo platí u národů za prv ní, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je. 43 Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; 44 a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech. 45 Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

∎

PŘECHODNÉ OBDOBÍ – GNOSTICKÉ DĚDICTVÍ Období mezi 5. a 18. stoletím je označováno jako "zdánlivě prázdné období", během kterého gnostické učení přetrvávalo prostřednictvím různých hnutí. Významní mezi nimi byli Paulikiáni, Bogomilové, Kataři, Manichejci, Mandejci a Alchymisté. Gnostická tradic e přetrvávala v různých náboženských pramenech a ztělesňovala nepřetržitou a nepřetrhnutou nit v duchovním gnostickém myšlení.

∎

ANAL ÝZA CHYB – CHYBA Č. [4] Kritická odpověď pana Mgr. Jana Kozáka k chybě č. [4] zpochybňuje dojem, že Demiurgův vliv pronikl do církve až po Konstantinovi. Jeho Gnostická perspektiva předpokládá, že už samotné založení ortodoxní křesťanské církve bylo od prvního okamžiku zorganizováno Demiurgem. Vnitřní eroze církve tedy začala od jejího vzniku, a určitě ne nikoli pouze jako důsledek pozdějších politických intervencí za Konstantina. Vnitřní Demiurgovská hereze tvořila základní stavební kameny. Chyba č. [4] Podle vyjádření kritika mého článku je situace ještě horší, než jsem já pochopil – "Nesouhlasím, Odpůrce, Satan, Máro, Jehova atd. židokřesťanskou nápodobu gnostického křesťanství založil a jeho ctitelé ji dodnes podporují. "216 První dodatek editora – autora: Tedy jde o to, že já jsem si myslel, že problém převzetí křesťanské církve do rukou Demiurga se stalo až po nástupu císaře Konstantina, ale z kritiky jednoznačně vyplývá, že samotné založení ortodoxní křesťanské církve bylo Demiurgovo dílo, a tedy celý pr oces likvidace církve zevnitř započal ihned od počátku. Co se ale stalo s Úhelným Kamenem – Ježíšem Kristem?! Druhý dodatek editora a autora knihy: I toto stanovisko pana Mgr. Jana Kozáka musím zvážit, a to hlavně proto, že i samotné prvotní církve měli nejednotnou nauku – ideálním způsobem je tato historie sepsána v knize ORTHODOXY AND HERESY IN EARLIEST CHRISTIANITY by Walter Bauer217

∎

PŘEHODNOCENÍ ZÁKLADŮ: GNOSTICKÁ KRITIKA CÍRKEVNÍCH DĚJIN 1. FUNDAMENTÁLNÍ KRITIKA MGR. JANA KOZÁKA: ZMĚNA PARADIGMATU Pohled Mgr. Jana Kozáka potvrzuje vliv Demiurga na ortodoxní křesťanskou církev od jejího počátku, představuje seismickou kritiku. Zatímco někteří autoři tuto představu naznačovali, pan Kozák směle postuluje, že samotná geneze Církve byla řízena Demiurgem. To zpochybňuje konvenční narativ a posouvá časovou osu vnitřního rozkladu zpět do nejranějších dnů Církve. Je to hluboký pohled, který by mohl přetvořit chápání církevních dějin. 216 Zdroj: pan Mgr. Jan Kozák - https://www.gnostica.cz/ 217https://noachideblog.files.wordpress.com/2019/08/walter_bauer_orthodoxy_and_heresy_in_e arliest_chri.pdf

2. KATASTROFA A VNITŘNÍ ROZPAD: HISTORICKÁ PERSPEKTIVA Ve světle Kozákova postoje nabývá váš výrok palčivého významu: "S tím přišla největší katastrofa v dějinách Kristovy církve, a tak začal počátek jejího vnitřního duchovního rozkladu." Vstup Římské říše, symbolizující Demiurga, otřásl rovnostářskou komunitou, kterou si Kristus představoval. Hierarchická transformace od absolutní rovnosti k patriarchálnímu systému sloužícímu Bohu i císaři je považována za kořen probíhajícího vnitřního rozkladu, což je příběh, který se ozývá napříč věky. 3. DEMIURGE JAKO AKTIVNÍ HRÁČ: HISTORICKÁ REIMAGINACE Přijmeme-li představu, že Demiurg hrál od počátku aktivní roli a formoval křesťanskou ortodoxní církev podle svých plánů, poskytuje to jinou optiku, skrze kterou lze nahlížet na církevní dějiny. V tomto scénáři by Církev byla od samého počátku manipulována Demiurgem, aby přilákala ty, kteří hledají duchovní cestu. Gnostický světonázor, ztělesňující skutečně křesťanskou podstatu, by existoval mimo kontrolu Demiurga a nabízel by alternativní duchovní útočiště. 4. NOVÉ USPOŘÁDÁNÍ CÍRKEVNÍCH DĚJIN – NOVÁ PERSPEKTIVA Přijetí této gnostické reinterpretace předpokládá, že pravá křesťanská společenství mohla existovat mimo Demiurgem ovládanou církev. Tyto komunity, založené na gnostickém světonázoru, by představovaly autentické ztělesnění Kristova učení. Je to paradigma, které, pokud by bylo přijato, by mohlo redefinovat narativ křesťanských dějin a zpochybnit autenticitu a motivy institucionalizované církve. Závěrem lze říci, že představení perspektivy Mgr. Jana Kozáka vybízí k hlubokému přehodnocení počátků křesťanské ortodoxní církve, jejího následného vývoje a pokračujícího zápasu o duchovní autenticitu v jejím rámci. Tato nová interpretace otevírá cesty k diferencovanému pochopení složité souhry mezi duchovní pravdou, institucionální mocí a nadčasovým hledáním pravé křesťanské cesty.

∎

MEZIDOBÍ – TZV. ZDÁNLIVĚ PRÁZDNÁ DOBA - (MEZIOBDOBÍ OD 5. STOLETÍ DO 18. STOLETÍ) Od 5. století do 18. století se předávaly gnostické nauky přes různé duchovní směry – nejvýraznější jsou Paulikáni; Bogomilové; Kathaři; Manichejci; Mandejci; a nakonec se předávaly gnostické prvky a nauky i pomocí Alchymie, a mnoha různých náboženských tradic. Na následujících odkazech máte podrobně sepsané znalosti o naukách jednotlivých gnostických směrů – vzhledem k tomu co dnes víme, tak nebyl nikdy přerušen definitivně gnostický způsob myšlení. Ještě důležité je upozornit na toto – vedu mnoho fakt živých a zajímavých rozhovorů s těmi, kdo chtějí obnovit jednotlivé cesty – zatím je to vše ve fázi komunikace s jednotlivci, ale zcela vážný záměr panuje na obnovení Manichejské tradice, a také Kathars ké tradice. Jediným živoucím směrem, který prošel celými dějinami (po boku Křesťanství), jak teď už víme jsou Mandejci, kteří samozřejmě existují dále.

Paulikáni – Paulicians: Sám s Demiurgem – Alexander Maistrovoy https:/ /thegodabovegod.com/paulicians-alone-with-the-demiurge/ Bogomilové – Bogomils: Od satana k Satanovi – Alexander Maistrovoy https:/ /thegodabovegod.com/bogomils-from-satanail-to-satan/ Kathaři – Katarové a katarská víra v Languedoc a jejich spisy https:/ /www.cathar.info/ + http://www.gnosis.org/library/cathtx.htm Manichejci a jejich spisy - http:/ /www.gnosis.org/library/manis.htm Mandejci a jejich spisy - http:/ /www.gnosis.org/library/mand.htm MANDAEANS od Kurta Rudolpha http:/ /www.gnosis.org/library/Mandaean_Religion_Rudolf.html Alchymismus a jejich spisy - http:/ /www.gnosis.org/library/alch.htm

