Silvanovo učení

¹A Synu, zruš každou dětskou dobu života, přijmi sílu mysli i duše a zesil boj proti vší bláznovství vášní lásky, nízké zkaženosti, touze po chvále, hádkám, otravné žárlivosti, hněvu, zlosti i chamtivosti, střež svůj tábor, zbraně, oštěpy, ozbroj se a všechny vojáky – to jsou slova –, velitele – to jsou rady –, a svou mysl jako vůdce.

²Synu můj, vyžeň každého lupiče ze svých bran, hlídni všechny brány pochodněmi – to jsou slova – a získáš klidný život, kdo to nehlídá, stane se jako opuštěné město, které dobyli, všelijaká divoká zvěř po něm šlape, protože špatné myšlenky jsou zlé šelmy.

³A tvé město bude plné divokých šelem, protože špatné myšlenky jsou zlé šelmy, které tě napadají v noci i ve dne, a pokud je neodrazíš, požerou tě živého, proto posiluj svou duši, Synu, jako pevnost, která nikdy nepadne, a mysl jako strážce, který nikdy nespí.

⁴Neboť kdo má sílu v srdci, ten má klid v těle, a kdo má moudrost v hlavě, ten má světlo v očích – takto se rodí pravý člověk, který není otrokem vášní, nýbrž pánem svého osudu.

⁵Synu můj, nebuď jako ten, kdo se dívá do zrcadla a zapomíná, jak vypadá – tak je to s těmi, kdo slyší slova, ale nedrží je v srdci, slova jsou jako semena: padnou na kamenitou půdu, uschnou, nebo na úrodnou, a vyrostou v strom života.

⁶Proto se dívej do pravého zrcadla – to je mysl, která vidí Boha, a ne tělo, které vidí jen stíny, a když se v něm uvidíš, poznáš, kdo jsi, a kdo tě stvořil, a nebudeš už bloudit v temnotách.

⁷Synu, neposlouchej hlasy, které tě volají k hříchu, ani nechtěj slávu od lidí, neboť sláva světa je jako dým, který se rozplyne, ale sláva u Boha je věčná, jako světlo, které nikdy nehasne.

⁸A když se naučíš rozlišovat mezi světlem a tmou, mezi pravdou a lží, budeš jako strom zasazený u vody, který dává ovoce v pravý čas, a listy jeho neuvadnou.

⁹Synu můj, nebuď jako blázen, který staví dům na písku – tak činí ten, kdo staví svůj život na vášních a na touhách těla, neboť přijde bouře a všechno smete.

¹⁰Ale ten, kdo staví na skále – to je na Slově Božím, na moudrosti, která je z nebe –, ten stojí pevně, i když vítr fouká a vlny se zvedají.

¹¹Proto se nauč mlčet, Synu, a poslouchej hlas uvnitř – to je hlas Otce, který tě volá zpět k sobě, a když ho uslyšíš, budeš volný od všeho, co tě spoutává.

¹²Neboť tělo je jako vězení, duše je jako pták, který chce letět, a mysl je jako klíč, který otevírá dveře – použij ho, Synu, a vyjdeš ven do světla.

¹³A když se naučíš milovat Boha víc než sebe, víc než svět, víc než všechno, co vidíš, pak se staneš synem, který se vrací domů, a Otec tě obejme a řekne: „Vítej, můj milovaný.“

¹⁴Synu můj, neboj se smrti, neboť smrt je jen dveře – za nimi je život, který nikdy nekončí, a kdo žije v pravdě, ten smrt nepřekoná, ale projde jí jako skrz stín.

¹⁵Proto žij tak, abys byl připraven – ne na konec, ale na začátek, na svatbu, na roucha světla, na místo, kde není žádné utrpení, žádná temnota, jen radost věčná.

¹⁶A teď, Synu, žehnám ti – ať tě Bůh vede, ať tě chrání, ať tě naplní světlem, které je nad vším světlem, a ať se vrátíš domů, kde jsi byl od počátku – Amen.