(NEJEN) GNOSTICKÁ HNUTÍ | Chodníček poznání

[10] (NEJEN) GNOSTICKÁ HNUTÍ

MIMO GNOSTICISMUS

Markionité byli stoupenci Markióna ze Sinopé, významného gnostického učitele, který žil ve 2. století n.l. Zastávali svébytné názory, které je odlišovaly od hlavního proudu křesťanství a ostatních gnostických skupin. Nehlásili se ke Gnosticismu, ač měli docela dost podobných prvků, ale změny jsou v detailech, a ty změny jsou velice zajímavé.

Radikální dualismus: Markiónovi zastávali radikální dualistický pohled na Boha. Věřili v existenci dvou oddělených a protikladných božstev. Prvním byl Bůh Nového zákona, který se vyznačuje milosrdenstvím a láskou a kterého Markion považoval za pravého Boha. Druhým byl Bůh Starého zákona, v gnostickém myšlení často ztotožňovaný s Demi urgem, kterého považovali za nižší, falešné božstvo a stvořitele hmotného světa. Markion zdůrazňoval neslučitelnost Starého a Nového zákona. PRAXE MARKIONITY VE 21. STOLETÍ/NÁSLEDOVNÍK MARKIÓNA ZE SINOPÉ Jmenuji se Edson Gomes99, jsem Brazilec, je mi 65 let, žiji v Peruíbe – Brazílie. Mám nedokončené středoškolské a vysokoškolské vzdělání v oboru strojní technologie. Jasně říkám, že nemám žádný akademický kurz teologie, za což jsem vděčný, protože kdybych ho měl, možná bych dnes nebyl následovníkem Markióna ze Sinopé, ale spíše teologem, který by pomáhal hájit nauku patristiky. Předtím, než jsem poznal Marcionismus, jsem byl pastorem zde v Brazílii v United Pentecostal Church/ Sjednocené letniční církvi se sídlem v USA po dobu asi 20 let. Poté, co jsem nesouhlasil s mnoha částmi doktríny této služby, jsem začal malou službu, ale stále se stávající doktrínou, nyní ano, ale bez vybírání desátků, bez přivádění dětí. Snažil jsem se ve své církvi nedělat žádné židovské rituály, protože jsem věřil, že konec zákona je Ježíš Kristus a byl jsem již pevně přesvědčen, že Bůh Starého zákona a Bůh Nového zákona nebudou jedna a tatáž osoba, a Ježíš mi již kladl několik otázek o protikladu mezi těmito dvěma bohy se známými a v debatách. Během tohoto období mi byla darována kniha Jehova falešný Bůh od zesnulého brazilského pastora, který vytvořil protiklad mezi Bohem Starého zákona a Nového zákona, přijal jsem si myšlenku této knihy, protože byla v souladu s myšlenkami, které jsem již měl, a dobře jsem ji sloužil. Tehdy jsem se vzdálil vnitřně od církve svého vlastního tajemství, protože jsem si chtěl být jistý tím, čemu věřím, a myslel jsem si, že je lepší nepředávat doktrínu, kterou jsem si nebyl 100% jistý a která nastolovala velmi kontroverzní témata. Bylo těžké to přijmout, a tak jsem začal studovat toto téma sám, dokud jsem se nerozhodl obhájit tuto tezi v několika diskusních skupinách, abych ověřil své znalosti, ale uvědomil jsem si, že tato teze má nedostatky, protože jak kniha 99 Dnes mám kanál na You Tube https://www.youtube.com/watch?v=h_Wa2I5TYAk mám Marcionitskou bibli a prodávám ji fyzicky a dávám PDF zdarma každému, kdo o ni stojí. Odkaz: https://shre.ink/kvyE

Jehova, falešný Bůh, tak já, jsme také stále věřili v neomylnost této Bible, takže moji oponenti v debatách oponovali mé doktríně o Jehovovi, falešného Boha pomocí samotné Bible. Dám vám příklady

Když Ježíš mluvil, nikdy neřekl, že Jehova je jeho Otec, představili mě; Bible; ČEP; Jan 2,16 A prodavačům holubů poručil: „Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!“ Bible; ČEP; Skutky 3:13 – 14: Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky.

Když jsem v debatách řekl, že starozákonní proroci neznají Otce, okamžitě to zveřejnili. Bible; ČEP; Židům 1,1 Bůh, který v dávných dobách a mnoha způsoby mluvil k otcům ústy proroků, mluvil k nám v těchto posledních dnech skrze svého Syna. Ve své tezi, že Jehova je falešný Bůh, mi nebylo jasné, odkud pochází Ježíšův Otec, myslel jsem si, že Ježíšův Otec je stvořitelem tohoto světa a že Jehova je anděl, který se bouří z nebe a snaží se uzurpovat místo Boha, Ježíšova Otce. Měl jsem mnoho pochybností, že i když jsem psal autorovi knihy, neviděl jsem, že by mé pochybnosti byly vyřešeny jeho odpověďmi. I když jsem hodně věřil, že kážu pravou doktrínu, něco mi chybělo, aby mé debaty překonaly, a to mít odpovědi na verše, které jsem zveřejnil výše. Až jednoho dne mě můj brazilský přítel Eduardo, který byl Gnostik a líbily se mu mé příspěvky, představil Američanovi Adrianu Cozadovi a ten mě vzal do své skupiny a představil mi Marcionismus a Gnosticismus, skupinu, ve které zveřejňuji křesťanské teze Markionitů, více v dřívější verzi, v této skupině jsem skončil v kontaktu s Danielem J. Maharem, který velmi elegantně reagoval na mé příspěvky a také jsem objevil Melissu Cutlerovou a její výborný web, který stále denně navštěvuji. Adrian Cozad byl můj učitel, protože svou trpělivostí odpověděl na všechny mé pochybnosti způsobem, který jsem nikdy předtím neviděl, zamiloval jsem se do Marcionismu, dokonce jsem chtěl založit Markionitský kostel v Brazílii, řekl jsem Adrianovi o svém nápadu, řekl mi pomoc v Brazílii a být biskupem v marcionitské církvi v Brazílii, málem souhlasil, ale bohužel to stále nefungovalo, a tak jsem ho přesvědčil, aby mi pomohl znovu vybudovat Marcionitskou Bibli zde v Brazílii a on mi hodně pomohl ve všech smě rech, protože byl rekonstruktérem deseti Pavlových epištol z brazilské Marcionitské Bible a Evangelia Páně a Marcionského mýtu, použil jsem práci Daniela J. Mahara k zahrnutí do naší rekonstrukce a dalších témat našeho Použil jsem materiál z internetu, např. webové stránky100 100 www.gnosis.org

To je to, co mohu v tuto chvíli udělat, protože jsem finančně velmi slabý, chtěl bych mít fyzickou Marcionitskou církev v Brazílii nebo pokročit v propagandě Marcionismu v mé zemi, protože nyní mám pouze záměr, chybí mi kapitál na investování.

FACEBOOK101 MARCIONITE CHRISTIANITY

Dnes jsem vyhlášeným Markionitou, protože je jen málo těch, kteří se hlásí k Marcionismu, znám jen Adriana Cozada, ostatní by byli učenci na Marcionismus. Abych to uzavřel, dnes se považuji za neporazitelného v debatě o Chrestosu a Paulovi, díky této americké skupině na Facebooku, když jsem začal propagovat Marcionismus v Brazílii, před 8 lety o tomto tématu nikdo nevěděl, díky Chrestosu dnes máme spoustu li dí, kteří zveřejňují videa a materiály o Marcionismu, ale již nyní jsou považovány za hrozbu pro náboženskou víru, posty kontrapunkty proti Marcionismu. Málokdy se setkáte s kanálem nebo příspěvkem, který by vychvaloval Markiona de Sinopé a jeho dílo.