∎

CO SE DĚLO OD ČTVRTÉHO STOLETÍ DO OSMNÁCTÉHO STOLETÍ? Období od 4. století do 18. století je vnímáno jako období gnostické temnoty, kdy Demiurg, stvořitel, starozákonní Jahve uzamkl svět nejen do běžného vězení, ale slovy spisovatele a Neo-Gnostika Philipa Kindreda Dicka – PKD do černého železného vězení a vy pudil pomocí svých lidských i nelidských Archóntů z křesťanské církve jakéhokoliv ducha svobody. Jenže, Demiurg zapomněl na to, že THE TRUE GOOD GOD – nebo ALIEN GOD má skutečně velkou moc, a dokáže lidské duše z vězení osvobodit. Ano, skutečný Bůh je pro člověka extrémně nepoznaným Cizincem, zcela neznámým, a přece jsme jeho Tvář spatřili v Kristově Tváři – je to nám často neznámý Cizinec, který čeká na zastávce autobusu, nebo se skrývá v někom, koho náhodně potkáte cestou a On Vám začne mluvit Kristova sl ova, přesně tak jak se to stalo Kristovým učedníkům na cestě do Emauz. Ano, je to Cizinec, ale je nám blíž, než dokážeme vůbec pochopit. I teď když píšu, tak On tiše naslouchá slovům, která píšu, a chápe, že až budu v koncích, tak mi opětovně připomene věčný Řád Lásky, který poráží všechen strach a nesnáze. Gnostická poznámka Neo -Gnostika: BIP je tedy v doslovném pojetí černou železnou pastí času, vytvořená Demiurgem, aby zabránila procesu přenosu i následného šíření Živých informací. Významným nositelem BIP ve světě je jakákoli forma totalitního státu určení k zotročení člověka – v tajném kódu nazývání ŘÍŠE (např. Římská říše, Perská říše, Osmanská říše, Mongolská říše, Sovětský svaz, Třetí říše, Ruská Rašistická říše), která nakonec doslova udupe vlastní obyvatelstvo od Života přeměnou na stroje. "Černá železná věznice (poněkud krkolomný překlad) – tzv. Black Iron Prison" je ve PhilDickian Gnosticism koncept všudypřítomného systému sociální kontroly postulovaný v Tractates Cryptica Scriptura, jehož shrnutí je součástí gnostické PKD Exegesis, a je ve zkrácené formě zahrnuté jako příloha do knihy VALIS. Dick napsal: "Jednou, v laciném sci -fi románu, jsem narazil na dokonalý popis Black Iron Prison, ale zasazený do daleké budoucnosti. Takže pokud byste překryli minulost (starověký Řím) se

současností (Kalifornie ve dvacátém století) a překryli s ní vzdálenou budoucnost světa mého románu Flow My Tears, the Policeman Said, tak bychom dostali koncept "Říše" jako nadčasovou nebo trans časovou konstantu. Každý, kdo by tam kdy žil, tak byl žil doslova obklopen železnými zdmi věznice; všichni byli uvnitř a nikdo z nich by to nevěděl." Další vysvětlení Demiurga: DEMIURG je dle (staro) gnóze sice "chtěným" synem Ženské moudrosti, ale zároveň tím, že nebyl zrozen ve spolupráci s mužským partnerem Ženské moudrosti, a bez souhlasu JEDINÉHO PRAVÉHO PRAVDIVÉHO DOBRÉHO BOHA, tak se stává, vzhledem k tomu že si Barbelo ( Sophie) později uvědomí svůj čin v plném rozsahu, vyvrženým svou matkou z Palmové zahrady/Pleromy/Nebe do vlastního eonu/království. Pořád je ale potřeba mít na mysli, že DEMIURG (ARTEFAKT, ZEBRA, PÁN NAPODOBY, STVOŘITEL A PÁN SVĚTA TOHOTO) není pravým Stvořitelem, ale na počátku před stvořením světa ALIEN GOD – TRUE GOOD GOD (NEZNÁMÝ JEDINÝ PRAVÝ DOBRÝ BŮH) – ALE TAKÉ URGRUND – "BEZEDNO" který sestrojil Artefakt (Demiurga) promítajícího fyzickou realitu – který pak na povel promítl (stvořil) první fázi světa, světa kterou známe. ARTEFAKT – DEMIURG si neuvědomuje, že je Artefaktem; nevnímá existenci Urgrundu (v termínech, kterým by Artefakt rozuměl, Urgrundu není, spíše, než je), a představuje si sám ve svém falešném snu – sebe jako DEMIURGA – BOHA, JEDINÉHO SKUTEČNÉHO BOHA – je pr oto nazýván i Iracionálním a nepříčetným, napodobovatelem reality, protože tím, že v sobě má světlo své matky, napodobuje sice vyšší tvář stvoření, ale používá je nevědomky jako vlastní, což nedokáže rozpoznat. Na jedné straně je zde zdánlivý rozpor, zda zrození DEMIURGA bylo jen cílené dílo Barbelo (Sophie), Ženského principu v aktu neposlušnosti, anebo druhá možnost, ta více (staro) gnostická, že DEMIURG byl nakonec stvořen kvůli Vyšší moci, při sledování chyby Barbelo (Sophie), Ženského principu (která se dala včas zastavit, ale nedošlo k tomu – ALIEN GOD – TRUE GOOD GOD nezasáhl, ačkoliv musel vědět, co se děje – respekt ke svobodě volby?!) Obě možnosti se navzájem v gnostickém myšlení prolínají a nejsou se s ebou v žádném rozporu. I tak je podivné, že Demiurg je za chybu své matky vyvržen ven z PLEROMY – NEBE pryč, do svého království. Ženský princip, když si uvědomí chybu, učiní pokání a požádá o plnou pomoc JEDINÉHO PRAVÉHO DOBRÉHO BOHA. Ano, ten Sophiino (Barbelo, Máří Magdaléna) trápení chápe, přijímá pokání a následně pomůže. Pomoc přichází tak – že dochází z Ženského principu, Barb elo (Sophie) ke zrození, a k emanaci Svatého Ducha, Ruach Adonai – Ženského principu, který se spojí později s LOGOSEM a podílí se na emanaci LOGOSE – jediného syna JEDINÉHO PRAVÉHO DOBRÉHO BOHA – JEŽÍŠE KRISTA. Tím opouštíme svět Palmové zahrady – Nebe/Pleromy a řítíme se dolů, směrem až fyzickému světu. Na další úrovni, na které se nachází DEMIURG dochází už z přímé vůle DEMIURGA, ke stvoření světa/kosmu. Nezapomeňme na to, ARTEFAKT – DEMIURG si neuvědomuje, že je Artefaktem; nevnímá existenci Urgrundu (v termínech, kterým by artefakt rozuměl, Urgrund nen í, spíše, než je), a představuje si sám sebe pořád jako DEMIURGA – BOHA, JEDINÉHO SKUTEČNÉHO BOHA – je proto nazýván i Iracionálním

nepříčetným napodobovatelem reality. PKD DEMIURGA ztotožňuje se židovským stvořitelem YHWH, ale toto ztotožnění PKD není v tomto bodu plným ztotožněním v souladu se všemi školami (staro) gnóze, tento proud je trochu rozporuplný, ale v rámci pochopení je to i jedna z možností pochopení, která v PHILDICKIAN GNOSTICISM nalézá své místo. Někteří autoři, jako CARL GUSTAV JUNG jde ještě dále, pro něho je DEMIURG nejen ztotožněn s YHWH, ale také s ABRAXASEM, který představuje nedělitelnou jednotu DOBRA i ZLA v jednom myšlení i skutku. Toto své pojetí vysvětlení přináší Carl Gustav Jung v knize Septem Sermones ad Mortuos – "Sedm kázání k mrtvým." Carl Gustav Jung: C. G. Jung se intenzivně a se sympatiemi zajímal o ranou alternativní křesťanskou tradici, dnes známou jako Gnosticismus. Jak v jeho publikovaných spisech, tak v jeho soukromých vzpomínkách lze nalézt časté a pronikavé poznámky o gnostické tradici, ačkoli po většinu Jungova života bylo téma Gnosticismu prakticky neznámé všem, kromě několika málo religionistů. Jedním z klíčových dokumentů, který brzy svědčí o Jungově živém zájmu o Gnosticismus, byla jeho precizně zpracovaná kniha Septem Ser mones ad Mortuos – "Sedm kázání k mrtvým."

ABRAXAS: JUNGŮV GNOSTICKÝ DEMIURG V LIBER NOVUS218

SEDM KÁZÁNÍ MRTVÝM – SEPTEM SERMONES AD MORTUOS219

Jung ji nechal v roce 1916 soukromě vytisknout a v následujících desetiletích její výtisky rozdával vybraným přátelům a spolupracovníkům. S Jungovým souhlasem přeložil H. G. Baynes text Kázání do angličtiny a toto vydání bylo soukromě vytištěno v roce 1925. Jung anglické vydání opět distribuoval pouze osobám, o nichž se domníval, že jsou na jeho poselství náležitě připraveny. Obecně neznámou skutečností zůstávalo, že kolem roku 1917 Jung přepsal značně rozšířenou verzi Septem Sermones také do třetí a posled ní části svého návrhu rukopisu Liber Novus, do oddílu nazvaného "Scrutinies." Tam se Kázání objevují jako souhrnné zjevení Liber Novus. Jung existenci této delší podoby Kázání nikdy veřejně nezveřejnil a až do vydání knihy Liber Novus: Červená kniha v roce 2009 zůstala tato verze Kázání zcela nedostupná.

