Žádné falešné odpovědi

CITACE: "MIL Ý JIME33, POKUD JE BŮH LÁSKA, PROČ MAJÍ DĚTI

RAKOVINU?"

Tuto otázku jsem dostal. Je to ten druh komentáře, který chcete skrýt a zapomenout na něj. Já jsem nemohl. Takže tady to je. Je to odvěká existenciální otázka: Proč je na světě utrpení? Tato otázka je ještě palčivější, když se do ní zapojí "Bůh": Proč Bůh dopouští utrpení na světě? A v tomto případě ještě konkrétněji, poté, co jsem se naplno pustil do "Bůh je láska": Pokud je Bůh láska, proč mají děti rakovinu? Jinými slovy: Pokud je Bůh dobrý, všemohoucí, milující atd. jak je možné, že je na světě tolik utrpení a bídy. Shodněme se předem, že na tuto otázku bych v krátkém příspěvku na FB asi nedokázal odpovědět. Ať tak či onak, zde je několik myšlenek: 1. Nebylo to pro mě snadné: Už dříve jsem se podělil o to, že moje životní cesta zahrnovala to, že jsem byl zblízka a osobně svědkem toho nejtraumatičtějšího, nejstrašnějšího a nejbrutálnějšího lidského utrpení. Během svých cest jako vyšetřovatel lidských práv jsem byl při tajných op eracích svědkem nucené dětské prostituce a dětské otrocké práce. Jako městský kaplan jsem byl na místech tragických ztrát na životech, při událostech s hromadným neštěstím a v nemocnicích po boku umírajících, mladých i starých. Seděl jsem se ženou, která držela v náručí své zemřelé dítě, jež zemřelo na vzácnou chromozomovou poruchu. Ve svém osobním životě jsem ztratil své blízké kvůli sebevraždě a rakovině. To vše znamená, že to nebyla nějaká opojná smyčka, která by mě přivedla k myšlení "Bůh je láska". Vynořilo se ve mně díky mé vlastní bolesti a utrpení. 2. Co je Bůh? Pokud jste sledovali mé příspěvky na FB, víte, že se nehlásíme k náboženskému "Bohu". Tedy mužského Boha na nebi, který vládne vesmíru, dohlíží na lidské záležitosti a zasahuje do nich, a nakonec v posmrtném životě rozděluje lidstvo do nebe nebo pekla. Pro účely tohoto příspěvku řekněme, že "Bůh" je základem všeho bytí, podstatou všech věcí, životní silou nebo energií, v níž a z níž všechny věci mají své bytí. Jinými slovy, bytí není shluk oddělených věcí, ale pouze jedna věc, která se projevuje či vyjadřuje v mnoha věcech. Vzhledem k této definici "Boha", jakými slovy bychom mohli zmíněného Boha popsat. Jazyk je systém symbolů. "Láska" je slovo, které se běžně používá k označení hluboce smysluplné, transformující a osvobozující skutečnosti. Dalo by se říci, že láska ve své n ejčistší podobě... miluje pro lásku, rozpouští odloučení, je sama sobě 33 (Zdroj přesné citace: Jim Palmer https://www.facebook.com/Nobody.JimPalmer)

