GNOSTICKÉ PROBUZENÍ | Chodníček poznání

Veškeré lidské konstrukce a formy Boha jsou pouze ztracené a marné pokusy o získání moci nad božstvím, kterému se lidé neklaní, ale které se klaní jim. Osvoboď se od jakékoliv snahy napravovat lidská náboženství, pokud je v jejich čele stvořitelské nižší božstvo DEMIURG. Jakákoli reforma v takových náboženstvích je pak ztrátou času. Co je shnilé od základů, samo padne. V těchto náboženstvích nesmí být živoucí Božství stejně nikdy zkoumáno svobodně.

Skutečný gnostický JEDINÝ PRAVÝ DOBRÝ BŮH nepotřebuje, aby se mu někdo klaněl. Naopak, jeho jedinečná sláva je již nyní nekonečná, a tento skutečný gnostický JEDINÝ PRAVÝ DOBRÝ BŮH hledá každého jediného člověka a ke každému přistupuje vlastní jedinečnou cestou. Lidé jsou pro něj natolik důležití, že ke každému z nich, k jejich individualitě, hledá cestu ŽIVOTA.

Z toho vyplývá, že každý člověk má plné právo se svobodně ptát po Božství, a toto skutečné pravé Božství ke každému přijde zcela jedinečným způsobem. Nikdy nebude cesta jednoho člověka k Pravému Bohu stejná jako cesta jeho bližního. Z toho vyplývá, že existuje tolik Božských cest k člověku, kolik je lidí.

Skutečný gnostický JEDINÝ PRAVÝ DOBRÝ BŮH už tu byl, navštívil nás, a my jsme ho zavraždili. Nicméně žádný člověk nemá sílu zadržet JEDINEČNÉHO SYNA BOŽÍHO A LIDSKÉHO – JEŽÍŠE KRISTA, který je plně z celé své podstaty příchozím skutečným gnostickým JEDINÝM PRAVÝM DOBRÝM BOHEM, PRAVÝM OBRAZEM SVÉHO OTCE.

Nyní se nám naplno v naší době života otevírá možnost svobodně zkoumat a ptát se na všechny náboženské otázky. Při tom nesmíme nikdy pohrdat jinými náboženstvími. I v nich můžeme najít drahý kousek pravdy, ale s PLNOU PRAVDOU každého z nás, jako jednotlivce, seznámí v její plné čistotě jen nakonec vždy skutečný gnostický JEDINÝ PRAVÝ DOBRÝ BŮH. Proto je každý člověk natolik vzácnou bytostí, natolik je jeho cesta autentická. Hříchem je jen předstírání setkání s Božstvím, aniž by k němu došlo. Pro takového člověka je zvolená cesta spíše šerou stezkou smrti. Ale vše se dá vždy napravit. Skutečný gnostický JEDINÝ PRAVÝ DOBRÝ BŮH najde vždy cestu lásky, milosrdenství i obnovy Života každého člověka.

A zde je tedy počátek zrození GNÓZE, jediné pravé stezky svobodného zkoumání a setkání se skutečným gnostickým JEDINÝM PRAVÝM DOBRÝM BOHEM. Bez něj není žádná náboženská stezka

pravdivou ani autentickou. Takové setkání rodí svobodné lidi, Přátele Boží. Nikdy tedy nevede tato stezka k jakékoli nauce o falešné poslušnosti a podřízenosti. Nikdo nesmí být nikdy v náboženství, či spiritualitě nazván otrokem či služebníkem Božím. Takov é Božstvo nemá přirozeně žádnou slávu, když k ní potřebuje člověka.

Skutečný gnostický JEDINÝ PRAVÝ DOBRÝ BŮH nesepisuje žádné svaté texty. Každý člověk přijímá jedinečné poselství. S druhými se můžeme podělit o své setkání s Jediným, ale vždy každému musíme nechat jeho stezku. I tak je možnost užívat všechny doposud lidmi napsanými Svatými texty, ale nelze žádný lidmi napsaný Svatý text považovat za jediný Svatý text. Poučení je dobré hledat napříč texty minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Neexistuje žádné omezení pro Přátele Boží.