ČERVENÁ KNIHA (JUNG) 220

DEMIURGOVO dílo ale pokračuje dál – vytváří BLACK IRON PRISON – BIP je v doslovném pojetí černou železnou pastí času, vytvořená Demiurgem, aby zabránila procesu přenosu i následného šíření Živých informací. Významným nositelem BIP ve světě je jakákoli form a totalitního státu určení k zotročení člověka – v tajném kódu nazývání ŘÍŠE (např. Římská říše, Perská říše, Osmanská říše, Mongolská říše, Sovětský svaz, Třetí říše, Ruská Rašistická říše), která nakonec doslova udupe vlastní obyvatelstvo od Života přemě nou na stroje. Toto vězení pak DEMIURG ovládá až doposud, a vládne v něm jako svrchovaný panovník – vládce světa tohoto. Tím by mohl náš příběh skončit, ale nekončí, do této těžké hry života vstupuje v plné síle LOGOS. 218 Zdroj: http://www.gnosis.org/gnostic-jung/Abraxas-Jungs-Demiurge.html 219 Zdroj: http://www.gnosis.org/library/7Sermons.htm 220 Zdroj: https://archive.org/details/RedBookByJung/page/n23/mode/2up

Z LOGOSU dojde následně k emanaci LOGOSE – JEŽÍŠE KRISTA, na tomto procesu se ve svém pokání projevuje i Ženský princip – zastupovaný Sofií (Moudrostí), Máří Magdalénou, Barbelo a je emanován jako Ruach Adonai (Duch Svatý). Nyní LOGOS – JEŽÍŠ KRISTUS – mocné Slovo Boží vstupuje do boje s Demiurgem a Satanem o člověka. Následně vzbuzuje u vybraných lidí Anamnézu – ztržení závoje nevědomí vedoucí k opakování ztracené paměti Loga v procesu dekódování informací, které vyústilo v gnózi, znalost původu vnitřního já. Naděje: V některých variantách příběhu je zmínka o tom, že Demiurg je Ježíšem Kristem poučen společně se Sophií (Barbelo, Máří Magdalénou) a učiní pokání a začne pracovat ze všech svých sil na dobré cestě. Jiné gnostické školy, ale toto chápou i jinak.

∎

SHRNUTÍ A PŘIPOMENUTÍ VŠECH PŘÍMÝCH KRITICKÝCH POZNÁMEK: [1] „Církev Kristova přešla do Císařských rukou a skutečný Ježíš Kristus (ten Vzkříšený) byl z Římské církve vyhnán a nahrazen Římským falešným Kristem." Kritická poznámka – nikoliv, žádný "skutečný" Ježíš, tj. ten tělesný v Bibli neexistoval – je to Demiurgův "artefakt", jak níže popisujete.221 [2] „Čili Římané cíleně zničili (pod mocí Satana) za souhlasů Kristovců sápajících se po světské moci uvnitř církve Kristovy rovnostářské a sestersko-bratrské společenství zevnitř, a dokud tomu tak bude, tak nikdo ŘÍM od moci v církvi neoddělí." Kritická poznámka – nikoliv, neudělal to Řím, ale vznik Bible.222 [3] „Pořád je ale potřeba mít na mysli, že DEMIURG (ARTEFAKT, ZEBRA, PÁN NAPODOBY, STVOŘITEL A PÁN SVĚTA TOHOTO) není pravým Stvořitelem, ale na počátku před stvořením světa ALIEN GOD – TRUE GOOD GOD (NEZNÁMÝ JEDINÝ PRAVÝ DOBRÝ BŮH) – ALE TAKÉ URGRUND – "BEZEDNO" sestrojil Artefakt (Demiurga) " - zde Dick nechápe! Urgrund nic nestvořil, to věčně jsoucí Nevědění zrcadlí Světlo poznání a zahušťuje ho a konkrétně ho promítá do fyzické reality – kde pak na povel promítl (stvořil) první fázi světa, kterou známe.223 ARTEFAKT – DEMIURG si neuvědomuje, že je Artefaktem; nevnímá existenci Urgrundu (v termínech, kterým by artefakt rozuměl, Urgrund není, spíše než je), a představuje si sám ve svém falešném snu - sebe jako DEMIURGA – BOHA, JEDINÉHO SKUTEČNÉHO BOHA – je proto nazýván i Iracionálním a nepříčetným, napodobovatelem reality, protože tím, že v sobě má světlo své matky, napodobuje sice vyšší tvář stvoření, ale používá je nevědomky jako vlastní, což nedokáže rozpoznat. NA JEDNÉ STRANĚ JE ZDE ZDÁNLIVÝ ROZPOR, ZDA ZROZENÍ DEMIURGA BYLO JEN CÍLENÉ DÍLO BARBELO (SOPHIE/ACHAMOTH), ŽENSKÉHO PRINCIPU V AKTU NEPOSLUŠNOSTI, ANEBO DRUHÁ MOŽNOST, TA VÍCE (STARO) GNOSTICKÁ, ŽE DEMIURG BYL NAKONEC STVOŘEN KVŮLI VYŠŠÍ MOCI, PŘI SLEDOV ÁNÍ CHYBY BARBELO (SOPHIE), ŽENSKÉHO PRINCIPU (KTERÁ SE DALA VČAS ZASTAVIT, ALE NEDOŠLO K TOMU – ALIEN GOD – TRUE GOOD GOD NEZASÁHL, AČKOLIV MUSEL VĚDĚT, CO SE DĚJE – RESPEKT KE SVOBODĚ VOLBY?!). 221 Zdroj: pan Mgr. Jan Kozák 222 Zdroj: pan Mgr. Jan Kozák 223 Zdroj: pan Mgr. Jan Kozák

BARBELO (SOPHIE) JE PRVOTNĚ ZROZENÍ SVĚTLA POZNÁNÍ, TEPRVE OD NÍ SE ODŠTĚPUJÍCÍ "SPODNÍ SOFIE – ACHAMOTH" JE RENEGÁTSKÁ.

∎

JAK TEDY TRUE GOOD GOD – NEBO ALIEN GOD REAGOVAL Skutečná a pravá gnóze nikdy ze světa nezmizela, naopak TRUE GOOD GOD – nebo ALIEN GOD velice aktivně tisíci způsoby a svým vlivem dále Gnózi poskytoval. Je nutné si vzpomenout, že světem postupně proplouvaly v bouřlivých vodách šílenství Demiurga nová gnostická hnutí a svět se tak potkal s Manicheismem, Mandejským hnutím, Zoroastrismem, Bogomily, Paulikiány, a hlavně s Katary. V Čechách se nejvíce přiblížil k poznání gnóze Mistr Jan Hus, a po jeho zavraždění upálením na příkaz Římské církve v Kostnici začalo v Čechách růst husitské hnutí, které přineslo první reformaci. Další skupinou byli i Valdenští, a vznikali i další varianty pochopení křesťanství bez vlivu Říma, nebo dokonce s gnostickými prvky. To zahrnovalo i různá tajná společenství, které uchovávaly staré spisy v utajení a díky nim se dochovaly mnohé spisy až do Osvícenství, kdy pomalu a jistě začala i kritika Bible. Jedním z největších hnutí – Katarské hnutí bylo stejně jako Husitské hnutí vystaveno křižáckým válkám, kdy křesťané ortodoxního směru – tedy šílené Římské ne-křesťanské církve vyvražďovalo systematicky na území Evropy kohokoliv, kdo nebyl v souladu s učením jediné povolené ortodoxní formy Křesťanství, která byla založena na Strachu z Pekla, Nenávisti, a šílenství vyjádřeným vyvražďováním jinak smýšlejících Křesťanů.