DALŠÍ INFORMACE:

Odmítnutí Starého zákona: Ústředním bodem markionovské teologie bylo úplné odmítnutí Starého zákona. Věřili, že Starý zákon představuje Boha hmotného světa a že jeho učení je neslučitelné s poselstvím Ježíše Krista. V důsledku toho odmítali všechna starozákonní písma a jakékoli spojení s Bohem Starého zákona.

Marcionovo evangelium: Marcion vytvořil vlastní verzi evangelia, známou jako "Marcionovo evangelium". Toto evangelium obsahovalo vybrané pasáže z Lukášova evangelia a některých Pavlových listů, které byly upraveny tak, aby z nich byly odstraněny odkazy na Starý zákon a zdůrazněno učení o Bohu lásky a milosti.

Spása skrze milost: Marcionité zdůrazňovali spasení skrze milost, nikoli skrze legalistické dodržování náboženských zákonů a rituálů. Věřili, že spása je dostupná pouze skrze víru v Boha Nového zákona a jeho poselství milosti a odpuštění.

Odmítání materiálního světa: Marcionité zastávali negativní názor na materiální svět, který spojovali s Bohem Starého zákona. Věřili, že fyzická říše byla stvořena Demiurgem a je ze své podstaty zlá.

Duchovní dualismus: Marcionité sice odmítali materiální svět, ale zároveň vyznávali určitou formu duchovního dualismu a rozlišovali mezi duchovní říší spojenou s Bohem Nového zákona a hmotnou říší stvořenou Demiurgem.

Odmítání Judaismu: Marcion a jeho následovníci Judaismus důrazně odmítali a považovali ho za náboženství zakořeněné v legalismu a uctívání Demiurga. Křesťanství v jejich pojetí považovali za odlišnou a od Judaismu oddělenou víru. 101 Marcionite Christianity - https://www.facebook.com/groups/558817147812600

Církevní organizace: Markión založil vlastní křesťanské obce, které byly odděleny od hlavních křesťanských sborů. Tato společenství se držela markionovské víry a praxe. Ačkoli byl markionismus ve své době významným hnutím, byl nakonec ranou křesťanskou církví považován za kacířský a v hlavní křesťanské tradici nepřežil. Nicméně Markionovy myšlenky a vliv zanechaly trvalý vliv na raně křesťanské diskuse o vztahu mezi Starým a Novým zákonem a o Boží podstatě.

[REÁLNÁ OBNOVA VE 21. STOLETÍ]102 - Marcionite Church of Christ Jak může vypadat obrození Markionitské křesťanské církve ve 21. století 103 Vám chci předložit z internetového příspěvku pana Edsona Gomeze, který si vzal na svá bedra, jak představit návrat k učení Markióna ze Sinopé pro 21. století. Informace v tomto vyznání víry, je vytvořena pro 21. století a zahrnuje jiný markionitský pohled na spasitele Ježíše Krista (čtěte proto velice pečlivě, každá maličkost je důležitá).

CO ZNAMENÁ BÝT MARKIONOVSKÝM KŘESŤANEM VE 21. STOLETÍ? Odpověď: V prvé řadě jsou Markionovi Křesťané Ti, jejichž apoštolem byl primárně Pavel – apoštol poslaný Bohem k Pohanům (byli vyučeni/dostali se k radostné zprávě Evangelia od apoštola Pavla). Tito Markionovi Křesťané byli od počátku v přímém rozporu s Židovskými Křesťany, protože nedodržovali zákony Židovské víry (neznali je, žili do předání Evangelia jiným způsobem života), kterou se řídila většina Židovských Křesťanů. Další důležitou poznámkou je, že Markionité nevěřili jen, že Ježíš je "Kristus" (Mesiá š) výhradně jen pro Židy, ale že je Spasitelem celého lidstva (a tedy Bůh přišel zachránit všechny lidi – Židy i Pohany bez výjimky). Ježíš se v jejich pochopení nazýval "Chrestos" (nikoli Kristus), což znamená "dobrotivý," jediný syn neviditelného Boha. Název "markionitský" pochází od Markióna ze Sinopé, který byl Pavlovým biskupem a který vytvořil první Bibli (kánon Písma) kolem roku 120 n. l., tedy dlouho předtím, než katolická církev vytvořila svou Bibli v roce 367 n. l. Skládala se z evangelia zvaného Evangelium Páně a deseti Pavlových listů104. Pro Markionitu tedy existují dva bohové a dva světy, tj. svět hmoty a svět duchů.

BYL KRISTŮV OTEC (CHRESTOS) TENTÝŽ BŮH, KTERÝ DAL ZÁKONY NA

SINAJI?

Odpověď: Ježíšův zákoník byl zřízen v době, kdy byl svatý Mojžíš: Jeden by byl Bůh, který stvořil hmotu, kterou známe, a druhý by byl univerzální nadřazený Bůh, který žije na nebesích a nazývá se Pleroma.

BYL TENTO BŮH OTEC CHRESTOS ZNÁMÝ ŽIDŮM, NEBO LIDSTVU? Odpověď: Ne, předtím, než Chrestos přišel na svět, nebyl jeho otec znám, viz jeho výroky, které přispívají k této tezi Jan 1,18: "Boha nikdy nikdo neviděl. Jednorozený Syn, který je v lůně Otce, ho dal poznat." Jan 5,57: "A Otec, který mě poslal, sám o mně vydal svědectví. Nikdy jste neslyšeli jeho hlas ani neviděli jeho zjevení;" 102 Zdroj: Facebook – AUTOR: EDSON GOMEZ – CO ZNAMENÁ BÝT MARCIONITEM A ČEMU VĚŘÍME? - TÉMA: DVA RŮZNÍ BOHOVÉ; do českého jazyka přeložil a opravil, upřesnil pro český slovosled autor knihy. 103 Marcionite Church of Christ - https://marcionitechurchofchrist.org/ 104 Ke stažení na https://marcionitechurchofchrist.org/

Matouš 11,28: " Nikdo nezná Syna než Otec a nikdo nezná Otce než Syn a ten, komu ho chce Syn zjevit."

JESTLIŽE CHRESTŮV OTEC NENÍ BŮH ZE SINAJE, KDO TEDY JE A ODKUD JE? Chrestos a jeho Otec jsou z jiného světa, viz to, co řekl Chrestos: Jan 8,23: Řekl jim: "Vy jste zdola, já jsem shora; vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa. Jan 18:36: Ježíš mu řekl: "Mé království není z tohoto světa. Kdyby bylo, moji služebníci by bojovali, aby mě Židé nezatkli." 1. Timoteovi 6,18: On jediný je nesmrtelný a přebývá v nedosažitelném světle, kterého nikdo neviděl ani vidět nemůže."

NENÍ NEBE, ODKUD PŘIŠEL CHRESTOS, STEJNÉ NEBE, KDE ŽIJE JEHOVA A

JEHO ANDĚLÉ?

Odpověď: Není to totéž nebe, Jehova a jeho andělé přebývají v nebi hmoty a Chrestos a jeho otec obývají nebe nebes, což je Pleroma, příbytky duchů světla. Jan 3,13: "Nikdo nikdy nevystoupil do nebe kromě toho, který přišel z nebe, Syna člověka, který je v nebi." Jan 3,19: "A toto je odsouzení: že světlo přišlo na svět, ale lidé si raději zamilovali tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé." Efezanům 4: "Světlo je světlo. 9 a 10 (Co znamená "vystoupil", když ne to, že také sestoupil do hlubin země? Ten, který sestoupil, je tentýž, který vystoupil nad všechna nebesa, aby naplnil všechno)."

