Pavlova apokalypsa

¹Zde začíná Vidění svatého apoštola Pavla.

²„Přijdu k viděním a zjevením Páně. Znal jsem člověka v Kristu před čtrnácti lety – zda v těle, nevím, zda mimo tělo, nevím, Bůh ví – že byl vytržen až do třetího nebe. A znal jsem takového člověka – zda v těle nebo mimo tělo, nevím, Bůh ví – že byl vytržen do ráje a slyšel slova tajná, která člověku není dovoleno vyslovit. Tím se budu chlubit, ale sám sebou ne, leda svými slabostmi.“

³V době konzulátu Theodosia Mladšího a Cynegia se v Tarsu, v domě svatého Pavla, zjevil jistému muži anděl v noci a řekl: Rozbij základy domu a zveřejni, co najdeš. On to považoval za klam.

⁴Ale anděl přišel potřetí, zbičoval ho a donutil k tomu. Muž vykopal a našel mramorovou schránku s nápisem: v ní bylo Pavlovo zjevení a jeho boty, v nichž chodil zvěstovat slovo Boží.

⁵Bál se ji otevřít, přinesl ji soudci. Soudce ji poslal císaři Theodosiovi zapečetěnou. Císař ji otevřel, našel zjevení, poslal kopii do Jeruzaléma, originál si nechal.

⁶A když jsem byl v těle, v němž jsem byl vytržen do třetího nebe, přišlo ke mně slovo Páně: Mluv k lidu: Jak dlouho ještě budete přestupovat zákon, hřích na hřích přidávat a pokoušet Pána, který vás stvořil?

⁷Říkáte, že jste děti Abrahamovy, ale děláte díla satana. Věříte v Boha, ale jen jménem, chudí kvůli hříchu. Vzpomeňte, že celé stvoření slouží Bohu, jen člověk hřeší.

⁸Slunce často volalo k Pánu: Bože všemohoucí, vidím bezbožnost lidí, dovol mi, ať je potrestám podle své moci, ať vědí, že jsi jediný Bůh. Hlas odpověděl: Vím vše, oko mé vidí, ucho slyší, ale snáším je, dokud se neobrátí.

⁹A měsíc se hvězdami volal totéž – dovol nám trestat za smilstvo, vraždy i jiné Zlo v srdci člověka.

¹⁰Moře volalo: Lidé zneuctili tvé jméno ve mně, dovol mi, ať zaplavím svět.

¹¹Andělé hlásí Bohu každé dílo lidí – dobré i zlé.

¹²Když slunce zapadne, všichni andělé jdou uctívat Pána a předkládají mu skutky lidí od rána do večera.

¹³Anděl každého člověka se raduje, když je dobrý, nebo pláče, když hřeší.

¹⁴Následuj mě, řekl anděl, ukážu ti místo spravedlivých po smrti, pak tě vezmu do propasti a ukážu duše hříšníků.

¹⁵Vedl mě do nebe, podíval jsem se zpět na klenbu a viděl síly: zapomnění, které svádí srdce lidí, ducha pomluvy, smilnění, šílenství, aroganci – knížata nepravostí pod nebem.

¹⁶Pak jsem uviděl anděly bez slitování, bez milosti, jejich tváře plné šílenství, zuby jim trčely z úst: oči jim svítily jako jitřenka na východě, a z vlasů na hlavě nebo z úst jim vyšlehovaly jiskry ohně.

¹⁷A zeptal jsem se anděla: Kdo jsou ti? A on odpověděl: Ti, kteří jsou určeni duším bezbožných v hodině potřeby, ti, kteří nevěřili, že mají Pána za pomocníka, ani v něj nedoufali.

¹⁸Pak mě anděl vzal dál, ukázal mi duše spravedlivých – jak odcházejí z těla, jak je dobré skutky provázejí, jak zlí andělé prchají, jak je Michael představuje Bohu a oni jdou do ráje.

¹⁹Ale duše hříšníků – ty vidíš, jak je zlí andělé mučí, jak je žalují za každý hřích, jak je Bůh odsoudí do temnoty venku, kde je pláč a skřípění zubů.

²⁰Pak mě vzal do třetího nebe, ke zlaté bráně s jmény spravedlivých, do ráje, kde je řeka mléka a medu, stromy s dvanácti druhy ovoce, kde Enoch a Eliáš mluví o lidské nevděčnosti.