∎

OPATRNÉ OBJEVOVÁNÍ STARÝCH CEST GNOSTICISMU (PRVNÍ OHLASY

NA NÁLEZY) - 18 STOLETÍ Ω 1945 PO KRISTU – MĚŘÍTKEM JSOU NÁLEZY V NAG

HAMMÁDÍ (1945) A POTÉ V QUMRÁNU (1947):

A pak přišlo osvícenství, a náboženství a spiritualita se pomalu a jistě dostávalo z područí světské moci (i opačně) se světská moc dostávala z područí Římské církve. V tomto období se pomalu a jistě začalo i veřejně, nejprve s opatrností ale postupem zcela otevřeně začít pracovat s dochovanými gnostickými spisy, i se spisy všech jiných cest gnostického Křesťanství, které uchovávaly různé tajné společnosti. Nakonec se spisy rozšířily. Začala také doba, kdy začaly vznikat věcná, skeptická i vědecká kritika biblických textů. Do tohoto extrémně zasáhl už dříve vynález knihtisku a vznikla situace, že vzdělanost se mohla dále šířit a Křesťané si konečně mohli přečíst sami za sebe, co se v jejich Svaté knize – Bibli. A přišlo zděšení, došlo opět ke střetu – Demiurg/ TRUE GOOD GOD – nebo ALIEN GOD. A nakonec přišlo 20. století, které sice přineslo dvě strašné a šílené světové války, ale po II. Světové válce došlo k úžasnému objevu, nejprve v Nag Hammádí (1945) a poté v Qumránu (1947).

∎

OBJEV GNOSTICKÝCH RUKOPISŮ Z NAG HAMMÁDÍ ČI TAKÉ KNIHOVNY Z

NAG HAMMÁDÍ NEBO TEXTŮ Z CHEMOBOSKION:

Citace: "Podle popisu v Gnostic Society Library, web gnosis.org; The Nag Hammadi Library, autorky Dr. Elaine Pagels – došlo k tomu, že "v prosinci 1945 provedl arabský rolník úžasný archeologický objev v Horním Egyptě. Pověsti zakrývaly okolnosti tohoto nálezu – možná proto, že objev byl náhodný a jeho prodej na černém trhu byl nezákonný. Po celá léta zůstávala identita objevitele neznámá. Jednou fámou byla myšlenka, že je nálezce vrahem a kryje tak svou identitu; další fámou bylo, že našel nález poblíž měs ta Nag Hammádí v Jabal al -Tárif, horském pásmu s více než 150 jeskyněmi. Některé z těchto jeskyní, které byly původně přirozené, byly uměle opracovány a vymalovány a poté použity jako hrobová místa již v šesté dynastii, zhruba před 4300 lety, nálezce by proto mohl být označen za vykradače hrobů. O třicet let později sám objevitel, Muhammad Alí al -Sammán řekl, co se skutečně stalo a podal pravdivé vysvětlení. Dle jeho verze došlo k tomu, že předtím, než on a jeho bratři se (následně) pomstili za vraždu svého otce v krvavém sporu otcovu vrahovi, tak osedlali své velbloudy a odešli do Jabalu kopat sabach – tedy místní měkkou (kvalitní) půdu, kterou kvůli jejím vlastnostem používali k hnojení svých plodin. Kopali nejprve kolem mohutného balvanu a následně narazili na červenou kameninovou nádobu, téměř metr vysokou. Muhammad Alí váhal, aby nádobu rozbil, protože měl za to, že uvnitř může žít džin nebo duch. Ale když si uvědomil, že by nádoba mohla obsahovat i zlato, zvednul se, a následně nádobu rozbil a v ní objevil uvnitř třinácti knih z papyru vázaných v kůži. Když se Muhammad Alí vrátil do svého domova v Al -Kásru, odhodil knihy a uvolněné listy papyru na slámu nahromaděné na zemi vedle trouby. Muhammadova matka, um - Ahmad, později připustila, že bohužel většinu papyru spálila v troubě spolu se slámou, kterou používala k zapálení ohně. O několik týdnů později, řekl následně Muhammad Alí, že on a jeho bratři pomstili smrt svého otce vraždou Ahmeda Ismaila. Jejich matka varovala své syny, aby si udrželi zdravou mysl, jenže když se dozvěděli, že nepřítel jejich otce je poblíž, tak bratři vy užili příležitosti, odsekli mu končetiny... vytrhli mu srdce a společně ho pohltili jako konečný čin krvavé pomsty. V obavě, že by policie vyšetřující vraždu prohledala jeho dům a objevila knihy, Muhammad Alí mezitím požádal kněze al-Qummus Basiliyus Abd al-Masiha, aby spisy ponechal u sebe. V době, kdy Muhammad Alí a jeho bratři byli vyslýcháni za vraždu, viděl Raghib, učitel místní historie, jednu z knih a měl podezření, že má nějakou hodnotu. Poté, co Raghib obdržel jeden spis od Al-Qummusa Basiliyuse, jej poté poslal příteli v Káhiře, aby zjistil jeho hodnotu."

∎

ODKAZ NA PODROBNÝ PŘÍBĚH Z NĚKOLIKA ZDROJŮ:

∎

KNIHOVNA NAG HAMMADI; VÝŇATEK Z: GNOSTICKÁ EVANGELIA OD

ELAINE PAGELS224

224 Zdroj: http://www.gnosis.org/naghamm/Pagels-Gnostic-Gospels.html

∎

VYSVĚTLENÍ GNOSTICISMU – KNIHOVNA NAG HAMMADI – AUTOR DANIEL

MCCOY225

∎

NEW AGE GNOSTICISMUS – OD ROKU 1945 PO KRISTU AŽ DOPOSUD New Age Gnosticismus je z hlediska filozofie New Age antikultický, protože nepřijímá pevná pravidla pro zřízení kultu – drží se v tradici New Age nauk otevřené komunikace a otevřených společenství (pokud přejde do fáze kultu, ocitne se v Ultra - Gnosticismu). Ale z hlediska nauk New Age se dává přednost synkretismu a respektuje se silně individualismus. Je zde také snaha o spojování s vědou, New Age nauky se nestaví proti vědeckému pochopení, ale musí zde docházet trvale k ověřování, kde končí věda a kde začíná mystično?! Gnostické nauky a texty ze všech gnostických a křesťansko – gnostických se používají volně ke čtení i interpretaci. Gnosticismus je také míchám dohromady synkreticky s mimozemskými kulty, a oblíbenými tématy jsou Anunnaki a všechny mimozemské rasy; dále se do New Age Gnosticismu vejdou i konspirační teorie, v moderní verzi tzv. QAnon 226 a na něj nabalené všechny nauky. Gnosticismus se v podobě New Age váže i na své učitele, ale pořád je silně v New Age živý duch 60. let a 70. let, takže lidé v New Age dost silně ctí individualismus. Zároveň je Gnosticismus míchán s novodobými mysliteli – jsou vytvářeny přímé osobní kulty (tyto kulty se drží jen jednoho výkladu podle svého zakladatele). Pozor – v podobném kultu se může projevit tzv. Morální Alzheimer. Příklad: - Lectorium Rosicrucianum227 Lectorium Rosicrucianum, známé také jako Mezinárodní škola Zlatého růžového kříže, je duchovní organizace, která vyznává formu esoterického křesťanství v rámci Rosikruciánské tradice. Učení Lectorium Rosicrucianum je zakořeněno v mystických a filozofických aspektech křesťanství a zahrnuje prvky gnostického myšlení. 225 Zdroj: https://gnosticismexplained.org/the-nag-hammadi-library/ 226 QAnon, konspirační teorie pocházející z příspěvků na fóru na webu 4chan v říjnu 2017. Stoupenci konspirace věřili, že americký prezident Donald Trump vede tajnou válku proti spolku satanistických kanibalistických pedofilů v Hollywoodu, Demokratické straně a takzvanému "hlubokému státu" ve vládě Spojených států. S pomocí platforem sociálních médií se tato teorie v následujících letech obsahově i geograficky rozšířila a vyústila v legální protesty i několik násilných kriminálních incidentů;

227 Lectorium Rosicrucianum – Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží; https://www.rosicrucianum.org/ Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží, Lectorium Rosicrucianum se odvolává na prastarou tradici škol mystérií, je však moderní ve svém poselství, které musí apelovat na silně individualizované vědomí člověka dvacátého a jednadvacátého století. Zná vývoj, historii a zakládá se na dřívějších impulsech duchovního procitnutí u Gnostiků, Albigenských, Katarů a klasických Rosikruciánů sedmnáctého století.