STVOŘIL TENTO SVĚT CHRESTŮV OTEC? Odpověď: Ne, stvořitelem hmoty byl Jehova a jeho andělé. Jehova je Bohem lidského těla. Jeremiáš 32:27 "Hle, já jsem Jehova, Bůh všeho těla; je pro mě něco příliš těžké?" Jehova stvořil nebe a zemi s pomocí svých andělů Izajáš 45:12: "Já jsem stvořil zemi a stvořil jsem na ní člověka, já jsem to udělal, mé ruce roztáhly nebesa a všem jejich vojskům jsem dal rozkazy." Chrestův Otec není Bůh těla, ale Bůh duchů. Židům 12,8 a 9: "Jste-li však bez vedení, na němž se všichni stali účastnými, pak nejste legitimní děti, ale bastardi. Kromě toho jsme měli své lidské rodiče, kteří nás vychovávali, a my jsme si jich vážili. Oč více jsme povinni veškerou poslušností Otci duchů, abychom mohli žít!"

KDO BY TEDY BYL PRAVÝM BOHEM, JEHOVA, NEBO OTEC CHRESTOS? Odpověď: Kdo by byl Chrestos? Pro Chresta byl pravým Bohem jeho Otec, kterého Židé neznali. Jan 7,28: "Když Ježíš učil na chrámovém nádvoří, zvolal: "Ano, vy mě znáte a víte, odkud pocházím. Nejsem tu sám od sebe, ale ten, který mě poslal, je pravý. Vy ho však neznáte." Jan 6,32 a 33: Ježíš jim řekl: "Říkám vám pravdu: Nebyl to Mojžíš, kdo vám dal chléb z nebe, ale můj Otec je ten, kdo vám dává pravý chléb z nebe. Boží chléb je totiž ten, který sestoupil z nebe a dává světu život." Jan 17:3: " To je věčný život: aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a Ježíše Krista, kterého jsi poslal." Chrestos říká, že Bůh Židů je ďábel, není to pravý Bůh Jan 8,44: "Patříte svému otci, ďáblu, a chcete plnit jeho přání. On byl od počátku vrah a nedržel se pravdy, neboť v něm není pravda. Když lže, mluví svým jazykem, neboť je lhář a otec lži." Galatským 4,7 a 8: " Proto už nejsi služebníkem, ale synem, a je -li synem, bude i dědicem skrze Boha. Tehdy jste ovšem, aniž jste poznali Boha, byli v otroctví těch, kteří od přirozenosti nejsou bohy. " 1 Korintským 8. 4 až 6: " Když tedy jde o pojídání modlářských obětí, víme, že na světě není modla a že kromě ní není žádný jiný Bůh. Ačkoli jsou sice ti, kdo se nazývají bohy, ať už na nebi nebo na zemi, jako je mnoho bohů a mnoho pánů, ale pro nás je jeden Bůh Otec, od něhož je v šechno a my pro něho, a jeden Pán Ježíš Kristus, pro něhož je všechno a my pro něho."

BYLI CHRESTOS I JEHO OTEC POSTAVAMI ZE STARÉHO ZÁKONA, NEBO JE

PROROKOVALI STAROZÁKONNÍ PROROCI?

Odpověď: Chrestos je zjevením, které se vztahuje na Krista: Chrestos ani jeho otec nebyli starozákonním prorokům známi. Chrestos říká, že zákony a proroci prorokovali jen do Jana Křtitele, pokud je Chrestos po Janu Křtiteli, není prorokován starozákonními proroky Lukáš 16,16: " Zákon a proroci hlásali až do Jana; od té doby se hlásá Boží království a každý do něj vstupuje násilím. " Jan 5,34/36 a 37: "Já však nepřijímám svědectví od člověka, ale říkám to, abyste byli spaseni. Já však mám větší svědectví než Jan, protože skutky, které mi Otec dal konat, tytéž skutky, které konám já, svědčí o mně, že mě Otec poslal. A Otec, který mě poslal, sám o mně vydal svědectví."

Lukáš 10,22: Obrátil se ke svým učedníkům a řekl: "Všechno mi bylo odevzdáno mým Otcem a nikdo neví, kdo je Syn, kromě Otce, a kdo je Otec, kromě Syna, a kdo je ten, komu Syn zjevil. on."

DEFINICE DVOU BOHŮ: JEDNOHO NÁBOŽENSKÉHO A DRUHÉHO MARKIONITSKÉHO. Od náboženských: Existuje Bůh, stvořitel a tvůrce všeho, v něhož věřím, a jeho Slovo, jeho podstata, je dokonce spoluvěčné. Jeho Slovo v pravý čas přijalo lidskou přirozenost skrze Pannu Marii, narodilo se jako člověk, bylo ukřižováno a také vstalo z mrtvých. Stejně tak věřím i v Ducha svatého, který je věčný Otec a Syn. Od Markionitů: Prohlašuji, že existují tři principy: Jeden Bůh, Otec Kristův, je Dobro, druhý Stvořitel a třetí Zlo. A vpravdě, dobrý Bůh není ani Stvořitel, ani Zlý, ani rozdavatel, a ani zde není zakladatelem tohoto světa. On je z jiného světa, to jest Bůh do té doby neznámý, jenž nám byl zjeven teprve skrze kázání Chrestovo. Tento svět patří Jehovovi, zemi dal vládnout jeden z jeho synů, ďábel, kníže tohoto světa, Zlý, proto se říká, že tento svět leží ve Zlém.

10)

PROČ CHRESTOS PŘIŠEL DO JEHOVOVA SVĚTA, KDYŽ PŘEDPOKLÁDÁ, ŽE

OBYVATELÉ TOHOTO SVĚTA NEPOCHÁZEJÍ Z JEHO STVOŘENÍ?

Odpověď: Chrestos byl poslán na svět, aby nás vyvedl z jurisdikce temnoty, před příchodem Chresta bylo lidstvo uvězněno, v rukou mocností, autorit a archontů, kteří nás stvořili, viz to, co je řečeno Deuteronomium 32,39: "Pohleď, že teď jsem jediný, já sám. Není jiného Boha než mne. Já způsobuji smrt a já způsobuji život, já zraňuji a já uzdravuji, a nikdo není schopen zbavit mé ruky. " Římanům 8,19 až 22: "Stvořená příroda s velkým očekáváním čeká na zjevení Božích dětí. Byla totiž podrobena neužitečnosti ne z vlastního rozhodnutí, ale z vůle toho, kdo ji podrobil, v naději, že sama stvořená příroda bude vysvobozena z otroctví rozkladu, v němž se nachází, a přijme slavnou svobodu Božích dětí. Víme, že celá stvořená příroda i nyní sténá jako v porodních bolestech." Ve skutečnosti, jak říká Pavel, nás Chrestos vykoupil od stvořitele tohoto světa a dal nám možnost mít věčný život v nebi, v příbytku svého Otce, a vzal nás z tohoto chvějícího se světa. POKUS O OBNOVU MARKIONITSKÉ CÍRKVE VE 21.

STOLETÍ

Marcionitská církev Kristova Místo zrodu první křesťanské Bible.

Domov nejstaršího nápisu se jménem Ježíše Krista. Tvůrci nejstaršího křesťanského zpěvníku. K dispozici jsou základní prameny Markionitské církve https://marcionitechurchofchrist.org/

EVANGELICON

THE GOSPEL OF THE LORD JESUS CHRIST

AS TRANSCRIBED BY MARCION OF SINOPE IN 130 A.D https://marcionitechurchofchrist.org/evangelicon/

THE TESTAMENTUM

THE FIRST CHRISTIAN HOLY BIBLE ORIGINAL

SCRIPTURES

COMPILED & TRANSCRIBED BY MARCION OF SINOPE

IN 130 A.D.

THE TESTAMENTUM105

105 https://marcionitechurchofchrist.org/wp-content/uploads/2023/10/The-Testamentum- Marcionite-Church-KJV-Antilogomenon-Gospel-Harmony.pdf

Manicheismus [byl] a je i nyní 106 náboženský a filozofický systém, který založil prorok Mani ve 3. století n.l. Jednalo se o synkretický věroučný systém, který čerpal z různých náboženských tradic, včetně Zoroastrismu, Křesťanství, Buddhismu a dalších gnostických vlivů.