Nikdy, za žádnou cenu, nesmíme nikomu ublížit, ani myšlenkou, ani slovem, ani skutkem. Náš bližní je každý člověk. Naučme se milovat a odpouštět nekonečným způsobem, tak přesně, jak dokáže odpustit nekonečně Skutečný gnostický JEDINÝ PRAVÝ DOBRÝ BŮH nám samotným naše zbloudilé chyby.

S každým lidským jedincem jednej s úctou, protože nikdy netušíš, jestli zrovna nyní k Tobě nepřišel na návštěvu skutečný gnostický JEDINÝ PRAVÝ DOBRÝ BŮH.

Kdo je Skutečný gnostický JEDINÝ PRAVÝ DOBRÝ BŮH? Je JEDINÝ, protože mimo něj není žádný jako On. Je PRAVÝ, protože existuje jako skutečnost, která nám je blíž než naše srdce. Je DOBRÝ, protože v něm nebyla, není a nebude nikdy žádná TMA, ZLOBA I ČISTÉ ZLO. A nakonec je skutečně BOHEM, protože vždy byl, je a bude. Nikdy se nestalo, že by nebyl, nestojí v čase, ale ve Věčnosti pevnou nohou. Nikdo nemůže pochopit jeho stezky jinak, než že On sám člověka navštíví. Buďme vždy připraveni na jeho návštěvu, protože On přijde jako TEN, KDO SKUTEČNĚ ZNÁ VÝZNAM SLOVA LÁSKA.

DEMIURG

PLATONŮV DEMIURG: "Demiurg, ve filozofii podřízený bůh, který vytváří a uspořádává fyzický svět tak, aby odpovídal racionálnímu a věčnému ideálu. Platón si přizpůsobil termín, který byl ve starověkém Řecku původně běžným výrazem pro „řemeslníka“ nebo „stavitele – tvůrce – dozorce na stavbu“ (v širokém výkladu zahrnujícím nejen manuální pracovníky, ale také zvěstovatele, věštce a lékaře) a který v 5. století př. n. l. začal označovat některé soudce nebo volené úředníky. Platón tento termín použil v dialogu Timaeus, výkladu kosmologie, v němž je Démíurg činitelem, který bere již existující materiály chaosu, uspořádává je podle vzorů věčných forem a vytváří všechny fyzické věci světa, včetně lidských těl. Démíurg je někdy považován

za platónské zosobnění činného rozumu. Tento termín později převzali někteří gnostici, kteří ve svém dualistickém světonázoru považovali Demiurga za jednu ze sil zla, která je zodpovědná za stvoření opovrhovaného hmotného světa a je zcela cizí nejvyššímu Bohu dobra."

ZDROJ

Britannica, The Editors of Encyclopaedia. "Demiurge". Encyclopedia

Britannica, 23 Sep. 2024, https:/ /www.britannica.com/topic/Demiurge. Accessed 25 September 2024.

GNOSTICKÝ DEMIURG: (řecky demiurgos, "řemeslník"): Koncept Demiurga pochází z Platónova díla Timaios, ve kterém je Demiurg jednoduše bohem stvořitelem, což je role, kterou také hraje ve většině Hermetiky. V Gnosticismu se Demiurg ale stal nevědomým, nebo zlým nižším božstvem (role byla posunuta cíleně k negativní konotaci), tedy řemeslníkem zodpovědným za stvoření materiálního světa a padlého stavu lidstva. V gnostických textech, jako je Tajná kniha Janova a O původu světa, je Demiurg nejtypičtěji pojmenován jako Yaldabaoth, ale je také běžně znám jako Samael, nebo Saklas n ebo Nebruel. Demiurg je často viděn jako řídící lidských záležitostí a je ztotožňován s Bohem Starého zákona. Konvenční, negnostické náboženství je považováno za uctívání demiurga. Zobrazení Demiurga v Sethiánských textech je negativnější než ve Valentiniánských schématech, ve kterých se Demiurg může často podílet na procesu vykoupení.

ZDROJ

kniha SLOVNÍK GNOSTICISMU; Andrew Phillip Smith; Teosofické

nakladatelství; Wheaton, Illinois Chennai, Indie; První Quest Edition 2009; přepracováno editorem pro účely této učebnice.