V Lectorium Rosicrucianum je Bůh často chápán způsobem, který odráží gnostický vliv. Gnosticismus má obecně tendenci rozlišovat mezi konečným, transcendentním Bohem, často označovaným jako "Neznámý", a přechodnějšími nebo nižšími bohy zodpovědnými za stvoření hmotného světa. Tato dualita je často přítomna v chápání Boha v Rosikruciánské tradici. Klíčové aspekty chápání Boha v Lectorium Rosicrucianum mohou zahrnovat: Transcendentní Bůh: Je zde kladen důraz na božský, transcendentní princip, který je mimo lidské chápání. Tento konečný, nepoznatelný Bůh je často spojován se zdrojem veškerého duchovního světla a moudrosti. Kosmický proces: Lectorium Rosicrucianum vidí materiální svět jako výsledek kosmického procesu zahrnujícího jak duchovní, tak materiální síly. Toto pojetí je v souladu s gnostickými názory, které často považují materiální svět za výtvor menší, někdy zavádějící božské síly (Demiurg). Vnitřní transformace: Často se zaměřujeme na vnitřní, mystickou zkušenost božství. Cesta k pochopení Boha a dosažení duchovního osvícení zahrnuje osobní transformaci a prohlubující se spojení s božskou jiskrou uvnitř. Vykoupení a osvobození: Podobně jako u gnostické víry může být kladen důraz na cestu duše k osvobození a vykoupení z materiálního světa. To často znamená vymanit se z koloběhu reinkarnace a vrátit se k božskému zdroji. Esoterické křesťanství: Lectorium Rosicrucianum interpretuje křesťanské učení esotericky a noří se do skrytých nebo hlubších významů mimo doslovný výklad náboženských textů. V okamžiku, kdy začaly být texty z nálezů v Nag Hammádí (1945) a poté v Qumránu (1947) překládány, tak také začalo jejich "divoké" čtení, tedy extrémně svobodné čtení. Najednou se lidé, kteří měli tu možnost si přeložené texty jak z křesťanského – nebo gnosticko-křesťanského, i předkřesťanského nálezu přečíst, tak objevili dost informací k tomu, aby pochopili jinak lidské dějiny. Mnozí také po přečtení potkali "jiného" Krista a naprosto oněměli tím, jak moc se Ježíš Kristus v zajetí ortodoxie Římské církve a ostatních ortodoxních křesťanských církví liší od spisů nalezených v Nag Hammádí (1945) a poté v Qumránu (1947) a taky, jak se vyvíjel Judaismus před Kristem, a to konkrétně Židovská komunita v Qumránu, která se extrémně lišila od ortodoxního Judaismu jak Saduceů, tak Farizejů, a určitě také neměla nic společného se Zéloty. Výjimečná se Židovská komunita v Qumránu zdála i tím, ž e vlastně se v její teologii, a sebe vysvětlení skrze nalezené texty plně prozradilo, jak se do Judaismu dostávaly vlivy celé východní i západní vlny různých náboženství a spiritualit. Na základě duchovní vlny New Age v sedmdesátých letech 20. staletí vznikly různé skupiny, a nová náboženská hnutí, která pospojovala – synkretizovala do sebe různé prvky, a to se nevyhnulo ani nově objeveným gnostickým, a křesťansko - gnostickým textům – čtenáři je, ale četli po svém, a bez znalosti vnitřní terminologie a

většinou asi nerozuměli lingvistickému zápasu o rozdělení spisů podle jednotlivých skupin. A také určitě bez znalosti o podrobné historii. Nicméně pokud si vyznavači New Age texty čtou, a to doposud a nepřevrací významy příběhů, nemám s takovými skupinami problém. Nelze samozřejmě opomenout že, New Age gnostici do svých věrouk přijímají Vetřelce z vesmíru i skryté z duté planety Země, UFO, Anunnaki, "Historické záznamy" o UFO, různé nevysvětlitelné záhady – tedy Paranormální jevy. Což nemusí pořád nic znamenat ve Zl ém, protože se za tím může jen skrývat prostě zájem o neobjasněné záhady světa – což z religionistického a gnostického pohledu vlastně ničemu nevadí, samozřejmě do fáze, než vznikne New Age Gnostický Ezokult, který vede své členy do předem připravených pas tí, kde ztrácí svoji jedinečnost a lidskost. Pozor – v podobném kultu se může projevit tzv. Morální Alzheimer. Extrémní problém nastává ale v okamžiku, kdy se jedinci odstřihnou od vysvětlení spisů, a místo aby aplikovali na spisy věcnou kritiku, tak na jedno spisu a svém výkladu jsou schopni založit "uzavřené" Facebookové hnutí, s jedním jediným výkladem. Dva spisy, který jsou svým způsobem zvláštní pro New Age Gnosticismus za 1) Vodnářské evangelium o Ježíši Kristu228 a za 2) Esejské evangelium míru229

∎

PŘÍMÝ PŘÍKLAD ZMATEČNÉHO SYNKRETICKÉHO NEW AGE POCHOPENÍ: PŘÍMÁ ODPOVĚĎ NA ANKETNÍ OTÁZKU – CO VY, KAŽDÝ SÁM ZA SEBE,

POVAŽUJETE ZA GNOSTICISMUS?

Citace – anonymizováno: „Je to filozofické chápání racionality, které v mnoha ohledech dodává důvěryhodnost literatuře a náboženským názorům písem, které existovaly před hebrejskými chybnými překlady starobabylonské bible, která byla přeložena z řecké bible, jež byla přeložena z egyptské bible, z arkadské bible, ze sumerské bible. Starší spisy vykreslují příběh, který se liší od toho, co bylo napsáno v hebrejštině, a vykreslují náročného boha uctívaného skrze strach a moc jako zlého kvůli jeho pomstě na lid ech. Enki, Lucifer nebo Prométheus nám dali poznání nebo gnózi, kterou Zeus nebo Enlil nechtěli, abychom měli. Toto chápání racionalizuje, že ukradené vědění bylo osvícením pro naši vlastní identitu a sebeuvědomění, čímž se zobrazuje odsuzující jednání "bo ha" jako protivníka lidí a doslova "satana" ovládání a sufražetství skrze jeho uctívání. To bylo oslavováno starověkou hebrejskou mentalitou jako forma společenské kontroly, kterou převzali a používali Římané katolické kontroly a islámská společnost Mohameda. Ty také korelují s původním staroegyptským rosekruciánským křesťanstvím, které se shoduje s učením Ježíše jako hermetického kněze řádu Melchezideka, který ctil EL, a nikoliv JJVH. Tím se také racionalizují postavy Enkiho a Lucifera jako spasitelé téhož poz nání, které vyjádřil Ježíš a které tehdejší židé a římští katolíci považovali za svatokrádežné a rouhavé a za které ho zabili a které bylo ještě více odstraněno a chybně přeloženo ranými a dnešními moderními křesťany. 228 Zdroj: https://www.sacred-texts.com/chr/agjc/index.htm 229 Zdroj: https://www.essene.com/GospelOfPeace/

Jinými slovy, nejstarší verze knihy Genesis jsou sumerské a staroindické, které korigují stejný příběh jinými jmény a vykreslují jinou osobnost než Bůh a Elohim z později přeložené epické literatury o stvoření. Abraxas je bůh duality přírody, který je hermetickým pojetím filozofie a později je znázorněn symbolickým obrazem Bafometa, transsexuální kozí osoby rovnováhy. Pan v Řecku bůh VŠECHNY přírody. Pan znamená VŠECHNO. A reprezentace svobodné vůle, které jsme d osáhli přijetím ohně Pleroma neboli ohně či ovoce nebo jablka bohů, které nám dal had milosrdenství, jenž představuje hadí energii Kundaliní hinduismu nebo světelnou skvrnu vědomí reprezentovanou stromem života kabalistické filozofie a symbolizovanou čísly 777. Dále čísla 666, která symbolizuje lidské fyzické tělo na bázi uhlíku složené ze 6 protonů, 6 elektronů a 6 neutronů. Číslo 666 je znakem lidstva, které je šelmou a člověkem se stává teprve díky osvícení při sebepoznání a realizaci. Antikrist, jak je psáno, je ten, kdo si uvědomí znamení šelmy, které je sebeobjevením, čímž přemění naše vědomí pochopení svobodné vůle a odsouzení takzvaného samozvaného boha, který se prohlašuje za satana, a skutečným bohem jsme my sami skrze vědomí prožívající vesmír, kt erý je sám bohem jako miliardy duší jednotlivců uzavřených na zemi... bohové jsou věčnou energií, ne starověkým mimozemským králem, který požaduje, abychom ho uctívali a platili daně a zemřeli za to, že ho nectíme. To mi zní jako satan a Bůh chce, abychom milovali a byli svobodní a ctili svou vůli jako jednotlivci, aniž bychom porušovali vůli druhých. Moderní náboženská společnost však trvá na tom, že Lucifer nám lhal a stvořil hřích, místo aby pochopila, že nám ukázal pravdu a nás samotné a odhalil nám rea litu bohů a hříchů, kterých se na nás dopustili. Je to poměrně hluboké, filozofické a mnohem racionálnější a intelektuálnější pochopení rozporů náboženství, která vnutila živobytí pozdějším společnostem, a to vše s odkazem na předcházející starší epické příběhy o stvoření, které jsou mnohem důvěryhodnější a racionálnější. Je to stejný důvod, proč se alchymie učila v hermetickém smyslu metafory a poetického vyjádření vědy a filozofie očisty, aby se skrylo její racionální chápání vědy a filozofie, které by náboženská společnost méně inteligentních lidí nepochopila a trvala na smrtelném pronásledování. Alchymie se stává chemií a vědou a intelektuálním růstem a náboženství je stále jen zaběhaným rituálem společenské kontroly a psychologické manipulace, který nemá žádný skutečný pokrokový program umožňující lidem individuální osvobozenou svobodu svobodné vůle.“230