Dualismus: Manicheismus se vyznačuje silným dualistickým světonázorem, v němž se ostře vymezují síly dobra a zla. Vesmír je bojištěm mezi silami světla (dobra) a temnoty (zla). Tento dualismus je ústředním bodem manichejské kosmologie.

Kosmický boj: Manichejci věřili v probíhající kosmickou bitvu mezi silami světla a temnoty. Síly světla jsou reprezentovány Královstvím světla, které je spojováno s Bohem, zatímco síly temnoty jsou spojovány s Královstvím temnoty, které vede postava podobná démonovi, často označovaná jako Kníže temnoty nebo Archont.

Božská říše: V manichejské kosmologii existuje transcendentní božská říše, která je zcela duchovní a představuje říši světla, dobra a dokonalosti. Tato říše je spojována s Bohem.

Hmotný svět: Hmotný svět je naproti tomu považován za říši temnoty a zla. Je spojován s knížetem temnoty a archonty. Manichejci věřili, že hmotný svět byl stvořen působením sil temnoty.

Lidské duše: Manicheismus učil, že lidské duše jsou božské jiskry uvězněné v hmotném světě. Tyto božské jiskry pocházejí z Království světla a uvízly ve fyzických tělech.

Spása: V manicheismu je konečným cílem spása a osvobození těchto božských jisker z hmotného světa a jejich návrat do božské říše. Spásy se dosahuje prostřednictvím poznání (gnóze) a etického života, jakož i dodržováním manichejských rituálů a praktik.

Manicheismus měl tři hlavní pilíře: Živou církev, Vyvolené a Posluchače. Živou církev tvořili duchovní vůdci, kteří poskytovali vedení. Vyvolení byli ti, kteří se plně oddali náboženskému životu a usilovali o duchovní osvobození. Posluchači, větší skupina, byli méně oddaní, ale stále se řídili manichejským učením.

Půst a askeze: Manichejci praktikovali půst a askezi jako prostředek očisty duše a minimalizace připoutanosti k hmotnému světu. 106 MANICHEISMUS NYNÍ ZAŽÍVÁ OBNOVU – VÍCE INFORMACÍ DÁLE V PŘEDPOSLEDNÍ KAPITOLE

KNIHY

Reinkarnace: Manicheismus vyučoval koncepci reinkarnace, kdy duše prochází několika životy, dokud nedosáhne osvobození.

Písma: Mání sepsal několik spisů, včetně "Šabuhraganu", "Knihy obrů" a "Živého evangelia", které jeho stoupenci považovali za posvátné texty. Manicheismus měl významné stoupence v různých částech světa, včetně Římské říše, Persie a Střední Asie, a ovlivnil vývoj dalších náboženských a filozofických tradic. Byl však aktivně pronásledován zavedenými náboženskými autoritami a v 7. století jako organizované náboženství z velké části zanikl.

DALŠÍ VARIANTA ZDE – PŘÍMÁ CITACE Z FACEBOOKOVÉ MANICHEJSKÉ

SKUPINY:

Zkoumání starobylé víry Manicheismu od jejího počátku s původním posláním proroka Maniho 20. března 242 až po její šíření, kdy se stala prvním univerzálním náboženstvím na světě. Mání se prohlašoval za posledního proroka, Parakléta neboli Ducha svatého a apoštola Ježíše Krista, reinkarnaci Zoroastra, Herma, Krišny a Buddhy. Narodil se v roce 216 v Ktésifonu v gnostickém kultu Elcesajců, odnoži mandejských následovníků Jana Křtitele, a ve věku 12 a 24 let měl vidění o setkání se svým nebeským dvojčetem, které mu řeklo, aby opustil otcovo náboženství a učil pravé Ježíšovo poselství. V roce 241 Mání odcestoval do Indie, kde studoval u hinduistických a buddhistických mistrů a založil první manichejskou komunitu, než se následujícího roku vrátil do Persie. Byl pozván ke dvoru Šapúra I., aby s ním probral své nové osvícení.

FACEBOOK SKUPINY – MANICHAEISM: THE RELIGION OF LIGHT107

Šáha neobrátil na víru, ale bylo mu povoleno kázat v sásánovské říši a během krátké doby si vybudoval velké a rozsáhlé následovníky, v tomto období neustále cestoval. Za vlády šáha Bahrama I. a ortodoxních zoroastriánských čistek, které prováděl velemág Kartir, byl však Mání v roce 274 zatčen. Ve vězení byl mučen, zaživa stažen z kůže a sťat, ale až poté předal svým následovníkům řadu zpěvů. Jeho kůže byla poté vycpána slámou a přibita na kříž jako varování pro každého, kdo by chtěl následovat jeho učení. J eho mučednická smrt však měla opačný účinek a Manicheismus brzy začal nacházet stoupence mnohem dále. Tato skupina má v úmyslu studovat nejen Manicheismus, ale dějiny gnostických myšlenek a náboženského myšlení obecně. Pokud duchovní koncepty přesahují evoluci lidských bytostí, pak nám takové studium může říci mnoho o tom, kdo jsme jako jednotlivci a co js me jako druh. Vítejte v této skupině hledačů poznání, doufám, že vám poskytne podněty k přemýšlení. 107 https://www.facebook.com/groups/329659157592201

Paulikáni byli křesťanskou gnostickou sektou, která vznikla v Byzantské říši v 7. století. Zastávali svébytné názory a učení, které je odlišovaly od hlavního proudu křesťanství.

Dualismus: Paulikáni byli podobně jako mnohé gnostické skupiny dualisté, kteří věřili v existenci dvou protikladných vesmírných principů: říše dobra (spojované s Bohem) a říše zla (spojované se Satanem nebo demiurgem). Hmotný svět považovali za výtvor zlé síly.

Odmítání Starého zákona: Paulikiáni odmítali Starý zákon v Bibli a považovali jej za dílo židovského Boha, kterého považovali za stvořitele zla. Zaměřovali se především na Ježíšovo učení a Nový zákon.

Odmítání svátostí: Paulikiáni odmítali většinu svátostí pravoslavné církve, včetně křtu a eucharistie, protože tyto praktiky považovali za součást zkaženého náboženského systému ortodoxní církve.

Odmítání ikon a náboženských obrazů: Paulikáni se stavěli proti používání náboženských ikon a považovali je za modlářské. Prosazovali zjednodušenou a ikonoklastickou formu bohoslužby.

Víra v Ducha svatého: Paulikiáni měli jedinečný výklad Ducha svatého, kterého považovali za božskou, osobní bytost, která sestoupila, aby přinesla lidstvu osvícení.

Reinkarnace: Některé Paulikánské skupiny věřily v koloběh reinkarnace, jejímž konečným cílem bylo vysvobození duše z hmotného světa.

Nenásilí: Paulikiáni byli známí svým pacifistickým postojem. Odmítali násilí a vojenskou službu, a to i v sebeobraně.

Pronásledování: Paulikiáni čelili pronásledování ze strany byzantských úřadů a pravoslavné církve, které jejich víru považovaly za kacířskou. V průběhu své historie zažívali období útlaku a pronásledování.

Vliv na pozdější hnutí: Paulikánské hnutí sice nakonec zaniklo, ale jeho vliv přetrval a přispěl k rozvoji pozdějších gnostických a dualistických hnutí v Byzantské říši i mimo ni. Jedinečná víra Paulikiánů a jejich odmítání klíčových prvků ortodoxního křesťanství, jako je Starý zákon a svátosti, vedly k jejich marginalizaci a pronásledování ze strany byzantského státu a pravoslavné církve. Přestože nakonec došlo k jejich úpadku, jejich odkaz přetrval v širších dějinách gnosticismu a křesťanské heterodoxie.

Bogomilové [byli] křesťanskou gnostickou sektou, která vznikla v 10. století v oblasti dnešního Bulharska.