odměnou. Lidská zkušenost čisté "lásky" může mít mnoho podob, například hluboký pocit sounáležitosti, prožitek neoddělování, pocity klidu, osvobození a míru. Pokud bychom to tedy aplikovali na "Boha" jako základ všeho bytí, mohli bychom říci následující: Když si člověk mlčky uvědomí "Boha jako základ bytí", zakouší tuto čistou lásku. 3. Jak je možné, že je možné lidské utrpení? Jako východisko bychom se snad mohli shodnout na tom, že prožívaná lidská zkušenost, včetně lidské mysli -těla, se vyznačuje proměnlivostí, křehkostí, nestálostí, pomíjivostí a dočasností. Ať tak či onak, mysl-tělo každé lidské bytosti dospěje k zániku. I k dybychom věřili Ježíšovým uzdravujícím zázrakům v Bibli, každý z nich by stejně nakonec zažil zánik života. K tomuto zastavení mysli a těla v rámci prožívané lidské zkušenosti dochází mnoha různými způsoby a v každém věku. Samozřejmě nás jinak zasáhne někdo, kdo se dožije 90 let a zemře klidně ve spánku na stáří, a jinak dítě, které zemře na rakovinu. Poskytoval jsem dlouhodobou péči v závěru života někomu blízkému a bylo to hrozné. Sledoval jsem, jak si rakovina traumatizujícím způsobem po centimetrech bere jejich život, a je způsob, jak se s tím nikdy "nevyrovnám". Zlomilo mi to srdce a byl jsem naštvaný, že si tím někdo musí projít. Dal bych cokoli za to, kdyby mohli přejít z mysli do těla tím, že by v devadesáti klidně zemřeli ve spánku. Zánik lidské mysli -těla předpokládá konečnost, která není skutečná, a je předmětem jiného příspěvku. Ať už jde o dítě, které zemře na leukémii, nebo o devadesátníka, který zemře stářím, oba za sebou zanechali schránku, kterou nazýváme fyzickým tělem. Ano, samozřejmě je to pro blízké traumatizující, protože truchlíme nad jejich tělesnou nepřítomností v našem životě. A je správné, že když k tomu dojde, cítíme ztrátu, zármutek a bolest v srdci. Ale ať už jde o dítě nebo devadesátníka, ta nejzákladnější realita toho, čím jsou, trvá dál. Ptáte se, jak nebo v čem? Nebudu to úplně vědět, dokud si touto proměnou sám neprojdu. 4. Přeformulování otázky: Přeformulujeme otázku tímto způsobem: Je možné, aby čistá láska jako základ všeho bytí zahrnovala přechodnou povahu prožívané lidské zkušenosti, v níž mysl-tělo lidských bytostí přechází z fyzické schránky v každém věku a z různých důvodů? 5. Jak to ovlivníme: Lidé kdysi umírali na nachlazení. Moderní věda hluboce přispěla k prodloužení prožívání mysli -těla člověka před jejich zánikem a přechodem. V mnoha ohledech je v našich možnostech jako lidského druhu vytvořit svět, v němž bude tento přechod z našeho fyzického těla klidnější. Každý den zbytečně umírají lidé hladem, nemocemi, násilím, vraždami atd. Původní otázku bychom mohli obrátit. Namísto otázky "Je -li Bůh láska, proč mají děti rakovinu?" bychom mohli říci: "Čistá láska jako základ všeho bytí se ukazuje jako potenciál učinit z prožívané lidské zkušenosti, včetně ukončení a přechodu, něco hluboce krásného. 6. Mé srdce: "Vždyť láska je láska, která se projevuje v srdci:“ Výše uvedené je jedním ze způsobů, jak odpovědět na položenou otázku. Samozřejmě neřeší elegantně

všechny bolesti srdce a boje, které se za takovou otázkou mohou skrývat. V těchto dnech, po všech těch letech teologických studií, biblického vyučování a působení v roli staršího pastora, jsem většinu svého křesťanského učení dekonstruoval. Ale stále je tu jeden dvouslovný verš z bible, který nosím v srdci - "Ježíš plakal". Když dojdete na konec všech vysvětlení, ať už jsou jakkoli logická a přesvědčivá, rozpláčete se. Plakal jsem, když jsem psal tento příspěvek. Je v pořádku cítit to, co cítí lidské bytosti. Smějeme se, pláčeme, tančíme, cítíme extázi, dokonce i zoufalství. Tak poznáváme svět. Tak žijeme uvnitř svých srdcí a nejsme od nich odtrženi. Ježíš lidská utrpení neteologizoval ani nezduchovňoval. Ježíš se s utrpením setkal a zakusil jeho hloubku. Skláněl se k němu, snášel ho a plně se setkával s druhými v jejich utrpení. Ježíš se staral. Ježíš plakal. Ježíš to všechno hluboce prožíval. Existuje něco mezi životem v popírání a pohlcením bolestí a utrpením lidské existence a Ježíš tam žil. Doufám, že vám něco z toho pomůže. Jim Palmer https:/ /www.facebook.com/Nobody.JimPalmer - Jim Palmer je zakladatelem Centra pro nenáboženskou spiritualitu ( The Center for Non -Religious Spirituality). Jim je certifikovaný duchovní ředitel a člen organizace Spiritual Directors International. Je kaplanem Americké humanistické asociace. Jimovo vzd ělání zahrnuje magisterský titul z bohosloví na Trinity Seminary v Chicagu. Je profesorem srovnávacího náboženství, filozofie náboženství a etiky. Jim je vyškolený poradce pro náboženská traumata a duchovní zneužívání. Jim je publikujícím autorem, řečníkem.