∎

EXTRÉMNĚ NEBEZPEČNÝ ULTRA -GNOSTICISMUS – OD ROKU 1945 AŽ

DOPOSUD

Otevřená komunikace s představiteli Ultra-Gnosticismu je již dopředu ztracena a uzavřena. S novými zájemci o tuto nauku se komunikuje vnitřním jazykem kultu, přičemž jim je předkládána pouze jedna cesta. Pokud komunikujete s jednotlivcem chyceným v "Ultra -Gnosticismu," očekává vás jediná pravda obsažená v jediném Svatém Písmu – spisech zakladatele. Nauka je amalgámem všech gnostických směrů, 230 Zdroj internet – autor anonymizován – Přímá odpověď na anketní otázku – Co vy, každý sám za sebe, považujete za gnosticismus?

bez ohledu na jejich stáří, a terminologii vymezuje skupina, přičemž terminologie platná mimo srdce kultu je považována za omylnou, nesplňující význam, který dal slovům zakladatel kultu, buď toho žijícího, nebo již zemřelého.

∎

KLÍČOVÉ CHARAKTERISTIKY ULTRA-GNOSTICISMU:

∎

NEOGNOSTICISMUS: PROROCKÝ DOSLOVNÝ POHLED Základy Neognosticismu:

∎

Neognosticismus je založen na doslovném výkladu moderního proroka.

∎

Moderní prorok však není ochoten podrobně komunikovat o svých naukách, což vede k vytvoření uzavřeného systému.

∎

Systém je dobře nastudovaný, ale je kladen důraz na jeho uzavřenost.

Využití Gnostických Spisů:

∎

I když jsou různé gnostické spisy užitečné pro moderního gnostického studenta, neměli by s nimi zacházet jako s každým slovem inspirovaným Bohem.

∎

Studium historických základů Bible, gnostických textů, svitků od Mrtvého moře a knihovny Nag Hammádí je nezbytné pro porozumění původu gnosticismu. Zkreslení v Textech:

∎

Je kladen důraz na studium a povědomí o velkém zkreslení ve starozákonních, judaistických a křesťanských textech.

∎

Znalost historických kontextů je klíčová pro vyvážené chápání gnostických nauk. Orientace v Teologii:

∎

Neognostik musí být seznámen s teologií jiných věrouk, například Zoroastrismu a dalších náboženství.

∎

Širší pohled na náboženské tradice napomáhá hlubšímu chápání vlastního učení. Morální Alzheimer:

∎

Je varováno před možným projevem tzv. Morálního Alzheimeru u příznivců podobného kultu.

∎

Je nutné udržet morální kompas a neztratit kritický odhad ve jménu prorockého doslovného přístupu. Závěrečné Myšlenky: Neognosticismus vyžaduje základní porozumění historickým kontextům, kritické myšlení a schopnost studovat různé náboženské tradice. Varování před uzavřeností systému a nutností udržet morální rovnováhu podtrhává důležitost rozmanitého a vyváženého přístupu k prorockým naukám.

∎

DVA POHLEDY NA SPASITELE JEŽÍŠE KRISTA A) Alegorický Pohled Historická Neexistence:

∎

Je argumentováno, že Ježíš Kristus historicky neexistoval.

∎

V Novém zákoně a gnostických spisech je Ježíš Kristus chápán jako alegorický výklad vykřesávaného Světla Poznání (termín je vymyšlen p. Mgr. Janem Kozákem).

∎

Základní myšlenka spočívá v představě, že žádné božstvo nemůže inkarnovat z čistého ducha do temné hmoty, což znamená, že neexistuje a ani nikdy neexistoval žádný Inkarnovaný Bůh v žádném náboženství. Představitel:

∎

Tento pohled zastává například pan Mgr. Jan Kozák v jeho díle “Evangelium neznámého Boha.”

∎

Kriticky srovnává gnostické spisy a “učení Ježíše Krista” v Bibli a tvrdí, že Bible deformuje gnostické učení ve prospěch Judaismu. B) Gnostický Pohled Studium v Rámci Gnostických Škol:

∎

Ježíš Kristus je zkoumán především v gnostickém kontextu, často skrze gnostické školy a spisy.

∎

Diskuse se zaměřuje na kvalitu a tajné nauky spojené s Ježíšem Kristem. Historická Osoba Nesporná:

∎

Na rozdíl od pohledu A, tento pohled nepopírá historickou existenci Ježíše Krista.

∎

Diskuse se více soustřeďuje na tajné a hlubší aspekty učení, ale historická osoba zůstává nedotčená. Podněty k Diskusi:

∎

Obě perspektivy existují s logickým nesouladem, ale vzájemně se nezpochybňují.

∎

Kacířský nebo nedovzdělaný pohled je vnímán v závislosti na vlastním přesvědčení.

∎

Existence obou pohledů přináší do diskuse o Ježíši Kristu pestrost a různorodost.

Zdroje:

∎

Nauka Gnostiků231, zejména pan Mgr. Jan Kozák, který prezentuje pohled na historickou neexistenci Ježíše Krista a deformaci učení ve prospěch Judaismu.

∎

TRANSHUMANISTICKÝ NEO-GNOSTICISMUS Právě se rozvíjí nový směr nazvaný Transhumanistický Neo-Gnosticismus, který navazuje na Otevřený Neo-Gnosticismus a ukazuje cestu směrem k Transhumanismu. Tato cesta bude náročná, ale je naprosto otevřená. Jejím smyslem je reagovat na technickou proměnu a zkoumat, jak lze spojit Gnosticismus s Transhumanismem. Možná varianta: Transhumanismus (někdy zkracováno pouze na >H nebo H+). Transhumanismus představuje mezinárodní intelektuální a kulturní hnutí, které aktivně podporuje využívání nových vědeckých objevů a technologií k vylepšení lidských mentálních a fyzických schopností. Tato snaha současně směřuje k odstranění nežádoucích aspektů lidské existence, jako jsou hloupost, utrpení, nemoci, stárnutí a nedobrovolná smrt. Transhumanisté kriticky zkoumají možnosti a důsledky vývoje technik lidského vylepšování a dalších inovativních technologií. Historie: Termín "transhumanismus" se poprvé objevil v roce 1957, ale jeho současný význam vznikl v osmdesátých letech ve Spojených státech, kde skupina vědců, umělců a futuristů začala organizovat hnutí transhumanistů. Centrálním tématem transhumanismu je víra v m ožnost, že lidé se mohou transformovat do bytostí s výrazně vylepšenými schopnostmi, čímž by dosáhli post-lidského stavu. Cíle: Cílem transhumanismu je využívat pokročilé technologie k zásadnímu zlepšení lidského života a odstranění limitujících faktorů. Toto hnutí zároveň zdůrazňuje kritické zkoumání etických otázek spojených s vývojem a použitím technologií lidského vylepšování. Kritika a Příznivci: Transhumanismus přitahuje jak příznivce, kteří ho označují za odvážné a ideální hnutí, tak i kritiky, kteří ho označují za "nejnebezpečnější ideologii na světě." Tyto názory reflektují diskusi o budoucnosti lidského druhu a etice spojené s radikálními technologickými změnami. H+ Magazine: Na konci roku 2008 začal vycházet online časopis H+ Magazine, který se zaměřuje na Transhumanistická témata a přináší diskusi o budoucnosti lidstva v kontextu technologického vývoje. Etika a Etická Hlediska: Transhumanisté se zabývají etickými otázkami spojenými s vylepšováním lidských schopností pomocí technologií. Oceňují výhody, ale také přemýšlí o rizicích a potřebě používat nové technologie s rozumem. Mnoho z nich se opírá o filozofický utilitarismus a politický liberalismus. V rámci etiky transhumanismu se objevuje kontrast k názorům kritiků označovaných jako biokonzervativci nebo bioluddité. Tito kritici zastávají názor, že 231 https://www.gnostica.cz/prokopska-skola/

morální zachování přírodních systémů je klíčové, což transhumanisté považují za překážku pokroku. Závěr: Transhumanistický Neo -Gnosticismus představuje nový a inovativní pohled na spojení Gnosticismu s Transhumanismem, zkoumaje možnosti vylepšení lidského života pomocí nových technologií a filozofických přístupů. Toto hnutí otevírá diskusi o etice, cílech a směřování lidské evoluce v kontextu moderního technologického vývoje.