Dualismus: Bogomilové podobně jako mnoho jiných gnostických sekt zastávali dualistický světonázor, který zdůrazňoval radikální oddělení duchovní říše světla (spojované s Bohem) od hmotného světa, který byl považován za výtvor zlého demiurga.

Odmítání Starého zákona: Bogomilové odmítali Starý zákon v Bibli a považovali jej za dílo demiurga nebo falešného božstva. Zaměřovali se především na Nový zákon a některé apokryfní texty, které odpovídaly jejich gnostickému přesvědčení.

Úloha Demiurga: Bogomilové věřili v existenci zlovolného stvořitele neboli demiurga, který je zodpovědný za stvoření hmotného světa. Tento stvořitel byl spojován s Bohem Starého zákona.

Spása: Bogomilové věřili, že lidské duše jsou božské a uvězněné v hmotném světě. Spása byla procesem osvobození těchto božských jisker z fyzické říše a jejich opětovného spojení s božským zdrojem. Jako prostředek k dosažení spásy zdůrazňovali asketické praktiky, mravní život a duchovní poznání.

Odmítání svátostí: Bogomilové odmítali mnoho křesťanských svátostí, včetně eucharistie a křtu, protože je považovali za součást falešného náboženského systému, který udržovala institucionální církev.

Pacifismus: Bogomilové byli známí svým pacifistickým postojem. Byli proti násilí a vojenské službě, a to i v sebeobraně.

Antiklerikalismus: Bogomilové odmítali autoritu institucionální církve a jejího kléru, protože je považovali za zkorumpované a za součást falešného náboženského systému.

Šíření jejich víry: Bogomilové se podíleli na šíření gnostické a dualistické víry v Evropě. Měli misionářský zápal a aktivně se snažili obracet ostatní na svou víru.

Pronásledování: Bogomilové čelili pronásledování ze strany pravoslavné církve i politických úřadů. Jejich víra byla považována za kacířskou a často byli vystaveni náboženskému a politickému útlaku.

Vliv na pozdější hnutí: Bogomilská tradice měla významný vliv na pozdější gnostická a dualistická hnutí, včetně katarů v jižní Francii a různých skupin ve středověku.

Postupem času bogomilské hnutí upadalo, ale jeho vliv na pozdější gnostická a dualistická hnutí nadále utvářel náboženskou krajinu Evropy.

Kataři, známí také jako albigenští, [byli] křesťanskou gnostickou sektou, která vznikla v západní Evropě ve 12. a 13. století. Zastávali odlišný soubor názorů a učení, které je odlišovaly od hlavního proudu křesťanství.

Dualismus: Kataři byli podobně jako mnoho jiných gnostických skupin dualisté, kteří věřili v existenci dvou protikladných vesmírných principů: říše dobra (spojované s Bohem) a říše zla (spojované se Satanem nebo demiurgem). Hmotný svět považovali za výtvor zlé síly.

Reinkarnace: Kataři věřili v koloběh reinkarnace. Lidské duše považovali za uvězněné v koloběhu znovuzrození, dokud nedosáhnou duchovní očisty, a nakonec se nevrátí do říše světla.

Odmítání hmotného světa: Kataři odmítali hmotný svět jako výtvor zlé síly. Fyzickou existenci považovali za vězení pro duši a zdůrazňovali potřebu překonat světská pouta a touhy.

Hierarchie: Kataři byli organizováni v hierarchické struktuře. Existovali Dokonalí (neboli Perfecti), kteří byli zasvěceni do nejvyššího stupně duchovního poznání a askeze, a Věřící, kteří podporovali Dokonalé. Dokonalí byli považováni za čisté a žili asketickým způsobem života.

Odmítnutí Starého zákona: Kataři odmítali Starý zákon a zaměřovali se na Nový zákon a některé apokryfní texty. Boha Starého zákona považovali za stvořitele hmotného světa a za zlé božstvo.

Odmítání svátostí: Kataři odmítali většinu svátostí římskokatolické církve, včetně eucharistie a křtu. Věřili, že tyto svátosti jsou zkažené a neodpovídají jejich dualistickému přesvědčení.

Teologické spory: Kataři vedli teologické spory s představiteli římskokatolické církve. Tyto debaty se často soustředily na povahu Krista a úlohu církve.

Pronásledování: Kataři čelili pronásledování ze strany římskokatolické církve a světských úřadů. Albigenská křížová výprava, zahájená ve 13. století, se snažila potlačit a vymýtit Katarství, což vedlo k brutálnímu pronásledování a potlačení jejich komunit.

Vliv na pozdější hnutí: Přestože katarství upadalo a bylo z velké části vymýceno, jeho vliv přetrvával a přispěl k rozvoji pozdějších gnostických a dualistických hnutí v Evropě.

Důležitá informace ke studiu: POKUS O OBNOVU KATARSKÉ CÍRKVE VE 21. STOLETÍ108 PROBÍHÁ NAPLNO – VIZ. INFO NA WEBU. 108 POKUS O OBNOVU KATARSKÉ CÍRKVE VE 21. STOLETÍ - https://www.cathar.info/

Mandejci [jsou] etno-náboženská skupina s odlišným gnostickým systémem víry, který se soustředí kolem uctívání Jana Křtitele a jejich posvátných textů, zejména "Ginza Rba" a "Sidra d-Yahya" (Janova Kniha).

JEJICH UČENÍ JE SLOŽITÉ A JEDINEČNÉ A ZAHRNUJE NÁSLEDUJÍCÍ KLÍČOVÉ

PRVKY:

Uctívání Jana Křtitele: Ústředním bodem Mandaismu je uctívání Jana Křtitele jako proroka a klíčové postavy jejich náboženské tradice. Jana považují za pravého mesiáše a průvodce k duchovnímu osvícení.

Dualismus: Podobně jako mnoho gnostických systémů se i Mandaismus vyznačuje silným dualistickým světonázorem. Věří v existenci dvou protikladných říší: světa světla a světa temnoty. Svět Světla je spojován s nejvyšším Bohem a je říší pravdy, čistoty a spásy, zatímco Svět Temnoty je spojován se zlem a podvodem.

Nejvyšší Bůh: Mandejci věří v transcendentního, nepoznatelného Boha, často označovaného jako "Haiyi" nebo "Hayyi Rabbi" (Velký život). Tento nejvyšší Bůh se vymyká lidskému chápání a je spojen se Světem světla.

Velký život a Král světla: V Mandaismu se nejvyšší Bůh někdy odlišuje od "Mšunia Kushta" neboli Krále světla. Král světla je vnímán jako zprostředkující postava, která stvořila hmotný svět. Je to božská bytost spojená se Světem světla. Konečným stvořitelem fyzického Univerza v Mandejském pantheonu je nakonec až čtvrtý projev božství – Ptahil. MANDEJCI – NAZAREJCI dnes existují a představují gnostickou sílu – spisy v češtině vydány v nakladatelství BIBLIOTHECA GNOSTICA & Prokopská škola indoevropské tradice109

DALŠÍ INFORMACE:

Úloha archetypálních postav: Mandejci uctívají několik archetypálních postav, včetně Adama, Ábela a Seta, kteří jsou v jejich tradici považováni za spravedlivé bytosti.

Duchové Spasitelé: Mandejci věří v hierarchii božských bytostí známých jako "duchové spasitelé" nebo "uthrové". Tyto duchovní entity vedou a chrání duše spravedlivých na jejich cestě do světa Světla. 109 https://www.gnostica.cz/knizni-nabidka/

Posvátné texty: Mandejci kladou velký důraz na své posvátné texty, mezi něž patří "Ginza Rba" a "Sidra d-Yahya". Tyto texty obsahují hymny, modlitby a nauky, které jsou re∎ citovány a uctívány při jejich náboženských obřadech. Křest: Křest má v Mandaismu velký význam. Mandaeové praktikují časté křty, často v tekoucí vodě, jako prostředek duchovní očisty a zasvěcení do své víry. Křest je považován za prostředek ke smytí nečistot a připoutanosti k hmotnému světu.