²¹Viděl jsem město Kristovo – zlaté, s dvanácti hradbami, řekami medu, mléka, vína a oleje, kde se kajícníci myjí v Acheruse, kde proroci vítají ty, kdo trpěli pro Boha, kde trůny čekají na pokorné.

²²A pak mě vzal dolů, za oceán, do temného místa plného ohně a žalu.

²³Viděl jsem řeku ohně, kde duše tonou: po kolena ti, co se modlili jen občas; po pupek smilníci po přijímání; po rty pomlouvači v kostele; po obočí ti, co se spikli proti bližním.

²⁴Hlubší jámy – pro nevěřící, bez milosti, propast bez dna.

²⁵Kněz, co obětoval, ale hřešil – probodán háky; biskup, co nesl svaté jméno bez svatosti – kamenován v ohni; jáhen, co kradl dary – červy sežrán.

²⁶Lichváři – červi je žerou; posměváčci Božího slova – jazyk si hryžou v úzkém ohni.

²⁷A já plakal nad lidskou zlobou, ale anděl řekl: Neplač, Bůh to snáší, dokud se neobrátí – pak přijde soud.

²⁸A pak mě anděl vzal hlouběji do temnoty – viděl jsem ženy, které potratily děti: visely za vlasy nad ohněm, hadi jim kousali prsa, anděl řekl: Tyto zabily své plody, nedaly jim život, tak teď trpí věčně.

²⁹Další ženy – ty, co se smilnily s muži mimo manželství: visely za jazyk, oheň jim pálil nohy, protože jazykem lákaly k hříchu.

³⁰Muži, co cizoložili: viseli za genitálie, červi jim žrali tělo, řekl anděl: Každý hřích má svou míru trestu.

³¹Pak jsem viděl sodomity – leželi v řece ohně, andělé je bičovali, protože zneuctili přirozený řád.

³²Mnichy a kněží, kteří slíbili chudobu, ale hromadili bohatství: viseli hlavou dolů, zlato jim teklo z úst do ohně.

³³Ti, co pomlouvali sousedy: jazyk jim byl vytržen, věčně ho žvýkali v temnotě.

³⁴Lichváři – seděli na trůnech z hadů, peníze jim pálily ruce, dokud nezmizely v popelu.

³⁵A já se ptal: Proč takové tresty? Anděl odpověděl: Bůh je spravedlivý – kdo nečinil pokání, ten teď platí.

³⁶Pak mě vzal zpět nahoru, do místa odpočinku – v neděli i pekelníci dostanou chvíli klidu, řekl: To je milost, kterou lidé na zemi nechtějí.

³⁷A na konci mi ukázal bránu do nebe: tam čekají spravedliví, kteří milovali Boha a bližního – a já se probudil, plný strachu a naděje.

³⁸A když jsem se probudil, anděl mi řekl: Toto zjevení není pro tebe samotného, ale pro všechny – aby lidé poznali, co čeká spravedlivé i hříšníky, a obrátili se.

³⁹Pak mě vzal zpět do ráje – ukázal mi strom života, kde Enoch a Eliáš sedí na trůnech, mluví o lidské nevděčnosti: „Lidé zapomněli na Boží slovo, ale my jsme zde jako svědci.“

⁴⁰Viděl jsem dvanáct bran města, každá z drahokamu, jména dvanácti kmenů Izraele vyrytá zlatem.

⁴¹Vnitřek plný světla, žádné slunce ani měsíc – Bůh sám je světlem.

⁴²A anděl řekl: Zde čekají ti, kteří milovali Boha celým srdcem, kteří trpěli pro pravdu, kteří odpustili nepřátelům.

⁴³Pak mě vrátil do pekla – v neděli, když je klid, duše hříšníků dostanou chvíli oddechu, ale v pondělí se tresty vrátí.

⁴⁴Viděl jsem kacíře – ti, co popírali Krista: viseli za ruce, jazyk jim hořel v ohni, protože lživě učili.

⁴⁵Nevěřící – ti, co nechtěli Boha znát: stáli v temnotě, bez světla, bez naděje, věčně osamělí.

⁴⁶A já plakal: Proč tolik trestů? Anděl odpověděl: Bůh dal volbu – život nebo smrt. Kdo si vybral smrt, ten ji dostal.

⁴⁷Na konci mi ukázal poslední bránu – pro ty, kteří v poslední chvíli činili pokání: vstoupili do světla, i když pozdě.

⁴⁸A já se vrátil do těla, plný strachu, ale i milosti – a napsal jsem to, aby lidé věděli. The (First) Apocalypse of James (První Jakubova apokalypsa)