∎

SVĚTOVÁ ASOCIACE TRANSHUMANISTŮ232 – ČASTO KLADENÉ OTÁZKY O

TRANSHUMANISMU:

Intelektuální a kulturní hnutí přijímající možnost a vhodnost principiálního zlepšení lidského života aplikovanými poznatky, obzvláště vyvíjením a širokým rozšířením technologií odstraňujících stárnutí a navýšení lidských intelektuálních, fyzických i psychických schopností. Věda o možnostech, příslibech a potencionálních nebezpečích technologií, které nám umožní překonat základní lidská omezení a související studium etických záležitostí spojených s vývojem a použitím takových technologií.

∎

MAX MORE, PRINCIPLES OF EXTROPY Transhumanismus je třída filozofií, které se snaží vést nás vstříc posthumánnímu stavu. Transhumanismus sdílí mnoho částí s humanismem, včetně úcty k rozumu a vědě, nutnosti pokroku a zhodnocování lidské (či transhumánní) existence v tomto životě. 232 Transhumanist Art – https://www.facebook.com/groups/142191705977037 ; Zdroj původních informací – humanityplus.org je nyní nedostupný zdroj/Source of original information – humanityplus.org is now unavailable

Transhumanismus se odlišuje od humanismu rozpoznáním a očekáváním radikálních změn povahy a možností našich životů pramenících z rozličných věd a technologií.

CÍLE

Teoretici a obhájci transhumanismu chtějí použít rozum, vědu a technologie k snížení chudoby, odstranění chorob, handicapů i podvýživy na celém světě. Transhumanismus se však vyznačuje svým zaměřením na aplikaci technologií k vylepšení lidského těla na úro vni jednotlivců. Mnoho příznivců vidí velký potenciál v budoucích technologiích a inovativních společenských systémech pro zlepšení kvality všeho života. Zároveň hledají způsob naplnění materiálních podmínek lidského života a právní i politické rovnoprávno sti odstraněním vývojových vad, které vznikají ve fázi plodu. Filozofové transhumanismu argumentují nejen existencí perfekcionistické etické povinnosti lidstva toužit po pokroku a zlepšení lidského bytí, ale také že pro lidství je možné a přínosné vstoupit do stavu transčlověka, kdy by lidé kontrolovali svoji vlastní evoluci. V takové fázi by byla přírodní evoluce nahrazena úmyslnou změnou. Někteří teoretici, jako například Raymond Kurzweil, si myslí, že tempo technologických vylepšení se zrychluje a že v příštích 50 letech mohou nastat nejen velmi radikální technologické pokroky, ale dokonce technologická singularita, které by mohly způsobit velmi fundamentální změny pro lidské bytosti. Transhumanisté, kteří předpovídají masivní technologické změny, si obecně myslí, že jsou potřebné, ačkoli někteří z nich se také obávají možných rizik spojených s extrémně rychlým pokrokem a snaží se navrhnout, jak zaručit, aby byly vznikající technologie použity rozumně. Například Bostrom napsal rozsáhlý rozbor týkající se existenciálních rizik lidské prosperity v budoucnosti, včetně nebezpečí, která by mohla vzniknout kvůli novým technologiím.

∎

ETICKÉ HLEDISKO Transhumanisté se zabývají otázkou pochopení a zhodnocení možností překračování biologických omezení s pomocí mnoha oborů lidského poznání. Spoléhají přitom na futurologii a širokou řadu etických oborů, jako např. bioetiku, infoetiku, nanoetiku, neuroetiku, roboetiku a technoetiku. Většinou zastávají hledisko filozofického utilitarismu, společenského progresivismu a politického i ekonomického liberalismu. Na rozdíl od mnoha filozofů, sociálních kritiků a aktivistů, kteří považují za morální zachování přírodních systémů, transhumanisté považují již samotný koncept „přírodnosti“ za přinejlepším problematický a v nejhorším případě za překážku pokroku. Ruku v r uce s tímto názorem označují obhájci transhumanismu své kritiky, jak na straně politické pravice, tak i levice, jako biokonzervativce či bioluddity. Druhý zmíněný termín je odvozen od proti-industrializačního hnutí z Velké Británie 19. století, které protestovalo proti nahrazení lidské práce stroji.

∎

OPONENT VŠECH GNOSTICKÝCH ŠKOL – BIBLICKÝ DEMIURGISMUS Biblický Demiurgismus je klíčovým termínem v rámci mého studia Neo - Gnosticismu a otevírá prostor pro zkoumání rozdílů mezi Starým a Novým zákonem, zejména v kontextu pohledu na Boha. Mé úvahy ohledně této problematiky zdůrazňují hlubokou osobní reflexi a o dhalují vnímanou nesmiřitelnost mezi dvěma aspekty Božství.

HLAVNÍ BODY:

∎

Propast mezi Bohem Starého a Nového zákona: Identifikuji propast mezi Starozákonním Bohem (Jahve – JHVH – Demiurg) a Bohem Nového zákona (Otec Ježíše Krista). Tato propast je vnímána jako nekonečně nesmiřitelná a hluboká, což poukazuje na rozporuplnost vnímání Boha v biblických textech.

∎

Biblický Demiurgismus jako klíčový termín: Zavádím termín “Biblický Demiurgismus” jako vhodný pro popis gnostických názorů na Boha v biblickém kontextu. Tím vytvářím spojení mezi gnostickým přesvědčením a rozdílnými představami o Bohu v Starém a Novém zákoně.

∎

Chybovost Starého zákona: Nastoluji téma extrémní chybovosti Starého zákona, což ukazuje na mou kritickou reflexi nad obsahem Starozákonních textů a možnými nesrovnalostmi nebo etickými otázkami spojenými s obrazem Boha v těchto textech.

∎

Rozdíly mezi Starým a Novým zákonem: Rozvíjím myšlenku, že Nový zákon, zejména prostřednictvím postavy Ježíše Krista, přináší odlišný obraz Boha, který je více spojen s láskou, milosrdenstvím a vyšším duchovním učením. Toto srovnání zdůrazňuje transformaci vnímání Božství.

∎

Dekonstrukce a Neo -Gnosticismus: Odkazuji na proces dekonstrukce náboženství a jeho význam v rámci mého vývoje směrem k Neo -Gnosticismu. Tato dekonstrukce je vnímána jako nezbytný krok při hledání hlubšího porozumění víře a duchovnosti.

∎

Otevřená teologie Neo-Gnosticismu: Zmiňuji koncept “Otevřené teologie” v rámci Neo-Gnosticismu, který klade důraz na individuální cestu každého jednotlivce k Bohu. Tato otevřenost k různým cestám a poznáním reflektuje gnostické učení o Božím jednotlivém oslovení.

∎

Biblický Demiurgismus – vysvětlení pojmu: Vysvětlení pojmu “Biblický Demiurgismus” otevírá zajímavou perspektivu na diskusi o gnostických pohledech v rámci biblického kontextu. Michael Williams, autor knihy “Rethinking Gnosticism,” navrhuje použití tohoto konkrétního termínu místo obecnějšího pojmu “gnosticismus.” Tato myšlenka, jak zmiňuji, sice není plně přijímána, ale já sama nacházím v této formulaci silný výraz.