Rituály a modlitby: Mandejci mají bohatou tradici rituálů a modliteb, které se konají na jejich náboženských shromážděních. Tyto rituály jsou určeny k uctění božství, hledání ochrany a udržování duchovní čistoty.

Hledání spásy: Konečným cílem Mandaismu je spása duše a její návrat do světa světla. Spásy lze dosáhnout dodržováním učení, praktikováním rituálů a snahou o duchovní osvícení.

ALEXANDER MAISTROVOY – MANDEISMUS

Mandaismus je malé náboženské společenství, které se vyskytuje především na Blízkém východě, s významným zastoupením v Iráku a Íránu.

Dnes si jen málo lidí pamatuje gnostické texty Mandejců, a přesto jsou plné pozoruhodné krásy a hloubky. A jsou překvapivě relevantní dnes, stejně jako kdykoli... Původ Mandejců je nejasný a plný spekulací (Mandejci doslova znamenají "gnostici" – nositelé vědění). Podle jedné z verzí byli Mandejci nástupci Jana Křtitele, který se přestěhoval do Mezopotámie a začlenil do svého učení babylonskou astrologii a zoroastrismus. Uznávali pouze Adama, Noema a Jana Křtitele, praktikovali obřad omývání a zavrhli Abrahama, Mojžíše a Ježíše. Jako dualisté sdíleli víru uctívačů ohně o původním a nesmiřitelném sváru světla a temnoty, který vyústil ve stvoření lidstva. Vládkyně planet, smyslná a krutá bohyně Ruha, která stvořila vesmír, na rozdíl od toho, jak ji popisuje egyptsko -syrská škola monodualismu, nebyla "nejnižším, nevědomým bohem"; Spíše to byl démon, nepřítel světlého původu. Byla obklopena temnými silami, hr abivými a závistivými, vědomě vyzývajícími ctnostného Boha a chytajícími do svých sítí lidské duše, které v nich zápasily ve špíně, blátě a krvi a dusily se nedostatkem "nebeského vzduchu". Kniha Mandejců, Ginza Rba, vypráví o "velkém prvním mimozemském Životě ze světů světla, vznešeném, které stojí nad všemi skutky... svět mírnosti bez vzpoury, svět spravedlnosti bez nepokojů, svět věčného života bez rozkladu a smrti, svět dobra bez zla... Čistý svět bez příměsí zla." Tato kniha vypráví o dramatu, které se odehrálo vinou zlověstných sil. Duše, která byla zajata, byla odsouzena k nekonečnému trápení a bloudění. Nevěděla, co se s ní děje, co se děje se světem, proč a kdo potřebuje nekonečná pouta a smutky, které ji provázejí od narození až do smrti. Byla rukojmím svého vlastního těla, které neustále potřebovalo péči panovačným, náročným a vrtošivým způsobem. Trhal se kolem, snažil se vyhnout bolesti a smrti a jen se ještě více zapletl do pastí nastražených temným božstvem. Lidstvo podvědomě usilovalo o návrat "domů" do vyššího příbytku, ale nechápalo to. "Cesta, kterou musíme jít, je dlouhá a nekonečná, „jako "Jak široké jsou hranice těchto světů temnoty!" "Proč jste mě odvedli z mého příbytku do zajetí a uvrhli jste mě do toho páchnoucího těla?" Výkřiky prstenu zajatých duší. "Kdo mě uvrhl do soužení světů, kdo mě uvrhl do temností zlých?" Lidská bolest a smutek, které stravují srdce, nezná mezí: "Jak dlouho už jsem vytrval a přebývám ve světě!" Spása přichází zvenčí, shora. "Volání velikého Života... stojí na vnějším okraji světů a volá ke svým vyvoleným." Když Adam uslyšel toto volání, probudil se a získal vnitřní zrak. Od té chvíle byl schopen vidět tento život v jeho celistvosti – v jeho zmatku, chaosu a nesmyslnosti – jako by se povznášel nad svět. Tíhnul k vytouženému "domovu". V celém světě a jeho díle Nemám důvěru ve svět.

Sám za svou duší hledám což pro mě stojí za generace a světy. Šel jsem a našel svou duši - Co jsou pro mne všechny světy? ... Šel jsem a našel Pravdu když stojí na vnějším okraji světů Zní to jako kouzlo, že?

Tomášovi křesťané, známí také jako The Saint Thomas Christians of India, [jsou] křesťanskou tradicí, která odvozuje svůj původ od apoštola Tomáše, o němž se předpokládá, že evangelizoval v Indii.

Apoštolská tradice: Tomášovi křesťané se hlásí k přímému spojení s apoštolem Tomášem a zdůrazňují své apoštolské dědictví. Věří, že Tomáš cestoval do Indie a založil tam křesťanská společenství, která tvoří základ jejich víry.

Trojiční víra: Tomášovi křesťané se stejně jako ostatní křesťanská vyznání hlásí k učení o Nejsvětější Trojici, které učí, že Bůh je jedna podstata ve třech osobách: Duch svatý je ve třech osobách: Otec, Syn (Ježíš Kristus) a Duch svatý.

Svátosti: Tomášovi křesťané praktikují svátosti, včetně křtu a eucharistie (svatého přijímání), které jsou ústředním prvkem jejich bohoslužby a duchovního života.

Východní křesťanská liturgie: Mnoho tomášovských křesťanů patří k východní křesťanské tradici, zejména k Syrské pravoslavné církvi, Malankarské pravoslavné syrské církvi a Syromalabarské katolické církvi. Řídí se liturgickými zvyklostmi a tradicemi těchto východních křesťanských církví.

Unikátní liturgické jazyky: K liturgickým jazykům používaným při bohoslužbách tomášovských křesťanů patří syrština, malajalamština a různé regionální jazyky. Používání syrštiny, starobylého aramejského dialektu, odráží jejich historické spojení s východními křesťanskými tradicemi.

Kulturní zvyklosti: Tomášovi křesťané zahrnují do svých náboženských praktik prvky indické kultury. To zahrnuje používání tradičního indického oblečení, rituálů a hudby při bohoslužbách.

Syrské křesťanské dědictví: Mnoho tomášovských křesťanů se ztotožňuje se syrským křesťanským dědictvím díky svému historickému spojení se syrskou křesťanskou církví. Toto dědictví přispělo k jejich jedinečným liturgickým a kulturním praktikám

Struktura biskupské církve: V roce 2015 se v kostele sv: Tomášské křesťanské denominace mají biskupskou církevní strukturu, což znamená, že jsou organizovány biskupy, kteří dohlížejí na místní církve a diecéze.

Náboženská tolerance: Tomášovští křesťané se vyznačují náboženskou tolerancí a v Indii koexistují s jinými náboženskými společenstvími. Často se stýkají s hinduisty, muslimy a dalšími náboženskými skupinami, přičemž si zachovávají svou křesťanskou víru.

Interakce se západním křesťanstvím: V moderní době se tomášovští křesťané stýkali se západním křesťanstvím prostřednictvím misijního úsilí a příslušnosti k různým západním křesťanským denominacím, včetně římskokatolické církve a protestantských skupin. Je důležité poznamenat, že tradice tomášských křesťanů je různorodá a zahrnuje různé denominace a podskupiny. Doktríny a praxe se mohou mezi těmito denominacemi lišit, ale základní víra v Ježíše Krista a apoštolský odkaz svatého Tomáše jsou všem společné. Některá Tomášova křesťanská vyznání navíc mohou být ve společenství s římskokatolickou církví nebo jinými západními křesťanskými organizacemi, zatímco jiná zůstávají součástí východních křesťanských tradic.

SELHÁNÍ

Hermetismus je filozofická a duchovní tradice, která má své kořeny v učení připisovaném Hermovi Trismegistovi, legendární postavě spojené s esoterickou a mystickou moudrostí.