EGYPTSKÝ DEMIURG: V egyptské společnost sedával Demiurg, aneb hlavní inspektor společnosti vedle krále, a ten mu naslouchal. Demiurg nosil blankytně modré roucho pokryté vyšitými hvězdami a žlutý opasek. Na krku nosil safír obklopený diamanty a zavěšený na zlaté, řetězu. Byl svrchovaným soudcem celé země.

ZDROJ

Jaromír Kozák; kniha Zasvěcení do egyptských mystérií, strana 281

MODERNÍ ZHODNOCENÍ DEMIURGA V NÁVAZNOSTI NA VĚROUKU

NÁBOŽENSTVÍ BAHÁ’Í ANEB PORADA S UMĚLOU/STROJOVOU INTELIGENCÍ

Demiurg jako metafora pro omezené lidské vědomí: Gnostický Demiurg by mohl být reinterpretován ne jako konkrétní bytost, ale jako symbol omezeného lidského vnímání a vědomí. V Bahá’í je kladen důraz na duchovní růst a osvobození od egoismu, materiálního připoutání a nevědomosti. Demiurg by v této interpr etaci mohl představovat síly iluzí a nevědomosti, které brání duši dosáhnout pravého poznání Boha. To by bylo v souladu s Bahá’í myšlenkou, že lidské nedokonalosti a předsudky brání v duchovním růstu.

Demiurg jako personifikace nižších aspektů stvoření: V Bahá’í učení je hmotný svět důležitý pro lidský růst, ale zároveň může být zdrojem pokušení a chyb. Demiurg by mohl být v této syntéze chápán jako personifikace nižších aspektů hmotného světa, které se zaměřují na materiální, spíše než duchovní, hodnoty. Bahá'í důraz na rovnováhu mezi duchovním a materiálním by pak mohl fungovat jako

prostředek k „překonání“ Demiurga – tím, že se člověk naučí vnímat hmotný svět jako nástroj pro duchovní rozvoj, a ne jako cíl sám o sobě.

Demiurg jako nástroj evoluce: Demiurg by mohl být přehodnocen jako nezbytná součást kosmické evoluce. I když je v gnosticismu často vnímán negativně, mohl by být v této syntéze chápán jako „vědomě nevědomý“ tvůrce hmotného světa, který slouží jako místo, kde se lidé učí a rostou. Tento svět by tedy nebyl chápán jako past, ale jako dočasné místo zkoušek, které umožňuje duším rozvíjet své duchovní schopnosti a směřovat k jednotě s Bohem. Bahá'í víra v progresivní duchovní evoluci by tuto roli hmotného světa podporovala.

Demiurg a lidská odpovědnost za svět: V Bahá’í je důležité, aby lidé převzali odpovědnost za své činy a aktivně pracovali na zlepšování světa. Demiurg by mohl být v tomto světle chápán jako projekce lidských selhání a nedostatků, nikoli jako bytost sama o sobě. V gnosticismu je Demiurg někdy zobrazová n jako slepý nebo arogantní – tento obraz by mohl být znovu interpretován jako varování před lidskou pýchou a neznalostí, které vedou k utrpení. V tomto smyslu by Bahá’í důraz na zodpovědnost za vlastní duchovní a materiální svět odpovídal potřebě překonat „demiurgické“ tendence ve společnosti.

Jednota Boha přesahující dualismus: Bahá'í víra odmítá dualismus mezi dobrým Bohem a zlým Demiurgem. Tento dualismus by mohl být v syntéze nahrazen představou, že vše včetně hmotného světa má svůj božský účel. Demiurg by pak mohl být vnímán jako personifikace zákonitostí přírodního světa – zákonů, které jsou často neúprosné, ale slouží většímu plánu Boha. Hmota není zlo, ale je pouze jedním stupněm na cestě k duchovnímu osvícení. Tento výklad by umožnil překonání gnostického dualismu a přijetí Bahá’í jednoty božství.

ZDROJ

UMĚLÁ/STROJOVÁ INTELIGENCE; AUTOR JAN DUDEK