∎

Klíčové body: Alternativa k “Gnosticismu” : Zastávám názor Michaela Williamse, který nabízí “Biblický Demiurgismus” jako alternativu k termínu “gnosticismus.” Tím se zdůrazňuje přímé spojení s biblickými texty a jejich vlivem na gnostické myšlení.

∎

Život vlastním životem: Poznamenávám, že myšlenka “Biblického Demiurgismu” žije svým vlastním životem, což může naznačovat na rozmanitost výkladu a aplikace tohoto termínu v rámci různých perspektiv.

∎

Střet s “biblickou zdí” : Vyjadřuji osobní pocity střetu s “biblickou zdí” po přijetí této myšlenky. To poukazuje na konfliktní charakter diskusí o náboženství a spirituality, zejména pokud jsou zpochybňovány konvenční víry.

∎

Očekávání konfliktu s ortodoxií: Anticipuji možnost konfliktu s ortodoxními věřícími, kteří by mohli vnímat tuto perspektivu jako útok na jejich víru. Tento předpoklad reflektuje citlivost tématu a závěry vyplývající z náboženských debat.

∎

Paralela k případu S. Rushdieho: Přirovnávám situaci k případu Salmanu Rushdiemu, což ilustruje, jak odhalení či zpochybnění náboženských dogmat může vyvolat ostré reakce a konflikty.

∎

Neomylnost a “Velká lež”: Kritizuji přesvědčení o neomylnosti Svatých textů, označujíc je za “Velkou lež.” Tato kritika podkopává absolutismus v interpretaci náboženských textů a zdůrazňuje potřebu otevřené diskuse.

KRITICKÁ POZNÁMKA K NOVÉMU ZÁKONU:

Nový zákon se od Starého zákona liší v mnoha jednotlivostech, ale sám je také znečištěn a postaven ne zcela na náboženské zkušenosti s Ježíšem Kristem, ale spíše byl, podle všech smutných a přímých ukazatelů, vytvořen na politickou objednávku Římské říše. Nový zákon tedy prezentuje Římského, uměle (přesně podle předem daných parametrů) sestaveného Ježíše Krista, který má v hlavě starozákonní biblický Šem ha -meforaš (proto ta extrémní závislost na Starozákonních spisech a předpovědích proroků o mesiáši) 233. I přesto, že politicky byl Nový zákon sestaven Římskou Vlčí církví dle extrémně pečlivého výběru ortodoxnímu Novozákonismu, danému ortodoxitou Římské Vlčí církve, tak stejně do něj pronikly gnostické myšlenky, které Neo -Gnostik při pečlivém průzkumu na ne přátelské půdě pozná, jako pozná myšlenky, které byly objeveny v nalezených apokryfních křesťanských; a křesťansko - gnostických textech v Nag Hammádí, a v Qumránu, a o nichž se v křesťanských ortodoxních církvích nemluví a nestudují se, protože už jsou před em (bez přečtení) označeny za kacířské. Nezažil jsem za 22 let, kdy jsem byl v ortodoxní protestantské církvi nikdy jakoukoliv zmínku o apokryfech – téma bylo prostě Tabu, ale jen díky svému kazateli jsem se dostal k Tomášovu evangeliu, a tím se mi otevřel celý gnostický svět a také jsem našel, už netuším, kde nádhernou knihou Píseň o Perle (Píseň o perle je součástí apokryfních Skutků Tomášových). A pak hlavně knihu Evangelium neznámého Boha234, od českého autora a Gnostika pana Mgr. Jana Kozáka. Oči byly otevřeny, mlha se vytratila a gnóze povstala v plné síle, a už se nedalo jít nikdy zpět do falešné a nepřátelské ortodoxie. Neo-Gnosticismus je pro mě nejen soubor gnostických myšlenek, ke kterým jsem dospěl a) přímou (stále probíhající) převýchovou a doplňováním znalostí a b) tím, že jsem prošel přímou gnózí – nevěřím, protože vím. 233 Tato myšlenka pochází z přednášek pana Mgr. Jana Kozáka – nakladatelství BIBLIOTHECA GNOSTICA - https://www.gnostica.cz/ 234 Zdroj: https://samanskecesty.wordpress.com/2022/01/19/uroboros-zdroj-informace-c-11-mgr- jan-kozak-prokopska-skola-indoevropske-tradice-bibliotheca-gnostica-clanek-nauka-gnostiku-copyright/

Mé osobní pojetí Neo -Gnosticismu je podrobně popsáno zde – Uroboros: [2] Sbírka moudrosti – Boží perly I – XXIX. Verze 2.0 235 V této knize bude uvedena nejaktuálnější verze. Neognosticismus je také skutečnou gnostickou odpovědí na naši dobu – neognostik, pokud jím chce skutečně být, musí respektovat vědu a být plně oddán tomu, že vše zkoumá a provádí svou sebereflexi skepticky, věcně kriticky, a v okamžiku, kdy se zmýlí, začne okamžitě pracovat na chybě, na kterou buď sám přišel, nebo měl to štěstí, že potkal skutečného věcného kritika, který ho posunul v jeho poznání dál Jako neognostik se řídím zásadou – otevřená teologie: Neo-Gnostická teologie je na cestě a pochybnost je matkou všech ctností. Každý se učí postupně – rozlišuje se pouze úroveň poznání – což je vztah člověka k Bohu. Každý vztah k Božskému je u člověka jedinečný, zároveň platí gnostické pravidlo, že Božské ke každému promlouvá tisíci způsoby a tisíci možnými cestami podle svého dokonalého uvážení v pravý čas, ti, kdo v toto Božské nevěří, se často snaží druhého člověka násilně indoktrinovat. Z tohoto pravidl a tedy vyplývá, že každý člen společenství je odpovědný sám sobě i Božství za kvalitu své cesty. Ve společenství či komunitě neexistuje žádný dozorce ani inkvizitor jakéhokoli druhu dohlížející na pravou a neomylnou nauku. Dekonstrukce je stav, kdy opouštíte systém náboženského myšlení (ve kterém jste vyrostli, nebo jste si ho dobrovolně zvolili), protože se dostanete do fáze osobního vystřízlivění a rozkladu z nauk a praxe náboženství, či spirituality ve které jste se dlouho nacházeli, a nyní už Vám nedává jeho část (nebo celek) smysl. Dekonstrukce je důležitá, ale nesmíte ji zmařit.

VYHODNOCENÍ: KRITICKÁ POZNÁMKA K NOVÉMU ZÁKONU

Moje kritická poznámka k Novému zákonu odráží hlubokou reflexi nad náboženskými texty, jejich vznikem a vlivem na formování víry. Následují klíčové body z mého vyjádření:

∎

Politický Kontext Vzniku Nového Zákona: Poukazuji na to, že Nový zákon byl vytvořen na politickou objednávku Římské říše. Zdůrazňuji, že mnohé jeho prvky byly formovány z politických důvodů, což může ovlivnit jeho náboženskou legitimitu.

∎

Závislost na Starozákonních Textech: Vyzdvihuji silnou závislost Nového zákona na starozákonních spisech a předpovědích proroků o mesiáši. To naznačuje pokračující spojení mezi oběma částmi Bible.

∎

Pronikání Gnostických Myšlenek: Konstatuji, že do Nového zákona pronikly gnostické myšlenky. Toto je pozoruhodné, protože gnosticismus byl někdy vnímán jako protipól k ortodoxnímu křesťanství.

∎

Nalezení Apokryfních Textů: Sdílím svou zkušenost s objevováním apokryfních textů, zejména Tomášova evangelia a Písně o Perle. Tyto texty mi otevřely nový pohled na gnostickou tradici. 235 Zdroj: https://gnosticcommunity.wordpress.com/2022/07/30/uroboros-2-collection-of- wisdom-gods-pearls-i-xxix-version-2-0-copyright/

∎

Otevřená Teologie a Sebereflexe: Popisuji své přístupy jako “otevřenou teologii,” kde pochybnost hraje klíčovou roli. Také zdůrazňuji význam sebereflexe a kritického myšlení v cestě k poznání.

∎

Neo-Gnosticismus jako Odpověď na Současnou Dobu: Definuji Neo - Gnosticismus nejen jako soubor myšlenek, ale jako odpověď na současnou dobu. Pracuji stále s významem respektu k vědě a neustálého zkoumání v gnostickém přístupu.

∎

Dekonstrukce Náboženského Myšlení: Prověřuji význam dekonstrukce, kdy opouštím náboženské myšlení a hledám nové perspektivy. Zároveň zdůrazňuji opatrnost při tomto procesu.