Princip korespondence: Jedním ze základních hermetických principů je myšlenka "Jak nahoře, tak dole; jak dole, tak nahoře". Tento princip naznačuje, že mezi mikrokosmem (jednotlivcem) a makrokosmem (vesmírem) existuje korespondence a vzájemná propojenost. Zdůrazňuje myšlenku, že zákonitosti a zákony, kterými se řídí vesmír, lze nalézt i v lidské zkušenosti.

Vše je mysl: Hermetismus učí, že nejvyšší realita je mentální nebo duchovní povahy. Tvrdí, že vesmír je mentálním výtvorem Všeho a vše, co existuje, je projevem božské mysli nebo vědomí.

Princip vibrací: Tento princip tvrdí, že vše ve vesmíru se nachází ve stavu vibrací. Naznačuje, že různé vibrace dávají vzniknout různým formám a stavům hmoty a energie.

Princip polarity: Princip polarity říká, že vše má svůj protiklad a tyto duality existují v kontinuu. Světlo a tma, dobro a zlo a další polarity jsou vzájemně propojené aspekty jednotného celku.

Princip rytmu: Hermetismus učí, že ve vesmíru existuje přirozený rytmus a cyklický vzorec. Vše má svá roční období a tyto cykly se řídí pravidelným, předvídatelným vzorem.

Princip příčiny a následku: Tento princip tvrdí, že každá příčina má svůj následek a každý následek má svou příčinu. Zdůrazňuje důležitost pochopení vztahů mezi činy a jejich důsledky.

Princip pohlaví: Princip pohlaví tvrdí, že ve všem existují jak mužský, tak ženský princip. Nevztahuje se pouze na biologické pohlaví, ale na dynamickou souhru protikladů, často představovanou jako božské mužské a ženské pohlaví.

NEPŘEKONATELNÝ EXTRÉMNÍ ROZPOR

HERMETISMU S GNOSTICISMEM

Jednota všech náboženství: Hermetismus prosazuje myšlenku, že v jádru všech náboženských a duchovních tradic se nachází univerzální pravda. Naznačuje, že různé náboženské a mystické cesty jsou různými projevy téže základní moudrosti.

ZÁKLADEM UČENÍ GNOSTIKŮ je extrémní individualismus, protože každý člověk je zcela jedinečně osloven tím JEDINÝM PRAVÝM DOBRÝM BOHEM – CIZINCEM v pravý čas. Gnostik nikdy nebude souhlasit za žádných okolností s Hermetikem v tom, že v jádru všech náboženských a duchovních tradic se nachází univerzální pravda – ne, nenachází. Stejně tak názor, že různé náboženské a mystické cesty jsou různými projevy téže základní moudrosti je pro Gnostika naprosto odpudivým, odporným názorem, protože nelze slučovat jakýmkoliv způsobem Demiurgovské a Nedemiurgiovské cesty a hledat nějaký bod, k de se v objetí nalezneme a půjdeme už dále spolu. Vzhledem k tomu, že Gnostici ctí individualitu každého jedince, tak také tím zároveň CTÍ LIDSKOU JEDINEČNOST V TOM, JAK JE OSLOVEN JEDINÝM PRAVÝM DOBRÝM BOHEM – CIZINCEM v pravý čas. JE CELÝ TENTO ROZPOR PŘESNOU UKÁZKOU PRÁCE DEMIURGA, ALE I SATANA, MÁRY, AHRIMANA – TOHO SKUTEČNÉHO SVŮDCE NA

DUCHOVNÍ STEZCE?!

JEN BLOUZNIVCI, EXTRÉMNÍ IDEALISTI, ČI BOHUŽEL HERMETICI ZCELA NAPROSTO SKOČILI NA LEP NEPŘÍTELI ČLOVĚKA V JEHO TISÍCI PODOBÁCH, JE

EXTRÉMNĚ FALEŠNÝ POSTOJ HLEDAT PRO VŠECHNY LIDI JEDINOU PRAVOU

DUCHOVNÍ CESTU – TO NENÍ NAKONEC JEDINÁ PRAVÁ DUCHOVNÍ STEZKA, ALE DOKONALÁ DEMIURGOVSKÁ PAST. DEJTE SI POZOR NA VŠECHNY, CO CHTĚJÍ SJEDNOCOVAT DOHROMADY VŠECHNA NÁBOŽENSTVÍ, NEBO ZA KAŽDOU CENU HLEDAT SPOLEČNÉ,

VYMAZÁVAJÍ CESTOU CÍLENĚ EXTRÉMNĚ NENÁPADNĚ VŠECHNY ROZDÍLY A

JEJICH CÍLEM, PODLE JEJICH PÁNA JE PRO ČLOVĚKA ABSOLUTNÍ OTROCTVÍ –

HERMETISMUS SE SVÝM NÁZOREM NA SJEDNOCOVÁNÍ A UZNÁVÁNÍ PRINCIPU

JEDNOTY VŠECH NÁBOŽENSTVÍ DLE MÉHO NÁZORU ABSOLUTNĚ SELHAL – JE TO

JEN OTEVŘENÁ PROPAST, CESTA DO SKUTEČNÉHO DEMIURGOVA PEKLA. V TOMTO PŘÍPADĚ GNOSTICI STOJÍ TVRDĚ V BOJI PROTI HERMETIKŮM,

NEBOŤ SE TÍMTO NÁZOREM – POSTOJEM PEVNĚ UKOTVILI MEZI FALEŠNÁ

NÁBOŽENSTVÍ, SPIRITUALITY A ŘÁDY VELKÉHO ARCHITEKTA UNIVERSA. PAST

SKLAPLA A MNOZÍ SE DO NÍ CHYTILI?!

Alchymie: Hermetismus je úzce spojen s alchymistickými tradicemi. Alchymie je chápána jako duchovní i fyzický proces zaměřený na transformaci a očištění duše, stejně jako transmutace obecných kovů ve zlato, symbolizující duchovní osvícení. Gnóze a duchovní transformace: Hermetismus klade velký důraz na osobní gnózi neboli přímou mystickou zkušenost jako prostředek duchovní transformace. Povzbuzuje jednotlivce, aby usilovali o přímé spojení s božstvím a o dosažení vyššího poznání.

JAKÉ JSOU PODROBNÉ SJEDNOCUJÍCÍ FAKTORY MITHRAISMU A

GNOSTICISMU A JAKÉ JSOU ABSOLUTNÍ ROZPORY MEZI TĚMITO DVĚMA

DOKTRÍNAMI?

Mithraismus a Gnosticismus byly dvě odlišné náboženské směry, které se objevily ve starověkém světě, a i když existují určité podobnosti, existují mezi nimi také významné rozdíly. Je důležité si uvědomit, že jak Mithraismus, tak gnosticismus byly odlišná hnutí a víra v každém z nich se lišila v čase a geografickém prostředí.

SJEDNOCUJÍCÍ FAKTORY:

Vliv mysterijních náboženství: Mithraismus i gnosticismus lze kategorizovat jako mysterijní náboženství, která se vyznačovala tajnými rituály, iniciačními obřady a zaměřením na esoterické znalosti.

Kosmický dualismus: Jak Mithraismus, tak Gnosticismus přijaly formu kosmického dualismu, kde je vesmír viděn jako bitevní pole mezi protichůdnými silami, obvykle mezi silami dobra a zla nebo světla a temnoty.

Spása a duchovní poznání: Obě náboženství zdůrazňovala důležitost duchovního poznání (gnóze) jako prostředku spásy. Hlubší pochopení božských tajemství bylo považováno za klíčové pro dosažení spásy a překonání materiálního světa.

Iniciáti jak v Mithraismu, tak v některých gnostických sektách podstupovali iniciační rituály, které měly symbolizovat duchovní cestu nebo transformaci, často zahrnující fáze očisty a odhalení.

ROZPORY:

1. Božstvo a kosmologie:

Mithraismus: Mithraismus se soustředil na boha Mithru, který byl často zobrazován jako sluneční božstvo spojené se sluncem. Kosmos byl v Mithraismu typicky vnímán jako odraz Mithrova boje proti kosmickým silám zla.

Gnosticismus: Gnostická kosmologie se lišila, ale obecně zahrnovala složitou hierarchii božských bytostí zvaných aeony. Na hmotný svět se často pohlíželo jako na výtvor nižšího, nevědomého božstva (Demiurga), které se lišilo od konečného, transcendentního Boha. 2. Pohled na hmotný svět:

Mithraismus: Mithraismus obecně neměl otevřeně negativní pohled na materiální svět. Důraz byl kladen spíše na kosmický boj a uctívání Mithry jako prostředku k dosažení spásy.

Gnosticismus: Mnoho gnostických sekt pohlíželo na materiální svět jako na inherentně chybný nebo dokonce zlý. Spasení v Gnosticismu často zahrnovalo překročení nebo únik z materiální říše k dosažení vyšší, duchovní reality. 3. Soteriologie (nauka o spáse):

Mithraismus: Spasení v Mithraismu bylo často spojeno se zasvěcením do Mithraistických mystérií s důrazem na rituály a účast na kultovních aktivitách spojených s Mithrou.

Gnosticismus: Spása v Gnosticismu byla obvykle spojena se získáním tajných znalostí (gnóze), které by vedly k osvobození od materiálního světa a opětovnému spojení s konečnou, božskou realitou.

I když existují tyto obecné trendy, je důležité si uvědomit rozmanitost v rámci každé z těchto náboženských tradic. Různé sekty a komunity v rámci Mithraismu a Gnosticismu zastávaly různé víry a v průběhu času se obě náboženství vyvíjela a přizpůsobovala různým kulturním a geografickým kontextům.

BYL MITHRA BOŽSTVEM STVOŘITELEM V MITHRAISMU? NEBO BYL

PODŘÍZEN JINÉMU BOŽSTVU?

V Mithraismu nebyl Mithra považován za božského stvořitele. Místo toho byl Mithra často spojován se sluncem a považován za prostředníka, který hrál významnou roli v kosmickém boji proti silám zla. Přesná povaha Mithraické kosmologie se lišila a existovaly různé interpretace Mithrova vztahu k širší božské hierarchii. Římská mithraistická mystéria neposkytovala podrobné teologické texty a mnoho z toho, co je známo o Mithraismu, pochází z archeologických důkazů, reliéfů a spisů raných křesťanských teologů, kteří toto náboženství kritizovali. V římské verzi Mithraismu je Mithra často zobrazován, jak zabíjí býka v rituálu známém jako tauroktonie, který je považován za ústřední a tajemný symbol v Mithraistické ikonografii. Zatímco Mithra byl ústřední postavou Mithraistického uctívání, v Mithraickém vesmíru často existovala složitá hierarchie božských bytostí. Konečný zdroj božské moci a božstvo stvořitele nebyly v Mithraismu explicitně identifikovány a interpretace se v různých Mithraistických tradicích lišily. Je důležité si uvědomit, že Mithraismus existoval v různých formách a přizpůsoboval se různým kulturním kontextům, takže neexistovala žádná univerzální nebo standardizovaná doktrína. Nedostatek komplexních a konzistentních textových pramenů ztěžuje poskytn utí definitivní odpovědi týkající se přesných teologických detailů Mithraismu. Na základě těchto omezených údajů nelze ztotožňovat Mithru s gnostickou podobou Demiurga.

JAKÝM NAUKÁM PŘESNĚ MITHRAISMUS VYUČOVAL?

Mithraismus byl mysterijní náboženství a většina jeho učení byla držena v tajnosti a odhalena pouze zasvěcencům. Bohužel, nedostatek komplexních a přímých textových důkazů z Mithraistických pramenů ztěžuje poskytnutí podrobného a úplného popisu Mithraistic kých doktrín. Většina toho, co je známo o Mithraismu, pochází z archeologických důkazů, reliéfů a spisů raně křesťanských autorů, kteří toto náboženství kritizovali. Na základě dostupných důkazů, včetně Mithraistické ikonografie a některých odkazů v dílech starověkých autorů, však učenci vyvodili určité aspekty Mithraistické víry. Zde jsou některé obecné aspekty, které jsou často spojovány s Mithraismem:

Kosmický dualismus: Mithraismus je často spojován s formou kosmického dualismu, kdy je vesmír vnímán jako bitevní pole mezi protichůdnými silami. Tato dualistická perspektiva obvykle zahrnuje boj mezi silami dobra a zla, světlem a temnotou. Dodatek: Tento prvek by spojoval Mithraismus s Gnosticismem – dualismus je přednostně vždy prvním gnostickým znakem.

Mithra a býk (Tauroktonie): Ústřední ikonou Mithraismu je tauroktonie, vyobrazení Mithry zabíjejícího býka. Tato scéna je považována za klíčový a tajemný symbol, ale její přesná interpretace není zcela pochopena. Předpokládá se, že akt zabití býka má kosmický význam, možná symbolizuje Mithrův triumf nad silami chaosu nebo zla. Dodatek: Opět – pokud Mithra bojoval proti silám chaosu a zla, tak to je základní součástí gnostického pochopení věčného boje Dobra Zla.

Hierarchie zasvěcenců: Mithraismus měl systém zasvěcení, kde jednotlivci postupovali různými úrovněmi zasvěcení, z nichž každá byla spojena se specifickými rituály a znalostmi. Zasvěcenci byli organizováni do hierarchie a úroveň zasvěcení určovala chápání mystérií. Dodatek: I Gnosticismus znal určité úrovně zasvěcení – nicméně vždy jde v Gnosticismu o to, že Gnostik jako individuální jedinec je uchopen do gnóze, plného probuzení gnostickým skutečným JEDINÝM PRAVÝM DOBRÝM BOHEM, zasvěcení neuděluje člověk, ale vždy skutečný gnostický JEDINÝ PRAVÝ DOBRÝ BŮH. A ten si hledá svoji cestu ke každému jednotlivci, tak jak přijde pro toto setkání nejvhodnější čas.

Uctívání slunce: Mithra byl často spojován se sluncem a v Mithraistické ikonografii převládají sluneční obrazy. Spojení mezi Mithrou a sluncem mohlo mít symbolický význam související se světlem, životem a božskou silou. Dodatek: I Ježíš Kristus byl ve starověkých památkách – v mozaikách, například zpodobňován se slunečními paprsky podél hlavy – možná tento Mithraistický zvyk v zobrazování byl základ pro budoucí vyobrazení svatosti – kruhu svatosti nad hlavami Krista i jeho učedníků a učednic.

Esoterické znalosti (gnóze): Stejně jako mnoho mysterijních náboženství, i Mithraismus zdůrazňoval důležitost esoterického vědění nebo gnóze pro duchovní spásu. Věřilo se, že zasvěcenci získávají zvláštní vhledy a porozumění prostřednictvím své účasti na rituálech a mystériích kultu. Dodatek: Vždy jde o to, že každý člověk pojme v duchovních naukách tolik, kolik je schopen pojmout – samozřejmě musíte udělat maximum pro svoji gnostickou dovzdělanost, ale teprve dotek skutečného

gnostického JEDINÉHO PRAVÉHO DOBRÉHO BOHA Vás plně probudí ze spánku zapomnění.

Je důležité si uvědomit, že Mithraismus existoval v různých formách v různých regionech a časových obdobích a místní rozdíly mohly vést k různým interpretacím jeho doktrín. Tajnůstkářská povaha Mithraistických rituálů a nedostatek textových zdrojů od Mithrových následovníků ztěžují rekonstrukci komplexního a podrobného popisu Mithraistického učení.